VÝSTROJ, MILITÁRIE

Obrázky k šifrové službě v ČSLA

Tatra 805, asi r. 1964, skříňové

 šifrové pracoviště brigády apod.

Praga V3S, asi r. 1964, štábní autobus

šifrové pracoviště divize a výše. Vybavení: 2 přepážky s dveřmi, 2 stoly se zásuvkami a stroji, koncentrátor linek s jištěním a přepínáním na jednotlivá pracoviště, elektrocentrála a stabilizátor napětí, 2 lůžka, výbava k přípravě stravy, psací stroj, kamna, zatemnění, aj.

Čs. šifrátor ŠD-1 (skica), asi  z r. 1962 měl odklopné víko, vlevo kotouč heslové děrné pásky se snímačem a řezačkou; uvnitř 2 typové koše vedle sebe (podobné jako u dálnopisu) i s ovládáním. Stroj byl připojen k síti a tvořil mezičlánek mezi koncovým dálnopisem a linkovou zásuvkou. Po navázání spojení a nastavení hesla se jen přepnul hlavní přepínač – tím začalo oboustranné přímé šifrování vkládaného textu z dálnopisu s vysíláním do linky a opačně. Dálnopisná páska se nalepovala na formulář šifrovky.

 Běžný dálnopisný stroj Dalibor D-302, užívaný v ČSLA.  Od něj byl odvozen šifrátor  ŠD-3 (od r. 1963 asi do r. 1990).  Ten měl levou stranu rozšířenou o snímač heslové DP s kotoučem, měl podstatně rozšířenou zadní reléovou část a z levé strany podlouhlou zásuvka pro vysílač děrné pásky. Byl doplněn o mechanismus k tisku šifrtextu do skupin. Zezadu je zásuvka pro předběžné šifrování.

Sovětský šifrátor M-125  FIALKA – používán uvnitř ČSLA  a určen i k součinnosti v rámci armád VS se soupravou disků PROTON. Byl nasazen u týlových základen a v rámci některých svazků cca v létech 1966 – 1985. Určen k přímému i předběžnému šifrování, mohl být užíván i na dálnopisných linkách. Používal pětistopou DP i lepicí dálnopisnou pásku – pro otevřený text/pětimístné skupiny šifrtextu. Měl 10 šifrovacích disků  se speciálním nastavením a kartový komutátor 30x30; rychlost vysílání cca 400 zn./min.

Sovětský šifrátor M-105 AGÁT  byl užíván mezi štáby armád Varšavské smlouvy cca v létech 1970 – 1990 pro předběžné šifrování.  Vkládala se do něho skládaná 11stopá heslová děrná páska. Měl běžný válec psacího stroje, kam se na vložený list psal otevřený text, anebo aut. psal šifrtext ve skupinách. Mohl pořizovat a číst pětistopou DP.

Německý šifrátor Enigma byl užíván za 2. světové války. Měl vložené 3 nepravidelně krokující disky a komutační pole s propojovacími kabely, vše podléhající změnám nastavení a další 2 disky, které se s vloženými navzájem mohly zaměňovat. Znaky psané klávesnicí se průchodem kombinovanou el. cestou měnily na světelné znaky a ty bylo nutno jako šifrtext zapisovat  do skupin k odeslání pojítky. Po válce sloužil v ČSLA jako záložní prostředek u ŠO svazků a výše cca do r. 1955.

Německý šifrátor ANNA, užíván cca od r. 1942. Byl určen k šifrování dálnopisných zpráv a zapojoval se mezi koncový dálnopis a linku. Měl asi 7 různě velkých šifrovacích disků, které nastavoval šifrant podle platných tabulek. Obsluhující dálnopisec nastavoval stroj před každým spojením a lepil odeslané či došlé zprávy na telegram pro odesilatel/adresáta. Po válce stropj ještě sloužil na ústřednách v ČSLA ke vzájemnému spojení vyšších štábů.

 Šifrátor MAGDA 

Tento  šifrátor M-209 pro  taktické  zprávy od švédského konstruktéra Borise Hagelina. Byl  užíván armádou USA po dobu 2. světové války a po ní, a také francouzskou armádou pod označením C-36, což odpovídalo původnímu značení výrobků firmy Hagelin.

Čs šifrátor MAGDA

Magda byl čs. poválečný mechanický šifrátor k předběžnému  šifrování. Princip  byl okopírován ze švédského systému Hagelin C-36.

Užíval se jen krátce (vojskové zkoušky 1954 - 1955); neosvědčil se.