ARMÁDY A HISTORIE

Karl-Heinz Ertel

SS-Hauptsturmführer

26.11.1919, Brambauer bei Lunen / Westfalen
25.1.1993, Lippstadt

1939 Železný kříž II. třídy: 19.10.1942
1939 Železný kříž I. třídy: 7.1.1944
Rytířský kříž: 23.8.1944
Spona za boj zblízka
Medaile za tažení na východní frontě
Útočný odznak pěchoty bronzový
Odznak za zranění černý

Karl-Heinz Ertel se narodil 26.11.1919 v Brambaueru, okres Dortmund a absolvoval 5.4.1938 až 24.10.1938 službu v RAD-Abteilung 8/205 v Ergste ve Vestfálsku. Tam se přihlásil 1.11.1938 jako dobrovolník k 1. Sturm, SS-Standarte Germania a zúčastnil se tažení v Polsku, kde byl zraněn jako spojka. 1.11.1939 nastoupil do SS-Junkerschule Bad Tölz, kde byl 1.12.1939 povýšen do hodnosti SS-Unterscharführer der Reserve. Po ukončení výcviku přišel v březnu 1940 nástup k Ersatz-Bataillon Germania v Hamburg-Langenhorn. V dubnu 1940 byl převelen k 3. Kompanie, SS-Infanterie-Regiment Germania, kde se v květnu 1940 stal ordonančím důstojníkem v I. Bataillonu a zúčastnil se tak tažení ve Francii. Po návratu z bojů patřil dál k Regiment Germania a stal se velitelem čety v 10. Kompanie. 1.12.1940 byl povýšen na SS-Oberscharführer der Reserve a 13.6.1941 na SS-Untersturmführer der Reserve. 15.6.1941 byl přeložen k 2. Kompanie, SS-Freiwilligen-Bataillon Nordost, kde byl velitelem 1. čety. Tento prapor se změnil 13.9.1941 na Finnische-Freiwilligen-Bataillon der Waffen-SS, kde Ertel patřil k 2. Kompanie. Na počátku roku 1942 byl prapor nasazen na řece Mius, kde patřil k 5. SS-Division Wiking. Poté, co byl 27.3.1942 zraněn dosavadní velitel 2. Kompanie SS-Obersturmführer Ladau nepřátelským dělostřeleckým přepadem, převzal Ertel tuto rotu, kterou však musel ještě ten den pro zápal plic předat. Během postupu na Kavkazu byl Ertel ordonančním důstojníkem praporu. Během těžkých bojů u Vozněsenské, byl těžce zraněn velitel 9. Kompanie SS-Obersturmführer Pallesche. Velitel praporu SS-Sturmbannführer Collani pověřil Ertela 17.10.1942 velením roty. Ertel se zde zúčastnil tvrdých bojů a udělal si mezi finskými bratry ve zbrani jméno. Tak obdržel 21.10.1942 obdržel při návštěvě generálporučíka Talvely finský Kříž svobody IV. třídy jako velitel 9. Kompanie. Během ústupu z Kavkazu absolvovala 9. Kompanie mnoho těžkých bojů, byla odříznuta a poté se vrátila opět k praporu. Během těchto bojů byl Ertel 30.1.1943 povýšen na SS-Obersturmführer der Reserve. V dubnu 1943 byl prapor vyjmut z Division Wiking a vrátil se přes Německo zpět do Finska, kam přijel 1.6.1943. 11.7.1943 předal Ertel velení 9. Kompanie. V srpnu 1943 byl převelen k nově ustavené SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Brigade Nederland a SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Regiment 49 (od 30.11.1943 De Ruyter) jako adjutant. Byl nasazen v kotli Oranienbaum, na Narwě, v obranných bojích západně od Narwy, kde byl velitelem II. Bataillonu. Po povýšení do hodnosti SS-Hauptsturmführer der Reserve 20.4.1944, byl 29.7.1944 dva dny velitelem SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Regiment 49. 7.8.1944 byl velitelem SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Brigade Nederland SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS Wagnerem navržen na Rytířský kříž, což potvrdil velící generál Felix Steiner. Základem pro něj byly těžké obranné boje na postavení Tannenberg mezi Kinderheimem a finským Meerbusenem 25. a 26.7.1944, kde byl Regiment De Ruyter. Po těžkém útoku nepřítele padnul velitel pluku Collani a pluk převzal jeho adjutant Ertel. Držel linii přes dvojnásobné zranění a odrazil útok nepřítele na Reval. Karl-Heinz Ertel obdržel Rytířský kříž 23.8.1944 jako SS-Hauptsturmführer der Reserve a adjutant SS-Freiwilligen-Panzer-Grenadier-Regiment 49 De Ruyter. V únoru 1945 byl jmenován ordonančním důstojníkem III. (germ.) Panzerkorps a 6.5.1945 padl u Lippstadtu do britského a později do amerického zajetí. 20.4.1947 byl yvdán do Jugoslávie, odkud byl propuštěn 20.10.1950. Karl-Heinz Ertel zemřel 25.1.1993 v Lippstadtu, okres Soest.