ARMÁDY A HISTORIE

Z.b.V. - Zur besonderen Verwendung

Schutzpolizei ve Francii, 1940

Tato zkratka v překladu znamená – jednotka zvláštního použití. Tento název za 2. světové války označoval dvě různé složky Wehrmachtu a speciální složku bezpečnostní policie SIPO - Sicherpolizei, jejichž velitelé i někteří členové byli příslušníky SS. Lokálně byly v protektorátě často doplňovány členy Ordnung polizei, Feldpolizei i gestapa. Tato skupina byla na Slovensku označována Einsatzkommando ZbV. (Eisatzgruppen der Sicherheitspolizei und des SD.)

Poprvé se s označením ZbV setkáváme 3. září 1939 v Polsku v rámci Einsatzgruppe ZbV. Byla podřízena SS , která byla nasazena v oblasti průmyslu Horního Slezska. Velitelem byl Obergruppenführer Udo von Woyrsche a SS Oberführer Otto Rasch . ZbV tvořilo čtyři policejní prapory a speciální policejní síly s 350 muži.

ZbV Wehrmacht

V rámci Wehrmachtu se však jedná o dvě různé oddělení. Jeden z útvarů byl přidělen Luftwaffe, ale nejdůležitější část byla přidělena armádě. Na Vrchním velitelství armády OKW byla kancelář, která byla nově vytvořena v říjnu 1940 a do konce války byla řízena Eugenem Müllerem. Jako nový orgán právních záležitostí v rámci vrchního pozemního velitelství OKH byl podřízen skupině III. generálního Quartermastera, což znamenalo, že byl odpovědný za dodržování trestního práva vojáků, jako je potvrzení nebo zrušení soudních rozsudků, nebo rozhodnutí o žádostech o milost. Byla tvořena třemi oblastmi – polní správa, vojenské právo a vězenská služba.

Záškodnické jednotky ZbV

Základ diverzního a trestního oddílu Einsatzkommanda ZbV pochází z divize Brandenburg z které se vytvořil již v roce 1939 záškodnický prapor Sonderverband pro zvláštní – speciální účely. Z těchto útavrů se poté také tvořily Stíhací svazy pro potlačování partyzánské činnosti Otto Skorzenyho.
Speciální jednotky ZbV bezpečnostní policie SIPO (Sicherpolizei) měly velitele z příslušníků SS
a jejich nadřízeným velitelem byl Heinrich Himmler. V mnoha ohledech se jednalo o privilegované oddíly. Dostávalo se jim nejen moderních automatickcýh zbraní a spojovacích prostředků, ale disponovaly také množstvím motorových vozidel i obrněných transportérů. Významným podílem se účastnily společně se Sonderkommandy válečných zločinů nejen v Polsku a SSSR, ale v podstatě v celé Evropě. Jednotky ZbV největší rozsah své represívní činnosti dosáhly zejména na území Slovenska po krachu Slovenského povstání.

Literární a písemné zdroje:

Philip W. Blood, Hitlerovi banditoví lovci. SS a nacistická okupace Evropy. Potomac Books, Washington 2006
Manfred Messerschmidt ,The Wehrmacht Justice, 1933-1945 . Schöningh, 2005
Sládek Oldřich, Ve znamení smrtihlava, Nacistický protipartyzánský aparát v letech 1944-1945
Naše vojsko Praha 1991
Černý Vladimír, Protipartyzánské operace na Moravě 1944-45, nepublikovaná disertační práce MU Brno 2006
Krejčí Magdalena, Působení oddílu ZbV 28 na Moravě roku 1945 , nepublikovaná bakalářská diplonmová práce, MU Brno 2016