ARMÁDY A HISTORIE

1. Československá samostatná obrněná brigáda

V březnu 1939 byla "Druhá republika" obsazena vojsky nacistického Německa. Nadobro tím zkončil suverénní a demokratický stát z let 1918-1938.
Mnoho českých vlastenců, kteří se nespokojili s okupací okamžitě opustili nově vzniknuvší státní útvar "Protektorat Böhmen und Mähren", s touhou budovat po vzoru českolovensých legionářů z let 1914-1920 zahraniční armádu bojující po boku spojenců za osvobození okupované země. Hlavní únikové trasy vedly zpočátku přes Polsko, ale kvůli nechuti polských úřadů přijímat Čechy do svých řad se od ní brzy upustilo. Přesto se vytvořil "Polský Legion", který byl poté zajat NKVD, a nakonec vytvořil páteř "Svobodovců".
V jihofrancouzkém přímořském městě Adge byl v září 1939 položen základ nově se rodící českolovenské armády. Za necelý měsíc již bylo v táboře přes 800 dobrovolníků. Francie byla od 1. září s Německem ve válečném stavu, proto poskytla úvěr na vybudování samostatné armády ve Francii a zavedla povinné odvody Čechů žijícich ve Francii do Adge. Tímto také uznala naší vladu v čele s Dr. Edvardem Benešem.

Díky přílivu mužů byla 15. Ledna 1940 založena "1. čs. Divise"
V květnu 1940 čítala čs. armáda ve Francii 11 814 mužů. Její bojová připravenost však byl vinnou špatné výstroje a výzbroje nedostatečná. Poté co Německo napadlo Francii, divise nebyla jako celek bojeschopná. Proto byly do bojů na Seině nasazeny pouze 1. a 2. pluk, které se statečně bránily nepříteli. Po kapitulaci Francie se divise přesunula na francouzské pobřeží, kde naprosto demoralizovaná zůstala několik dnů. 26. června 1940 se naše vláda domluvila s Velkou Británií a byl umožněn přesun našich vojáků.
Přivítání v Liverpoolském přístavu bylo pro naše demoralizované vojáky naprostým překvapením. Muži nebyli přijati jako přítěž, ale jako bojeschopná jednotka bojující proti stejnému nepříteli.
Hned po příjezdu do Liverpoolu byli naši vojáci bez zbytečných procedur vysláni zvláštně vybavenými vlaky do stanového tábora v Chelsteru na panství Cholmondeley, kde jim byl dopřán tolik očekávaný oddych.
I přes podlomenou morálku se podařilo 12.srpna zformovat 1. čs.smíšenou brigádu. Ta byla budována podle původních československých předpisů, ale byla bez vyjímky vybavena britskou výstrojí. Ještě před tím však bylo potřeba internovat nebo propustit několik stovek problematických vojáků, hlavně komunistů, kteří kvůli sbližující se politice Německa a SSSR usposlechli příkaz Komiterny a odmítli dále bojovat.
Velitelem brigády byl jmenovám brig.gen B.NEUMANN
Kromě pěších rot byla brigáda plně motorisována.
Početní stav brigády byl spočátku 2 358 můžu a 330 mužů velitelské zálohy.
Pro celkem 684 důstojníků bylo systematizováno pouze 155 míst. Proto byla po dlouhých úvahách zřízena "veliteská záloha", jejíž muži dělali systémově nižšší funkce. Další možnost bylo přeřadit je do RAF nebo převelet na východ, ke Svobodovcům, kde bylo důstojníků nedostatek.
Od 1 května 1942 byla brigáda přiřazena k VIII. sboru a měla za úkol bránit jižní pobřeží Velké Británie.
Nedostatek mužů se podařil z části vyřešit příchodem dalších dobrovolníků z Kanady, USA a Švédska a zejména příjezdem 200. čs protiletadlového pluku ze středního východu (ten co bránil Tobruk). Až do roku 1944, kdy přišlo bojové nasazení, probíhal v Anglii intenzivní výcvik

Bojové Nasazení

Dne 7. června 1944 nařídilo britské velení polní mobilisaci brigády. Ta během 17 dní doplnila počty a vyměnila výcvikový materiál za nový. Na konci srpna se celá brigáda vylodila v Normandii a poté byla soustředěna ve Falaise.
Dunkirk
Na počátku října čekal naše muže přesun k obklíčenému přístavnímu městu Dunkirku.
Zde bylo ukolem československých vojsk za pomoci spojenců paralyzovat více než 15 000 německou posádku. Tento poněkud nevděčný úkol byl přidělen naší armádě z několika důvodů. Prvým a nejdůležitějším byl ten, že brigáda měla minimální zálohy, tudíž by při postupových bojích nedokázala doplňovat ztráty. Dalším důvodem byly jazykové obtíže.
Novému veliteli brigády brig. Gen. ALOISI LIŠKOVI bylo přiděleno několik praporů francouzské pěchoty, kanadský tankový prapor a protiletadlová brigáda a britský dělostřelecký pluk.
Vzhledem k náročným terénním podmínkám zatopeného Dunkirku, nebyly tanky schopny fungovat podle pravidel blitzkriegu, ale celé bojiště se změnilo v zákopovou válku.
První bojový střet se odehrál 9. října 1944, největší a také nejúspěšnější útok se uskutečnil 28. října 1944 při příležitosti výročí republiky. Útok začal v 6:30 ráno, kdy motorisovaný prapor za podpry nepřítele napadl pozice nepřítele. V 8:30 začala dělostřelecká palaba a v 8:40 nastoupila československá pěchota za podpory tanků. Útok byl úspěšný a jednotky postoupily hluboko do nepřátelských pozic. Večer se Němci pokusili dobýt ztracené pozice zpět, ale neuspěli. Ztráty čechoslováků byly nepoměrně nižžší než u nepřítele. Další průzkum byl naplánován na 5. listopad. Akci provedlo 43 tanků za podpory pěchoty. Boj však dopadl hůře než 28.října. Stanovených cílů nebylo dosaženo. Na dlouhou dobu se jednalo o poslední větší bojovou akci. Na jaře 1945 sílila touha našich vojáků podílet se na osvobozování vlastní země. Bohužel nebylo tomuto pořadavku vyhoveno, tak se vydal k hranicím alespoň symbolický kombinovaný oddíl pod velením pplk. Aloise Sitka o síle 160 můžů. Šlo většinou o veterány z Tobruku. 7.května dorazili do Plzně, ale v další pokračováním na Prahu jim bylo znemožněno kvůli dohodě o demarkařní linii se SSSR. Na triumfální projížďkou městem se mohli vydat až 11.května. Krátce poté je zastihl striktní rozkaz aby se vráti zpátky do Plzně, kde mají počkat na příjezd zbytku brigády.
Situace na jaře 1945 byla u Dunkirku téměř klidná a ustávaly i pokusy německé osádky pod velením admirála Fridricha Frisiuse o bojovou aktivitu. Když byla 8. května podepsána bezpodmínečná kapitulace německých vojsk, byl vyzván ke kapitulaci i admirál Frisius, kterou podepsal následujícího dne. Pro všechny muže tak nastal po 6 letech okamžik vítězství nad krutostí, nenávistí a smrtí, která bohužel připravila mnohé o to spatřit znovu rodnou vlast. Na slavnostní průjezd Prahou se brigáda vydala 30.května. Tímto datem také končí existence jednotky, která se nesmrtelně vepsala do análů českolovenské historie, jednotce, jejiž muži se nespokojili s kolaborací, ale chtěli zemi navrátit ztracenou svobodu a demokracii, kterou ovšem země ztratila několik let poté. Mnozí se ocitli na kraji nové třídní společnosti a opustili zemi. Ti co zůstali byli vystaveny tvrdé represi a mnoho jich bylo ve vykonstruovaných procesech uvězněno nebo umučeno.

V současnosti připomíná naši slavnou minulost několik klubů vojenské historie. Jmenovitě Rota Nazdar (podle mého názoru pravděpodobně nejlepší klub v republice) a Klub přátel Českolovenského Odboje.

Od července 1940 do května 1945 v pozemních jednotkách Velké Británie a Francie padlo za osvobození vlasti 287 československých vojáků
Čest jejich památce