ARMÁDY A HISTORIE

Indische Freiwilligen Legion der Waffen SS

Legion Freies Indien/Infanterie Regiment 950 (indische): 26.8.1942 – 8.1944
Indische Freiwilligen Legion der Waffen-SS

Agitace pro konec britské nadvlády v Indii existovala již desetiletí před vypuknutím války. Proto bylo pro Osu logické, že se pokusí využít protibritských nálad a rekrutovat vojenské jednotky z indických válečných zajatců, zajatých během tažení v severní Africe. 10.5.1942 ustavila italská armáda Ragruppamento Centri Militari, speciální jednotku složenou z cizineckého vojenského personálu, bývalých válečných zajatců, cizinců žijících v Itálii a Italů žijících v zahraničí a jejich využití pro rozvědné operace a sabotáže v nepřátelském týlu.

V 5.1942 měl Ragruppamento Centri Militari pod kontrolou následující jednotky: Comando (štáb), jemuž velel Tenente Colonello di Stato (štábní podplukovník) Massimo Invrea, Centro T skládající se z Italů z Tuniska, Centro A z Italů z Egypta, Palestiny, Sýrie a Arábie spolu s Araby a Súdánci z válečných zajatců a Centro I skládají se z Italů z Indie a Persie a indických válečných zajatců. Celkem měl Ragruppamento Centri Militari 1.200 Italů, 400 Indů a 200 Arabů. V 8.1942 byl Ragruppamento přejmenován na Ragruppamento Frecce Rosse a jméno bylo vybráno velícím důstojníkem jako vzpomínka na jeho službu u italské Divisione Frecce Nere italského Corpo Truppo Volontarie ve španělské občanské válce. Tři Centri Militari obdržely také nové názvy. V 8.1942 byly pod velením Ragruppamento Frecce Rosse následující jednotky: A Comando (štáb), Battaglione d'Assalto Tunisia z Centro T, Gruppo Italo-Arabo z Centro A a Battaglione Azad Hindoustan z Centro I. Battaglione Azad Hindoustan byl vytvořen z Centro I použitím indického vojenského personálu a Italů z Indie a Persie. Jednotky Ragruppamento Frecce Rosse měly plnit různé úkoly v nepřátelském týlu, měly tam být dopraveny ponorkou nebo výsadkem, proto byla vytvořena Platone Paracadutisti u Battaglione Azad Hindoustan, její členové dostali výsadkový výcvik ve škole u Tarquinie. Vojáci Battaglione Azad Hindoustan nosili standardní italské vojenské uniformy s turbany. Na italské saharské tunice nosili límcové výložky s pruhem v oranžové, bílé a zelené barvě, což byly barvy Indického národního kongresu. Italové sloužící u Battaglione Azad Hindoustan nosili na výložkách hvězdy. Výsadkáři nosili znak otevřeného žlutého padáku na levém rukávu. Složení Battaglione Azad Hindoustan v 8.1942 bylo následující: Compagnie Fucilieri (indická motorizovaná střelecká rota), Compagnie Mitraglieri (indická motorizovaná kulometná rota), Platone Paracadutisti (indická výsadková četa) a Instruktorská italská četa. Navzdory investicím, věnovaným do výcviku indických vojáků, pochybovali Italové o jejich loajalitě, což bylo potvrzeno vzpourou Indů po porážce sil Osy u El Alameinu v 11.1942. Poté byl prapor rozpuštěn a Indové vráceni do zajateckých táborů. Tak skončilo italské úsilí o zapojení Indů do služeb Osy.

Netaji Subhas Chandra Bose byl právník z Kalkaty a ex-prezidentem Indického národního kongresu a byl hlavním rivalem Mahátmy Gándhiho jako vůdce indického odporu proti britské nadvládě. Na rozdíl od Gandhiho nebyl Bose proti použití násilí v boji za indickou nezávislost. Užil staré pravidlo, že "nepřítel mého nepřítele je mým přítelem", viděl Bose válku mezi Brity a Němci jako příležitost pomoc indické věci. 17.1.1941 utekl Bose z britského dohledu v Kalkatě a za pomoci Abwehru odjel do Péšaváru. Jeho pomocník Aga Chán mu pomohl překročit hranice do Afghánistánu, kde se setkal s jednotkou Abwehru, která zde byla jako část ženistů z Organization Todt a pomohla mu přes Kábul do Ruska. Zde NKVD odvezla Boseho do Moskvy, kde požadoval jejich podporu pro indické lidové povstání. Boseho však odpověď Sovětů zklamala a tak byl předán německému velvyslanci v Moskvě von der Schulenbergovi. Bose odletěl do Berlína speciálním kurýrním letadlem a na počátku 4.1941 byl přijat von Ribbentropem a činiteli ministerstva zahraničí ve Wilhelmstrasse. Téměř okamžitě zahájil Bose proněmecké rozhlasové vysílání z vysílače Azad Hind v Nauen a později byl Hitlerem jmenován vůdcem indické vlády v exilu neboli Indického národního kongresu. Ale Bose chtěl proti Britům podnikat více, než jen rádiovou propagandu a dostal příležitost hned v 4.1941, kdy byla většina příslušníků britské 3. (Indian) Motorised Brigade zajata Rommelovým Deutsche Afrika Korps u El Mekili v Kyrenajce. 15.5.1941 byl k zajatcům poslán major Luftwaffe, aby verboval muže do indické jednotky německé armády. O čtyři dny později odletělo do Berlína 27 důstojníků s úkolem ustavit zajatecký tábor pro 10.000 Indů u Annaburgu. Zde je navštívil Bose a vyvinul intenzivní propagandu pro jejich vstup do jednotky, nazvané Indian Legion, Azad Hind Legion nebo Tiger Legion. První skupina dobrovolníků, zverbován ze zajatců a indických civilistů v Německu odjela z berlínského nádraží Anhalter 24.12.1941 do tábora Frankenburg u Chemnitz. Navzdory propagandě zde bylo jen 8 dobrovolníků a v 1.1942 obdržela jednotka od Ministerstva propagandy grandiózní název Indická národní armáda - Jai Hind. Nakonec bylo 6.000 indických zajatců, kteří byli nejpřístupnější Boseho ideálům přemístěno do Frankenburgu, kde probíhal vojenský výcvik vedený německými důstojníky a poddůstojníky. Oficiální krycí příběh byl, že Indové budou použiti jako pracovní jednotka a tak dostal tábor název Arbeitskommando Frankenburg. Z 6.000 mužů ve Frankenburgu bylo 300 dobrovolníků přesunuto do Konigsbrücku u Drážďan, kde obdrželi německé uniformy se speciálním rukávovým štítem na pravém rukávu, se třemi pruhy v národních barvách, tygrem a nápisem Freies Indien. Štít z pruhů nosili i na levé straně přileb. Uniformy byly v obvyklé armádní feldgrau v zimě a německé nebo italské tropické khaki v létě. Sikhové v Legionu mohli nosit turbany místo obvyklé polní čepice. Tito muži ustavili Legion Freies Indien a zakládací slavnost se konala 26.8.1942. Do Legionu vstoupilo několik stovek mužů, někteří ne příliš dobrovolně a v létě 1943 měl 2.000 příslušníků a byl reformován jako Indisches Infanterie Regiment 950.

Složení jednotky

Infanterie Regiment 950 (ind) / Freies Indien Legion 1943-44

Legionskommandeur: Oberstleutnant Kurt Krappe (do 25.6.1943)

Ausbildungs und Betreutungsstab zformován 27.4.1943 a přejmenován 7.7.1943 na: Regiments-Stab (ind.) Infanterie Regiment 950
I. Bataillon: 4 x Infanterie Kompanie (Nr. 1 - 4)
II. Bataillon: 4 x Infanterie Kompanie (Nr. 5 - 8)
III. Bataillon: 4 x Infanterie Kompanie (Nr. 9 - 12)
13. Infanteriegeschütz Kompanie (6 x 75 mm leichtes Infanteriegeschütz 18)
14. Panzerjäger Kompanie (6 x Panzerabwehrkanone)
15. Pionier Kompanie
Ehrenwachkompanie

Legion Freies Indien / Indisches Infanterie Regiment 950 byl organizován jako standardní německý pěší pluk s třemi prapory, každý se čtyřmi rotami. Původně byli všichni velící důstojníci Infanterie Regiment 950 Němci, ale po kurzech bylo v 10.1943 povýšeno několik poddůstojníků. Jednotka byla částečně motorizována, měla 81 motorových vozidel a 700 koní a byla později nazývána Panzergrenadier Regiment 950 (indische). Podobně jako u Britů, byl Legion smíšen ze všech náboženství a sloužili tu spolu muslimové, hindové, Sikhové, Jatsové, Rajputi, Marathasové a Garhwalisové. Dvě třetiny Legionu byli muslimové a třetina hindové. Koncem roku 1943 byli muslimští Indové verbováni též do 13. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division (Kroatien) Handschar, která byla formována z bosenských muslimů. Himmler se velmi zajímal o muslimskou divizi SS, ačkoliv SS-Obergruppenführer Gottlob Berger, Chef der SS Hauptamt, upozorňoval Himmlera v 11.1943, že indičtí muslimové jsou především Indové, bosenští zas Evropané a nápad byl zrušen. Oficiální velitelskou řečí byl Hindi, ale protože řada členů Legionu přišla z oblastí, kde se tak nemluvilo, nebylo to příliš dodržováno. Navíc Němci neměli v podstatě personál mluvící těmito jazyky a proto byla používána angličtina. Angličtina spolu s němčinou byla také často používána Indy při vzájemných hovorech. Je zajímavé, že jedním z překladatelů byl SS-Sonderführer Frank Chetwynd Becker, Angličan narozený v Anglii z anglické matky a německého otce, který byl zařazen do Legion v 7.1942. Obtíže v komunikaci a nepochopení indické kultury u Němců vedly k špatné disciplíně v Legionu a dokonce vedla k tomu, že vojáci Legionu zastřelili jednoho z nejschopnějších příslušníků, Unteroffizier Mohammeda Ibrahima. Vlajka Legionu byla představena na podzim 1942 po ukončení výcviku v Königsbrücku během přísahy. Bylo to před odjezdem do Holandska na jaře 1943. Dokazuje to fotografická evidence z roku 1943. Vlajka byla v národních barvách s tygrem a slovy AZAD a HIND (viz nahoře). Azad Hind vyznamenání byla ustavena Bosem v roce 1942 s nebo bez mečů. Mohli být vyznamenání Indové i Němci. Téměř polovina členů obdržela některé vyznamenání. Abwehr si představoval, že tato jednotka bude doprovázet síly Osy během tažení na Kavkaz přes Írán do Indie, kde svrhne britskou nadvládu. V 8.1941 byl formulován plán vysazení Legionu v Indii a počátku protibritského povstání a tento plán byl představen Bosemu. Za tímto účelem odvedl několik Indů Rittmeister Habicht z Abwehru a začlenil je do 4. Regiment, 800. Bau Lehrdivision zur besonderen Verwendung Brandenburg. Byli umístěni ve výcvikovém táboře Meseritz. V 1.1942 byla zahájena operace Bajadere a stovka Indů byla vysazena do východní Persie, aby infiltrovala do Indie přes Balučistán a zahájila sabotážní operace. Oberleutnant Witzel v Afghánistánu hlásil do stanice Abwehru v Kábulu, že jsou Indové efektivní a tato informace byla předána do Berlína. Porážka Osy u Stalingradu a El Alameinu koncem roku 1942 znamenala konec plánů na postup do Indie. Ale na Dálném východě stála japonská armáda v Barmě před branami Indie. Její velvyslanec v Berlíně, generál Ošima, jmenoval Boseho vůdcem Japonci podporované indické vlády v exilu a 9.2.1943 Bose, jeho adjutant Dr. Habib Hassan a dva důstojníci Legionu odpluli z Kielu ponorkou U-180 (Type IX D1) pod velením Fregattenkapitän Musenberga (vezl také výkresy tryskových motorů a jiných německých tajných projektů). Byli předáni na moři japonské ponorce I-29 u Madagaskaru a připluli do přístavu Sabang na ostrově We, severně od Sumatry 6.5.1943. Bose odcestoval přes Singapur do Tokia k rozhovorům s japonskou vládou. Po úspěšném jednání se vrátil do Singapuru, kde zformoval Prozatímní vládu svobodné Indie. Bose se stal vůdcem projaponské Indické národní armády, která bojovala spolu s Japonci proti britské 14. Army v Barmě. Po odjezdu Boseho a diskusích mezi Ministerstvem zahraničí a Abwehrem vznikl plán přesunout velení Legion Freies Indien na Dálný východ. Abteilung II Abwehru organizoval tuto operaci se štábem Division Brandenburg a Oberkommando der Marine. Dle plánu měly prorazit čtyři lodě blokádu a dopravit důstojníky a nejlepší muže Legionu do Singapuru. Pro spojeneckou kontrolu Atlantiku a Indického oceánu byla tato operace extrémně odvážná a potřebovala výborné naplánování. Jedna loď byla označena jako dopravní loď železné rudy ze Švédska. Nesla název Brand III a posádku tvořili příslušníci Brandenburg mluvící švédsky a Indové s námořními zkušenostmi. Většina Indů byla ukryta ve speciálním úkrytu, pokrytém železnou rudou. Brand III odplula z Německa do Malmö, kde doplnila palivo a byla nahlášena britskými agenty do Londýna. Proplula kanálem La Manche a u Gibraltaru byla zastavena a náklad prohlídnut. Německý agent v Capetown, Jižní Afrika poslal objednávku pro existující slévárnu, takže papíry byly v pořádku a Brand III odplula Suezem do Indického oceánu, kde přežila další inspekci americkou bitevní lodí. Nakonec se v Sundaském zálivu setkala s japonským křižníkem, který jí eskortoval do Singapuru. Druhá loď byla méně šťastná, volila cestu kolem Afriky, ale byla zachycena britskou válečnou lodí západně od mysu Dobré naděje. Kapitán se pokusil uprchnout, zamířil na jih a o této lodi již nikdo neslyšel. V Evropě byl Legion Freies Indien přesunut do oblasti Zeeland v Holandsku v 4. – 5.1943, kde byl jako část posádky Atlantského valu do 9.1943. Velitel legionu Oberstleutnant Kurt Krappe přijel do Holandska 13.4.1943, aby připravil přesun Legionu z Königsbrücku. I./Infanterie Regiment 950 (ind.) přijel na Truppenübungsplatz Beverloo v Belgii 30.4. a II./Infanterie Regiment 950 (ind.) 1. – 3.5., III./Infanterie Regiment 950 (ind.) přijel na Truppenübungsplatz Oldebroek 13. – 14.7. spolu s podpůrnými rotami 13., 14. a 15., 12. Kompanie zůstala v Německu jako doplňovací jednotka. 5.5. navštívil 1. a 2. Battalion v Beverloo by General der Infanterie Hans Reinhard, velitel LXXXVIII. Armeekorps und Befehlshaber der Truppen des Heeres in den Niederlanden, který ohlásil Wehrmachtsbefehlshaber in den Niederlanden, že indičtí vojáci nemohou být umístěni v Holandsku po říjnu kvůli klimatu Severního moře. Proto 17.9.1943 Regiment-Stab (ind.) Infanterie Regiment 950 opustil Haarlem a byl přesunut do St. André de Cubzac v jihozápadní Francii. I./Infanterie Regiment 950 (ind.) byl přidělen do Zandvoortu od 6. do 21.5. 2 roty byly umístěny na pobřeží, dvě v zázemí a jedna v Zandvoortu jako Unterabschnittreserve. General der Infanterie Reinhard, Reichsminister Dr. Artur Seyss-Inquart, Otto Bene a Oberst Otto von Lachemair (velitel 16. Luftwaffen Feld-Division) navštívili I./Infanterie Regiment 950 (ind.) 15.6. 24.8. byl I./Infanterie Regiment 950 (ind.) nahrazen arménským Infanterie Bataillon 822 a poslední vojáci odjeli 31.8. na novou základnu jižně od Bordeaux. II./Infanterie Regiment 950 (ind.) přijel do Den Helder z Beverloo 21.5. a byl rozmístěn v severní části ostrova Texel (6. Kompanie u De Koog, 7. Kompanie u De Cocksdorp a 8. Kompanie u Slufteru). 9.9. byl II./Infanterie Regiment 950 (ind.) nahrazen Nordkaukasien Infanterie Bataillon 803. 17.9.1943 odjel II./Infanterie Regiment 950 (ind.) přes Den Helder do Les Salles d'Ollonne ve Francii. III./Infanterie Regiment 950 (ind.) zůstal v Oldebroeku jako záloha sboru. Jeho důstojníky navštívil Reinhard a Generalfeldmarschall von Rundstedt 14.7., Reinhard a jeho náčelník štábu Generalleutnant Erich Höcker (velitel 719. Infanterie Division) a Oberstleutnant Kurt Krappe se vrátili 19.7. III./Infanterie Regiment 950 (ind.) odjel z Oldebroeku do Francie 9.9.1943. Legion Freies Indien byl umístěn ve Francii pro pobřežní obranu oblasti Lacanau u Bordeaux, kde ho navštívil Generalfeldmarschall Rommel v 4.1944. 8.8.1944 byl Free Indian Legion (nyní 2.300 mužů), podobně jako ostatní národní legiony v německé armádě přesunut pod velení Waffen-SS a přejmenován na Indische Freiwilligen Legion der Waffen-SS a novým velitelem se stal SS-Oberführer Heinz Bertling. Legion stále používal armádní hodnosti a uniformy. Seznam SS z 2.1945 ukazuje SS límcovou výložku s hlavou tygra, ale ta pravděpodobně nebyla nikdy vyrobena a téměř jistě ne nošena. Legion zůstal u Lacenau dva měsíce po vylodění Spojenců v Normandii. Protože Spojenci prorazili z předmostí v Normandii a s hrozícím vyloděním Spojencům na středomořském pobřeží Francie, riskoval Legion odříznutí, začal 15.8.1944 (ve stejný den se Spojenci vylodili na Riviéře) přesun z Lacanau do Německa. První část cesta vedla železnicí z Poitiers, kde byl napaden francouzskými FFI (Forces Françaises de l'Interieur) "Maquis" a několik mužů bylo zraněno. Francouzské hnutí odporu pokračovala v napadání Legionu, když se koncem 8.1944 přesouval po silnici do Allier přes Chatrou. Města Dun na kanálu Berry dosáhl počátkem 9.1944 a zde Legion čelil regulérní francouzské armádě. V pouličních bojích utrpěl IndischeFreiwilligen Legion der Waffen SS první ztráty: padl Leutnant Ali Khan, později pochovaný na hřbitově Sancoin. Legion pokračoval v ústupu přes Luzy, ale noc přinesla další ztráty včetně Unteroffiziera Kalu Rama a Gefreitera Mela Rama. Legion překročil Loiru a dosáhl Dijon. Krátce se střetl se spojeneckými tanky u Nuits St. Georges. Po několika dnech odpočinku pokračovali Indové na Remisemont, poté přes Colmar v Alsasku dosáhli Oberhofen nedaleko Hagenau v Německu. Přes Vánoce 1944 byl Legion ubytován u civilistů, protože chladné počasí znemožňovalo pobyt na Truppenübungsplatz Heuberg. Jedna rota prý byla přesunuta do Itálie, pokud je tomu tak, její osud je neznámý. Němci měli vždy velmi nízké mínění o bojových kvalitách Legionu. Hitler to komentoval slovy: Indický Legion je vtip. A vydal rozkaz předat zbraně 18. SS Freiwilligen Panzergrenadier Division Horst Wessel. Indische Freiwilligen Legion der Waffen SS zůstal v Heubergu do konce 3.1945, poté se pokusil přejít do Švýcarska přes alpské průsmyky u Bodensee. To se mu nepodařilo a byl zajat americkými a francouzskými vojáky. Před vydáním Britům bylo několik indických vojáků zastřeleno Francouzi. Zajatí příslušníci Legionu byli přepraveni po moři zpět do Indie. Zde bylo několik důstojníků uvězněno v Červené pevnosti v Dillí. Vzhledem k okolnostem a tlakům při náboru a k blížící se indické nezávislosti bylo s členy Legionu jednáno shovívavě. Ale politický vůdce Legionu byl již mrtev. Subhas Chandra Bose zemřel, když jeho japonský letoun Micubiši Ki-21 Sally havaroval při cestě z Taipei do Mandžuska 18.8.1945. Ačkoliv pověsti říkají, že zůstal naživu a pracoval pro čínské komunisty. Němečtí příslušníci jednotek Brandenburg a agenti Abwehr II, kteří zůstali na Dálném východě, vstoupili do služeb Francouzské cizinecké legie v Saigonu.