Přihlášení
Spřátelené weby
ZPRÁVY
6 důvodů proč si Ukrajina nedokáže poradit se „zelenými mužíky“
„V březnu jsme zadrželi více špehů a agentů Ruska než za posledních 23 let“, oznámila tajná služba Ukrajiny SBU s tím, že ani „nestíhají všechny chytat“. Opravdu je to důvod k hrdosti? Spíše naopak! To pouze dokazuje šíři penetrace Ukrajiny ze strany ruské rozvědky. Tak se zdá, že největším nebezpečím nejsou diverzanti v Doněcku nebo Luhansku, ale agenti v Kyjově. Ti na vysokých pozicích ve vládě, armádě a tajných službách.
„Ne ruské tanky podél hranic jsou tím, čeho se bojíme. Bojíme se lidí starého režimu, kteří stále sedí ve svých kancelářích a prodávají Ukrajinu“, prohlásila populární zpěvačka Ruslana, která se angažovala během revoluce na Majdanu. Válka, která opravdu ohrožuje stát, se odehrává už dlouho. Na úrovni tajných služeb, agentů, špehů, tajných spolupracovníků a kompromitujících materiálů.
Během března bylo na Ukrajině odhaleno a zatčeno „více agentů, špehů a diverzantů, než v celé historii nezávislé Ukrajiny“, tedy od roku 1991. Šéf amerického ministerstva zahraničí John Kerry během svého vystoupení v Senátu 8. dubna řekl, že ruští agenti jsou vysíláni na východní Ukrajinu, aby vyvolali „chaos“. Ale to je jen část pravdy. Velkou část těchto agentů nemusel nikdo nikam posílat. Oni na Ukrajině působí již léta a nyní jen byli „probuzeni“.
Dvě služby – jeden cíl
Podle ukrajinské tajné služby SBU se chycení špehové hlavně pokoušeli získat informace týkající se reorganizace ukrajinské armády a jejím pohybu v posledních týdnech. Pokoušeli se také „získat přístup k vládním a úředním dokumentům s označením 'přísně tajné'“, „sondovali náladu obyvatelstva“ a také se „pokoušeli destabilizovat politicky společenskou situaci v zemi tím, že si kupovali lidi, kterým dodávali zbraně“
Z prohlášení vydávaných ukrajinskou tajnou službou SBU a ze specifika a rozdělení rolí v ruském aparátu vyplývá, že na území Ukrajiny působí dvě služby: civilní Federální bezpečnostní služba FSB a vojenská Hlavní správa rozvědky GRU. Z reportů americké rozvědky také vyplývá, že právě agenti FSB a GRU jsou velmi aktivní v jižních a východních oblastech Ukrajiny. Mluvčí ministerstva zahraničí Ukrajiny 9. dubna prohlásil, že Kyjev má jasné důkazy, že činnost separatistů řídí FSB a GRU.
Agenti a důstojníci FSB se soustředí na podvratnou činnost a destabilizaci společensko-politické situace (protivládní demonstrace, činnost separatistů) a GRU na infiltraci ozbrojených sil Ukrajiny, monitoring pohybu armády, sabotáže a přípravu eventuálního vkročení ruských vojsk. Vzhledem k tomu, že v nestabilních regionech hraje prim GRU, tak FSB se soustředí v Kyjevě a západních regionech.
Proč právě FSB a ne Služba vnější rozvědky SVR špehuje Ukrajinu? Dvě agentury, které se zrodily z KGB, si mezi sebou rozdělily úkoly: zatímco FSB působí na území bývalého SSSR, se SVR soustředí na zbytek světa. Rozvědčí buňka v FSB vznikla v roce 1991, ale prakticky začala působit až v roce 2004 a jmenuje se Služba operační informace a mezinárodních vztahů. Právě její důstojníci radili Janukovyčovi, jak tlumit protesty na Majdanu (Náměstí nezávislosti v Kyjevě).
Zelení mužíci a špehové
Bývalý zástupce šéfa Generálního štábu ukrajinské armády admirál Ihor Kabaněnko je přesvědčen, že v několika městech na Donbasu podvratnou činnost nevedou civilní separatisté, ale „vojenské diverzně-rozvědčí oddíly“. Také analytik Dmitro Tymčuk naznačuje, že „extrémistické akce v jihovýchodních regionech Ukrajiny jsou iniciované a řízené sítí koordinátorů GRU“.
Tito „koordinátoři“ se v první fázi ukrývají ve stínu událostí a ve druhé fázi, které jsme nyní svědky, se ukazují jako „neidentifikovaní“ dobře ozbrojení a uniformovaní vojáci. Právě takovým způsobem obsazovali vládní budovy a blokovali ukrajinské vojenské objekty na Krymu. Jeden z komunikátů SBU hovoří například o agentovi GRU zadrženém v Doněcku. Tento ruský občan se narodil na Krymu a poté žil v Moskvě. Na Ukrajinu přijel vytvořit skupinu mající destabilizovat situaci v Doněcku a Luhansku. Tito „koordinátoři“, které Ukrajinci nazývají „zelení mužíčci“ byli na Krym posláni z Rostova na Donu. Nyní se přesunuli na Donbas, čili Doněckou uhelnou pánev.
Ruští agenti jsou silně aktivní i mimo vroucí jihovýchodní Ukrajinu. 20. března například Ukrajinci zadrželi v Černihově na severu země občana Ruska, který pracoval pro GRU. Zjistilo se, že V. Makarov žije na Ukrajině už dva roky a používá příjmení „ukradené“ dříve zemřelému Ukrajinci. Makarov verboval hlavně ukrajinské vojáky a shromažďoval neveřejné informace. Často se představoval jako spolupracovník „Protikorupčního výboru Ukrajiny“ a pod touto záminkou sbíral hodnotné informace o úřednících, aby jimi mohl manipulovat a vydírat je.
Dále v Kyjevě SBU rozbila skupinu, která plánovala vyvolání nepokojů v metropoli a zatkla agenta FSB Sergeje Razumovského. Nedlouho poté byl v hlavním městě zatčen další špeh FSB, jeden z lídrů Svazu Euroasijské mládeže a ruský občan O. Bachtijarov.
Slabá místa SBU
Ukrajinu doslova zalila vlna agentů FSB a GRU. Ti zatčení, i když jich je již tak mnoho, jsou jen vrcholkem ledovce. Proč má SBU tolik problémů so kontrarozvedčí ochranou země? Příčin je hned několik.
1) Děravá hranice
SBU přiznává, že jí práci ztěžuje fakt, že „mnoho podezřelých má ukrajinské občanství“. Proto je pro ně jednodušší cestovat a nevzbouzet podezření. Před několika dny začala operace, která má obrnit giganticky dlouhou hranici s Ruskem. Výsledek má polovičatý efekt. Omezeny byly pouze nájezdy „turistů Putina“, čili mladých bitkařů.
Profesionální příslušníci tajných služeb mají jiné, subtilnější „špehovské“ metody překračování hranic. Navíc po anexi Autonomní republiky Krym Rusko přetvořilo poloostrov na základnu pro podporu separatistů. Lídr ozbrojené skupiny zadržené v Oděse v březnu „měl kontakty s ruskými tajnými službami na Krymu“. Velitelem průzkumné skupiny rozvědky ruské armády, kterého SBU zatkla, když přecházel z Krymu do Chersonského regionu, byl občan Ruska z Rjazaňské oblasti s falešným ukrajinským pasem. Agenti na Ukrajinu pronikají také ze západu. 31. března byl zatčen kapitán KGB separatistické Podněsterské republiky S. Kužmiuk během schůzky s ukrajinským agentem. Kužmiuk plánoval pašování zbraní pro protivládní bojůvky z Podněstří.
2) "Pátá kolona"
Separatistické nálady na Donbasu a jižních regionech nejsou tak silné jako na Krymu. Místní Rusové také nabyli natolik infiltrováni ruskými tajnými službami. Méně aktivní a méně početné tu byly různé promoskevské organizace, které sloužily jako krytí ruské rozvědce a jako základny pro verbování do bojůvek. Přesto mohou ukrývající se agenti počítat s pomocí. Pro SBU je o dost složitější je chytat v oblastech nepodporující ukrajinskou vládu.
Příkladem je případ Marie Koledy. 23 letá Ruska přijela do Chersonu 4. dubna a dva dny koordinovala proruské aktivisty. 7. května odjela do Mikolajeva, kde došlo k ozbrojeným nepokojům (tři raněné osoby). Podle SBU Koleda informovala „nadřízeného v Rusku“, že se jí podařilo vytvořit dvě buňky připravené účastnit se protivládních nepokojů v Doněcku. Teprve 8. dubna byla zatčena, i když fotografie z „výletu“ na Ukrajinu zveřejňovala prakticky v reálném čase na internetu.
3) Kolaboranti Janukovyče
Rusové mohou počítat s mnoha lidmi spojenými se svrženou kyjevskou vládou. S mnoha důstojníky silových struktur, úředníky a politiky. Ve svém březnovém reportu SBU přiznává, že mezi zatčenými špehy a agenty jsou nejpočetnější dvě kategorie. Občané Ruska a Ukrajinci, bývalí důstojníci policie, kteří odešli ze služby po útěku Janukovyče ze země. Když byli 19. března v Luhansku zatčeni tři lidé, kteří byli organizátory podvratných skupin, byl mezi nimi bývalý plukovník policie. Již události na Krymu ukázaly, že spojenci Moskvy je mnoho členů rozpuštěného zkompromitovaného Berkutu. Ti jsou i nyní v budovách obsazených separatisty na Donbasu.
Události posledních dní ukázaly, že se vzbouřenci sympatizují a často tajně a jindy zcela otevřeně je podporují místní úředníci. Když šéf SBU zveřejňoval cíle protiteroristické operace, řekl, že Rusové využívají místní zločinecké struktury (jako na Krymu), členy Komunistické strany a politiky Strany regionů. Mezi těmi posledními na straně Moskvy nechybí ani poslanci Nejvyšší rady.
4) Agentura v SBU
Když na konci roku 1991 vznikla SBU, poslední šéf rozpuštěné ukrajinské státní KGB Mykola Holuško odjel do Moskvy. Podle nepotvrzených informací vyvezl nejcennější archivy sovětské bezpečnosti na Ukrajině. Kolik mezi nimi bylo materiálů vhodných k vydírání ukrajinských politiků a důstojníků se neví.
Ví se ale, že za posledních 20 let na vedoucích pozicích v SBU byli nejen přátelé Ruska, ale navíc i jeho agentů. Jak píše Boris Volodarski, bývalý důstojník ruské rozvědky a autor knihy The KGB's Poison Factory, ruské tajné služby se postaraly o dostatek svých spojek u ukrajinského partnera. I současný ministr spravedlnosti přiznává, že SBU do této chvíle měla výjimečně těsné vztahy s FSB. Pavlo Petrenko šel ještě dále a otevřeně prohlásil, že poslední šéf SBU jmenovaný Janukovyčem Oleksandr Jakiměnko je agentem FSB
A opravdu, podivnou souhrou okolností Jakiměnko svou kariéru založil na takových akcích, na kterých měl co dočinění s Ruskem. Když byl Janukovyč zvolen prezidentem, okamžitě povýšil Jakiměnka do hodnosti generála a jmenoval ho šéfem SBU Doněckého obvodu (rok 2011) a poté vicešéfem SBU zodpovědným za boj s korupcí (v roce 2012). Na začátku roku 2013 byl již jmenován šéfem kontrarozvědky. A právě Jakiměnko údajně žádal FSB o pomoc v boji proti Majdanu. V prosinci a lednu do Kyjeva přijížděly skupiny ruských důstojníků, kteří radili kolegům z SBU jako organizovat operaci proti demonstrantům.
5) Demotivovaná kontrarozvědka
Šíře ofenzívy ruské agentury na Ukrajině není ničím zaskakujícím, pokud si uvědomíme, že téměř 4 roky zde nikdo špehy z Moskvy nejen nestíhal, ale ani nekontroloval.
V lednu 2010 Janukovyč vyhrál volby a již v únoru došlo k tajné schůzce šéfů SBU a FSB. V rámci „výrazu dobré vůle“ oddělení kontrarozvědky SBU celkově ukončil veškerou činnost proti ruským tajným službám na území Ukrajiny. Počet důstojníků pracujících na kontrašpionáži „ruského proudu“ byl okamžitě zredukován o 25 procent. Na žádost Moskvy Ukrajinci dokonce ukončili veškerou spolupráci se CIA.
19. března 2010 v Oděse došlo ke druhému setkání vedení ruské a ukrajinské tajné služby. Aleksandr Bortnikov (FSB) a Valeryj Choroškovskij, ukrajinský businessman a politik podepsali dohodu o spolupráci mimo jiné v „ekonomické a průmyslové kontrašpionáži, jako i ochraně ruských a ukrajinských technologií na vnitřních trzích“. SBU souhlasila s okamžitým návratem agentů FSB do Sevastopolu.
Dohoda byla podepsána půl roku poté, co bylo z Krymu vyhnáno 19 agentů FSB. A ještě o čtyři měsíce dříve v Oděse SBU zatkla 5 Rusů přímo při činu – pokusu o zverbování důstojníka ukrajinské vojenské rozvědky HUR.
SBU se nejen přestala zajímat o ruské špehy, ale také pomáhala FSB v boji s politickými protivníky. Na začátku roku 2012 Ukrajinci zadrželi Čečence, kterého Rusové obvinili z plánování atentátu na Putina. Celá aféra ale byla natolik problémová, že se vláda Janukovyče rozhodla obviněného muže FSB nevydat (sedí dodnes v ukrajinské vyšetřovací vazbě). Dále na podzim 2012 agenti SBU unesli přímo v centru Kyjeva a poté vydali FSB Leonida Razvozžajeva, opozičního aktivistu, který utekl z Ruska. Rusko tímto únosem dokázalo, kdo je zde, na Ukrajině, pánem. „To je facka našim tajným službám“, řekl tehdy ukrajinský opoziční poslanec Taras Steckiv.
6) Vazby z dob KGB
Za dob Janukovyče kvetoucí přízni mezi SBU a FSB se nelze divit. Jedni i druzí jsou dědici KGB. V obou službách dodnes pracuje mnoho lidí, kteří se navzájem znají ze sovětské éry. Po rozpuštění KGB Ukrajiny byla na jejím místě vytvořena SBU. Většina zaměstnanců bývalé služby si udržela svá místa v nové rozvědce a pracovala jako dříve. Síť vztahů mezi veterány KGB se táhla po obou stranách hranice. Není se čemu divit, že západní služby dokonce i v dobách Juščenka s velkou opatrností přistupovaly ke spolupráci s SBU, neboť považovali Ukrajinu za „území FSB“.
Početnou reprezentaci bývalých kágébáků v SBU bylo možné v 90. letech vysvětlit nedostatkem nových specialistů. Ale to, že v posledních letech obsazovali vysoké pozice, je již zcela jistě politické rozhodnutí Janukovyče. V lednu 2012 byl šéfem SBU jmenován bývalý důstojník KGB. A navíc Rus. 52 letý Igor Kalinin v KGB sloužil od roku 1984 mimo jiné i v Afghánistánu. Po rozpadu SSSR 10 let učil na vysoké škole SBU a poté řídil školící středisko speciálních jednotek SBU. Ze státních služeb odešel po Oranžové revoluci a stal se šéfem ochranky Janukovyče. Když se Janukovyč stal prezidentem, povýšil Kalinina na šéfa Úřadu státní ochrany Ukrajiny UDO. Později byl jmenován šéfem SBU.
Ve vedení UDO Kalinina nahradil generál Stanislav Šuljak. Ten sloužil v Rudé armádě od roku 1980. Dotáhl to na šéfa výsadkového pluku. V roce 2000 vystudoval Národní akademii ochrany Ukrajiny a poté sloužil v protiteroristických jednotkách. Nedlouho po výhře Janukovyče v prezidentských volbách byl jmenován vicešéfem UDO. V roce 2011 Šuljak dostal ruský Imperiální řád svaté Anny za „zásluhy za obrození a rozvoj historických vazeb a posílení duchovního bratrství národů Ruska a Ukrajiny“.
Co nyní mohou Ukrajinci dělat?
Při tak nevýhodné situaci Kyjev musí hledat výjimečná řešení, aby mohl důsledněji brzdit ofenzívu ruských tajných služeb. Demise důstojníků spojených s Janukovyčem (např. šéfa SBU v Doněcku) jsou lékem s omezenou účinností. Podobně jako štupování děr na východě a jihu pomocí důstojníků převelených z Kyjeva a západu země, čili politicky loajálnějších. Zdá se, že bez radikální reformy SBU Ukrajina nikdy nezíská kontrarozvědku hodnou důvěry.
Bývalý šéf SBU Ihor Směško říká: „Na ukrajinské zemi se nachází stovky důstojníků ruské rozvědky. Dokonale víme, kdo jsou a kde se nacházejí. Stačí některé z nich zatknout, abychom ukázali Putinovi, že Ukrajina není tak slabá, jak si myslí.
Není vyloučeno, že nedávno ohlášená protiteroristická operace je právě takový signál. Fakt, že SBU byla k pomoci dodána armáda, ještě jednou dokazuje, že nová vláda v Kyjevě nevěří Rusi infiltrované vlastní tajné službě.
Autor žije na Ukrajině
Vyhledávání
Dnešní den v historii
24.listopadu 1571 zemřel přestavitel českého humanismu, biskup Jednoty bratrské Jan Blahoslav, český teolog, básník, historik, hudební teoretik a jazykovědec