Přihlášení
Spřátelené weby
POZEMNÍ TECHNIKA
Dělostřelecký raketomet RM-70 Modular
Prototyp raketometu RM-70 Modular (foto: Marian Visingr)
Sovětský 122mm raketomet BM-21 Grad (podrobněji ve Střelecké revue 3/2008) je rozhodně nejrozšířenější reaktivní dělostřeleckou zbraní světa. Celá řada uživatelů vyvinula své domácí modifikace, které někdy překonávají původní ruský vzor. Za nejlepší variantu BM-21 je často pokládán československý komplet vz. 70 (nyní RM-70), který se nedávno dočkal modernizace v podobě slovensko-německého projektu MORAK/Modular. Výsledkem je zbraň, jež se může na trhu směle měřit se špičkovými raketomety supervelmocí.
Model systému RM-70 Modular (foto: Marian Visingr)
Vz. 70: Varianty a rakety
Původní sovětská verze 122mm raketometu používala podvozek Ural-375D. Československo se ovšem rozhodlo použít vlastní šasi, a to těžký osmikolový terénní nákladní automobil Tatra T813 Kolos. Výsledkem se stal dělostřelecký raketomet vz. 70, jenž se na veřejnosti předvedl v roce 1972 a původní sovětský model předstihl takřka ve všech ohledech. Díky pancéřované kabině nabídl daleko lepší ochranu a podvozek s motorem o výkonu 184 kW poskytoval vyšší rychlost a průchodnost v těžkém terénu. Ale asi největší výhodou byl fakt, že kromě základní raketnice se čtyřiceti raketami byl na korbě převážen i náhradní svazek raket a jeřáb, který byl schopen provést nabití bez účasti muničního vozidla.
Posléze vznikly další verze. Raketomet opatřený buldozerovou radlicí BZ-T obdržel označení vz. 70T. V roce 1985 byl zaveden do výzbroje inovovaný model vz. 70/85, který byl umístěný na modernějším podvozku Tatra T815 VPR9 8×8.1R s motorem o výkonu 196 kW. Kabina je nepancéřovaná, ale většina ostatních parametrů se významněji nezměnila. Varianta s radlicí se označuje jako vz. 70/85T. Co se týče raket, systém vz. 70 byl schopen vystřelovat jak původní sovětské 122mm rakety všeho druhu, tak munici československé výroby. Byly u nás vyvinuty mj. klasické tříštivo-trhavé rakety JROF (dostřel 20,75 km) a JROF-K (11 km) a kontejnerové rakety Trnovník (obsahuje 63 kusů výbušné submunice), Kuš (nese pětici protipěchotních min PPMI-S1) a Križna-R (čtyři protitankové miny PTMI-D).
Ony rakety nesoucí miny se nejvíce uplatnily u obskurní a stále poněkud záhadné odvozeniny raketometu, která je známa jako velkokapacitní mobilní zatarasovač (VMZ) vz. 92 Križan. Na podvozku mohly být umístěny buď dva svazky raket pro dálkové minování, nebo dvě zařízení pro pokládání talířových protipěchotních i protitankových min (max. 292 kusů), či kombinace obou zařízení (jedna raketnice a jeden pokladač). Komplety vz. 70 a vz. 70/85 byly v průběhu studené války vyvezeny do NDR, Polska, Finska a Libye. Podle některých zdrojů získal určitý menší počet kusů také Sovětský svaz.
Mezinárodní modernizace
Po skončení studené války a rozpadu Československa přišla další kapitola ve vývoji kompletu vz. 70, jenž byl záhy přejmenován na RM-70, resp. RM-70/85. Výzbroj československých sil se rozdělila mezi armády obou nástupnických států, ale kvůli snižování velikosti ozbrojených sil byly značné počty raketometů prodány do zahraničí. Další uživatelé přibyli díky reexportu. Oficiálně jsou známé dodávky do Angoly, Ekvádoru, Gruzie, Indonésie, Rwandy, Řecka, Srí Lanky, Ugandy, Uruguaye a Zimbabwe; část zdrojů uvádí i Barmu (Myanmar), Demokratické Kongo, Libanon a Venezuelu. Zatím jediné potvrzené bojové nasazení RM-70 se odehrálo na straně Gruzie ve válce o Jižní Osetii v srpnu 2008.
Ukazovalo se ovšem, že i když je raketomet pocházející ze 70. let stále dost vhodný pro země třetího světa, pro země usilující o vstup do NATO už nepostačuje. V tomto smyslu však mělo daleko větší výhodu Slovensko, kde se zbrojní průmysl nadále udržoval, kdežto v Česku byla jeho většina krátkozrace zlikvidována. Slovensko se rozhodlo zahájit projekt, jehož cílem byla modernizace raketometu na soudobé standardy a zajištění kompatibility s NATO. Vývoj začal v roce 2001 a podílela se na něm zbrojní firma KONŠTRUKTA-Defence, Vojenský technický a skúšobný ústav Záhorie a společnost Panoba. Ale co bylo snad ještě důležitější, byl přizván zahraniční partner, takže z modernizace 122mm raketometu se stal první mezinárodní zbrojní program v historii nezávislého Slovenska.
Tímto partnerem byla německá společnost Diehl BGT Defence, která pro samotnou sériovou produkci raketometu posléze vybrala Vojenský opravárenský podnik 028 v Prešově. Program dostal označení MORAK (Modernizovaný raketomet) a primárně je určený pro verzi RM-70, ačkoliv jej lze aplikovat také na variantu RM-70/85. Orientuje se zejména na zvýšení palebné síly, zdokonalení přístrojové výbavy, modernizaci logistického zabezpečení, navýšení pohodlí i bezpečnosti osádky a zajištění kompatibility s NATO. Komplety RM-70 by díky němu měly zůstat účinnými zbraněmi přibližně do roku 2020.
RM-70 Modular při zkušebních střelbách
Univerzální kontejnery
Základ modernizace tvoří souprava špičkového elektronického vybavení. Obsahuje především nový systém řízení palby se střeleckým počítačem, jenž nabízí možnost simulovat dráhu raket a pomocí něhož lze ovládat palbu přímo z bezpečí kabiny vozidla, případně i z okopu pomocí dálkového zařízení. Díky němu rovněž klesl počet členů osádky ze čtyř na tři. Řízení palby je samozřejmě neúčinné bez přesné navigace, a tak je součástí modernizačního balíku také nový navigační a poziční systém, do něhož se dá integrovat terminál družicové navigace GPS. Celý střelecký a navigační komplex pracuje v prostředí Windows NT a je napojen na komunikační systém pro digitální přenos operačních či meteorologických dat. To umožňuje navádění palby pomocí velitelského zařízení DELSYS, jež je zavedeno ve slovenské armádě. Modernizovaný raketomet má i automatickou diagnostickou soustavu.
Vyšší stupeň modernizace pak představuje komplex Modular, který se už přímo dotýká ničivé síly raketometu RM-70 a zajišťuje kompatibilitu s municí NATO. Místo původní raketnice se čtyřiceti 122mm raketami je namontováno univerzální odpalovací zařízení pro kontejner LPC. Tento kontejner pojme buď 28 raket ráže 122 mm, nebo (a to je právě největší změnou) šestici raket ráže 227 mm, které jsou známy především z amerického dělostřeleckého systému M270 MLRS. Ten je zaveden i ve výbavě dalších zemí NATO včetně Spojeného království, Francie a Německa. 227mm rakety mají vyšší dosah a jsou k dispozici v několika verzích s unitárními náložemi i s kontejnerovými hlavicemi.
Sériový raketomet RM-70 Modular (foto: Marian Visingr)
Při nabíjení je nutné vyměnit celý kontejner, což si může zabezpečit samo odpalovací vozidlo pomocí zabudovaného jeřábu, avšak určitou nevýhodou je ztráta schopnosti převážet náhradní „balík“ raket. Přechod z transportního do bojového stavu (neboli doba od zastavení vozidla do odpálení první rakety) nepřekračuje 60 sekund a podobně dlouho trvá také opuštění palebného postavení. V případě raketometu s původní raketnicí pro 40 raket trvá odpálení plné salvy cca 22 sekund, u varianty Modular o něco méně. Systém řízení palby automaticky rozpoznává typ nabitých raket a podle toho upravuje zaměřovací parametry.
Produkce a perspektivy
První palebné zkoušky s 227mm raketami se uskutečnily v červnu 2002 na polygonu Záhorie. Slovenská armáda si v roce 2004 objednala první sérii 26 kusů raketometů RM-70 Modular a k nim třináct muničních vozidel. Je třeba doplnit, že prototyp systému Modular prezentovaný na veletrzích měl ještě původní pancéřovanou kabinu, kdežto sériové raketomety se vyznačují novou sníženou pancéřovanou kabinou od firmy Panoba. Tutéž mají také muniční vozidla, jež vyrábí zbrojovka Delta Defence z Prešova. Vozidlo dopravuje dva kontejnery se 122mm nebo 227mm raketami a je vybaveno manipulační hydraulickou rukou.
První sériový raketomet verze RM-70 Modular byl představen ve Vojenskom opravárenskom podnike 028 v Prešově dne 23. května 2005. Pro VOP 028 to mělo veliký význam, protože po několika letech útlumu to znamenalo obnovení zbrojní produkce na východě Slovenska. Podle smlouvy podepsané roku 2004 měly být dodávky odpalovacích i nabíjecích vozidel ukončeny do konce roku 2007. Slovensko se tak stalo první zemí NATO disponující raketometem, který dokáže vypouštět jak původní 122mm rakety, tak výkonnější západní 227mm munici. Většinu zásob slovenské armády samozřejmě tvoří původní rakety, jež se používají přednostně, ovšem firma Diehl průběžně dodává i 227mm střely.
Sériový raketomet RM-70 Modular (foto: Marian Visingr)
Německá i slovenská strana navíc zdůrazňují, že jejich prostředek má dosud značný vývojový potenciál. Na prvním místě by měly být integrovány řízené rakety s inerciálním a družicovým naváděním. 227mm munice tohoto druhu (Guided MLRS) už se sériově vyrábí a intenzivně se testují naváděné rakety ráže 122 mm. Do arzenálu 227mm raket by měla přibýt verze nesoucí unitární průraznou hlavici proti odolným pozemním objektům a dvě nové kontejnerové verze. První má obsahovat samostatně naváděnou submunici proti obrněným cílům a druhá výkonné mikrovlnné zářiče proti nepřátelské elektronice. O program MORAK/Modular se už zajímají i další státy, zejména Česko, Polsko a Řecko, neboť jde vlastně o jedinou modernizaci 122mm raketometu zajišťující kompatibilitu s NATO. Není proto vyloučeno, že za několik let se tento zajímavý prostředek objeví i ve výzbroji Armády České republiky.
Muniční vozidlo systému RM-70 Modular
Celková délka vozidla | 9260 mm |
Celková šířka vozidla | 2650 mm |
Celková výška vozidla | 2655 mm |
Bojová hmotnost bez raketnice | 20 300 kg |
Bojová hmotnost se 122mm raketnicí | 23 400 kg |
Bojová hmotnost se 227mm raketnicí | 22 580 kg |
Max. rychlost na silnici | 80 km/h |
Max. rychlost v terénu | 25 km/h |
Max. dojezd na silnici | 1000 km |
JROF / JROF-M | MLRS M77 | |
Průměr rakety | 122 mm | 227 mm |
Délka rakety | 2881 mm | 3940 mm |
Hmotnost rakety | 66,35 kg | 310 kg |
Hmotnost prázdné raketnice | 1150 kg | 396 kg |
Hmotnost nabité raketnice | 3100 kg | 2270 kg |
Počet raket v raketnici | 28 | 6 |
Max. dostřel rakety | 20 km | 30 km |
Publikace: Střelecká revue 5/2009
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.