ARMÁDY A HISTORIE

Organizace kozáckých jednotek

Během 19. století se Donští kozáci stali elitními jezdeckými jednotkami ruské armády a často potlačovali rolnické a dělnické vzpoury. Po revoluci v roce 1917 hledali politickou autonomii a bojovali na straně bělogvardějců. Od roku 1900 nosili kozáci vojenské uniformy, s dlouhými plášti, váčky na kulky a vysokými kavkazskými klobouky. Většinou bojovali jako jízda. Silně nezávislí, hlavně jejich velká část podél Donu, bojovali kozáci proti bolševismu a kolektivizaci a asi milion jich zahynul během odporu proti komunistickému systému. Sověti rozpustili armádní jednotky donských kozáků (byly obnoveny během války) a od roku 1929 rozpouštěli jejich komunity během kolektivizace. To byly hlavní důvody, proč kozáci během války bojovali na straně Němců. Byli většinou zapojeni do protipartizánské války a prokázali neocenitelné služby. Nenáviděli komunismus a s Němci bojovala 200.000 dobrovolníků.

Organizace kozáckých jednotek v německé armádě:

1. Kosaken Division (srpen 1943 - listopad 1944)

1. Kosaken Kavallerie Division (prosinec 1944 - květen 1945)

Po zformování byla divize přesunuta do Jugoslávie v oblasti Fruska Gora západně od Bělehradu. Chránila železnici Bělehrad-Záhřeb/Agram. Bojovala proti partyzánům v Chorvatsku, Bosně a Srbsku. Byla zasazena na frontě v oblasti Moháč – Esseg na řece Drávě. Vrátila se do Carinthie do oblasti Vöcklermarkt. Na konci války se vzdala Britům.

2. Kosaken Kavallerie Division (prosinec 1944 - květen 1945)

Bránila oblast Tuzla - Gradec - Vinkovci - Osijek. Bojovala v okolí města Virovitica. V malé ofenzívě překročila řeku Drávu na Barcs (první a jediná jezdecká jednotka války útočící v noci!). Tento útok vedený s tasenými šavlemi vedl major Mach (Rytířský kříž 30.4.1945). Bojovala proti ruským a bulharským jednotkám. Ustoupila do oblasti Varaždín. Poté ustupovala zpět na severozápad přes Drávu na Lavamünd/Carinthii. Vzdala se v oblasti Sankt Veit.

3. Kosaken Schützen Brigade (Plastun) (? - květen 1945)

XV. Kosaken Kavallerie Korps (prosinec 1944 - leden 1945)

XV. Kosaken Kavallerie Korps byl formálně převeden do Waffen-SS 27.12.1944. Ale na seznamu Waffen-SS byl již 20.12.1944. Název SS byl v jeho názvu od 1.2.1945.

XV. SS Kosaken Kavallerie Korps (1.2.1945 – 27.4.1945)

Kosaken Kavallerie Korps (duben 1945 - květen 1945)

Přesunut z Waffen-SS do ROA.

Lehr und Ersatz Regiment (srpen 1943 - ??? )

Kosaken Ausbildungs und Ersatzregiment (??? - únor 1944)

Freiwilligen (Kosaken) Stamm Regiment 5 (únor 1944 - ???) / Freiwilligen Stamm Division

Jednotky použité k vytvoření 1. Kosaken Division (srpen 1943):

Kavallerie Abteilung 'Fürst von Urach': od 11.5.1942 u Kommando Dienste Don
Kavallerie Regiment 'Fürst von Urach': 15.8.1942 vytvořen z KavAbt 'FvU'
Kavallerie Regiment 'von Jungschultz': 26.8.1942 z Kavallerie Regiment 'FvU' (Oberstleutnant von Jungschultz)
5 - 7 squadron (každá 6 minometů a 2 děla)
Kosaken Regiment 1 'von Jungschultz': 15.2.1943 z Kavallerie Regiment 'vJ' (Oberstleutnant von Jungschultz)
Reiter Regiment 3 'Svodno/Svodnyj': 1.6.1943 z Kossaken Regiment 1 'vJ' (Oberstleutnant von Jungschultz)

Kuban Kosaken Reiter Regiment 3 / 1. Kosaken Division

Reiter Verband 'von Pannwitz': 15.11.1942 u Heeres-Gruppe A na Kavkazu (Oberst von Pannwitz)

Stab / 1. Kosaken Division

Kosaken Regiment 'Platow': 28.7.1942 na Kavkaze (Major Thomsen)
5 eskader (každá 2 - 4 x 82 mm minomet)
1 těžká eskadra (4 x 45 mm protitankový kanón, 4 x 120 mm minomet)
1 dělostřelecká eskadra (4 x 76,2 mm kanón, 2 x 122 mm houfnice)
1 doplňovací eskadra

Ural Kosaken Reiter Regiment 2 / 1. Kosaken Division

Kosaken Regiment 120/102: 1942 (Oberstleutnant Kononov)
Kosaken Abteilung 600: 12.1942 u Heeres Gruppe Mitte (Oberstleutnant Kononov)
Don Kosaken Reiter Regiment 5 / 1. Kosaken Division

Složení 1. Kosaken Division (4.8.1943 – 27.11.1944):

Štáb:

Velitel Generalmajor von Pannwitz
Ia Oberstleutnant von Schultz
Ib Major Rojahn
Ic Major Graf zu Eltz
IIa Rittmeister Himminghofen
III Kriegsgerichtsrat dr. Müller
IVa Intendanturrat Hecht
IVb Oberstabsarzt d.R. dr. Grass
IVc Stabsveterinär dr. Schwerdfeger

Aufklärungs Abteilung 55 (plně německá jednotka!)
Rittmeister Weil (4.1944 – 11.1944)

Kosaken Pionier Bataillon 1
Kosaken Pionier Bataillon 55 (od 11.1.1944)
Major Jans (8.1943 – 10.1944)

Kosaken Nachrichten Abteilung 1
Kosaken Nachrichten Abteilung 55 (od 11.1.1944)
Hauptmann Schneider (8.1943 – 1.1944)
Hauptmann Schmidt (1.1944 – 11.1944)

Kosaken Sanitäts Abteilung 1
Kosaken Sanitäts Abteilung 55 (od 11.1.1944)
Oberstabsarzt dr. Grass (8.1943 – 11.1944)

Kdr. Div. Nachschubtruppen 1. KosD
Kdr. Div.(der KosD) Nachschubtruppen 55 (od 11.1.1944)
Rittmeister Brocker (8.1943 – 11.1944)

Lehr und Ausbildungs Regiment der 1. Kosaken Division
Freiwilligen (Kosaken) Stamm Regiment 5 / Freiwilligen Stamm Division (od 1.2.1944)
Oberstleutnant von Wedel (8.1943 – 2.1944)
Oberst von Bosse (2.1944 – 2.1945)
I. Kosaken Reiter Brigade Don
1. Kosaken Brigade (Don) (od 11.1.1944)
Oberstleutnant Freiherr von Wolf (8.1943 – 1.1944)
Oberst von Baath (1.1944 – 11.1944)

Don Kosaken Reiter Regiment 1
Oberstleutnant Burggraf zu Dohna (8.1943 – 1.1944)
Oberst Wagner (1.1944 – 11.1944)

Ural Kosaken Reiter Regiment 2
Sibir Kosaken Reiter Regiment 2 (od 24.8.1943)
Oberstleutnant Freiherr von Nocken (8.1943 – 11.1944)

Kuban Kosaken Reiter Regiment 3 "Svodnyj"
Oberstleutnant Jungschultz von Roebern (8.1943 – 11.1944)
11.1.1944 přidělen k 2. Kosaken Brigade (Kaukasus)

1./reitende Kosaken Artillerie Abteilung Don
reitende Kosaken Artillerie Abteilung Don I./ Kosaken Artillerie Regiment 55 (od 11.1.1944)
reitende Kosaken Artillerie Abteilung Kuban ?./Kosaken Artillerie Regiment 55 (od 27.4.1944)
Major Goetz nebo Hauptmann von Eisenhart-Rothe

II. Kosaken Reiter Brigade Kaukasus
2. Kosaken Brigade (Kaukasus) (od 11.1.1944)
Oberst von Bosse (8.1943 – 1.1944)
Oberstleutnant von Schultz (1.1944 – 11.1944)

Kuban Kosaken Reiter Regiment 4
Oberstleutnant Freiherr von Wolff (8.1943 – 7.1944)
Oberstleutnant von Klein (7.1944 – 11.1944)
11.1.1944 přidělen k 1. Kosaken Brigade (Don)

Don Kosaken Reiter Regiment 5
Oberstleutnant Kononov (8.1943 – 11.1944)

Terek Kosaken Reiter Regiment 6
Major von Kalben (8.1943 – 6.1944 a 7.1944 – 10.1944)
Oberstleutnant Bassenpiller (6.1944 – 7.1944)
Oberstleutnant Prinz zu Salm-Horstmar (10.1944 – 11.1944)

I./reitende Kosaken Artillerie Abteilung Kuban
reitende Kosaken Artillerie Abteilung Kuban II./ Kosaken Artillerie Regiment 55 (od 11.1.1944)
reitende Kosaken Artillerie Abteilung Don ?./Kosaken Artillerie Regiment 55 (od 27.4.1944)
Hauptmann Bornemann (8.1943 – 9.1944)
Major Graf von Kotulinsky (9.1944 – 11.1944)

Složení XV. Kosaken Kavallerie Korps (27.11.1944 – 25.2.1945)

Složení XV. SS Kosaken Kavallerie Korps (25.2.1945 – 27.4.1945)

28.4.1945 přesunut do ROA

Štáb:

Velitel Generalleutnant von Pannwitz
Chef Staff Oberstleutnant i.G. von Steinsdorff
Ia Rittmeister d.R. Graf von Schweinitz
Ib Major i.G. Schneider
Ic Major Graf zu Eltz
IIa Major Himminghofen
III Kriegsgerichtsrat dr. Müller
IVa Intendanturrat Hecht
IVb Oberfeldarzt d.R. dr. Grass
IVc Oberstabsveterinär dr. Schwerdtfeger

Aufklärungs Abteilung 55 (plně německá jednotka!)
Major Weil

Kosaken Pionier Bataillon 55
Major Jans

Kosaken Nachrichten Abteilung 55
Hauptmann Schmidt

Kosaken Sanitäts Abteilung 55
Oberfeldarzt dr. Grass

Kosaken Ausbildungs und Ersatz Regiment
Oberstleutnant Stabanov

1. Kosaken Kavallerie Division (27.11.1944 – 8.5.1945)

Oberst Wagner (11.1944 – 1.1945)
Oberst Koerner (2.1945 – 3.1945)
Oberst Wagner (3.1945 – 5.1945)

Don Kosaken Reiter Regiment 1
Major Dienenthal (11.1944 – 1.1945)
Oberst Wagner (2.1945 – 3.1945)
Major Dienenthal (3.1945 – 5.1945)

Sibir Kosaken Reiter Regiment 2
Oberst Freiherr von Nocken

Kuban Kosaken Reiter Regiment 4
Oberstleutnant von Klein

Kosaken Artillerie Regiment 1
Major von Eisenhart-Rothe

2. Kosaken Kavallerie Division (27.11.1944 – 8.5.1945)

Oberst von Schultz

Kuban Kosaken Reiter Regiment 3
Oberstleutnant d.R. Lehmann

Don Kosaken Reiter Regiment 5
zformován z 3. Kosaken Schützen/Infanterie [Plastun] Brigade
nově zformován z 2. Kosaken Battallion
Oberst von Renteln ???
Oberstleutnant Borisov ???
Major Graf zu Eltz

Terek Kosaken Reiter Regiment 6
Oberstleutnant Prinz zu Salm-Horstmar (10.1944 – 11.1944)

Kosaken Artillerie Regiment 2
Major Graf von Kotulinsky (9.1944 – 11.1944)

3. Kosaken Schützen/Infanterie [Plastun] Brigade (2.1945 – 5.1945)

Oberst Kononov
Oberst von Renteln
Oberstleutnant Borisov

Kosaken Schützen/Infanterie [Plastun] Regiment 7
Oberstleutnant Borisov

Kosaken Schützen/Infanterie [Plastun] Regiment 8
Major Sacharov

Kozáci v italské 8. armádě:

V září 1942 byl zformován prapor kozáků u italské 8. armády. Byl nazván "Gruppo Autonomo Cossacchi Savoia". Tento prapor se vrátil do Itálie s Italy v roce 1943. V Itálii byla zformována 2. jezdecká eskadra u Regimentu "Lanzieri Novara". Kozáci nosili klasické kozácké a ruské uniformy. Na pravém rukávu nosili modro-bílo-červený štít. "Italští" kozáci byli začleněni do "Kazacij stan" generálmajora Domanova nedaleko Tolmezza v severní Itálii.  

XV. kozácký jezdecký sbor

 Základem pro organizování této největší a ucelené jednotky byly dobrovolecké útvary, jež se spontánně tvořily během postupu německé armády severním Kavkazem v letní ofensivě 1942. Během tohoto postupu byla německou armádou obsazena kozácká území vojska Donského, Kubáňského, částečně Těrského a Kalmycká oblast. Nikde jinde na území Sovětského svazu nebyly podmínky pro vznik dobrovoleckých útvarů bojujících proti vlastnímu státu natolik podmíněné a zdůvodněné minulostí jako právě zde. Občanská válka na jihu Ruska končila na kozáckých územích na začátku roku 1919 a pro převzetí bývalých kozáckých republik a pacifikaci neklidného severního Kavkazu byl ustanoven Ústředním výborem Ruské komunistické strany (b) zvláštní úřad Donbyro, jenž vydal v lednu 1919 směrnice pro "dekozakizaci". Z osmi bodů této směrnice má bod 1. následující znění: Provést rozsáhlý teror proti bohatým kozákům a vyhubit je do posledního muže. V posledním bodě se ukládá všem komisařům v kozáckých stanicích provést tyto směrnice s největší rozhodností a do písmene. K prvnímu protikomunistickému povstání došlo již 11. března 1919 ve stanicích Kazaňskaja a Věšenskaja. Další povstání následovala a na ně odpovídal také teror vysídlováním původního obyvatelstva, rozrušením zemědělské struktury a následný hladomor, jehož oběti na celém území sovětské Ukrajiny a jihu Ruska přesáhl pět miliónů. Převládal názor, že kozáctvo bylo vyhubeno a vylidněné usedlosti byly osídleny obyvatelstvem ze severu a hlavně demobilizovanými rudoarmějci. Německá okupace a neautorizovaná samospráva daly možnost zbytkům původního kozáckého obyvatelstva projevit se svým tradičním způsobem, který přece jen nebyl úplně potlačen dvacetiletým terorem. Původní obyvatelstvo, během krátké německé okupace od září do prosince 1942, zavádělo svou vlastní samosprávu, na některých místech se započalo i s rozdělováním kolchozů a vydávaly se místní noviny. Vojenský duch kozáctva se projevil okamžitě s první možností částečné svobody, jak ji dovolovaly podmínky války. Od převzetí policejní služby v osadách a městech až po spontánní organizování vojenských útvarů z místního obyvatelstva a ze zajateckých táborů. Objevili se bývalí kozáčtí důstojníci, části stejnokrojů z doby občanské války, vojenské prapory a vyznamenání z doby carského režimu. Každá organizovaná četa nebo eskadrona rychle rostla do většího útvaru. Národy severního Kavkazu měly za německé okupace zvláštní privilegium, směly nosit zbraň. Kalmyci ze stepí západně od Kaspického moře se přidali na německou stranu jako celý národ a organizovali se do jezdeckého sboru. Stáli na německé straně až do konce války a stalinská odplata vymazala jejich republiku z mapy a zbytek obyvatelstva, který nebyl pod německou okupací, byl vysídlen "hlouběji do vnitrozemí". Německý postup na východ v zásadě přecenil své možnosti a koncem roku 1942 se dostavila krize, prohlubující se neuváženým rozhodováním Hitlera a politickou nepřipraveností války. Ke zlomu došlo obklíčením 6. armády u Stalingradu a tím byl postup na východ zastaven a 1. ledna 1943 byl zahájen ústup. Německé velitelství týlu nabídlo veškerou pomoc všem, kteří se rozhodnou ustoupit na západ. Zkušenosti konce občanské války nebyly zapomenuty, a když se registrovali v létě 1943 uprchlíci z tohoto území, dosáhlo jejich číslo 300.000. Ústup byl zahájen za zvlášť tuhé zimy a uvedené číslo představuje vlastně jen ty, kteří ho přežili. Tímto ústupem byla zahájena další masová emigrace ze Sovětského svazu, známá jako "druhá vlna". Krizová situace u Stalingradu se prohlubovala uzavřením obklíčené 6. armády u Kalače na Donu. Obklíčená armáda byla ztracena a armádní skupině A na jih od Stalingradu hrozilo stejné nebezpečí. Z rozbitých částí armád německých spojenců se tvořily pohotovostní útvary na stabilizování fronty a jeden z nich měl název "Jezdecký svaz von Pannwitz". Bylo to krycí označení pro kozácký útvar, jež vznikl spojením mnoha menších dobrovoleckých jednotek, nasazovaných na prvořadě ohrožených místech sovětského postupu, které se dožily sloučení do vyššího útvaru po těžkých ztrátách. Při dalším ústupu byly kozácké útvary nasazeny na obranné linii na řece Mius a na kubáňském předmostí. Během léta 1943 byly staženy zbytky těchto menších jednotek do výcvikového Mlawa, německy Mielau, kde se stavěla z frontových jednotek 1. kozácká jezdecká divize pod velením plukovníka Helmutha von Pannwitz. Část jednotek přijela do místa soustředění i se svými rodinnými příslušníky a pro ně byl zřízen zvláštní tábor v blízkém Mochově. V Mlawě vznikal neobvyklý vojenský útvar, splynutím vojenských tradic, jež přežily z dob carského Ruska, kozáckých útvarů občanské války 1918-1920, mladých kozáků sloužících v Rudé armádě a jezdeckých tradic z Německa a Rakouska. Pestrost se jevila i v různorodých stejnokrojích, výsostných označeních, národních tradicích i ve způsobu jízdy na koni. Protože to byl vlastně národ na pochodu a do Mlawy přijeli i muži mladší než povolané ročníky do vojenské služby, byl pro tento dorost utvořen v rámci divize útvar mladých kozáků. Z řad kozácké emigrace byli u nově vytvořeného útvaru absolventi evropských vojenských škol, mezi jinými i z Československa a se západoevropským vzděláním. To vše muselo být převedeno pod společný jmenovatel pruských jezdeckých útvarů. Rámcový velící personál byl zpočátku vybrán z německých a bývalých rakouských poddůstojníků a důstojníků jezdectva a postupně byli na velící místa zařazováni, po příslušném přeškolení, i kozáci. Útvary divize byly postaveny podle příslušnosti k jednotlivým kozáckým vojskům Donu, Kubáně, Těreku a Sibiřským kozákům. Mimoto se v divizi nacházeli i příslušníci jiných kavkazských národů, Kirgizové, Čerkesové, pak Kalmykové a Rusové. Nad národní příslušností stál vztah ke koni a láska k jezdeckému umění.

Organizace divize:

I. Kozácká jezdecká brigáda "DON"
1. jezdecký pluk Donských kozáků
2. jezdecký pluk Sibiřských kozáků
3. jezdecký pluk Kubáňských kozáků
Dělostřelecký oddíl "DON" (později I./55)

II. Kozácká jezdecká brigáda "KAVKAZ"
4. jezdecký pluk Kubáňských kozáků
5. jezdecký pluk Donských kozáků
6. jezdecký pluk Těreckých kozáků
Dělostřelecký oddíl "KUBÁŇ" (později II./55)

Divizní útvary (později číslované /55)
I. Ženijní kozácký prapor
I. Spojovací kozácký oddíl
I. Zdravotní kozácký oddíl
55. Průzkumný oddíl (mot. od 8. 4. 1944)
Štábní, správní a zásobovací jednotky, veterinární služba

Podřízenost a prostor nasazení:
1943/1944, jako 1. KD, 2. tanková armáda, Armádní skupina F
1945, jako XV. KKK, Armádní skupina E a F, Chorvatsko

V tomto stavu skončila divize dobu své organizace 4. srpna 1944 se stavem 12.000 mužů. Její existence nijak neovlivnila další kozácké útvary na Němci okupovaných územích organizované prakticky u všech vyšších útvarů německých branných sil. V prosinci 1944 byla divize pouze v zásobování podřízena zbraním SS a přeorganizována na XV. kozácký jezdecký sbor tím, že z brigád se staly divize a stav se zvětšil na 20.000 mužů. Kromě toho vznikla u sboru pěší brigáda a formálně byla sboru podřízena 3. kozácká divize v Kozáckém stanu v Tolmezzo, severní Itálie. Záložní útvary sboru byly rozmístěny v Rakousku a jejich stav byl 5.000 mužů. Pro označení sboru bylo používáno zkratkové označení XV. KKK (Kosaken-Kavallerie-Korps). Podle původního rozhodnutí měla být divize nasazena na východní frontě, stejně tak jako všechny útvary ROA, Ruské osvobozenecké armády generála A. Vlasova. Pro toto použití byly vlastně všechny dobrovolecké útvary z příslušníků Sovětského svazu organizovány. O jejich skutečném nasazení rozhodovaly však v roce 1944 podmínky okamžité potřeby hroutících se front. Od roku 1943 se vystoupením Itálie z paktu Osy zhoršila situace na Balkánském poloostrově. Italské útvary měly malou bojovou hodnotu, přesto však na Balkáně plnily funkci okupační armády. Po vystoupení Itálie z paktu musely být odzbrojeny a nahrazeny vojskem chorvatského spojence. Ani chorvatské divize se neprojevily schopné udržovat spojovací cesty k německým vojskům v Řecku otevřené. Situace se zhoršila i tím, že materiální pomoc nepravidelným vojskům v Jugoslávii byla ze strany Anglie poskytnuta Titovým partyzánům a s touto pomocí z nich mohla vzniknout pravidelná armáda. Ta se pak svým počtem stala hrozbou německých válečných zájmů na Balkáně a 1. kozácká divize, později XV. KKK, byla použita jako mobilní jednotka na udržení ústupových cest z egejského prostoru. Stejný osud potkal další ruský dobrovolecký útvar organizovaný během války v Bělehradě. Z řad bílé ruské emigrace v Jugoslávii byl organizován ruský ochranný korpus s počátečním stavem 12.000 mužů s jedním jezdeckým plukem, složeným z kozáků, a se čtyřmi pěšími pluky. Příslušníci obou útvarů očekávali, že svým podílem ve válce přispějí k vytvoření demokratického Ruska nebo svobodných kozáckých republik. Jejich účast ve válce s nepravidelnými vojsky v Jugoslávii byla pro ně zklamáním a nakonec bezvýchodnou situací. Kozácký sbor operoval v zemi rozvrácené občanskou válkou a často stál jako třetí strana mezi místními soupeři bojujícími o moc. To je úloha, ve které žádný vojenský útvar nemůže obstát. Vítězové poslední světové války jednostranně soudili poraženého a připisovali mu zodpovědnost za její násilný charakter. V Jugoslávii se na průběhu válečných akcí podílely více než dvě strany a násilnosti pokračovaly i poté, když XV. KKK formálně padl do zajetí. Hrozba vydání na sovětskou stranu se stala po skončení války skutečností. Téměř celý XV. KKK byl po složení zbraní vydán britskou okupační armádou v Rakousku do rukou NKVD a deportován na nucené práce v Sovětském svazu. Stejný osud potkal Kozácký stan, který v prvních květnových dnech přešel Alpy a soustředil se u města Lienz ve východním Tyrolsku. Generál von Pannwitz a čelní představitelé kozáckých vojsk byli v roce 1947 v moskevské věznici Ljubljanka popraveni a německý důstojnický sbor spolu s kozáky rozvezeni do táborů nucených prací. Z 2.000 německých příslušníků sboru se po deseti letech vrátilo do Německa asi 800 osob. O řadových kozácích sboru nejsou známá žádná čísla.