ARMÁDY A HISTORIE

Spanische Freiwillegen Kompanie der SS 101 und 102

Podobně jako španělská Blau Division a Blau Legion, Spanische-Freiwillegen Kompanie der SS byla složená z dobrovolníků. Franco chtěl stáhnout všechny jednotky podporující Německo, protože čelil hrozbě Spojenců na invazi do Španělska a tak se rozhodl rozpustit Blau Division a krátce poté Blau Legion. Navzdory tomu chtělo stále mnoho Španělů bojovat na straně Němců v jejich bitvě proti komunismu. S rozpuštěním jejich jednotky v březnu 1944 měli možnost buď se vrátit do Španělska nebo vstoupit do nové španělské jednotky. Nábor pro tuto jednotku byl tajný, aby se předešlo Francovu zákazu. Velká část odvodů se uskutečnila ve Španělsku na setkáních Falangy a mezi veterány Blau Division. Španělská hranice byla strážena a rekruti pro SS museli nejprve uprchnout přes hranice do Francie. Pohraničníci měli striktní rozkaz střílet na uprchlíky a ačkoliv mnozí z nich sympatizovali s jejich důvody, plnili svoji povinnost ze strachu o svoji kariéru a rodiny. Mnozí rekruti byli zastřeleni při pokus o přechod hranice do Francie. Ti, kterým se to podařilo, byli umístěni do táborů, postavených speciálně pro tento účel. Tato nová náborová jednotka (Sonderstab F) měla své kanceláře v Andoře, Puigcerdá, Port Bou, Hendaye a štáb byl v Lourdes. Odtud byli přesunuti do Stablacku ve východním Prusku, Truppenburgplatz jižně od Königsbergu a Hall Tirol u Insbrucku. Tuto jednotku vedl dr. Edwin Haxel, který byl předtím styčným důstojníkem u Blau Division. Rekruti byli umístěni k jednotkám Wehrmacht, 357. Gebirgs Division a 3. Gebirgs Division. Dvě výcvikové roty byly umístěny v Stablacku a v srpnu 1944 byly přiděleny k protipartyzánské službě v Jugoslávii, hlavní stan byl v Zalecu. Zde byli vojáci přiděleni k 8. Kompanie, 2. Battalion, 3. Regiment, Brandenburg Division, která bojovala v Itálii. Bojovali v Římě, Carsoli, Turni, Bevagna a Cita da Castello před stažením do Francie. Malý kontingent byl přidělen k 24. Waffen Gebirgs Division Karstjäger. V září 1944 byla jedna rota poslána do východních Karpat v regionu Bukovina, kde byla použita jako doplňovací pro 3. Gebirgsjäger Division, velel jí Leutnant Panther. Asi 50 Španělů bylo přiděleno k speciální jednotce operující v Pyrenejích proti francouzskému odporu, která byla poté přemístěna k Otto Skorzenyho Jagdverbande 500, který byl nasazen proti US 7. Army v Černém lese. Koncem války v dubnu 1945, kdy se Říše blížila kolapsu, byli vybráni k obraně Alpské pevnosti v Bavorsku. Tento plán nebyl uskutečněn a jednotka byla stažena do rakouských hor. Další španělská rota byla poslána do výcvikového tábora Kangfurt v Rakousku a později do Vídně. Z této jednotky vznikla Spanische-Freiwilligen Kompanie der SS 101, která byla složena ze čtyř pěších čet a štábu. Rota se skládala ze 140 mužů a byla přidělena k 1. Battalion, 70. Panzergrenadier Regiment, 28. Freiwilligen Panzergrenadier Division, která se nacházela v únoru 1945 v Pomořanech. Po utrpění těžkých ztrát v boji proti Sovětům byla divize stažena za řeku Odru, kde byla zformována obranná linie severně od Berlína nedaleko Štětínu. Španělská 101. Kompanie skončila jako část 11. SS Freiwilligen Panzergrenadier Division Nordland a zúčastnila se jejího posledního boje v ruinách Berlína spolu s 15. Waffen Grenadier Division der SS. Někteří Španělé z německo-chorvatské brigády, které velel Oberst Klein, vstoupili do jednotky SS Leona Degrelle, Valonského Legionu. Bylo jich 400 a byli integrováni do 1. Battalion, 70. Regiment, kterému velel kapitán Deniè. Španělé, kteří zůstali v brigádě, byli přiděleni k 357. Division a umístěni východně od Bratislavy. Ti, kteří se připojili k Degrellemu, bojovali u Stargardu v Pomořanech. Někteří rozptýlení Španělé se v Berlíně připojili k jednotce Ezquerra. 21.4.1945 se dostali metrem do centra Berlína, protože město bylo plné ruin a zničených vozidel. Berlín byl peklem. Ezquerra vedl svoji jednotku k ministerstvu letectví a bojoval na strategických bodech: Anhalter Bahnhof, Moritz Platz, Potsdammer Platz, Ubhan Anhalter. Poručík Ocaña byl zajat u hotelu Excelsior. Bojovali statečně u ministerstva propagandy a kancléřství. Jejich statečnost potvrdil novinář Rodriguez del Castillo, který potvrdil existenci a boje Sturmabteilung Ezquerra v posledních dnech Říše. Rodriguez del Castillo, poslední představitel španělského vyslanectví v Hitlerově Berlínu, zajistil, že tisíce Španělů mohlo uniknout ze sovětských spárů s falešnými doklady nasazených dělníků. Další zprávy hovoří o přítomnosti Španělů v bojích u Terstu a Brennera, pod velením Martíneze Albericha. Tito Španělé byli pod velením SS-Obersturmbannführer Miguela Ezquerra, který sloužil na východní frontě u 250. Blau Division u Leningradu. Byl jedním ze Španělů, který se rozhodl po rozpuštění této divize zůstat. Jako voják bez armády vstoupil k Waffen-SS a získal hodnost, jakou měl v armádě. V posledních dnech Třetí říše byla jeho jednotka známa jako Sturmabteilung Ezquerra, bojovala s velkým nasazením, sám Ezquerra zničil 25 sovětských tanků. Také prohlašoval, že se setkal s Hitlerem, který ho vyznamenal Rytířským křížem, ačkoliv ho neobdržel kvůli konci války. Uprchl z Berlína s doklady španělského dělníka, odjel do Paříže a poté do Pirineos ve Španělsku. Napsal knihu "A vida o muerte en Berlin" (Boj na život a na smrt v Berlíně). Celkem bylo v letech 1944 - 1945 asi 1.000 Španělů, kteří neoficiálně sloužili v německé armádě navzdory Francovu rozkazu.