ARMÁDY A HISTORIE

Litevští dobrovolníci ve Wehrmacht

Když Němci překročili hranice SSSR během své invaze v 6.1941, lidé v Pobaltí se rychle chopili zbraní v boji proti komunismu. Sověti si v Pobaltí vynutili krvavou daň a Litevci trpěli stejně jako Lotyši a Estonci. Po takovém krutém zacházení a s německou invazí jako impulsem pro odpor, povstalo v Pobaltí tisíce bojovníků za svobodu. Je odhadováno, že 125.000 Litevců bojovalo s ustupujícími Sověty od překročení hranic Němci po evakuaci všech ruských vojáků. 4.000 jich během této doby padlo a 10.000 bylo zraněno. Mnoho litevských měst bylo osvobozeno ještě před příchodem Němců, úspěch Litevců v boji za svoji vlast. Litva nikdy neposkytla Německu národní Legion, ačkoliv v německé armádě bojovalo mnoho dobrovolníků. Je odhadováno, že v Němci podporovaných jednotkách jich sloužilo v letech 1941-45 asi 50.000.

Mnoho dobrovolníků byli dezertéři ze sovětského 29. lehkého pěšího sboru – jednotky, kterou Sověti zformovali z Litevců po okupaci země v roce 1939. Další dobrovolníci v počáteční fázi německé okupace byly ad-hoc zformované jednotky během sovětského ústupu. Tyto jednotky byly během německé okupace rozpuštěny. V několika případech poskytly tyto jednotky základnu pro domobranecké formace pomáhající Němcům při zabezpečovacích operacích. První taková jednotka byla známá jako Lituanische Hunterschaft, která byla později použita při zakládání Selbschutz-Bataillon. Selbschutz-Bataillon byly později dány pod kontrolu Ordungspolizie a přejmenovány na Schutzmannschaft-Bataillon nebo Schumas. Schuma jednotky byly přejmenovány a reformovány do Polizei-Bataillon v 5.1943. Každá tato jednotka měla 500 až 600 mužů. Byly přiděleny k zajišťovací službě v týlu, ale jak Sověti postupovali k Litvě, bojovaly přímo proti nim. Celkem měly tyto jednotky 35 Battalionů, s čísly 1 - 15, 251 - 257, 263 - 265 a 301 - 310. 13 z nich, 263 - 265 a 301 - 310, nebylo nikdy plně vycvičeno a byly rozpuštěny před zapojením do bojů. Tyto jednotky byly umístěny v Polsku, Bělorusku a Pobaltí a dokonce na jižní Ukrajině. Jak Sověti postupovali, seskupili Němci vždy 3 až 4 Polizei-Bataillon do Lituanische Freiwilligen-Infanterie-Regiment. Tři tyto jednotky byly zformovány, když Sověti dosáhli hranic a byly vrženy přímo na frontu na přelomu let 1944 a 1945. Služba litevských jednotek byla hlavně v zajišťovacích a protipartyzánských operacích a tak sloužily jako pomocné jednotky Ordnungspolizei na okupovaných územích SSSR, také často jako podpora SD Einsatzkommand při vyčišťovacích operacích. Litevské jednotky byly často podřízeny RSHA a HSSPF - Höhere SS-Polizei Führer Ostland. Bylo vybudováno také 5 Lituanische Bau-Bataillon I – V, které byly zformovány v roce 1943.Všechny byly přiděleny německým ženistům u Armeegruppe Nord. Velícími důstojníky byli Litevci. Operace těchto jednotek se skládaly ze staveb silnic a železnic a obranných prací. Původně tyto jednotky nebyly vyzbrojeny, ale partyzánská aktivita je přinutila vyzbrojit lehkými zbraněmi pro obranu. Zajímavé je, že řada členů těchto jednotek, až 40 %, vstoupila do Waffen-SS, ačkoliv nebyla pod Waffen-SS zformována žádná národní jednotka. V německé armádě sloužilo také mnoho menších jednotek velikosti roty a mnoho dobrovolníků. V 1.1943 se HSSPF v Litvě, SS-Brigadeführer Wysocki, pokusil založit litevský Legion pro Waffen-SS, protože již existoval estonský a lotyšský, ale pokus selhal pro nedostatek dobrovolníků. SS-Brigadeführer Wysocki byl nahrazen SS-Brigadeführer Harmem, ale výsledek byl stále stejný. Němci proto hrozili Litevcům, že je odvedou do pracovních táborů, až bylo dosaženo kompromisu. Litevci mohli vytvořit samostatné formace pod velením litevských důstojníků, které nebyly podřízeny SS. Požadovali, aby tyto jednotky byly použity jen v Litvě. Němci nechtěli požadavkům vyhovět a debata pokračovala do 2.1944. Poté Němci souhlasili a nová formace byla známá jako Schutzkorps Litauen. 16.2.1944 byla vydána výzva k dobrovolníkům a přihlásilo se jich 19.000! Němci původně požadovali jen 5.000 dobrovolníků a odezva byla hrozivá. Němci chtěli, aby se nadbytek přihlásil jako dobrovolníci do Wehrmacht. Nakonec byli použiti všichni dobrovolníci k zformování 13 Polizei-Bataillon a doplňovací jednotky pro Schuztkorps a v 3.1944 začal výcvik. 22.3.1944 podal Feldmarschall Model z Armeegruppe Nord žádost, aby byly litevské jednotky použity ke strážení letišť Luftwaffe. To vyvolalo mezi Litevci opět velké pozdvižení. Poté 9.5.1944 Němci vycouvali ze svých slibů a jednotky byly podřízeny dohledu Wehrmacht. Litevci odmítli tyto německé požadavky a pro hrozící vzpouru byl Schutzkorps a všech 14 jednotek formálně rozpuštěno. Z 19.000 mužů 16.000 dezertovalo a 3.000 bylo zařazeno do Luftwaffe Flak baterií. Během léta 1944 dosáhli Sověti litevských hranic a byla vytvořena Vlastenecká domobrana. Tato nová formace se skládala z malých litevských jednotek organizovaných do dvou pluků pod velením německých důstojníků. Byla umístěna v obranných postaveních u Papiles, kde se v 10.1944 střetla v těžkých bojích se sovětskými jednotkami. Pro velké ztráty byla formace stažena a přeživších 1.000 mužů později ve východním Prusku zformováno do Litevského ženijního praporu. Tato jednota se skládala z 8 rot a pracovala na obranných postaveních na baltském pobřeží. Nacházela se však na cestě sovětského postupu na západ a byla zničena krátce po zformování. Jen několik mužů uprchlo přes Balt. Vedle zmíněných formací existovala také jednotka litevské NSKK a 1.012 mladých Litevců a Litevek bylo zařazeno do služby u Luftwaffe jako pomocníci u Flaku, spojovacích, dopravních a světlometných jednotek v posledních měsících války. Po konci války pokračovali desetitisíce Litevců v partyzánském boji proti sovětské okupaci, poslední partyzáni byli zničeni v letech 1955-56.