ARMÁDY A HISTORIE

1. kozácká jezdecká divize

Первая Казачья Кавалерийская Дивизия

Poté, co nasazení kozáckých jednotek na frontě dokázal jejich schopnosti a spolehlivost, velení německé armády přijalo rozhodnutí vytvořit v sestavě Wehrmacht větší kozáckou jednotku. 8.11.1942 byl tímto pověřen Oberst von Pannwitz, kavaleristický důstojník, který dobře mluvil rusky. Plán na postavení větší jednotky již v listopadu narušila sovětská ofenzíva u Stalingradu a v realizaci bylo pokračováno až na jaře 1943, po ústupu německých jednotek na řeku Mius a Tamaňský poloostrov a stabilizaci fronty. Po ústupu německých jednotek od Donu a severního Kavkazu byly jednotky kozáků soustředěny v oblasti Cherson, kde jejich počet navýšili běženci. Dalším krokem bylo soustředění těchto nepravidelných jednotek do jedné větší. Nejdříve byly zformovány čtyři pluky: 1. donský, 2. těrecký, 3. svodno-kozácký a 4. kubáňský, v nichž bylo celkem 6.000 vojáků. 21.4.1943 německé velení vydalo rozkaz o organizaci 1. kozácké jezdecké divize a její pluky byly přesunuty do výcvikového prostoru Mlawa, kde se nacházely sklady polského jezdectva. Sem byly soustředěny lepší části kozáckých frontových jednotek, také pluky Platov, Jungschulz, 1. atamanský pluk Volf a 600. divize Kononova. Tyto jednotky byly rozděleny a jejich vojáci byli přiděleni k plukům dle jejich příslušnosti k Donskému, Těreckému nebo Kubáňskému vojsku. Kononova divize byla začleněna jako samostatný pluk. Soustředění divize bylo ukončeno 1.7.1943, kdy byl jejím velitelem určen Generalmajor von Pannwitz. Ve chvíli zformování měla divize ve své sestavě štáb s doprovodnou sotní, skupino polního četnictva, motocyklovou jednotku, propagandistickou jednotku, 2 kozácké jezdecké brigády – 1. donská (1. donský, 2. sibiřský a 4. kubáňský pluk) a 2. kavkazskou (3. kubáňský, 5. donský a 6. těrecký pluk), dvě jednotky taženého dělostřelectva (Donský a Kubáňský), průzkumný a ženijní prapor a podpůrné jednotky (všechny jednotky divize nesly číslo 55). Každý pluk se skládal ze dvou jezdeckých divizionů po třech eskadronách, kulometné, minometné a protitankové eskadrony. V pluku bylo 2.000 mužů, včetně 150 Němců. Měl 5 protitankových děl 50 mm, 14 minometů 81 mm a 54 50 mm, 68 kulometů MG 42. Štáb měl k dispozici 4 polní děla 76,2 mm. Jezdecký dělostřelecký divizion měl 3 baterie 75 mm děl (200 mužů a 4 děla v každé). Dále byl v divizi průzkumný odřad – 3 samostatné eskadrony z německých vojáků, eskadronu mladých kozáků, ženijní prapor – 3 ženijní eskadrony, spojovací jednotka - 2 eskadrony telefonistů a 1 radistů. 1.11.1943 bylo v divizi 18.555 mužů, z toho 3.827 německých vojáků a 222 důstojníků a 14.315 kozáků a 191 důstojníků. Německé kádry byli ve všech štábech, speciální a týlové jednotky. Všichni velitelé pluků (kromě I.N. Kononova) a divizionů (kromě 2) byli také Němci a v sestavě každé eskadrony bylo 12-14 německých vojáků a poddůstojníků. Přesto to byla nejvíce „rusifikovaná“ divize Wehrmachtu, velitelé všech eskadron a menších jednotek byli kozáci a všechny rozkazy byly vydávány rusky. V Mokovu, nedaleko Mlawy, byl zformován 5. kozácký výcvikový pluk pod velením Obersta von Bosse. Pluk měl v sestavě v různých dobách 10 – 15.000 kozáků, kteří přicházeli z východní fronty nebo okupovaných území a po výcviku byli zařazováni k plukům divize. U pluku existovala poddůstojnická škola, škola mladých kozáků – kadetský sbor. Na podzim 1943 byla 1. kozácká jezdecká divize převelena do Jugoslávie, kde v té době zesílilo partyzánské komunistické hnutí po velením J. Broz Tita. Díky své velké manévrovací schopnosti se kozáci ukázali často v horských oblastech Balkánu efektivnější, než německé pěší divize. V létě 1944 se části divize zúčastnily pěti samostatných operací v horských oblastech Chorvatska a Bosny, kdy zničily mnoho partyzánských opěrných bodů a získaly bojovou iniciativu. Bohužel při těchto operacích získali kozáci pochybnou slávu. V souladu s příkazy německého velení o samozásobování rekvírovali koně i potraviny a páchali při tom řadu násilností. Vesnice, které spolupracovaly s partyzány, srovnali kozáci se zemí. Na konci roku 1944 se divize střetla s jednotkami Rudé armády, které se spojily na řece Drávě s Titovými jednotkami. Během těchto bojů těžce poničili jeden z pluků sovětské 233. střelecké divize a vytlačili ho na pravý břeh Drávy. V 3.1945 se části divize (v této době už posílené na sbor) zúčastnily poslední německé ofenzívy, kdy na jižním břehu Balatonu kozáci úspěšně bojovali proti bulharským jednotkám.

Poprvé se kozácká divize mohla střetnout s Rudou armádou v prosinci 1944, kdy vojska sovětského 3. ukrajinského frontu postoupila do údolí řeky Drávy a německé velení, které v této oblasti nemělo jiné jednotky, muselo proti Sovětům nasadit kozáky. V první polovině prosince 1944 se 233. kirovogradsko-znamenská střelecká divize pod velením plukovníka T.I. Sidorenka, posílená 23. samostatným plamenometným praporem, přesunula z Maďarska na pravý břeh Drávyv oblasti města Virovitice, kde se rozvinula na západ, jih a východ s cílem spojit se s jugoslávskými jednotkami. Německé velení sem přisunulo 2. kavkazskou kozáckou brigádu (3. kubáňský, 5. donský a 6. těrecký pluk), posílenou dalšími jednotkami divize, aby tomuto zabránila. Ráno 17.12. 6. těrecký pluk podplukovníka Salma a oddíly chorvatské Ustaši provedly průzkum bojem, při kterém nalezli seskupení sil nepřítele v oblasti města Pitomača, kde byl umístěn 703. střelecký pluk 233. divize, 23. plamenometný prapor, dva diviziony 684. dělostřeleckého pluku a četa protiletadlové kulometné roty. Po těchto zprávávh rozhodl generál von Pannwitz o útoku na sovětské jednotky, aby se nemohly spojit s Jugoslávci. Příprava k operaci byla zahájena v poledne. Do 21.12. zaujala 2. kozácká brigáda obranu kolem Kloštaru a Prudovace. Kozáci zřejmě chtěli u protivníka vzbudit dojem, že se nechystají k ofenzivním operacím. 26.12. v 7.30 přešly tři kozácké pluky, posílené ustašovci do útoku na Pitomač: 3. kubáňský pluk postupoval na Džuretin (severně od Pitomače), 5. donský přímo na Pitomač a 6. těrecký z jihu přes St. Gradač. Byl zahájen jak jízdní, tak pěší útok, za podpory šesti minometných a tří dělostřeleckých baterií. V 9.00 ovládli kozáci Klodar, Ostrovanec a Sedlericu. 703. střelecký pluk, který odrážel údery předsunutých sil od severozápadu a jihu, udržoval své obranné pozice. Na rozkaz velení 233. divize byla na linii železnice jižně od Pitomače přesunuta záloha 703. pluku, rota samopalníků a do St. Gradače dvě baterie 684. dělostřeleckého pluku s úkolem nedopustit obklíčení Pitomače kozáky z jihu. Další jednotky byly také přesunuty z oblasti Virovitice. 6. těrecký pluk ve 12.00 zničil baterii 684. dělostřeleckého pluku, obsadil St. Gradač a po zajištění týlu zahájil postup na Pitomač z východu. Ve stejný čas zahájily útok 3. kubáňský a 5. donský pluk. Na rozkaz von Pannwitze byl v čele útoku jízdní dělostřelecký divizion majora Kotulinského, který zničil přímou střelbou sovětské dělostřelectvo. V 15.00 se kozákům za cenu nemalých ztrát podařilo prorazit obranu 703. pluka u Džuretínu na jihozápadním okraji Pitomače. Sovětské velení posílalo do boje nové a nové síly, stahované z jiných úseků. V 17.00 se kozáci dostali do Pitomače a byl zahájen pouliční boj, trvající do večera. Ve 21.00 byla většina 703. pluku zničena a jeho zbytky se začaly probíjet obklíčením do oblasti Štiška-Bukovica. Ráno 27.12. byla Pitomač vyčištěna od sovětských jednotek. Sověti ztratili 205 mrtvých a 145 zajatých. Kozáci ukořistili 29 děl, 6 minometů, 42 kulometů, 149 plamenometů, 13 protitankových pušek, 72 samopalů a mnoho pušek. Ztráty kozáků a Chorvatů tvořily 100-200 mužů, nejméně 40 jich bylo zajato sovětskými jednotkami a zastřeleno. Úspěch kozácké brigády byl očividný a tak byli ponecháni na tomto místě. Kozáky zde ostřelovaly sovětské baterie a z jihu na jejich pozice útočily jednotky Národně-osvobozenecké jugoslávské armády. 5.1.1945 dostala 2. kozácká brigáda za úkol obsadit Virovitici, opěrný bod sovětských vojsk na pravém břehu Drávy. Útok kozáků na otevřeném prostoru byl zastaven dělostřeleckou palbou, která jim způsobila velké ztráty. Na 3. kubáňský pluk zahájily palbu sovětské kaťuše. Na rozkaz německého velení byl útok přerušen. 1. brigáda zatím úspěšně bojovala v oblasti Banovoj Jarugi v Hercegovině a v oblasti Lipik-Pakrac se z východu útočícími jednotkami jugoslávské armády. Blokující sovětskou posádku ve Virovitici, kozáci nedovolili její spojení s partyzány. Nakonec byla fronta na Drávě předána sovětskými silami jednotkám 1. bulharské armády. Rozkazem z 25.2.1945 byla divize přejmenována na 15. kozácký jezdecký sbor Waffen-SS. V březnu 1945 se část 1.kozácké divize zúčastnila poslední německé ofenzívy války v Maďarsku, kde na jižní straně Balatonu kozáci úspěšně bojovali proti bulharským jednotkám. Do kapitulace Německa udržovali kozáci frontu proti bulharským a jugoslávským jednotkám. Na konci války ustoupili do Rakouska, kde složili zbraně před Angličany a během tří týdnů byli vydáni do SSSR. Je třeba říct, že zvláště účastníci boje u Pitomače byli sledováni sovětskými orgány. Dle svědectví jednoho z kozáckých důstojníků, který byl vydán Angličany v Rakousku a prošel sovětskými věznicemi a tábory, bylo celé velení 2. brigády postříleno. Zajímavé je, že Angličané předali kozáky, kteří byli jejich spojenci během první světové války a občanské války v Rusku a král Jiří V. vyznamenal generála Škura vysokým britským řádem za zásluhy v boji s bolševismem. Později hodil Škuro řád pod nohy britského důstojníka. 26.5. bylo pod záminkou odjezdu na konferenci o zajatých kozácích odděleno 2.765 důstojníků sboru. Ve stejný den byl ve vesnici Mühlen zatčen von Pannwitz. Veliteli sboru byla dána možnost zůstat v zajetí západních Spojenců (což udělali kozáčtí generálové Naumenko a Ulagaj), ale Pannwitz, Němec, který byl přijat mezi kozáky a byl na to hrdý, odmítl.

Hellmuth von Pannwitz

Poddůstojník (urjadnik - урядник) 360. kozáckého granátnického pluku majora von Rintelena, 1944. Někteří kozáci 360. pluku nosili na levém rukávu znak, který dostali za účast v bojích u Rževa. Poručík (chorunžij - Хорунжий) kozácké jednotky, 1943-1944.

Příkazník 4. kubánského pluku 1. kozácké jezdecké divize, 1944-1945. Kozáci důstojníci 1. kozácké jezdecké divize, 1943-1945

1. donský pluk a 1. – 4. eskadrona 5. donského pluku

Vyznamenání východních národů (Ostmedaille). Kozáci doprovodné kolony generála von Pannwitze.

Skupina kozáků 2. sibiřského pluku 1. kozácké jezdecké divize, 1943-1944. Stojící vlevo a vpravo jsou němečtí instruktoři.