ARMÁDY A HISTORIE

Ludvík Krejčí

Po absolvování lesnické školy v Písku pracoval Ludvík Krejčí v Bosně, po vypuknutí první světové války bojoval jako důstojnický čekatel na černohorském pomezí. Jako záložní důstojník se pak několikrát vyznamenal na balkánské, italské a rumunské frontě. V květnu 1917 byl zajat a dva měsíce nato vstoupil do legií, kde se stal velitelem 6. střeleckého pluku. Již ve funkci velitele praporu se vyznamenal v bojích u Bachmače, po přepadení českých vlaků na magistrále velel nejprve praporu a od října 1918 pluku v bojích proti bolševikům u Marjanovky, Omska a na kungurské frontě. Od 31. prosince 1918 pak velel 2. střelecké divisi, s níž se v řervnu 1920 vrátil do vlasti. ...

Na podzim 1920 byl přijat za vojáka z povolání na funkci velitele 6. divise v Brně, v červnu 1923 obdržel generálskou hodnost, a poté byl vyslán na studia do Francie. V září 1925 se stal velitelem 4. divise v hradci Králové, v lednu 1933 pak zemským vojenským velitelem v Košicích. Po celou dobu služby byl hodnocen jako jeden z nejlepších vyšších velitelů československé branné moci.
  koncem listopadu 1933 byl Krejčí ustanoven do funkce náčelníka Hlavního štábu československé branné moc, přičemž do této funkce si jej prosadil přímo president Masaryk. již během prvního roku činnosti v této funkci se generál projevil jako velmi pracovitý a odborně vysoce erudovaný vojenský funkcionář, čímž se diametrálně odlišoval od svého politizujícího předchůdce generála Syrového. S presidentovoi podporou se generálu Krejčímu podařilo prosadit své představy na restrukturalizaci a modernizaci armády, k čemuž si v rámci Hlavního štábu vytvořil velkou skupinu blízkých spolupracovníků, vyznačujících se také vysokou erudicí a pracovitostí. Naproti tomu velmi tvrdě postupoval při pensionování stárnoucích méně výkonných generálů generace dvacátých let, jejichž minulé zásluhy prostě odmítal brát v potaz. Autorita Krejčího se v armádě projevila hned roku 1934, po jeho povýšení do hodnosti armádního generála, při rozpracování celkového plánu modernizace armády.
  Tento plán se začal uskutečňovat na podzim roku 1935 a jeho součástí byla modernizace velitelské struktury, motorizace části pěchoty a dělostřelectva, výstavba jednotek útočné vozby, posílení letectva a výstavba pohraničních opevnění.
  V krizovém roce 1938 hrál rozhodující úlohu při přípravě československé armády k odražení nepřátelské agrese, za mobilisace se stal Hlavním velitelem, jeho snaha ale byla zmařena politickou kapitulací. Řídil sice demobilisaci vojiska, ale počátkem března 1939 musel z politických důvodů rezignovat na funkci náčelníka hlavního štábu. Za německé okupace byl pod policejním dohledem a deset měsíců strávil ve vyšetřovací vazbě na Pankráci.
  Po osvobození se sice opět přihlásil do armády, jak politické, tak vojenské vedení jej však odmítlo a v únoru 1947 byl pensionován. Po komunistickém převratu byl degradován na vojína v záloze a označen za jednoho z viníků mnichovské kapitulace. byla mu odebrána pense a přikázáno místo pobytu, kde zemřel v úplném zapomnění. Plné rehabilitace včetně vrácení hodnosti se jeho památce dostalo až roku 1990.
  Generál Ludvík Krejčí byl za statečnost během válečných bojů a za službu v nejvyšších armádních funkcích vyznamenán celkem 17 dekoracemi - mj. velkokřížem Řádu rumunské hvězdy, 1. stupněm Řádu jugoslávské koruny, 1. stupněm jugoslávského Řádu Karadžordževičovy hvězdy, velkokřížem Řádu Jiřího I., 1. stupněm čínského Řádu rýžového klasu, velkodůstojnickým křížem francouzského Řádu čestné legie, komturským křížem Řádu italské koruny. Za činnost v legiích byl vyznamenána československým Řádem sokola s meči a jako jeden z mála Medailí Jana Žižky z Trocnova. Za službu v rakousko-uherské armádě obdržel celkem tři vyznamenání Signum laudis.