ARMÁDY A HISTORIE

Dwight David Eisenhower

Dwight David se narodil dne 14. 10. 1890 v Denisonu v Texasu jako třetí dítě manželů Eisenhowerových. Jeho otec pracoval jako dělník u železniční společnosti, matka byla v domácnosti, vystudovala dějiny, angličtinu a hudbu. Rok po Dwightově narození se rodina přestěhovala do Abilene v Kansasu. Otec rodinu opustil po narození jejich 6. dítěte (syn Milton).

Přestože nepatřil k nejlepším žákům, stále prahl po nových informacích, nejraději četl historické romány a kovbojky, a vynikal ve sportu. Když dostal otravu krve a hrozila mu amputace nohy, odmítl se s tím smířit a nad nemocí zvítězil. Mimo školu prodával ovoce a zeleninu z rodinné zahrady, později pracoval v mrazírnách a jako topič. Po dostudování gymnázia obdržel nabídky stát se profesionálním hráčem baseballu, ale odmítl. Začal studovat na vojenské akademii ve West Pointu, kde opět vynikal ve sportu - byl členem celoamerického armádního týmu. Později se stal trenérem. West Point absolvoval v roce 1915.

Dwight David Eisenhower v roce 1916

Po studiích se seznámil a oženil s Mimi Geneve Doudovou, která mu porodila syna Johna. V letech 1922-1924 působil jako štábní důstojník v zóně Panamského průplavu, v roce 1925 nastoupil do General Staff School v Leavenworthu v Kansasu. Zde Dwight tvrdě studoval a zoceloval, prospěchově se umístil na prvním místě. V roce 1927 byl vyslán na bojiště 1. světová války do Francie, po návratu do Států byl přijat do Válečné akademie ve Washingtonu, kde dokončil svou studii o amerických expedičních silách ve Francii za 1. světové války.

Od roku 1933 byl Dwight pobočníkem generála MacArthura, s nímž v letech 1935-1939 sloužil na Filipínách. V roce 1940 byl převelen do Ford Ord v Kalifornii, kde působil jako výcvikový důstojník 15. pěšího pluku. Začátkem roku 1941 byl povýšen na plukovníka a 29. 9. 1941 na generála. Po útoku na Pearl Harbor byl převelen do Washingtonu a stal se náčelníkem oddělení plánování válečných operací pro oblast Tichomoří a Dálného východu. Přesto nepovažoval za prioritní hrozbu Japonsko, nýbrž Německo. Svými názory se zalíbil náčelníku generálního štábu generálu George C. Marshallovi, jenž ho osobně představil prezidentu Rooseveltovi a ministerskému předsedovi Churchillovi. Roosevelt ho 16. 2. 1942 jmenoval náčelníkem oddělení pro válečné plánování na generálním štábu (operační oddělení) a 7. 7. 1942 byl povýšen na generálporučíka. Následně byl jmenován velitelem spojeneckých invazních vojsk v severní Africe a jeho první akcí bylo vylodění v Maroku a Alžírsku 8. 11. 1942. Následně vele vylodění na Sicílii a invazi do Itálie. Během roku 1943 byl povýšen a nyní již jako čtyřhvězdičkový generál se stal v prosinci 1943 vrchním velitelem spojeneckých vojsk v Evropě.

Eisenhower připravoval a nakonec i sám velel vylodění spojenců v Normandii 6. 6. 1944. Díky dobrému plánování a utajení se podařilo Němce dokonale překvapit a rychle vybudovat předmostí. Následovala dlouhá a trnitá cesta Evropou, která skončila až v květnu 1945 v Československu. 7. 5. 1945 přijal Eisenhower ve svém hlavním stanu v Remeši německou kapitulaci. Do listopadu 1945 působil jako vrchní velitel amerických vojsk v Německu a následně byl povolán zpět do USA.

V letech 1946-1947 působil jako náčelník generálního štábu, krátce byl prezidentem Kolumbijské univerzity v New Yorku a v roce 1949 se stal vojenským poradcem prezidenta Trumana. 7. 1. 1951 byl v Paříži jmenován vrchním velitelem NATO, kde působil až do 2. 6. 1952, kdy se vrátil do USA a na nátlak Republikánské strany ohlásil kandidaturu na prezidenta. V listopadu 1952 volby vyhrál, zavázal se ukončit válku v Koreji, snížit daně, vyrovnat státní rozpočet a omezit státní federální kontroly. V roce 1956 podpořil OSN proti Británii a Francii během Suezské krize, zažehnal krizi při blokádě Západního Berlína. Zastával politiku zadržování sovětské a komunistické expanze. Spolu se státním tajemníkem J. F. Dullesem vypracoval tzv. Eisenhowerovu doktrínu, jež měla zabránit hospodářskou pomocí, případně i vojenským zásahem, šíření vlivu SSSR do oblasti Středního východu. V roce 1959 se v USA a 1960 v Paříži sešel s N. S. Chruščovem, s pokusem překonat studeno válku, ale jejich schůzky nepřinesly žádné výsledky. V roce 1960 byl znovu zvolen do úřadu prezidenta a začal čelit narůstajícím hospodářským a sociálním problémům. Těžce čelil boji afroameričanů za občanská práva. V lednu 1961 se vzdal prezidentského úřadu a odebral se na odpočinek na své soukromé sídlo u Gettysburgu. Zde mimo jiné psal své paměti. David Dwight Eisenhower zemřel 28. 3. 1969 ve vojenské nemocnici Waltera Reeda ve Washingtonu ve věku 79 let.