ARMÁDY A HISTORIE

Srbská státní garda - SDS

Ozbrojená formace, vytvořená 3.3.1942 vládou Milana Nediče v okupovaném Srbsku, často nazývaná "nedičevci", jako posila policie k zachování pořádku a ulehčení úkolů německých okupačních sil. Z větší části vytvořena rozšířením bývalých jugoslávských pluků polního četnictva Drina a Dunaj a policejních oddílů, které již sloužily pod německými okupačními úřady, s několika důstojníky a poddůstojníky bývalé královské armády, kteří unikli zajetí nebo byli propuštěni z německých zajateckých táborů. Během formování měla kolem 17.000 mužů. V lednu 1943 měla 36.716 mužů včetně pomocných jednotek a ozbrojených vesnických milicí. Prvním velitelem byl plukovník Jovan Trišič, nahradil ho generálmajor Borivoje Jonič. Hlavním úkolem SDS byl boj proti NOV i POJ. Často bojovala po boku okupačních jednotek, také sloužila jako policie proti Lidovému osvobozeneckému hnutí (NOP). Velení SDS bylo součástí ministerstva vnitra, pod dozorem srbské vlády, kdežto velení SDS v Bělehradě bylo podřízeno přímo velitelství v Bělehradu. SDS byla vybavena lehkými zbraněmi z německých kořistních skladů. Nábor byl podobný mobilizaci, tak se dostali do SDS četnici Kosty Pecanace a později v roce 1944 četnici Draži Mihailoviče. SDS měla také oddělení rozvědky a byla rozdělena na:

Městská státní garda (policie) sloužící v Bělehradě a dalších velkých městech Srbska.

Venkovská státní garda (četnictvo) sloužící na ostatních územích.

Hraniční státní garda vykonávající pohraniční službu, která měla 2.500 mužů v pěti oblastech: Bělehrad, Kraljevo, Niš, Valjevo a Zaječar. Každá oblast (oblast) měla jeden prapor a byla rozdělana do tří okruhů (okrug) s několika oddíly rozdělenými do čet. Hlavním úkolem těchto sil byla kontrola provozu na hranicích.

Každá stanice SDS na venkově byla posílena 20 muži vesnických milicí. Protože NOVJ pronikalo do Srbska, Milan Nedič a Draža Mihailovič podepsali dohodu o spojení svých sil pod vedením Vrchního stanu JVUO. 6.10.1944 bylo 5.000 členů SDS pod velením generálporučíka Stefana Radanoviče podřízeno velení Draži Mihailoviče jako 1. srbský útočný sbor (Prvi Srpski udarni korpus - SUK), s 1. a 2. útočnou divizí, později spojeným s 3. hraniční gardovou divizí, který bojoval spolu s německými jednotkami proti NOVJ v Srbsku. Koncem podzimu ustoupil Sbor přes Sandžak do Bosny s Němci. Po ústupu četniků do Bosny pod tlakem NOVJ a selhání četnického útoku na Tuzlu (drženou 3. sborem NOVJ), opustili členové gardy četniky a vrátili se k Němcům. 10.1.1945 se jich 3.000 soustředilo ve Slavonském Brodu k transportu, Němci je poslali do Rakouska jako pracovníky Organisation Todt. Zbývajících 2.000 mužů bylo zařazeno do četnické divize Šumadia pod velením generálporučíka Miodraga Damjanoviče v březnu 1945 a kapitulovali Britům v květnu v jižním Rakousku.