AIRSOFT

Tokyo Marui G36C (AEG)

Jak to vidí Radar

Pro ty, kteří by třeba uvažovali o koupi elektrické airsoftové zbraně G36C od firmy Tokyo Marui, rozhodl jsem se, že sepíši několik poznatků, které by nejednomu člověku mohly pomoci při rozhodování.

Recenzovat budu zbraň v základním provedení, tedy s pružinou M90, baterií MiniGP (8,4 V; 1100 mAh), motorem EG 1000, mechaboxem verze III, a s jedním tlakovým zásobníkem s kapacitou 50BB. Požitým střelivem jsou kuličky od firmy ICS o váze 0,2 g.

Hned po otevření objemné krabice mne příjemně překvapilo, že dodávku bere firma Tokyo Marui doopravdy vážně – obsah krabice totiž nebyl nikterak chudý. Kromě zbraně přišla i objednaná baterie MiniGP i s nabíječkou, ochranný kryt na ořech hlavně, cca 200BB od firmy Tokyo Marui, ládovačka a tlakový zásobník. K balení byla přiložená i faktura objednávky, záruční list, propagační leták Tokyo Marui a manuál ke zbrani. Výtek bych měl pouze několik: ládovačka by mohla být kompaktnějších rozměrů, se svou délkou cca. půl metru se totiž nedá vzít na žádnou akci a doma láduji zásobník málokdy. Trochu mě zklamalo, že přiložený manuál byl pouze v japonštině, schematické ilustrace však plně postačují.

První, co jsem po vybalení zbraně udělal, bylo, že jsem dal nabíjet akumulátor a zhruba o osm hodin později jsem natlačil zásobník a vyběhl jsem ven. Regulace hop-up systému je vyřešena naprosto elegantně – po natažení závěru se z boku zbraně otevře malé okénko, ve kterém se nachází regulátor. Hop-up však příliš seřizovat nepotřeboval. Zbraň podporuje tři módy střelby – safe, semi a auto – s čímž souviselo i další bezprostřední zjištěni, a sice, že jeden zásobník s kapacitou 50BB je málo, i když střílíte na semi. Ze zkušenosti však vím, že zásobníky Tokyo Marui a Classic Army jsou plně kompatibilní a pomocí postranních klipsů se dají jednoduše secvaknout k sobě – výměna zásobníku v boji je pak otázka několika málo sekund. (Mollar však i přesto doporučuje oba zásobníky zajistit lepicí páskou, neboť při neopatrném či hrubém zacházení může dojít k oddělení volného zásobníku a jeho případné ztrátě.)

Použitými materiály jsou plast a kov, což s sebou přináší jisté výhody, bohužel však i nevýhody. Díky použitému plastu se zbraň vzhledově dost blíží své reálné předloze a je i relativně lehká (cca 2,5 kg), osobně však příliš plastu nevěřím. Pravdou však je, že mnohé důležité a choulostivé partie zbraně jsou zhotoveny z kovu: spoušť, hlaveň, ořech hlavně, podvěsná RIS lišta, přední oka pro upevnění taktického popruhu (kovovým prstencem je vyztuženo také zadní oko), šachta zásobníku, mířidla a celý pantový systém sklopné pažby. Uvítal bych však, kdyby z kovu byl ještě vnitřek šachty zásobníku, kdyby i zásobník byl vyztužen kovovými částmi a kdyby taktická rukojeť spolu s horní RIS lištou byly z kovu, asi však člověk nemůže mít všechno. Také se nedá zbrani upřít, že se i přes použitý materiál zachovala svou pevnost a robustnost – sám jsem na zbraň v běhu upadl celou vahou a odnesl to pouze podvěsný RIS držák a moje paže, která se ještě několik týdnů „pyšnila“ rozsáhlou podlitinou.

Provedení zbraně má spoustu výhod, nemohu si například vynachválit její mířidla: fungují na principu soustředného spojení dvou prstenců, uprostřed nichž se nachází muška. Špicí mušky pak míříte na cíl, díky čemuž neztratíte přehled o situaci před sebou. Všichni, kdo již se zbraní nějaké zkušenosti mají, mi jistě dají za pravdu, že nespornou výhodou zbraně je sklopná pažba – už při transportu na akci je k nezaplacení a dojde-li na CQB, máte například vůči neohrabané M16 velkou výhodu.

Trochu nešťastné mi však přijde upevnění akumulátoru, baterie se totiž ve své šachtě nedá nijak zaaretovat a je upevněna pouze krytem předpažbí. Také jsem zjistil, že je zbraň poměrně náchylná na čistotu střeliva – pokud se vám třeba mezi kuličky v zásobníku dostane jehličí, pak může zbraň přestávat podávat. Také by si uživatelé zbraně měli dávat pozor na přepínač režimu střelby, který je zespodu třeba jednou za čas dotáhnout imbusem, nejedenkrát totiž došlo k jeho uvolnění a ztrátě.

Závěrem je třeba říci, že zbraň Tokyo Marui G36C pro všechny výše uvedené vlastnosti doporučuji všem BW jednotkám!

Mollarův Gewehr

Snad i z dlouhé chvíle jsem se rozhodl po dlouhé době napsat recenzi mé další zbraně, tentokrát G36C od Tokyo Marui, která vystřídala moje dva roky staré Akčko. Pro prodej AK a následné koupě Gčka jsem se rozhodl především kvůli našemu vzoru – 140 Pionierbataillonu z Bundeswehru. Ale teď se pojďme podívat, jak to s tím Gewehrem vlastně vypadá.

Označení zbraně G36C znamená Gewehr 36 Compact, která je nejkratší verzí G36, jež byla do německé armády zavedena roku 1997. Zbrojovka Heckler & Koch pro ni měla projektové jméno HK – 50, později byla Bundeswehrem přejmenována, jako pokračovatel útočné pušky G3, na G36.

Airsoftová verze je, co se vnější části týče, naprosto shodná s jejím originálem. Zbraň přijde tradičně v polystyrénové krabici, která překvapí velmi povedenou grafikou na papírovém víku, skládající se ze znaku KSK jednotek a umělecké fotky samotné pušky. V krabici je mimo kvéru standardně dodávaná ládovačka, vytěrák hlavně, nějaké ty kuličky, které, po dobytí baterky, většinou rychle zmizí a tradiční papírové manuály a prospekty v japonském jazyce.

Zbraň je vyrobena převážně z plastu, ale namáhané a drobné díly jsou z černěného kovu (milým překvapením je kovová vložka v plastovém oku na popruh na zadní části těla).

Sklopná pažba je velmi ergonomická, čemuž napomáhá široká, gumová patka, takže se nemůže stát, že by vám klouzala z ramene jako např. pažba u AK. Po sklopení se zbraň zkrátí na rovných 50 cm, takže v těsném prostoru je možno se zbraní manipulovat asi jako s MP5. Pažba je ve vyklopeném stavu zajištěna tlačítkem půlkulatého tvaru a po sklopení se zaklapne do výstupku, bránícímu u skutečné zbraně vlétnutí nábojnice do obličeje střelce.

Tělo zbraně je stejně jako u originálu vyrobeno z pevného plastu, takže žádný „celokov“ v podání CA, jak obchodníci s radostí inzerují, nečekejte. Na levém boku těla je vylisováno sériové číslo, které je u všech G36tek od TM naprosto stejné (v reklamačním formuláři mne jeho záznam opravdu rozesmál J) a informace o tom, že se jedná o airsoftovou zbraň. Verze C se liší od ostatních tím, že nemá nad tělem nosné ucho s optikou, ale pouze montážní RIS lištu, která přímo svádí k instalaci kolimátoru. Na začátku a konci této RISky jsou však umístěna i klasická, plně nastavitelná, mířidla.

Pažbička není provedena ergonomicky, jako je tomu např. u starších verzí MP5 (typy A2, A3, SD2 a SD3), ale zato se drží stejně dobře v pravé i levé ruce. Této univerzálnosti také napomáhá přepínač střelby, umístěný na obou stranách a možnost natáhnout závěr taktéž z obou stran. Lučík je poměrně velký, přesto je v zimních rukavicích potřeba trochu cviku prst ke spoušti dostat. Spoušť je vyrobena z kovu a její chod je plynulý a poměrně krátký, čímž se dá docílit preciznosti dávkování při střelbě na auto nebo jistoty jednoho výstřelu ve správný okamžik při použití semi. Na předním horním rohu prostoru spřed spouští je také tlačítko, které slouží údajně jako pojistka čepu zásobníkové šachty. U skutečné verze je to pojistka záchytu závěru.

Nastavování hop-up systému je provedeno podobně jako u zbraně M16 a jí podobné, čili otáčecím kolečkem. Při otáčení nahoru je hop-up funguje více a naopak. Ke kolečku se dostaneme zatažením za páku závěru, čímž se otevře okýnko na vyhazování prázdných nábojnic.

Předpažbí je u verze C nejkratší ze všech předpažbí G36. Má pouze dvě chladící díry na každé straně, přičemž Tokyo Marui na předpažbí přidává naspod jednu krátkou RIS lištu. Ta se hodí pro nasazení taktické svítilny nebo RIS držadla. Na konci předpažbí se nacházi také kovová oka na popruh – opět z každé strany jedno.

Jediný kousíček hlavně, který vystupuje z předpažbí je skryt v tlumiči výšlehu zepředu se štěrbinami do tvaru +.

Géčko je dodáváno s tlačným zásobníkem na 50 ran. Je vyroben z průhledného plastu, přičemž tlačnou pružinu kryje imitace nábojnic a tlačné pružiny skutečných nábojů. Prodává se také „točák“ na 470 ran. Ten však nemá nádherné imitace nábojnic, zato je vidět aktuální zůstatek kulí připravených na nepřítele. Na bocích zásobníku jsou výlisky, díky nimž je možné spojit více zásobníku z boku k sobě bez použití zásobníkové spony.

A jak že tahle kráska střílí? „Tahle zbraň střílí standardně na 40-50 metrů“ jak bylo jednou řečeno a není tomu jinak i u G36C. Maximální dostřel zbraně v základu je zhruba těch 50 metrů asi jako u všech Maruiek. Trefit se spolehlivě dá postava na 35 metrů, ale při troše umu a štěstí i na 40. A jak se říká – co neřeší jedna kulička, vyřeší dávka.

Se zbraní jsem osobně velmi spokojen. Po výměně za AK-47 je délka předpažbí poměrně znát, přičemž rozdíl v rozptylu prakticky nepozoruji. Ke zbrani jsem dokoupil ještě jeden tlačný zásobník, na horní RIS lištu kolimátor „OKO“ a pod předpažbí v případě potřeby mám připevněnou taktickou svítilnu. G36C je zkrátka zbraň vhodná jak do lesa, tak do baráků, je obratná a spolehlivá. Všem ji můžu jen doporučit a lidem co se snaží napodobit nějakou jednotku Bundeswehru ji doporučuji dvojnásob.