ARMÁDY A HISTORIE

Vojenské jednotky VS KONR

Člověk, kterému bylo souzeno vést ruské vojáky na straně Němců, byl generálporučík Andrej Andrejevič Vlasov. Byl kádrovým důstojníkem Rudé armády, se kterou svázal svůj osud v roce 1920. Do roku 1941 prošel všemi možnými zařazeními, až se stal generálem a velitelem 4. mechanizovaného sboru. Bojoval na západní hranici, u Kyjeva a pod Moskvou. Do zajetí Němců se dostal 11.7.1942, když byl zástupcem velitele Volchovského frontu a velitelem 2. úderné armády. Souhlasil s německou nabídkou a připojil se k boji proti bolševikům, podepsal prohlášení Ruského výboru "K vojákům a velitelům Rudé armády, k celému ruskému národu a ostatním národům Sovětského svazu", které zahájilo propagandistickou kampaň pod vedením Ruského osvobozovacího hnutí, jehož cílem bylo svržení Stalina, zničení bolševismu, uzavření míru s Německem a spojení s Německem a ostatními národy Evropy, nové Rusko bez bolševiků a kapitalistů". Vlasov vyzýval rudoarmějce a všechny Rusy k přechodu na stranu "ve spojení s Německem existující Ruské osvoboditelské armády". Podle německého velení to byla především propagandistická akce, sloužící ke zvýšení počtu přeběhlíků. ROA byla souhrnným pojmenováním ruských oddílů, bojujících v sestavě Wehrmacht. V létě 1944 souhlasili Adolf Hitler a Heinrich Himmler se soustředěním oddílů ROA pod velením generála Vlasova. 16.9.1944 se ve štábu Reichsführera-SS ve východním Prusku konala schůzka Himmlera a Vlasova a Vlasov byl povýšen do hodnosti generálplukovníka a velitele armády.

Reichführer-SS Himmler a generál A. Vlasov 16.9.1944.

Od této chvíle přešlo Vlasovovo hnutí pod pravomoc SS. Zajímavé je prohlášení Keitela při norinberském procesu: "Himmlerovi se podařilo získat u Führera souhlas s vytvořením ruské armády. Od té chvíle rozkazovali Vlasovovi pouze Himmler a SS". 14.11.1944 se sešel během setkání Hitlera a Himmlera zakládací sjezd Výboru osvobození národů Ruska (KONR), jehož předsedou byl vybrán Vlasov. Ve svém úvodním projevu Vlasov prohlásil: "Dnes můžeme ujistit Führera a celý německý národ, že v těžkém boji proti vrahu všech národů – bolševismu, budou národy Ruska věrným spojencem a nikdy nesloží zbraně a půjdou bok po boku ke konečnému vítězství." Byl také vydán "manifest KONR", prohlášení ke všem antisovětským silám, nacházejícím se na území Německa, včetně emigrantských organizací, národních výborů a východních jednotek, k boji "za nové svobodné Rusko proti bolševikům". Na sjezdu bylo také jednáno o vytvoření Vojenských sil KONR, nyní už reálně ROA v čele s generálem Vlasovem. Štáb Vojenských sil KONR zahájil formování sil ROA, fakticky plnil roli ministerstva války. Aktivní oragnizace štábu byla zahájena několik dnů po střetnutí Vlasova s Himmlerem (16.9.1944). Do něj kromě A.A. Vlasova a jeho pomocníka V.F. Malyškina patřili: náčelník štábu plukovník E.V. Kravčenko (od začátku září plukovník K.G. Kromiadi), náčelník hlavní kanceláře major M.A. Kalugin, Vlasovův adjutant kapitán P. Antonov, poručík V. Melnikov, S.B. Frelnch a šest vojáků. Po setkání s Himmlerem vydal Vlasov rozkaz o reorganizaci a rozšíření štábu. Z Dabendorfu byla převedena část důstojníků a vojáků, byla vytvořena strážní rota pod vedením majora Beglecova a hospodářská rota pod majorem Šiškevičem. Náčelníkem štábu se stal major Chytrov. Kromiadi se stal náčelníkem Hlavní kanceláře generála Vlasova a podplukovník M. Kalugin se stal náčelníkem Bezpečnostního oddílu. Později mu velel podplukovník Tenzorov. Během tří měsíců byla zpracována struktura štábu armády. Oficiální založení bylo provedeno v lednu 1945. Štábu VS KONR byly podřízeny štávy formujících se vojenských jednotek ROA: 1. ruské divize (v německém číslování 600. Infanterie Division), 2. ruské divize (650. Infanterie Division), 3. divize (700. Infanterie Division), strážní brigády, důstojnické školy, protitankové brigády a VVS ROA. 18.1.1945 se Vlasov, Aschenbrenner a Kreger setkali se státním sekretářem baronem Stenhartem. Zde byl dohovořen status KONR a ROA. 28.1.1945 jmenoval Adolf Hitler speciálním rozkazem Vlasova hlavním velitelem ruských sil. Náčelníkem štábu a zástupcem Vlasova byl jmenován generálmajor F.I. Truchin a zástupcem náčelníka štábu plukovník (od 24.9.1944 generálmajor) V.I. Bojarskij. Na konci února 1945 bylo složení štábu následující:

Operační oddělení, kterému velel plukovník L.G. Nerjanin, narozen 1904, před válkou operační náčelník Uralského vojenského okruhu, byl zajat Němci pod Vjazmou v listopadu 1941 jako operační náčelník 20. armády. Byl zodpovědný za organizační práci štábu ROA. Jeho zástupci byli podplukovníci Korovin a Ril.

Oddělení rozvědky, náčelníkem byl major Gračev, náčelníkem kontrarozvědky byl major V.P. Čikalov, vedoucí operativní rozvědku ROA a od roku 1945 organizující kádry pro vojenskou rozvědku a záškodnické akce na území SSSR. Nejdříve se vojenská a civilní rozvědka nacházela pod vedením bezpečnsotního oddělení, vedeném u KONR podplukovníkem Tenzorovem. Jeho zástupci byli major Kalugin, bývalý náčelník strážního oddílu Severokavkazského vojenského okruhu a major Čikalov. Dal訚ími veliteli oddělení byli majoři Krajněv a Galanin a kapitáni Bakšanskij a Zverev. V únoru 1945 se vojenská rozvědka oddělila od civilní. Pod velením generálmajora Truchina vznikla výzvědná služba ROA a u štábu VS KONR byl zformován výzvědný oddíl, kterému velel podplukovník Gračev. 22.2.1945 byl oddíl rozdělen do několika skupin, jejichž veliteli se stali poručíci Lalin a Gaj, major Čikalov a podporučík Bronský. 8.3.1945 měl kromě náčelníka 21 důstojníků. Později byli do oddílu zařazeni kapitán Denisov a další důstojníci.

Styčné oddělení, nadporučík Korbukov.

Oddělení vojenských zpráv, major Kremenskij

Topografické oddělení, nadporučík Vasiljev.

Šifrovací oddělení, major Poljakov, zástupce nadporučík Pavlov.

Oddělení formování, plukovník Denisov, zástupce major Nikforov. V oddělení byly 4 skupiny, kterým veleli kapitáni Fedosejev, Demidov, Kozlov a major Sviriděnko.

Oddělení bojové přípravy, generálmajor Asberg, Armén z Baku, velitel tankových jednotek, probil se z obklíčení pod Taganrogem, byl odsouzen za to k trestu smrti v roce 1942, to bylo změněno na trestný prapor. Při prvním nasazení přešel k Němcům.

Velitelské oddělení, V.V. Pozdňjakov, narodil se v roce 1901 v Petrohradu, sloužil v Rudé armádě od roku 1919. Byl náčelníkem chemické služby u řady oddílů a v roce 1937 postižen represemi. Během bitvy pod Vjazmou v roce 1941 byl náčelníkem chemické služby 67. střeleckého sboru. Zástupcem byl major Strelnikov. Oddělení se skládalo z 5 skupin.

Oddělení propagandy, generálmajor Meandrov, v oddělení pracobalo 5 důstojníků.

Soudní oddělení, major Arbenin.

Finanční oddělení, kapitán Petrov.

Oddělení motorizovaných jednotek, plukovník Antonov, narozen 1898 v Tulské gubernii. Ve chvíli zajetí byl velitelem oddílu tankových vojsk.

Dělostřelecké oddělení, generálmajor Bogdanov, ve chvíli zajetí byl velitelem divize. V oddělení plukovníci Sergejev, Kardakov a Perkulov, podplukovník Šatov.

Oddělení materiálně-technického zabezpečení, generálmajor Sevastjanov, bývalý komisař brigády, v oddělení plukovník Saks, důstojníci Celeputin a Putilin.

Ženijní oddělení, plukovník Golikov, adjutant podporučík Smirnov.

Zdravotní oddělení, profesor Novikov.

Vetrinární oddělení, podplukovník Sarajev.

U štábu byla zavedena funkce hlavního vojenského prokurátora, kterým se stal V. Juvžil, který se narodil v roce 1880 na Kubáni. V roce 1917 se připojil k Děnikinově armádě. Po její porážce odjel do Turecka a poté do Jugoslávie, kde byl do příchodu Němců. Na konci války byl předán Sovětům.

Začátkem března 1945 nebyl ještě štáb armády plně zkompletován. Náčelníkovi štábu majoru Chytrovovi bylo podřízeno administrativní oddělení a také hospodářská rota. Ochranu vyšších velitelů ROA zajišťoval prapor pod vedením majora Beglecova. Za bezpečnost Vlasova zodpovídala strážní četa pod velením kapitána Kaštanova. Adjutantem velící skupiny byl podporučík Romašin, náčelníkem kanceláře poručík Šejko, překladatelem poručík Kubekov. K štábu byl přidělen záložní důstojnický tábor pod velením Meleškeviče s důstojnickým praporem (velitel Golenko). V sestavě štábu byly ještě technický prapor (kapitán Budnyj), prapor zvláštního nasazení a jezdecká eskadrona kapitána Tiščenka. 10.2.1945 předal generální inspektor dobrovolnických jednotek Köstring Vlasovovi rozhodnutí, že může oficiálně převzít velení 1. divize ROA a formující se 2. divize. K této příležitosti se měla konat přehlídka jednotek a jejich přísaha dne 16.2.1945.

Vojáci 1. divize ROA na přehlídce během přísahy. Vepředu tři důstojníci.

Přehlídka se konala 16.2. v Münsingenu. Přehlídkové místo bylo na samém kraji města. Na přehlídce byli kromě vlasovců Krösing, Aschenbrenner, velitel V. Wehrkreis Fayell a náčelník Münsingenu generál Wenniger. Po přehlídce skládali vojáci přísahu. Koncem března 1945 bylo v sestavě VS KONR 50.000 mužů. Vlasov převzal velení ostatních ruských jednotek, které bojovaly ve Wehrmacht. K nim patřily v první řadě kozácké oddíly: XV. jezdecký sbor generálporučíka von Pannwitze, bojující v Jugoslábvii proti partyzánům a v severní Itálii umístěný Kozácký stan pod velením atamana Domanova. V Jugoslávii byl také Ruský sbor generálporučíka Steifona. Rozhovory s veliteli těchto jednotek o jejich začlenění do VS KONR proběhly úspěšně. 16.2.1945 se stal Ruský sbor částí ROA a 24.3.1945 bylo na Všekozáckém sjezdu ve Virovitici (Chorvatsko) přijato podřízení všech kozáckých sil VS KONR. K Vlasovovi se také připojila skupina generálporučíka Turkula, kter po souhlasu německého velení zahájil formování pluků v Linci, Ljubljani a Villachu. Spolupráci s Vlasovem odmítnul generálmajor Smyslovskij, velitel “1. ruské národní armády”, protože nesouhlasil s manifestem KONR, ale sešel se s Vlasovem k jednání o vojenské spolupráci s ROA. Tak podléhalo Vlasovovi na konci války kolem 100.000 lidí. Bez výsledku zůstaly rozhovory s generálem Šandrukem o začlenění divize SS "Galicien". Německé velení neposkytlo Vlasovovi 9. pěší brigádu generálmajora von von Henninga. Později by do sestavy 1. divize ROA zařazen jeden z pluků brigády, 714., který byl nasazen od února na Odře pod velením plukovníka Sacharova (účastník občanské války ve Španělsku na straně Franca a bývalý vedoucí španělského oddělení Fašistické strany K. Rodzajevského). V sestavě Wehrmacht zůstaly také 3. a 4. ukrajinský dobrovolnický pluk, ženijní pluk, 25 samostatných pěších praporů, jízdní a dělostřelecké diviziony, 14 samostatných ženijních praporů, samostatné roty a další jednotky.

Vlasov s ruským poddůstojníkem u Armee Gruppe Nord, 1943.

Štáb VV KONR (Вспомогательных Войск КОНР). Náčelníkem nového Technického velení (později přejmenováno na štáb pomocných jednotek KONR) byl jmenován podplukovník Popov, který dříve byl náčelníkem Kádrového a administrativního oddělení KONR, jeho zástupcem ing. Oglobin, styčným důstojníkem S. Frelich. Praktická činnost byla zahájena 26.2.1945 rozhovory s hlavním štábem Organisation Todt a Speerovým ministerstvem. Nová struktura se setkala s odmítáním ze strany německých průmyslníků a politiků, kteří nechtěli ztratit kontrolu nad mnohatisícovou levnou východní pracovní silou. Během dvou měsíců byla organizace přejmenována na Štáb pomocných jednotek KONR a byl zformován 1. dřevorubecký prapor. Náčelníkem Štábu VV KONR byl jmenován místo Popova plukovník Antonov. Tato změna byla provedena proto, že nad militarizovanou organizací měl stát kádrový důstojník. Ing. podplukovník Popov se stal jeho zástupcem. Antonov měl řešit vojenské otázky a Popov technické. Po článku publikovaném 4.3.1945 v novinách "Volja naroda" o formování VV, byli jmenováni představitelé VV v Rakousko a Německu.

Velení kozáckých vojsk u KONR se nacházelo v operativním styku se štábem v čele s generálporučíkem Tatarkinem. Bylo zformováno v 2.1945 jako protiváha vrchnímu velení generála Krasnova. Vedoucí orgánem kozáků byl Svaz kozáckých vojsk, který se skládal z atamanů Donského, Kubáňského, Těreckého vojska, představitelů orenburských, uralských, astrachánských, sibiřských, semirečenských, zabajkalských, amurských a ussurijských kozáků a také náčelníka štábu Svazu kozáckého vojska. Náčelník i ostatní členové svazu byl také členem KONR a podřízeným generála Vlasova. Úkolem Svazu bylo řešení vnitřních záležitostí kozáků, formování a příprava vojsk a propaganda dle instrukcí VS KONR. Předsedou Svazu kozáckého vojska byl 23.3.1945 vybrán ataman Donského vojska generálporučík Tatarkin. Členy se stali ataman Kubáňského vojska generálmajor Naumenko a náčelník štábu plukovník Karpov. Za Těrecké vojsko vystupoval plukovník Vertepov. Ke štábu náležel inspektor vojenské přípravy generálmajor Polozov, náčelník organizačního oddělení podplukovník Dmitrijev, náčelník kádrového oddělení pdplukovník Čerkesov a náčelník kanceláře kapitán Agafonov. V Münsingenu byla zformována Výcviková brigáda pod velením plukovníka Kojdy. V její sestavě bylo 7.000 mužů v pěším pluku, dělostřeleckém divizionu, motorizovaném, protitankovém a ženijním praporu, jezdecké eskadroně a poddůstojnické škole).

V 11.1944 přijala první frekventanty nová Důstojnická škola ROA, která připravovala nižší důstojníky u 1. divize. V 1.1945 z ní byla vytvořena Důstojnická škola východních jednotek (1. důstojnická škola ROA) pod vedením plukovníka Kiseleva. Náčelníky školy se postupně stali plukovník Kojda, generálmajor Assberg a generálmajor Meandrov. Sestava se skládala z 18 štábních důstojníků, 42 důstojníků а 120 poddůstojníků a vojáků. Škola stihla provést dva urychlené kurzy, ze kterých vyšlo 244 důstoníků.

Vlasov u ROA.

1. divize ROA / VS KONR (600. Infanterie Division)

Všechna práce spojená s organizací formování nových divizí, včetně výcvikových táborů a materiálového zabezpečení, byla vložena na Hlavní velitelství cizích vojsk a generála dobrovolnických jednotek Köstringa. Náčelníkem štábu formování 1. ruské divize byl jmenován plukovník Herre, bývalý náčelník štábu generála východních vojsk, kterému se ve spolupráci s místními vojenskými orgány podařilo zajistit materiálovou základnu pro formování divize a spolupracoval s ruským štábem ohledně bojové přípravy. Formování 1. divize ROA (v německém ozančení 600. pěší) bylo zahájeno rozkazem z 23.11.1944 ve výcvikovém středisku Münsingen. Velitelem divize byl jmenován plukovník (od 12.2.1945 generálmajor) S.K. Buňačenko. Zákaldem 1. divize ROA se stala 29. divize Waffen-SS "RONA", několik tisíc jejích vojáků a důstojníků tvořilo 2. pluk 1. divize a také tankovou rotu a těžký eskadron divizního průzkumného oddílu, velitelem kterého byl jmenován bývalý velitel průzkumného oddílu RONA major Kostěnko. Divizi byla předána i veškerá výstroj a výzbroj RONA, včetně tanků Т-34. V konečném stavu byla čtvrtina divize tvořena bývalými příslušníky 29. divize SS. Mimo RONA dostal plukovník Buňačenko do sestavy své divize části různých východních jednotek, hlavně ze západní fronty. Divizi byly předány zbytky 30. granátnické divize SS, 308., 601., 605., 618., 628., 630., 654., 663., 666., 675. a 681. východní prapor, 582. a 752. východní dělostřelecký divizion a řada menších jednotek. Dobrovolníci přímo ze zajateckých táborů, tvořili jen malý počet mužstva divize. Divize se formovala dle německé divize lidových granátníků, s některými zvláštnostmi. Místo útočných děl měla například 10 stíhačů tanků Jagdpanzer 38 a 9 tanků Т-34. Divize měla následující sestavu:

1. pěší pluk – 1601. Grenadier Regiment (rus)
2. pěší pluk – 1602. Grenadier Regiment (rus)
3. pěší pluk – 1603. Grenadier Regiment (rus)
Dělostřelecký pluk – 1600. Artillerie Regiment (rus)
Zásobovací pluk – 1600. zásobovací pluk (rus)
Styčný prapor – 1600. styčný prapor (rus)
Záložní prapor – 1600. Ersatz Bataillon (rus)
Ženijní prapor – 1600. Pionier Bataillon (rus)
Průzkumný divizion – 1600. Aufklärungs Abteilung (rus)
Protitankový divizion – 1600. Panzerabwehr Abteilung (rus).

Feldwebel 1. divize ROA.

Velitelský sbor 1. divize ROA:

velitel divize – plukovník (od 2.1945 generálmajor) Buňačenko
náčelník štábu – major (později podplukovník) Nikolajev
1. adjutant – podplukovník Ruděnko, adjutant velitele divize – podporučík Semanov
německý styčný důstojník – major Schweiniger

Poručík a vojín štábu 1. pluku 1. divize ROA, 1945.

1601. granátnický pluk:
velitel – podplukovník Archipov

1602. granátnický pluk
velitel – major Artěmev, náčelník štábu - kapitán (od 2.2.1945) Kozlov
velitel 1. praporu – kapitán (od 2.2.1945 major) Zolotavin
velitel 2. praporu – kapitán Dimitrijev

Vojín 1. divize ROA

1603. granátnický pluk: velitel – major Alexandrov-Rjabcev, náčelník štábu – kapitán Monarchov, velitel 1. praporu – podplukovník Galkin (od 15.2.1945)

1600. dělostřelecký pluk: velitel – plukovník Sergejev, náčelník štábu – kapitán Kroleveckij

1600. zásobovací pluk: velitel – podplukovník Maxakov
 
1600. doplňovací prapor: velitel – plukovník Semenov, major Ivanov (od 15.2.1945)

1600. ženijní prapor: velitel – kapitán Voskobojnik  

1600. průzkumný divizion:  velitel – kapitán (od 7.3.1945 major) Kostěnko, náčelník štábu – kapitán Grošev

1600. protitankový divizion: velitel – major Koroljev 

Kavalérista 1600. průzkumného divizionu.

Koncem 4.1945 se v oblasti Königsburgu k divizi připojil 714. pluk 599. pěší brigády, který byl začleněn do sestavy divize jako 4. pluk. Velitel – plukovní Sacharov, náčelník štábu – plukovník Lamsdorf, velitel 1. praporu – kapitán Čistjakov, velitel 2. praporu – kapitán Gurleskij.

V sestavě divize se nacházelo 12 těžkých a 42 lehkých houfnic, 6 těžkých a 29 lehkých polních děl, 31 75 mm protitankových děl, 10 37 mm protiletadlových děl, 79 minometů, 536 kulometů a 20 plamenometů. 10.4.1945 měla divize 10 stíhačů tanků Hetzer a 9 tanků Т-34 z Kaminského brigády. Počet důstojníků a vojáků v divizi byl 18.000. Byla to síla, která předčila řadu divizí Wehrmacht a rovnala se střeleckému sboru Rudé armády. Sám Buňačenko prohlásil:"Dle mého názoru byla divize, které jsem velel, vybavena lépe než německé divize".

2. divize ROA / VS KONR (650. Infanterie Division)

17.1.1945 vydalo organizační oddělení OKH rozkaz o formování 2. ruské dvize (650. pěší) ve výcvikovém prostoru Heuberg. Německým náčelníkem formovacího štábu byl jmenován major Korberg. Štábu divze byla předána řada dobrovolnických oddílů, včetně 427., 600. a 642. východního praporu ze západní fronty, 667. východního praporu a 111. praporu 714. ruského granátnického pluku z Dánska, 851. ženijní prapor a další. Pro zkompletování dělostřeleckého pluku divize posloužil 621. východní dělostřelecký divizion. Formované pluky obdržely tato čísla: 1651., 1652. a 1653., divizní jednotky 1650. Na rozdíl od 1. divize probíhalo formování 2. divize v těžších podmínkách, výsledkem čehož se divize dostala na frontu bez těžkých zbraní a nákladních automobilů.

Struktura divize:
velitel divize – plukovník (od 2.1945 generálmajor) Zverev
náčelník štábu – plukovník Bogdanov, poté plukovník Funtikov
operační náčelník – podplukovník Leščenko
1. pluk (1651.) – plukovník Baryšev
2. pluk (1652.) – major Kosovskij
3. pluk (1653.) – podplukovník Golovinkin

Voják jedné z divizí ROA.

Dále byl v sestavě divize doplňovací pluk, oddíl polního četnictva, ženijní prapor, protitankový divizion, školní prapor, jízdní kozácký divizion a zdravotní rota. Počty v divizi byly následující: 11.865 mužů, 583 koní, 170 vozů, 3 auta, 49 děl.

3. divize ROA / VS KONR (700. Infanterie Division)

Co se týká 3. divize pod velením generálmajora Šapovalova, tak její formování nepřesáhlo stádium příprav. Existoval divizní štáb, jehož náčelníkem byl Vysockij-Kobzev. Štáb divize předpokládal nábor 10.000 dobrovolníků v táborech.

Vojenské vzdušné síly ROA - KONR

19.12.1944 rozhodl říšský maršál Göring po setkáním s generálem Vlasovem o vytvoření Vojenských vzdušných sil ROA, které přešly 4.2.1945 pod velení Vlasova. Měly být zformovány v síle stíhací a průzkumné-útočné eskadry, dopravní eskadry, protiletadlového pluku a výsadkového praporu. Na rozdíl od prvotního plánu byly provedeny ve struktuře VVS ROA / KONR změny, se kterými souhlasil Aschenbrenner a Göring nebyl proti. Velitelem VVS ROA byl jmenován plukovník (od 12.2.1945 generálmajor) Malcev.

Struktura štábu VVS ROA:
Operační oddělení – major Mettl
Zásobovací oddělení – major Tucholnikov
Kádrové oddělení – kapitán Naumenko
Oddělení propagandy – major Albov
Soudní oddělení – kapitán Križanovskij
Intendant – podporučík Goljevskij
Zdravotní služba – podplukovník Levickij

Poručík letectva VVS KONR.

1. letecký pluk – velitel plukovník Bajdak (Hrdina Sovětského svazu). Pluk se skládal z:

1. stíhací eskadra – velitel major Byčkov. Pluk byl složen z dobrovolníků a válečných zajatců. Nejdříve byl pluk umístěn v Karlových Varech. 14.1.1945, tj. měsíc po založení, předvedla eskadra své umění se 16 stíhačkami Messerschmitt Bf-109G-10 před generálem Aschenbrennerem a velitel eskadry obdržel blahopřání od Vlasova.

2. bombardovací eskadra – velitel kapitán Antilevskij (Hrdina Sovětského svazu). Eskadra měla 12 Junkers-88 a její velitel také obdržel blahopřání od Vlasova.

3. průzkumná eskadra – velitel kapitán Artěmov. Eskadra měla  2 Ме-109, 2 Ju-88, 2 Fi-156, 2 U-2, 1 He-111 a 1 Do-17.

4. dopravní eskadra – velitel major Tarnovskij. Nacházela se ve stádiu formování.

Součástí VVS ROA byly také: pilotní škola (náčelník plukovník Bajdak), inženýrsko-technická služba, podpůrná rota (major Lantuch), letištní služba, pluk protiletadlového dělostřelectva (velitel plukovník Vasiljev). Jestliže letecké síly Němci vybavili letadly, protiletadlový pluk technikou nevybavili. 2.800 mužů tohoto pluku nepodstoupilo nakonec protiletadlovou přípravu a byli zařazení do přípravy pěchoty. Výsadkovému praporu velel podplukovník Kozar. Prapor byl vybaven německými a sovětskými samopaly a obsazen fyzicky vyspělými dobrovolníky, z větší části policisty. V bojích na východní frontě byla 1. a 2. eskadra zapojeny do podpory německých vojsk a 1. divize ROA. Ve VVS KONR sloužilo celkem 5.000 mužů. 15.4. přijel do Karlových Varů Vlasov, který prověřil místní základnu VVS. Chtěl, aby byla bojová technika převedena do Čech, místa koncentrace ROA. To ale nebylo možné pro sovětskou převahu ve vzduchu. 17.4. obdržel Malcev příkaz, aby v pochodové koloně vyrazil jižním směrem vstříc západním Spojencům. 24.4.1945 dosáhli Nejern, kde se setkali s Aschenbrennerem, kde bylo přijato řešení kapitulovat Američanům. Na setkání s velitelem 12. amerického sboru přijel Malcev. První otázku, kterou mu Američané dali, bylo: "Co vás přivedlo k Němcům?" "Nenávist k SSSR, současnému systému", zněla odpověď. Jako podmínku kapitulace dal Malcev, že nebudou vydáni do SSSR. Dohoda byla přijata a 27.4.1945 se 5.000 vlasovců vzdalo Američanům. Po skončení války byla většina příslušníků VVS KONR, stejně jako ostatní vlasovci vydáni Stalinovi.

Vojenské akce na východní frontě

Pro prověření bojových schopností VS KONR byl z důstojníků a vojáků strážního oddílu generála Vlasova a frekventantů důstojnické školy ROA na příkaz Himmlera zformován oddíl pro boj proti tankům, složený ze tří čet, pod velením plukovníka Sacharova. Byli vyzbrojeni lehkými automatickými zbraněmi a Panzerfausty a byli nasazeni do boje 9.2.1945 v oblasti Küstrin s cílem vytlačit sovětská vojska z předmostí na západním břehu Odry.

Příslušník protitankového oddílu, 2. - 3.1945.

Sacharovův oddíl se v sestavě německé divize Döberitz účastnil bojů proti 230. střelecké divizi. Velitel 9. Armee generál Busse přikázal veliteli CI. Korps generálu Berlinovi a veliteli divize "přijmout Rusy přátelsky" a "jednat s nimi obezřetně v politických záležitostech". Oddíl měl během nočního útoku obsadit řadu důležitých bodů v polygonu 230. střelecké divize a přemluvit její vojáky, aby přešli k Němcům. Během nočního útoku a 12-ti hodinového boje se vlasovcům podařilo obsadit několik důležitých bodů a zajmout několik desítek vojáků. V posledních dnech provedl oddíl několik průzkumů bojem v oblasti Schwedt a odrazil tankový útok. O nasazení ruské jednotky podal generál Busse hlášení na velení OKH, že ruští spolubojovníci prokázali umění velitelů a chrabrost vojáků. Výkony oddílu si zasloužily uznání německého velení. Na frontu přijel generál berlin, který vyznamenal všechny vojáky a důstojníky Železným křížem (velitel oddílu Sacharov byl vyznamenán Železným křížem I. stupně) a sám Vlasov dostal pozdrav od Himmlera. Po tomto úspěchu v únoru 1945 projevil Himmler u Hitlera přání, mít pod svým velením více ruských jednotek. Po ukončení bojů souhlasil inspektor dobrovolnických jednotek Köstring souhlasil s Vlasovem, aby z kontingentu ROA byla vytvořena úderná protitanková brigáda "Rosija" v síle čtyř oddílů s 1.200 muži, pod velením plukovníka Galkina. Pod velením štábu formující se protitankové divize "Visla", byla brigáda zálohou německého velení a její oddíly se postupně zapojily do boje na Odře. Na Oderskou frontu byl převelen také 1604. (bývalý 714.) pěší pluk, který byl předán ROA z Dánska, kde byl v sestavě 599. ruské brigády. Pod velením plukovníka Sacharova byl pluk jižně od Štětína v sestavě Kampfgruppe Klossek. 23.3.1945 Hitler prohlásil, že považuje 1. divizi ROA za regulérní divize Wehrmacht, která bude nasazena na frontu. Během pochodu se k divizi připojili zajatci i dělníci nahnaní na práce v Německu v počtu asi 5.000 lidí. 20.3. došla divize na předměstí Nürnbergu. Němci prohlásili, že dále je lepší přesouvat divizi vlakem. 22.3. divize vystoupila v Liberoze. 1. divize ROA měla zaútočit na Erlenhof. Do příchodu vlasovců na něj dvakrát neúspěšně zaútočili Němci. Před bojem navštívil divizi Vlasov. Velitel ROA vystoupil v každém praporu, besedoval se svými vojáky na frontě, přijal přísahu nováčků. 13.4. v 5.15 po dělostřelecké přípravě a úderech letectva zaútočil 2. a 3. pluk divize na pozice 33. sovětské armády jižně od Fürstenburgu. Útok 3. pluku z jihu byl odražen a vojáci ROA se po tvrdých bojích s vysokými ztrátami vrátli na výchozí pozice. Úspěšnější byl 2. pluk, útočící ze severu za podpory 12 tanků a několika samohybných děl. Zde se vlasovcům podařilo projít 500 metrů, obsadit první linii sovětských zákopů a udržet se zde do následujícího dne. Ztráty čítaly 370 mrtvých. Největší ztráty mě důstojnický sbor. Generál Buňačenko po těchto ztrátách odvedl divizi do týlu a zahájil ústup směrem do Československa. Zajímavým je fakt, že během tří týdnů, co byla divize na frontě, ani jeden její voják nepřešel na sovětskou stranu.

Kontrarozvědka ROA

Byly formovány také speciální orgány ROA pro rozvědku a diverzi proti Rudé armádě a vůdcům SSSR. Na příkaz Vlasova byl zformován bezpečnostní oddíl, zabývající se rozvědkou a kontrarozvědkou, jehož náčelníkem byl Kalugin a od prosince 1944 člen Výboru osvobození národů Ruska Tenzerov. Během soudního procesu po skončení války prohlásil bývalý náčelník rozvědky KONR G.B. Skungarevskij:"...Němci poskytli bezpečnostnímu oddílu KONR možnost samostatné práce v ROA a přípravu agentury proti Sovětskému svazu. Materiální požadavky související s přípravou této agentury, vzala na sebe SD. Vlasov byl uvědoměn o existenci školy rozvědky, ale nezasahoval do její práce." Truchin na tuto otázku odpověděl:"...V lednu 1945 jezdil major Tenzerov se souhlasem Malyškina do východního Pruska k německé agentuře zabývající se činností v týlu Rudé armády, aby mohl využít jejich služby při přechodu svých agentů do Sovětského svazu. Kromě toho Kalugin a poté Tenzerov přijímali na příkaz Vlasova pomoc při budování školy rozvědčíků." V letech 1944-45 byly zformovány dvě školy rozvědky, které mimo rozvědčíků připravovaly také kádry pro povstání na území SSSR. Velení nad školami a přípravou rozvědčíků a povstaleckých kádrů převzali Malyškin, Truchin a náčelní bezpečnosti KONR Kalugin. Přiznávaje svojí vedoucí roli, vypovídal Truchin:"...V prosinci 1944 vedl bezpečnostní oddíl rozhovory s německým velením o ustavení výboru školy, kde by se mohli školit naši rozvědčíci. Na počátku ledna 1945 byla v Mariánských lázních zorganizována škola, kde se učilo 50 mužů. Tato škola připravovala především organizátory povstaleckého hnutí v týlu Rudé armády. V březnu 1945 byla v Bratislavě zorganizována škola pro rozvědný oddíl štábu ROA, který měl organizovat diverzi v blízkosti fronty."

Pražské povstání, zajetí a repatriace do SSSR

Přiblížení sovětských vojsk k Berlínu a nadcházející kolaps Wehrmachtu přinutil velení KONR zamyslet se nad budoucím osudem. Analýzy archívu a vzpomínky účastníků ukazují na snahu o získání politického azylu. Navázáním kontaktů se západními mocnostmi byl pověřen J. Žerebkov, náčelník styčného oddělení a člen KONR. V lednu 1945, napsal Žerebkov, jsem zahájil se souhlasem Vlasova rozhovory s ministerstvem zahraničí a SS-Oberführerem Kregerem s cílem zahájit rozhovory KONR s Mezinárodním červeným křížem o přechodu ruských dobrovolníků do zajetí k západním spojencům. Kromě těchto rozhovorů mne chtěl Vlasov poslat do Švýcarska s poselstvím na americké nebo anglické vyslanectví do Bernu. 20.2.1945 bylo představitelům Mezinárodního červeného kříže v Německu předáno memorandum KONR o zájmu ROA přejít do zajetí západních Spojenců. V kontaktu s touto organizací spoléhal Vlasov na pomoc sekretáře Pilara von Pilach, bývalého ruského důstojníka. 13.4.1945 informoval švýcarský pověřenec v Berlíně Zender představitele KONR, že příchod vlasovců do Švýcarska nebude povolen. V dubnu 1945 poslal Vlasov s úkolem navázat kontakt se západními Spojenci kapitána Strik-Strikfelda a generála Malyškina. Protože i toto úsilí selhalo, bylo 26.3.1945 na posledním zasedání KONR rozhodnuto, aby všechny ruské formace přešly do oblasti rakouských Alp, spojily se a tak získaly lepší pozici pro jednání se Spojenci. 10.4. Jižní skupina ROA postoupila do oblasti České Budějovice – Linec. Sem se začala z oderské fronty přesouvat 1. divize. V prvních květnových dnech se již nacházela nedaleko Prahy, kde zrovna vypuklo povstání. Na jeho likvidaci byly povolány silné německé jednotky. Povstalci, jejichž situace se stávala kritickou, se obrátili na všechny spojence s prosbou o pomoc. Výzva byla zachycena i v Buňačenkově divizi, který se rozhodl jít Čechům na pomoc, aby se rehabilitoval v očích anglo-amerických spojenců a mohl u nich požádat o politický azyl. Vlasov svůj souhlas s touto pomocí nedal. Při soudu to komentoval: "Na území Československa příchozí 1. divize se pod vlivem místních událostí střetla začátkem května v oblasti Prahy s Němci.  této souvislosti mně žádal o vysvětlení velitel Armee Gruppe Mitte polní maršál Schörner. Ujistil jsem ho, že zavedu pořádek. ve chvíli mého příchodu k divizi Německo kapitulovalo". Dle názoru historika A.V. Okorokova není nikde v žádných dokumentech zmínka, že by se vůdci českého povstání obrátili na divizi ROA s prosbou o pomoc. 6.5. vešla 1. divize ROA do Prahy. Zpočátku se Češi s vlasovci družili, ale již během prvního dne začaly srážky mezi vlasovci a českými partyzány. Češi zajali a poté předali Sovětům náčelníka štábu ROA generálmajora Truchina a pověsili jeho pomocníka generálmajora Bojarského. 7.5.1945 se v pražském rozhlase hovořilo o tom, že partyzáni se na řadě míst střetli s vlasovci, mnoho jich zajali a předali Sovětům. Český výbor vydal prohlášení, že “si nepřeje spolupracovat se zrádci a německými spojenci”. Protože se Praha nacházela v operační zóně Rudé armády, vydal Buňačenko příkaz k odchodu. 7.5. opustila divize Prahu. 11.5. chtělo velení 1. divize ROA složit zbraně před Američany, ale ti prohlásili, že se vlasovci nacházejí a území, které zabere Rudá armáda. Některé menší skupiny vojáků ROA se se zbraněmi v rukách vzdali Američanům nebo jako průzkumný divizion majora Kostěnka, bojovali proti českým partyzánům a postupující Rudé armádě, dokud nebyli zničeni. 13. - 14.5.1945 zajaly jednotky sovětského 25. tankového sboru větší část důstojníků a vojáků 1. divize ROA, 11.000 mužů a prakticky všechnu výzbroj včetně 5 tanků, 5 samohybných děl, 2 transportérů, 102 aut a 1.378 koní. Během té doby, co 1. divize vedla boj v Praze, velení Jižní skupiny ROA (2. divize a další části) dosáhlo souhlasu Američanů o kapitulaci všech formací KONR. Protože však neměla spojení s Vlasovem a 1. divizí, nepřistoupila včas k tomuto řešení a byla zaskočena nástupem Rudé armády. Tak byla část 2. divize se štábem zajata Sověty a ostatní části byly internovány Američany u Krumau v Rakousku 8. - 10.5. 11.5. se A.A. Vlasov vzdal Američanům. Ve 14.00 12.5. byl převezen do vyššího amerického štábu. Kolona byla zastavena sovětskými důstojníky. Pod hrozbou zbraní vytáhli Vlasova a Buňačenka, Američané tomu jen přihlíželi. Zajetí Vlasova se neustalo bez účasti Američanů, němečtí historici poukazují na to, že v něm ne nejmenší roli hrál náčelník štábu 12. amerického sboru plukovník P. Martin. Posledním aktem tragédie KONR se stala násilná repatriace většiny jeho vojáků a důstojníků do Sovětského svazu v souladu se smlouvami podepsanými v Jaltě 11.2.1945. Důstojníci byli zastřeleni bez soudu a ostatní byli převezeni do gulagů na Sibiř a Dálný východ. Ti, kteří nebyli odvezeni do táborů, byli rozhodnutím Ministerstva obrany z 18.8.1945 odsouzeni na 6 let vězení. Z velitelů ROA zůstali naživu 3 ze 4 velitelů pluků 1. divize (Sacharov, Archipov, Artěmev). Z 50.000 vlasovců ušlo vydání do SSSR asi 10.000. Co se týče Vlasova a dalších činitelů KONR, byli souzeni v utajeném soudním procesu, an kterém byli kromě Vlasova Malyškin, Žilenkov, Truchin, Zakutnyj, Blagoveščenskij, Meandrov, Malcev, Buňačenko, Zverev, Korbukov a Šatov. Soud je všechny odsoudil k smrti pověšením. Rozsudek byl vykonán 1.8.1946.

Propagandistická škola Dabendorf

Byla určena pro teoretickou výuku propagandistů ROA. Byla ustavena v 2.1943 v Dabendorfu (u Berlína). Oficiálně byla pojmenována Speciální propagandistická jednotka pro Východ a velitelem organizace byl jmenován kapitán V. Strik-Strikfeldt. Sloučením s propagandistickými tábory ve Wustrau a Wullhalde (bývalí sovětští důstojníci) zde byla vytvořena nová propagandistická škola v čele s Generalmajorem I.A. Blagoveščenským. V Dabendorfu také vycházely časopisy "Zarja" a "Dobrovolec" pro ruské zajatce a východní pracovníky (Ostarbeiter) a vojáky ruských dobrovolnických jednotek. Bylo zde 21 německých důstojníků, 8 bývalých sovětských generálů, 60 vyšších a několik stovek nižších důstojníků. Všichni studenti obdrželi status vojáka ROA a na konci studia byli přiděleni k východním jednotkám nebo na okupovaná území. Také v německých štábech pracovali propagandisté (v každém 1 důstojník, 4 poddůstojníci a 20 vojáků), další byli umístěni v táborech pro práci se zajatci. Do 11.1944 prošlo školou Dabendorf 5.000 mužů. Později se stali příslušníky ROA.

Student poddůstojník ve škole Dabendorf v letech 1943-1944 a propagandista ROA v původně holandské uniformě 1943-1944.

Truchin, Žilenkov, Vlasov, Malyškin a Zakupnij.