ARMÁDY A HISTORIE

RONA – ruská osvobozenecká lidová armáda

Ideje nacionálně-socialistického Německa a ideje nového Ruska sjednotí B. Kaminskij

Historie 29. divize Waffen-SS se začíná v říjnu 1941, kdy německá vojska vstoupila do města Lokoť, malého městečka v bývalé Orlovské a nyní Brjanské oblasti. Pro zabezpečení týlu 2. Panzerarmee byla při velitelství této armády, které velel "otec německých tankových vojsk" Heinz Guderian a po jeho odstavení generál Rudolf Schmidt a velitelství Armee Gruppe Mitte, které velel polní maršál von Kluge, ustavena Lokotská oblast, jejíž vedoucím představitelem se stal učitel fyziky Konstantin Pavlovič Voskobojnik. Ten se narodil v roce 1895 v Kyjevské gubérnii a během první světové války bojoval na frontě. Po revoluci se v roce 1920 zúčastnil rolnického povstání v Saratovské oblasti. Po porážce povstání uprchnul s falešnými dokumenty. Na počátku 30. let se dobrovolně vzdal a po odsezení tříletého trestu se ženou a dcerou jezdil z místa na místo, než se usadil v Lokoti, kde se stal učitelem fyziky. Nejbližším pomocníkem Voskobojnika se stal Bronislav Vladislavovič Kaminskij, který se narodil v roce 1899 ve Vitenské gubernii. Jeho otec byl Polák a matka Němka. Do revoluce studoval na Petraohradském polytechnickém institutu, poté se dobrovolně přihlásil do Rudé armády. Po občanské válce se vrátil na institut. V roce 1937 byl zatčen a obviněn z kontrarevoluce. Propuštěn byl v roce 1941, kdy přijel do Lokotě, kde pracoval jako inženýr v místním závodu.

Lokotské úřady vytvořily vojenskou milici, která měla na počátku 200 mužů, pro boj s partyzány. Později byla v Lokoti Voskobojnikem založena Ruská nacionálně-socialistická strana. Při organizaci milice kladl Voskobojnik důraz na úzkou spolupráci s německým velením. Chtěl, aby tam věděli, že jsou v Rusku lidé, kteří chtějí a mohou sami se zbraní v ruce bojovat proti komunismu, za svoji vlast, za své osvobození. A proto byly nutné úzké styky s německým velením. Na velení 2. Panzerarmee jel Kaminskij a celé dva týdny předtím s ním Voskobojnik probíral všechny aspekty této návštěvy. Výsledkem tohoto úsilí bylo, že Němci poskytli oblasti Voskobojnika autonomní práva. Zůstalo zde několik styčných důstojníků, jednotky byly vybaveny trofejní sovětskou výzbrojí a Němci stáhnuli z oblasti své jednotky a velení. V ten večer hovořil Voskobojnik o budoucnosti. Mluvil o nové ruské armádě, která bude s Němci bojovat proti bolševikům, o Ruské nacionálně-socialistické straně, která zahrne celý ruský národ, o malé a neznámé Lokoti, která se stane centrem ruského státu. 8.1.1942 zahynul v boji s partyzány Konstantin Pavlovič Voskobojnik. V jeho díle pokračoval jeho pomocník Bronislav Kaminskij, který byl určitě dobrým velitelem. Toto o něm napsaly noviny Lokotské oblasti Hlas národa 15.11.1942 v článku "Velitel brigády-vrchní starosta": "Um, energie, takt – to jsou vlastnosti nezbytné u velitele. A tyto vlastnosti vrchní starosta oblasti Kaminskij má. Kromě nich má však i další: neobvyklou vytrvalost a pracovitost. Je udivující, jak může člověk po několika bezesných nocích tak pracovat i ve dne. V noci je Kaminskij velitelem brigády. "V Cholmeckém - nástup". "Na Majskoj žuce - boj". Každou noc u telefonu nebo na frontě. Ve dne se velitel mění na starostu a řeší otázky hospodářského života. A hospodářství a boj jsou propojeny jeden s druhým. Bez pravidelného hospodaření nebude chleba, bez chleba není armády. Je třeba pracovat. Vojensko-hospodářský stroj pracuje spolehlivě, nachází se v silných rukách.“

B.V. Kaminskij s vojáky RONA, Bělorusko, léto 1944. Oděný v německou důstojnickou blůzu. Na čepici důstojnická kokarda v ruských národních barvách, na levém rukávu emblém RONA, na hrudi Vyznamenání východních národů a Železný kříž I. třídy, který obdržel za úspěšné protipartyzánské operace na jaře 1944.

Rozšířiv oddíl národní milice na 1.700 mužů, zahájil Kaminskij aktivní operace proti partyzánům a brzy od nich očistil značnou oblast. Když si uvědomilo, že jsou místní jednotky svými silami schopny zabezpečit týlovou oblast, reorganizovalo velení 2. Panzerarmee Lokotský rajón v okruh s 8 rajóny Orlovské a Kurské oblasti s 581.000 lidmi. V této oblasti dostal Kaminskij od německé armády možnost operovat dle vlastního uvážení. Fakticky se Kaminskij stal neomezeným vládcem. Jak s těmito právy Kaminskij nakládal, ukazuje následující incident. V létě 1943 byli dva němečtí vojáci, kteří vyloupili mlýn a zabili jeho hospodáře, zatčeni lokotskou policií. Soud Lokotské republiky nad nimi vynesl trest smrti. Nehledě na protesty vyššího německého velení, byl rozsudek proveden v Lokoti na náměstí před mnohatisícovým davem. Tak žil Lokotskij okruh samostatným životem. Místní orgány provedly zemědělskou reformu, zakládaly školy, vydávaly noviny, organizovaly administrativu a soudy, obnovily život oblasti, který byl přerušen ústupem Rudé armády. Život v Lokotské republice jen kypěl. Byl dostatek obilí, spotřebního zboží, byla zahájena staba nových domů a obnovena dopravní síť. Je třeba říct, že Lokotský okruh nebyl skrytým experimentem německé armády, o jeho existenci věděl samotný Adolf Hitler, dále také Rosenberg a Hlavní úřad SS. Protože oddíly místní policie a domobrany nemohly sami kontrolovat ohromný prostor, ze kterého byla stažena všechny německá vojska, vyvstal před Kaminským úkol zorganizovat větší a lépe vyzbrojenou sílu na regulérním základě. Na podzim 1942 byla zahájena mobilizace ročníků 1922-1925, která měla donucovací charakter - ti, kteří odmítli, byli přivlečeni k soudu a podrobeni represím. Díky tomu se Kaminskému podařilo shromáždit několik tisíc bojovníků, což mu dalo možnost reformovat různé oddíly a skupiny do regulérní armády. Aby dal najevo svoji úlohu v Rusku, dal lokotský starosta své armádě název Ruská osvoboditelská národní armáda (RONA). Koncem roku 1942 byla složena ze 14 střeleckých praporů, obrněného divizionu, protiletadlové baterie, stíhací roty a velitelské čety, vše složené v brigádě o síle 10.000 mužů. Každý prapor měl 4 střelecké roty, minometnou a dělostřeleckou četu. Ve výzbroji měl 1-2 děla, 2-3 praporní a 12 rotních minometů, 20 kulometů. Prapory však neměly jednotnou organizaci ani výzbroj. Jejich síla kolísala mezi 300 - 1.000 mužů а výzbroj záležela na charakteru úkolů. Některé prapory byly vybaveny obrněnou technikou, jiné jen ručními zbraněmi. Všechny tyto síly byly určeny k boji proti partyzánům, který byl zahájen od samého počátku existence "nové vlasti" a probíhal až do evakuace částí RONA z Lokoti. Obyvatelé okruhu viděli v partyzánech svého nejhoršího nepřítele - bolševismus. Oficiální ideologií Lokotské republiky se stal nacionalismus, stranou Ruská nacionálně-socialistická strana (od 8.1. v čele s Kaminským) a důležitým bodem jejího programu antisemitismus. Program RNSP byl podobný programu NSDAP. Jeden z článků tohoto programu, vysvětlený v novinách Hlas národa v říjnu a listopadu 1942, se nazýval "Židé - vrazi národa". V Lokotské republice byly ustaveny nacionálně-socialistické zákony, které řešily vztahy mezi Židy a nežidy. V Lokoti byly zakázány potraty a vedl se boj za práva rodiny, byly zakázány rozvody a uznávaly se jen církevní sňatky. Počátkem roku 1943 byly prapory RONA soustředěny do 5 střeleckých pluků a v květnu byl zformován samostatný gardový prapor se 2 střeleckými a výcvikovou rotou. Začátkem března 1943, když útočící sovětská vojska dosáhla okraje Lokotského okruhu, 3. a 5. pluk RONA se zúčastnily bojů proti Rudé armádě a utrpěly velké ztráty. Mnoho vojáků nechtělo bojovat a dezertovalo a 700 mužů přešlo na stranu partyzánů. V červenci byl 5. pluk a samostatné roty z jiných pluků připojeny k německým jednotkám a nasazeny do boje v oblasti Dmitrovska-Orlovsko. Po druhé mobilizaci, provedené na podzim 1943, dosáhl počet RONA 12.000 mužů. Byli to Kaminského nejlepší vojáci. V této době dosáhl počet mužů RONA 20.000. V létě 1943 byl v sestavě Brigády Kaminského: První pluk (velitel major Galkin) se skládal z 1., 2. a 11. praporu, každý se 400 muži ve 3 střeleckých a kulometné rotě. Celkem měl pluk 1.500 mužů. Každý pluk měl dělostřeleckou baterii s 3 děly 76 mm. Druhý pluk (major Tarasov) se skládal ze 4., 5. a 6. praporu. Měl celkem 1.500 mužů. Třetí pluk (major Prošin) se skládal z 3., 13. a 15. praporu. Měl celkem 1.500 mužů. Čtvrtý pluk (major Rejtěnbach) se skládal z 10. a 12. praporu a měl 600 mužů. Pátý pluk (major Turlakov) se skládal ze 7., 8. a 9. praporu s 1.500 muži. Obrněný divizion (kapitán Samsonov) se skládal z 10 tanků (KV, 4 T-34,3 BT-7, 2 BT-5), 3 obrněných aut (BA-10, 2 BA-20), 2 tanket, automobilů a motocyklů. Protiletadlový divizion (poručík Plochich) měl 130 mužů a 3 protiletadlová děla a 4 velkorážné kulomety. Gardový prapor (major Frolov) se skládal ze dvou střeleckých a jedné výcvikové roty a měl 600 mužů. Náčelníkem rozvědky RONA byl bývalý major RA Kostěnko a načelníkem štábu brigády Ševykin. 1.8.1943 bylo ve výzbroji RONA 500 kulometů, 40 minometů, několik desítek polních a protitankových děl, 10 tanků, 2 tankety a 3 protiletadlová děla. Protože neměl dost velitelských kádrů, uvolnili Němci po Kaminského žádosti ze zajateckých táborů asi 30 důstojníků RA. Protože to ale bylo pomalu, stali se veliteli praporů mnohdy poddůstojníci i řadoví vojáci.

Tankista a voják ROA. Tankista má blůzu tankových vojsk Wehrmacht a ruské kalhoty, na čepici lebku a kokardu ROA. Na hrudi má vyznamenání „Za boj s partyzány“. Voják ROA má kamuflážní kombinézu z roku 1943 se znakem Wehrmacht. U obou je na levém rukávu znak RONA.

Co se týče boje proti partyzánům, ten pokračoval dnem i nocí. Útoky partyzánů proti menším posádkám a diverze na železnicích se střídaly s trestnými výpravami brigády do partyzánských oblastí. Tento boj probíhal se střídavými úspěchy: za udržení většiny okruhu pod kontrolou platila brigáda boji, kde ztrácela 50-100 mužů za operaci. Celé jaro a léto 1943 strávila brigáda v boji s partyzány, ve kterém jí pomáhaly 102. a 108. maďarská pěší divize a tankovo-granátnická brigáda plukovníka Rjubzama. Nejúspěšnější operací byl "Cikánský baron", při které bylo zlikvidováno 1.500 partyzánů a stejný počet byl zajat. Mimoto bylo zničeno 200 partyzánských základen. V srpnu se oblast Lokotského okruhu stala ohroženou a Kaminskij, po souhlasu s německým velením, vydal rozkaz k evakuaci RONA a občanů do oblasti Lepel ve Vitebské oblasti. 26.8. se části RONA s občany z administrativy a členy rodin, celkem asi 30.000 lidí, poté co naložili tanky a bojovou techniku, vydali na cestu do Běloruska. Ti, kterým se nepodařilo uprchnout, zorganizovali partyzánské oddíly a podobni UPA, odolávali bolševikům do konce 40. let. Aby byl zajištěn bezpečný odchod, byl vytvořen 4. pluk pod velením Němce majora Reitenbacha, který vedl boj s postupující RA a nějakou dobu držel město Sevsk, než byl obklíčen a úplně zničen. Zajaté vojáky 4. pluku rudoarmějci zastřelili a Reitenbacha ubili. Poté, co se RONA začala připravovat k evakuaci, začal v ní morální rozklad. Jeden z pluků v čele s velitelem Tarasovem se chystal přejít k partyzánům, když to bylo na poslední chvíli odhaleno, byl Tarasov a další důstojníci pověšeni. V Bělorusku se Kaminskij, v té době již vyznamenaný Medailí východních národů 1. stupně ve zlatě s meči, stal starostou Lepelu. Vojáci RONA byli zpočátku zapojeni místním německým velitelstvím do boje s partyzány, ve kterém se jim podařilo dosáhnout úspěchu, ovládnout silnici na Lepel a očistit přilehlou oblast. V Lepelu se Kaminský mohl opřít jen o své rodáky, protože místní se proti němu stavěli nevraživě. V Bělorusku dostala brigáda za úkol zabezpečit týl 3. Panzerarmee před partyzánskými údery. Díky dezercím a ztrátám v boji s partyzány klesl počet mužů RONA na dvě třetiny. Začátkem listopadu byla brigáda posílena běloruskými policisty. Kaminskému se nepodařilo dobýt oblast Lepel a začátkem roku 1944 se RONA s civilními utečenci přemístila do oblasti Datlovo v západním Bělorusku. V té době se na sovětské straně objevil nápad přimět Kaminského, aby změnil frontu a změnit jeho brigádu ve 2. antifašistickou. Kaminski se však ukázal jako zásadový člověk a k dohodě se Sověty nepřistoupil. A také po všem, co dělal v Lokoti, nevěřil na milost. Kaminskému se podařilo stmelit brigádu, přimět k návratu část dezertérů a zvýšit počet RONA na 5.000 mužů. V zimě a na jaře 1944 vedla Kaminského brigáda nepřetržitý boj s partyzány v týlu Armee Gruppe Mitte. V lednu 1944 byla součástí jednotek, bojujících proti partyzánům v oblasti Lepel a na jaře 1944 v oblasti mezi Minskem a Lepelem zaútočila RONA na partyzánské skupiny v Polocko-lepelské oblasti. 11. až 17.4. podnikli Němci operaci "Regenschauer", během které napadli partyzány v západní zóně. Poté byla zahájena opearce "Frühlingsfest", během které byli partyzáni zničeni. Během těchto dvou operací byla Sturmbrigade RONA podřízena Veliteli SS a policie v týlu Armee Gruppe Mitte, kterým byl SS-Obergruppenführer von Gottberg. Tři pluky RONA (1., 3. a 5.) vedly boje v jižni a jihozápadní části partyzánské zóny. V této operaci měla brigáda velké úspěchy. Za účast v těchto bojích obdržel Kaminskij Železný kříž I. třídy a Sturmbrigade RONA přitáhla pozornost Heinricha Himmlera. V létě 1944 byl Kaminskij pozván do štábu Reichsführera SS ve východním Prusku, kde mu Himmler vyjádřil své poděkování za úspěchy brigády a sama RONA byla na Himmlerův rozkaz začleněna do sestavy Waffen-SS jako 29. Grenadier Division der Waffen-SS (russische Nr. 1) a jejímu veliteli byla přiznána hodnost SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS. e své řeči v Poznani 4.8. Himmler osobně ocenil zásluhy bojovníků brigády v boji s běloruskými partyzány. V té době se situace na východní frontě pro Němce a jejich spojence výrazně zhoršila. Proto se Kaminskij obrátil na svého velitele Himmlera s prosbou o evakuaci občanské části. Himmler dal souhlas s evakuaci do Maďarska (10.500 lidí) , kde slíbil Rusům vytvořit samosprávu podobnou lokotské. Kvůli ochraně lidí v Maďarsku byly od RONA odveleny některé její části. Díky problémům s železniční dopravou byli vojáci odvezeni nikoliv do Maďarska, ale do jižního Německa, kde byli použiti pro zemědělské práce. Co se týká samotné 29. divize Waffen-SS, byla její většina na příkaz Himmlera poslána do Německa k reformování. Ale to se nakonec nestalo, protože 2.8. vypuklo ve Varšavě povstání a Němci potřebovali pomoc Kaminského a jeho mužů. Polská Armia Krajowa pod velením generálmajora Bor-Komorowského zahájila 2.8. povstání proti Němcům. Poláci věřili v pomoc a brzký příchod sovětských vojsk. Nevěděli, že postup Rudé armády je již vyčerpán. Sověti dosáhli předměstí Varšavy, ale Němci věděli o jejich jednotkách a dobře se opevnili. Navíc uviděl Stalin možnost vypořádat se rukama Němců s těmi Poláky, kteří mu mohli v budoucnu svojí protisovětskou orientací působit problémy. Bylo výhodnější pro něj zůstat stát a dívat se, jak se Němci a Poláci vzájemnými boji vyčerpávají, zatímco jeho armády odpočívaly a chystaly se k další ofenzívě. Německé jednotky, určené pro potlačení povstání, se nacházely pod velením SS-Obergruppenführera Ericha von dem Bach-Zelewski. Mezi nimi se nacházela také 29. divize SS. Z každého pluku RONA bylo vyčleněno 300-400 dobrovolníků, kteří pod velením SS-Obersturmbannführera Frolova byli posláni do hlavního města. V sestavě Frolovova pluku byly dva prapory s 1.700 muži, samohybné dělo SU-76, 4 tanky Т-34 a 2 houfnice. Na pouliční boj ve velkém městě nebyli vojáci RONA připraveni a utrpěli těžké ztráty. To přineslo uvolnění disciplíny, loupeže, vraždy a násilí.

Vojáci 29. divize Waffen-SS RONA za podpory německé obrněné techniky pročesávají Varšavu. V čele je důstojník.

Ve Varšavě dosáhlo násilí vrcholu, jeho oběťmi se stali hlavně civilisté, kteří se povstání nezúčastnili (ve čtvrtích Ochota a Volja nebyli prakticky žádní povstalci). Podle polských historiků zabili vojáci ruské divize SS ve Varšavě 15.000 lidí. Na žádost německého velitelství, aby zjednal pořádek mezi svými lidmi, Kaminskij, který byl ve Varšavě raněn, odvětil, že jeho lidé obětovali boji s bolševismem vše a on nevidí nic špatného na tom, ze se snaží vylepšit svojí materiální situaci na účet Poláků. Pro zvěrstva vojáků a důstojníků RONA hrozilo, že vojska Armiji Krajowe, která jednala o kapitulaci, kapitulovat nebudou. Koncem srpna byla Frolovova skupina, která utrpěla 30% ztráty, vyvedena z Varšavy. Později našli mrtvé tělo Kaminského v lese. Němci tvrdili, že byl velitel divize ubit partyzány. Na důkaz toho ukázali vojákům prostřílené auto Kaminského v příkopu. Druhou verzi popisuje ve svých vzpomínkách H. Guderian, toho času náčelník generálního štábu: "Kaminského brigáda se skládala z bývalých vojenských zajatců, hlavně Rusů, vražedně naladěných proti Polákům, Dirlewangerova brigáda se skládala z německých zločinců, kteří měli takto možnost smazat svoji vinu. Sám von dem Bach jednou, když referoval o stavu v jeho jednotkách, informoval mně o řádění svojich podřízených, kterému nebyl schopen zabránit. Z jeho hlášení vstávaly vlasy na hlavě, proto jsem o všem večer informoval Hitlera a požadoval stažení obou brigád z Varšavy. Nejdřív Hitler s mojí žádostí nesouhlasil. Nakonec však Himmlerůb styčný důstojník u Hitlera SS-Brigadeführer Fegelein potvrdil má slova: "Je to pravda, můj vůdče, jsou to skutečně tuláci!" Hitlerovi nezůstalo nic jiného, než přijmout mé návrhy. Von dem Bach přikázal, aby Kaminského zastřelili, tak se zbavil nežádoucího svědka." Je možné, že se to stalo tak, jak napsal Guderian. 29. divize Waffen-SS se do října 1944 nacházela v Kampinském lesu pod Varšavou, než byla RONA předána generálu Vlasovovi pro formování 1. divize ROA. Je třeba přiznat, že Kaminskij zůstal do konce života věrný svému nacionálně-socialistickému přesvědčení a bojoval proti bolševikům do samotného konce. Do své smrti udržoval tvrdými metodami kázeň ve své brigádě. Jen v posledních měsících, kdy RONA opustila sovětské území a jejich budoucnost vypadala velmi špatně, nedokázal již velitel brigády zkrotit své vojáky. Ještě v červenci 1944 chtěl Himmler postavit protiváhu Vlasovově ROA a Kaminskij byl vhodnou osobou.

6.1941: 22.: Němci zaútočili na Sovětský svaz.
8.1941: 221. Sicherungs Division a 1. Regiment, 56. Infanterie Division umístěny v oblasti Brjansk.
11.1941: Antikomunistická běloruská občanská milice zformována u města Lokot [6.000 obyvatel, v polovině mezi Orlem a Kurskem jižně od Brjanska] k ochraně před sovětskými partyzánskými útoky. Velitel milice je starosta Lokotu, Ivan K. Voskobojnikov. Síla jednotky vyzbrojené ručními zbraněmi je 300 - 500 mužů.
1.1942: 8.: Ivan K. Voskobojnikov zabit sovětskými partyzány (pravděpodobně za pomoci sovětských specialistů vysazených na padácích) na cestě na radnici, jeho zástupce Bronislav Vladislavovič Kaminski převzal velení. Kaminski a jeho milice nejprve obdrželi pomoc od Organization Todt, jako dík za ochranu železnice. Síla jednotky: 800.
3.1942: 3. – 11.: Jednotka se zúčastnila protipartyzánského útoku proti 3.000 partyzánům u Komariči. Síla jednotky: 1.650.
4.1942: Němci garantují Kaminskému vládu v "oblasti Lokot". Oblast je soběstačná, Kaminski ji chrání před sovětskými partyzány a posílá Wehrmachtu mnoho dřeva.
5.1942: Protipartyzánské operace, Lokot, zločiny proti komunistickým partyzánům a sympatizantům. Německá 707. Sicherungs Division přichází do Brjanska. Němci přidělují k jednotce styčný štáb. Styčný důstojník německé 2. Armee poznamenává, že Kaminskiho brigáda prokazuje větší účinnost v boji s partyzány než maďarská posádka.
6.1942: Němci formují "Gruppe Gilsa II" oblast Žizdra – pohotovostní Kampfgruppe složenou z Kaminskiho milice, 216. Infanterie Division, 348. Infanterie Regiment a částí maďarské 102. a 108. zajišťovací divize. Kaminskiho vojáci bojují jako regulérní jednotky.
7.1942: Zajištění železnice, síla jednotky: 5.000.
9.1942: Partyzáni podnikli 561 demoličních útoků proti německým pozicím a komunikacím. Němci a jejich spojenci zabraňují 301.
12.1942: Němci odhadují počet partyzánů v oblasti na 24.000. Kaminskiho milice má sílu 8 – 10.000.
1.1943: Německá vojenská vláda propůjčuje oblasti Lokot autonomní status "Bezirksverwaltung". OKH odložila autorizaci do května. Kaminski se neúspěšně pokouší o rozvoj Ruské Národní Socialistické Strany a proklamuje svoji milici jako její vojenské křídlo pod názvem "Ruskaja Osvoboditelnaja Narodnaja Armija". Kaminskiho snahy jsou podporovány Alfredem Rosenbergem, říšským ministrem pro východní území. V oblasti je stále 10.000 partyzánů.
2.1943: Síla jednotky: 9.000, 25% jsou místní dobrovolníci, 25% místní odvedenci a zbytek sovětští váleční zajatci nebo přeběhlíci. Ztráty a zvýšené dezerce v počtu 200 mužů za měsíc začínají rozkládat jednotku.
3.1943: Kaminski odhalil sovětský plán na infiltraci zabijáckého komanda do jeho milice. Započal represe vůči svým vojákům a pozval více německých důstojníků k předcházení dezercím.
4.1943: Partyzánský útok proti německým jednotkám, 1.000 demolic a 1.000 přepadů za poslední rok. Síla jednotky: 8.000.
5.1943: Protipartyzánské operace v oblasti Lokot, zločiny. Němci plánují velký protipartyzánský útok v přípravě na letní ofenzívu. V oblasti je 15.000 partyzánů.
16.: Protipartyzánská operace, protipartyzánský útok, který trval do začátku června, milice se zúčastnila spolu s 4., 7., 292. Infanterie Divison, 18. Panzer Division, 10. Panzergrenadier Division a maďarská 102. lehká pěší divize a jednotky z Velitelství týlové oblasti 532. Celkem 1.500 partyzánů bylo zabito, 1.500 zajato, 16.000 civilistů evakuováno a 3.000 bunkrů a 207 partyzánských táborů zničeno.
19.: Jednotka se zúčastňuje protipartyzánské operace s 98. Infanterie Division a maďarskou 108. zajišťovací divizí. OKH potvrzuje autonomní status Kaminského oblasti.
20. – 30.: Protipartyzánská operace, Kaminski Brigade bojuje s 5. Panzer Division, 6. Infanterie Divison, 587.  a 791. Infanterie Regiment, 807. Aserbaijani Infanterie Battalion a obrněným vlakem. Opět zabito 1.500 partyzánů.
6.1943: Kaminskiho brigáda vzrostla na 5 pluků s 10.000 muži. Síla partyzánů také roste, je jich zde 13.000 – 25.000. Jednotka se účastní protipartyzánské operace.
7.1943: Němci předávají RONA 36 sovětských polních děl a 24 tanků T-34. Těžké boje proti partyzánům s SS Sonderkommando Dirlewanger v týlu Armee Gruppe Mitte a Süd. Tato kampaň je vedena ve stejnou dobu jako operace Zitadelle.
9.1943: 23.: 281 Kaminského vojáků dezertuje. Jednotka ustupuje do Lepelu, opouští svůj domov spolu s kolaboranty a jejich rodinnými příslušníky – přes 30.000 lidí. Morálka vojáků je velmi špatná. Kaminski potlačuje vzpouru a osobně uškrtí jednoho zrádného velitele.
10.1943: Sovětští vojáci obsazují oblast Lokot. Jednotka ustupuje do Haliče a zakládá tábor u Ratiboru. Kaminskiho vojáci se neúspěšně pokoušejí kontrolovat oblast Lepel. SS-General Kurt von Gottberg, sídlící v Bělorusku, požaduje začlenění Kaminskiho jednotky do Waffen-SS a důstojnickou hodnost Waffen-SS pro Kaminskiho.
1.1944: Protipartyzánská operace Našniki s SS-Jäger Battalion 500 a Dirlewanger Battalion, strážní služba na silnici Lepel – Borisov.
4.1944: Účast na protipartyzánské operaci jako část SS-Kampfgruppe von Gottberg se 4.000 německými a spojeneckými vojáky proti 15.000 partyzánům v oblasti Ušači a čištění železnice Orša - Lepel.
5.1944: 22.: Účast na protipartyzánské operaci.
28.: Kaminskiho vojáci se přesunují do Lidy u  Bialystoku, Polsko.
6.1944: 20.: Operace končí.
22.: Sověti zahajují operaci Bagration.
7.1944: Kaminski Brigade je zařazena do Waffen-SS jako SS-Sturmbrigade - R.O.N.A. Himmler povyšuje Kaminskiho do hodnosti Waffen-Brigadeführer der SS.
8.1944: Síla jednotky, včetně civilistů cca 10.500 – 27.000 a 1.500.
1.: Začíná Varšavské povstání.
4.: 2 prapory (3.000 mužů) z Kaminski Brigade, včetně 4 T-34, SU-76 a 2 děl 122 mm, jsou poslány do Varšavy k potlačení povstání. Velitelem je major Vrolov (podplukovník Frolov? kapitán Tutov? major Trolow? ). Začíná pacifikační tažení ve čtvrtích Wola a Ochta. Kaminskiho muži, kteří nebyli příliš disciplinovaní ani v nejlepších časech, začínají pít, loupit a vyhazovat do vzduchu části města.
5.: Jednotka zabila 10.000 polských civilistů ze jeden den, včetně vražd a znásilňování v Marie Curie Sklodowska Radium Institute. Těžké boje, mnoho zločinů. Brigáda se vymkla z kontroly – pije a loupí – dokonce nacisté jsou zděšeni. Kaminski sám loupí pro svůj "Ruský fond svobody".
19.: Kaminski a jeho štáb jsou předvoláni na velitelství SS-Obergruppenführer Bach-Zelewskiho v Lodži, poté zastřeleni. Důvodem je, že Kaminskiho muži znásilní a zabijí dvě německé mladistvé pracovnice KdF, spíše však chtěl Himmler Kaminskiho eliminovat ve prospěch ROA.
28.: Zbytky brigády staženy z Varšavy.
9.1944: 4.: Polská Domácí armáda napadla Kaminskiho vojáky, 100 zabito.
15.: Jednotka rozpuštěna, část Kaminski Brigade umístěna ve výcvikovém táboru ROA v Neuhammer; zbytek poslán hloubit protitankové příkopy ve Štětínu.
11.1944: 3 – 4.000 mužů z RONA přesunuto do výcvikového tábora Münsingen k začlenění do 600. Infanterie Division ROA. Ruský generál ROA Buňačenko, když viděl muže z RONA, tak se obrátil na styčného německého důstojníka a prohlásil "Tak to je to, co mi dáváte - bandity, lupiče, zloděje – to co již nechcete dál používat!"