ARMÁDY A HISTORIE

Dobrovolecký pluk Desna

Používat pro boj s partyzány pravidelné německé jednotky nebylo výhodné, protože způsob boje partyzánů znamenal jejich velké rozptýlení a navíc klimatické podmínky nebyly pro Němce dobré. tyto důvody stály u formování množství místních ochranných a protipartyzánských sil. Nejtypičtějšími jednotkami byly roty a prapory, méně pluky a nejméně divize a brigády. Jednou z takových jednotek byl Ruský dobrovolecký pluk Desna, nazývaný také Ukrajinský pluk, pluk z.b.V., pluk majora Weisse. Podle hlášení velitele partyzánských oddílů Navlinské oblasti majora Laputina, podaného veliteli partyzánských oddílů západní Orlovské oblasti Jemlutinovi v srpnu 1942, pluk Desna začal s formováním v lednu-únoru v Ordžonikidze pod velením bývalého kapitána Rudé armády Kubelka, který byl ukrajinské národnosti. Nejdříve byl zformován Ukrajinský prapor německé armády, kapitán Kubelko dostal přidělen od náčelníka Orlovsko-brjanské skupiny vojenských táborů majora Weisse tábor č. 2 u Brjanska, ve kterém byla řada ukrajinských nacionalistů. O prvním náboru dobrovolníků vyprávěl partyzánům jeden ze zajatých důstojníků pluku Desna – bývalý zástupce velitele 57. tankové divize podplukovník Rudé armády M. Z. Cholmogorcev: "Nacházel jsem se v brjanském táboře č. 2, kde jsem si změnil jméno na Chmara a pak mně a všem Ukrajincům bylo přikázáno zapsat se do Ukrajinského praporu německé armády. Němci říkali, že chtějí oddělit Ukrajince od ostatních národností a chtějí je použít pro práci v týlu a na frontě, rovnoprávně s Němci. Němci nechali nastoupit celý tábor a velitel rozkázal: "Kdo je Ukrajinec, dva kroky vpřed". Říkal, že Ukrajinci budou chodit pracovat odděleně, že dostanou větší dávky potravin a tabák". Dle Cholmogorceva všichni Ukrajinci souhlasili se zápisem. 18.4.1942 přijel do Brjanska ze štábu 2. Panzerarmee nový velitel týlových oblasti generálmajor Berngard, který s sebou přivezl rozkaz o formování dobrovolnického pluku ze sovětských občanů. Podle rozkazu měly být do 1.6.1942 zkompletovány první dva prapory. S tímto cílem bylo ze zálohy armády vyčleněno 6 důstojníků, 16 poddůstojníků a 42 vojáků, jako kádrový základ budoucího pluku. Nábor byl zahájen v Ordžonikidze, v objektu bývalé školy v Poštovní ulici. Formováním pluku byl pověřen velitel Brjanského vojenského tábora major Weiss. Tento 45-letý Berlíňan byl obrazem německého aristokrata. 4.6.1942 bylo Weissemu předáno velení pluku, kterému velel do prosince 1942, kdy ho na tomto postu vyměnil plukovník Cebisch. Náčelníkem štábu se stal rytmistr Wuppermann, které velel také kontrarozvědce pluku. Protože Weiss chtěl, aby do pluku vstoupili i dobrovolníci jiných národností, nazýval svůj pluk ruský dobrovolnický, i když v oficiálních dokumentech bylo stále uváděno ukrajinský. Nejvíc byl pluk pojmenován po jménu svého velitele – dobrovolnický pluk Weiss.

Základní části pluku byly zformovány 16.7.1942. 1. prapor, kterému velel kapitán Kubelko, se skládal ze tří střeleckých, kulometné a minometné roty v počtu 350-400 mužů. Jeho základem se stal Ukrajinský prapor, k jehož dvěma rotám byly na počátku května zkompletovány další dvě. Nehledě na svůj první název měl prapor mnohonárodnostní složení: Ukrajinci, Rusové, Bělorusové, Tataři a Gruzínci. Ještě před koncem formování pověřili Němci prapor ochranou železničních mostů v oblasti Brjanska. Od 3.5.1942 se prapor zúčastnil bojů proti partyzánům v Žirjatinské a Djatkovské oblasti (operace Anton) a také v oblasti Krasnaja Gora, kde byl do 4.6.1942. Z nejlepších bojovníků praporu byla zformována "rota osobního nasazení", která byla přidělena Abwehrgruppe 107 "Vidder" pro speciální úkoly. 2. prapor (železniční), kterému velel poručík Munscheid, se skládal ze tří střeleckých a kulometné roty v síle 300 mužů. Jeho základ tvořila skupina členů místního zastupitelstva a policisté, kteří uprchnuli před zimní protiofenzívou Rudé armády v oblasti Moskvy, Tuly a Orla. Formováním 1. roty byl pověřen Sacharov z Tulské oblasti. Koncem února 1942 se mu podařilo zformovat bojeschopný oddíl. "Doplnil ho mládeží z Orlovské a Kalužné oblasti, pověsil a postřílel ve vesnici Bojanoviči skupinu místních obyvatel, přivedl Sacharov hotovou rotu do Ordžonikidze. 3. (výcvikový) prapor majora Lemberga se skládal z jedné roty 100-150 mužů, vyzbrojené několika kulomety. Formování praporu probíhalo v Polepské oblasti štábem XXXVII Panzer Korps a bylo ukončeno v září 1942. Dělostřelecký divizion  se skládal ze čtyř baterií: 1. baterie - 3 děla 76,2 mm, 2. baterie - 3 děla 76,2 mm, 3. baterie - 2 houfnice 122 mm. Do divizionu také patřila štábní baterie a protitanková baterie s 6 děly 45 mm. Tak měl divizion celkem 6 76,2 mm, 6 45 mm a 2 122 mm děla a také 6 plukovních minometů. Kromě toho byla v sestavě pluku jezdecká eskadrona se 150 muži, vyzbrojenými karabinami a kulomety. 21.11.1942 posvětil plukovní prapor ve vesnici Savrasovka generálmajor Berngard. Poté byl velitelem pluku jmenován plukovník Cebisch a pluk byl přejmenován na Desna a plukům byla přidělena čísla východních pluků Wehrmacht.

V červnu 1943 měl pluk následující složení: štáb (nacházel se ve vesnici Uty) včetně velitele pluku (plukovník Cebisch), zástupce velitele (major Autsch), adjutant (nadporučík Etling), styčného důstojníka (kapitán Miller), důstojníků kontrarozvědky (rytmistr Wuppermann) a rozvědky (poručík Hengard), šéflékaře (doktor Krescher), náčelníka financí (nadporučík Deyne). Štábní rota měla čtyři čety. 1. střelecký prapor (615. Ostbataillon) nadporučíka Kulbise měl 350-400 mužů a skládal se ze tří střeleckých, kulometné a minometné roty. 2. střelecký prapor (616. Ostbataillon) poručíka Munscheida měl tři střelecké a kulometnou rotu. 3. střelecký prapor (617. Ostbataillon) majora Lemberga byl výcvikový a nacházel se v Brjansku. Dělostřelecký divizion (621. Ost) majora von Weisse se skládal z 1. a 2. baterie po třech dělech a 3. protitankové baterie s šesti děly 45 mm.Jezdecká eskadra měla 150 mužůв. Oddíl osobního nasazení se skládal ze dvou střeleckých čet a školy rozvědčíků a diverzantů. Celkem měl pluk 3 prapory, 12 rot a 33 čet s 2.500 – 2.700 muži. Později byl do sestavy pluku Desna přidán 4. prapor (618. Ostbataillon), zformovaný pod velením rytmistra Wuppermanna v Trubčevské nejdříve jako prapor "Národní stráže" (tak se zde jmenovala místní složka Ordnungsdienst). Velitelem praporu byl německý nadporučík Herbert a jeho zástupcem P.V. Konovalov. V pluku byli vojáci z Orlovských, Brjanských a  Karačevských táborů, místní mládež, bývalí partyzáni, kteří z různých příčin dezertovali a také bývalí vojáci sovětské 3. a 13. armády, skrývající se v Brjanských lesích. Kromě Rusů a Ukrajinců byli v pluku různé další národnosti. Tak bylo na soupisce 5. roty ze 135 mužů 103 Rusů, 22 Ukrajinců, 2 Tataři, Besarábec, Lotyš a 6 Němců. Vojáci přísahali Adolfu Hitlerovi. Na podzim 1942 bylo v pluku 116 Němců, což bylo 8%, přičemž Němci zaujímali klíčové velitelské posty. Rotám často veleli němečtí feldwebelové a četám poddůstojníci. Důstojníků bylo v červnu 1943 12 – na štábních pozicích a ve velení praporu. Bývalí velitelé Rudé armády byli zpočátku přijímáni jako řadoví vojáci a od 14.10.1942, pokud prokázali chrabrost v boji, tak mohli být povýšeni na poddůstojníky. Dle příkazů štábu 532. týlového sboru vystřídal velitele Ukrajinského praporu kapitána Kubelka německý nadporučík Kulbis a bývalého kapitána Rudé armády Gorbačova, který velel formování 3. praporu také německý důstojník. Vyšší důstojníci Rudé armády zaujímali velení rot, čet a baterií. 1. střelecké rotě velel bývalí kapitán RA Tučkov, kulometné rotě poručík Černikov, minometné poručík Anufrijev, rozvědčíkům oddílu osobního nasazení poručík Neprachin, četám Bondarenko, Zotov, Kondakov a Jelečuk. 1. baterii velel bývalí kapitán Čvartovšvili, 2. baterii nadporučík Zajcev, 3. baterii nadporučík Lochov. Ve výzbroji pluku byly německé pušky Mauser 98k, samopaly МР38/40, ruské pušky Mosin vz. 1891/1930, pistole ТТ, kulomety Děgtjarev a Maxim, ruské minomety a děla.

16.7.1942 se 1. prapor, 2. a štábní baterie přesunuly na stanici Počep (jihozápadně od Brjanska) а 2., 3. prapor a 1. baterie na stanici Krasnyj Rog, odkup se přesunovaly jihovýchodně směrem na Mileč, Pljuskovo, Jurovo, Mancurovo, Janovskoje, Uty. Postup byl úspěšný, od partyzánů byla očištěna oblast Počepská, Trubčevská a Vygoničskovská oblast. Během srpna dorazila část pluku k řece Desna  a zaujala obranu na jejím pravém břehu na frontě 60 km od Ivanovského do Vygoničej (na protilehlém levém břehu byla Lokotská oblast, kterou kontroloval Kaminski se svojí RONA). Hned po zaujetí pozice zahájil 1. prapor protipartyzánské operace. V září 1942 podnikl 1. a 2. prapor několik vyčišťovacích akcí a zničily několik partyzánských táborů. 16.1.1943 byl 1. prapor přesunut do oblasti Mglina, spolu s 1. a 2. baterií, kde bojovali proti partyzánům spolu s třemi německými prapory a francouzským dobrovolnickým plukem. О ztrátách pluku Desna a dalších východních jednotek v týlu 2. Panzerarmee informuje následující tabulka:

Obranu pravého břehu Desny držel pluk tři měsíce. Pro likvidaci partyzánů byly vysílány skupiny 20-30 mužů. Pro plnění obranných a útočných úkolů podporovala pluk letadla. Kolem 30% ruských dobrovolníků byla naladěno antisovětsky, chtěli svrhnout bolševismus v Rusku za pomoci německé armády. Ostatních 70% bojovalo z různých důvodů. Řada z nich chtěla přejít při první příležitosti k partyzánům. Ale řada z nich měla strach, že je partyzáni zastřelí. Agitace partyzánských oddílů v pluku nepřinesla očekávaný výsledek, mnoho přeběhlíků nebylo. Tak orlovský partyzánský štáb hlásil, že jich z východních formací v oblasti od října 1941 do června 1943 bylo 29. Co se týče pluku Desna, tak 30 vojáků 3. praporu (617.) vedených kapitánem Korobejnikovem, přešlo v létě 1943. V noci na 26.8. přešla skupina vojáků z 2. roty 618. praporu s 25 puškami a 2 kulomety. Přeběhlíky byl zabit velitel roty a zničeno dělo 75 mm. Prapory pluku Desna zůstaly v oblasti Brjanska do konce srpna 1943, kdy byly přesunuty do Běloruska a na konci roku do západní Evropy – Francie (615. a 618. prapor, 621. dělostřelecký divizion) a Itálie (616. a 617. prapor). Později vedly pluky ve Francii boj proti Spojencům. 618. prapor byl koncem roku 1944 předán generálu Vlasovovi pro jeho 1. divizi ROA a 621. dělostřelecký divizion dělostřeleckému pluku 2. divize ROA. O osudu dalších praporů není nic známo.