AIRSOFT

Spirit 2

Zúčastnili se: Krokáč, Happy, Ander, Mazy, DefaceeviL

Než se zmíním o Spritu 2 pořádaném SCA, rád bych ještě poukázal na 1. díl této skvělé akce, která proběhla v Chebu a částečně i v Aši. Tuto akci jsme navštívili jako parta kamarádu nikoliv jako ACCFM, které ještě neexistovalo. Spirit 1 byl právě impulz, který se podílel na vzniku našeho týmu. Hlášení o této akci bylo dodatečně dopsáno Danem.

Je tomu zhruba rok co se opět vydáváme vstříc k opačnému okraji České republiky a jedeme se zúčastnit již druhého pokračování úspěšné akce SPIRIT 2. Druhý díl se tentokrát koná pouze v Aši. Díky taťky od Happyho jsme měli možnost zapůjčit si dodávku pro 7 lidí, která se právě stala naším přibližovadlem až na okraj k německým hranicím. Naší posádku také tvořily dvě holky Kiki a Strunka, které vystupovalu už v Praze se záměrem udělat si výlet v našem hl. městě. Ze začátku při pomyšlení na ukrutnou vzádálenost a počet hodin strávených v autě nebyl nadšený zřejmě nikdo. Já na poslední chvíli zjišťuji, že můj odjezd v 10 hodin je nemožný vzhledem k mému zaměstnání a tímto je přeložen na 15 hodinu. Před odjezdem panuje mírně napjatá atmosféra. Ještě ke všemu den před odjezdem Mazy dostává horečky a jeho odjezd je ohrožen. Nakonec mile překvapuje, riskuje a akce se účastní. Osazenstvo je kompletní dodávka narvaná po střechu, což evidentně nestačí, tak s sebou vezem přídavnou rakev.

Po 15 hodině se ke mně stavuje Happy s bandou nakládáme se do auta a po cestě ještě vyzvedáváme Mazyho a Defa, cesta „osezených prdelí“ začala. V autě nás trýzní ukrutná žízeň a tak neujedeme daleko a zastavujeme u benzíky. Svižným krokem se vydávám k nedalekým křovinám a spouštím oblouk. Po malé přestávce a hydrataci organismu v podobě piva se vydáváme dál. V autě panuje dobrá nálada doprovázející záchvaty smíchu vlivem neznámých podnětů a celkového otupění dlouhou cestou. Ve večerních hodinách dorážíme do Aše a setkáváme se s Pepínem, který nás vede k cíli. Zima je poměrně dost velká. Moc dlouho se nezdržujeme a nacházíme pelech v nedaleké budově. Po zalehnutí mě dokonale rozebírá Mazyho hláška k Defovi a jeho optimismu, který není zas až tak dobře vybaven dobrým spacákém. „Až tvoje ledviny budou klepat na můj spacák, tak nejsem doma, jasný?“.

Druhý den vstáváme v 6 hodin ráno. Po snídani se na nástupu rozdělujeme do 4 skupin, přičemž ACCFM tvoří skupinu s moravskými týmy. Krátce poté se všichni rozbíháme po lesní cestě. Instruktoři jsou evidentně „spokojení“. Záhy nás sráží povelem k zemi, „kliky“! Takto si můžeme dáchnout poměrně často. Po uběhnutí cca 200 metrů na nás čeká v úseku zhruba 3,5 km pokaždé spestření, především v podobě kliků. Místy nám dopřejí i leh sedy a žabáky. Rozcvička je dělaná vojenským stylem. „Vy kačeny, lemry nechcípám tady!“ Podobných hesel mísící se s nářkem některých se rozléhalo ve velkém. Fyzicky slabší jedinci za nedlouho začínají odpadat a pár borců odlehčuje svoje žaludky vrhem snídaně do nedalekého „pangejtu“. Dále běh obsahoval různé zátěžové zkoušky. Běh se zraněným, běh s kmenem stromu (ve skupině a sólo), sprint, okopávání (při kliku každý svému přidělenému kolegovi pustil pěkného navolňováka do žeber nebo jej později atakoval ve stoje.), kotouly přes překážku na různých površích především v lese a částečně na asfaltu. Fáze výcviku šlapání na břicha přivedla jednoho účastníka do nepříjemné situace, kdy musel vykonat část velké potřeby do kalhot. Při očistě zanechává část ošacení v lesním porostu, instruktoři jej povzbuzují: -„Ses posral nebo co?!?“ -„Chystám se na to!“ -„Tak co ty kanále, už jsi? Makej posranej!“ Fyzička byla ukončena klikováním. U některých do stavu mrtva.

Po krátké přestávce jsme seznámeni se čtyřmi stanovištěmi, mezi kterými jednotlivé týmy rotují. U každého stanoviště se zdrží každá skupina zhruba hodinu. Jako první na nás čeká bod sebeobrana se Stanislvem Gazdíkem, který je veteránem cizinecké legie s 15 letou zkušeností. Po 20 min rozcvičce v podobě obouchání těla v párech si zkoušíme některé základní techniky. Při ukázce prvků sebobrany a mírnou devastací figuranta nikdo nepochybuje o účinosti těchto technik. Přesouváme se na další bod. Práce ve výškách je příjemným zvolněním tempa. Každý slaní bez problému z onkna 2. patra. Slaňování ze střechy s převisem v mnohých z nás budí mírný respekt. Je za potřebí vyloženě skočit a věřit kvalitě lana brousícího se o plech střechy. Vše proběhlo bez problémů. Další rotace je přibližování k objektu s Petrem Holoubkem. Jsme rozděleni na přední, zadní jištění a jádro. Opakovaně se přibližujeme k objektu dle Petrových pokynů. Na konci je vidět patrné zlepšení. Při řešení situace mírně pozměnené trasy postupu byl nedorozuměním málem přestříhán plot objektu. Petr byl takřka zděšen. V rotaci s názvem léčka jsme se dostatečně pobavili a užili si další salvu hlášek našeho instruktora Pepína. Za úkol jsme dostali zamaskovat se tak, aby nás nešlo vidět. Využili jsme především přírodních materiálů. Teprve potom co jsme si sedřeli obličeje hlínou nám byly zapůjčeny vojenské barvy. Na velkém paloučku jsme byli dokonale zamaskování s pomocím kolegů. Nemuseli jsme vidět a nesměli být viděni. Místy maskující vyloženě zakopávali o ty zaházené. Následovala teorire léčky a její praktický nácvik. „Máš strčit hlavu do písku a né do prdele“, řekl Pepíno vyčkávajícím na příchod pašíka. Po nácviku následoval ostrý nácvik léčky. Pašík prochází pyrotechnik reaguje. „Bum!!!“, ozvala se šílená řacha. Zvedla se oblaka kouře a spolu sním banda borců, která pašíka povaluje nazem. Dotyčný byl odveden.

Před další přestávkou nás čeká ještě krátké povídání o drogách a o prevenci boji sportem proti nim. Policista z protidrogováho mluví o případech zadržení dealerů, účinnosti drog a negativních vlivů na mládež. Po přestávce se opět setkáváme s p. Gazdíkem a řešíme problematiku komunikace v týmu. Takticky se přesouváme k opuštěné budově. Náš instruktor nás místy zastaví a vysvětluje, jak by se daná problematika dala vyřešit co nejefektivněji. Celá jednotka dostává za úkol vyšplahat na střechu domu. Společnými silami překážku překonáváme a krátce po té simulujeme přenos postřeleného. Ze dvou tyčí na střeše a blůz vyrábíme provizorní nosítka a pokračujeme v cestě po střeše. Další úkol. Musíme se dostat dolů. Střecha je relativně vysoko. Po mírném otálení instruktor znova zasahuje a předvádí dle jeho názoru nejlepší cestu dolů po betonovém sloupě. Rozbíhá se na cca 1,5 metrů vzdálený sloup a ve vzduchu se jej chytá a sjíždí dolů. Po tom co vše jsme zatím prošli, stále jen slyšíme z úst instruktora. „Hlavně bezpečnost, Oke?“ Zpočátku je každý zaražený nakonec většina strach překoná a spouští se dolů. Část skupiny volí snadnější za to komplikovanější cestu po bráně. Nakonec dostáváme rozkaz naskákat do 2,5 metrů hluboké díry. Při přemístění do ní zazní i hláška „Tam je voda!“ což mírně zbrzdilo naše odhodlání skočit. Instruktor hned reaguje „Mezi hovnama vás nikdo hledat nebude! Po té co ohrneme nosy při pohledu dolů, stejně naskáčeme dovnitř. „Až nad tím nebudete přemýšlet, tak jste schopní dalšího výcviku“, prohlásil p. Gazdík. Špinaví, mokří a plní dojmů si z této rotace většina odnáší nejvíce zážitků. V následujících výměnách se věnujeme především práci v budovách tedy k CQB. Opakujeme si to, co jsme se naučili na minulém Spiritu. Ve 3 rotacích se zabýváme čištěním místností, chodby a čištění schodů ve skupině. Podle ohlasů nám to nešlo zrovna zle.

Nadšení z uběhlého dne, strhaní jak borůvky usedáme k ohni. Do Pivíčka a grilovaného masa se pouštíme jako kdyby jsme našli. Petr má narozeniny a tak jako minulý rok připravil parádní žranici, kterou jsme měli grátis. Po posezení a výměně zážitků se rozloučíme s těma co už odjíždí a obsazujeme si hangár s matracemi. Spaní je podstatně pohodlnější a ráno „nečekaně“ zaspáváme. Po cestě zastavujeme zase v Praze a nabíráme holky. Jejich úšklebek evidentně naznačuje úroveň naší čistoty. Jediná záchrana je rakev s pro*ranýma věcma na střeše. Hurá domů... :)

Na závěr opravdu nikdo nelituje, že se Spiritu 2 zúčastnil. Byl to skvělý zážitek. Děkujeme Petrovi Holoubkovi a všem organizátorům. Zažili jsme perfektní srandu. Jindy jsme si zase fyzicky mákli a naučili jsme se nové věci. Z mého pohledu každý zde měl svou funkci a my jako „ACéCéčko“ jsme se dobře drželi a myslím, že jsme určitě neudělali ostudu. Občerstvení bylo chutné a přišlo vhod po takovém dni. Happy je kabrňák, že odřídil celou cestu a dovezl nás bez nehody. Mazymu skláníme respekt, že se vydal na takový drill s horečkou a fyzicky podlomený. Všichni se těšíme na 3. pokračování, které možná proběhne v Beskydech.