Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Erich Eberhard
SS-Obersturmbannführer
19.10.1913, Wiesbaden / Hessen
1.7.1965, Lohrheim / Hessen
Rytířský kříž: 23.8.1944, SS-Obersturmbannführer, náčelník štábu 3. SS-Panzer Division Totenkopf
Železný kříž I. třídy: 11.9.1941
Železný kříž II. třídy: 13.7.1941
Medaile za východní frontu
Pamětní medaile 1.10.1938
Pamětní medaile 13.3.1938
Náčelník štábu 7. SS Prinz Eugen: 1.3.1942 – 6.1943
Náčelník štábu 3. SS Totenkopf: 22.10.1943 – 1.3.1945
Erich Eberhard se narodil 1.10.1913 ve Wiesbadenu. Jeho vojenská kariéra začala v 18-ti letech vstupem do hamburské Landespolizei. V roce 1934 byl jako SS-Mann (SS-Nummer: 272.747, NSDAP-Nummer: 4.178.022) velitelem čety v 8. Kompanie, Standarte Germania. Po úspěšném absolvování Junkerschule Braunschweig (Lehrgang B 36) zde sloužil jako SS-Untersturmführer. S počátkem války byl jako SS-Hauptsturmführer velitelem 12. Kompanie, Regiment 9, Division Wiking, poté velitel 12. Kompanie, Regiment 10, Division Wiking. V Rusku získal během prvních měsíců oba stupně Železného kříže (EK II: 13.7.1941, EK I: 11.9.1941). Dále byl nositelem čestného prstenu a meče SS. Erich Eberhardt byl 1.3.1942 až 6.1943 náčelníkem štábu 7. SS Freiwilligen-Gebirgs-Division Prinz Eugen, poté byl od 22.10.1943 náčelníkem štábu 3. SS Panzer Division Totenkopf. Jeho výkony měly velký podíl na úspěších těchto divizí. 20.4.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer.
Záznam z divizního deníku SS Panzer Division Totenkopf:
[...] Feldmarschall Model požadoval po SS Totenkopfdivision, aby se 25.6.1944 přesunula po železnici do Nordenu. 7.7.1944 byly naloženy poslední jednotky v Grodnu. Německá frontová linie neexistovala, jen ustupující jednotky, z části bez velení. SS-Ostubaf. Eberhard vedl jako náčelník štábu sám přesun a nasazení divize, protože velitel divize ještě nebyl přítomen. Jednotky, na které divize narazila podřídil svému velení. Eberhardt tak ponechal divizi jako jednolitou jednotku. Model určil divizi jako zásahovou zálohu. Obdržel informaci, že silné sovětské jednotky, tankový sbor a jízda pochodují směrem na Lyk. V Grodnu chtěl přejít nepřítel přes Němen a městu hrozilo obklíčení. Fronta jižně byla v ohrožení. Přesto, že byla ohlášena přítomnost nepřítele, neobdržela divize rozkaz k nasazení. Eberhardt se rozhodnul jednat samostatně. Ráno začal postupovat s SS Totenkopfdivision na sever. V západní části Grodna byl nepřítel zatlačen zpět přes Němen a hlavní tlak byl veden na křídla nepřítele, který byl zatlačen na západ a byla ustavena obranná linie. Navíc byly odříznuty tankové a jízdní jednotky nepřítele. Ty byly zničeny posíleným Panzer Regimentem. Do večera byl průlom severně od Grodna zmenšen na několik kilometrů. Spojení s 5. Panzer Division však nebylo ještě navázáno. Heeresgruppe přikázala nyní postup na sver a uzavření mezery. Ještě v noci podnikl SS-Stubaf. Pitschellis s posíleným Panzerjäger Abteilungem útok. Prolomil nepřátelské pozice a ustavil spojení s jednotkami na severu. Bylo odraženo pět nepřátelských divizí a stabilizována obranná fronta. Eberhard a Pitschellis za to obdrželi 23.8.1944 Rytířský kříž.[...]
Divize se nacházela v boji do posledních dnů války, jeden pluk bojoval proti Američanům a druhý proti Sovětům. 9.5.1945 se konal přesun Division Totenkopf do Pregartenu. Eberhardt dal všeobecný rozkaz k ústupu na Západ, chtěl zachránit příslušníky divize před ruským zajetím, kde je později očekával tragický konec. Eberhardtovi se podařil riskantní a odvážný útěk z ruského zajetí. Po válce byl více jak desetiletí mluvčím HIAG Rheinland Pfalz a 27.4.1963 se stal spolkovým mluvčím, jako následovník Kurta "Panzermeyer" Meyera. 1.7.1965 zemřel po těžké nemoci v Lohrheimu.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.