ARMÁDY A HISTORIE

Hugo Kraas

SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS

25.1.1911
20.2.1980, Selk

NSDAP-Nr.: 2.204.561
SS-Nr.: 289.633

Zařazen: 12.3.1938
SS-Obersturmführer: 20.4.1939
SS-Hauptsturmführer: 1.9.1940
SS-Sturmbannführer: 20.4.1942
SS-Obersturmbannführer: 21.6.1943
SS-Standartenführer: 30.1.1944
SS-Oberführer: 30.1.1945
SS-Brigadeführer: 20.4.1945

Velitel 12. SS: 15.11.1944 – 8.5.1945

Železný kříž II. třídy: 16.10.1939
Železný kříž I. třídy: 25.5.1940
Útočný odznak pěchoty - bronzový: 3.10.1940
Odznak za zranění - černý: 28.8.1941
Německý kříž ve zlatě: 25.12.1941,
Medaile za východní frontu: 25.8.1942
Rytířský kříž: 28.3.1943
Spona za boj zblízka - stříbrná: 15.10.1943
Dubové listy: 24.1.1944
Pamětní medaile 1.10.1938
Spona Pražský hrad
Pamětní medaile 13.3.1938
Wehrmacht-služební odznak
SS čestný meč
SS čestný prsten
Vojenský řád za statečnost ve válce 4. třídy (1. stupeň), Bulharsko

Narozen 25.1.1911, byl Hugo Kraas nejstarším ze sedmi synů. Krátce studoval na učitele, ale po smrti svého otce Franze musel jít studovat. 1.5.1934 Kraas vstoupil do NSDAP a krátce poté do SA, kde zůstal do 19.4.1935, kdy byl převelen k Heer. Zde však nezůstal dlouho a 15.10.1935 Hugo Kraas vstoupil do SS/VT a byl přidělen ke Germania Standarte jako SS-Rottenführer. Kraas byl zařazen do SS Junkerschule Braunschweig v dubnu 1937 a 12.3.1938 byl vyřazen v hodnosti SS-Untersturmführer. Graduoval jako druhý ve třídě. SS-Untersturmführer Kraas byl přidělen k LSSAH a převzal velení čety u 14. Panzerjägerkompanie, pod velením Kurta Meyera. Této četě velel během bojů v Polsku a byl vyznamenán EK I 16.10.1939. V listopadu dostal Kurt Meyer velení 15. Kradschützen Kompanie a hledal velitele čety. Vybral si Kraase. Nyní SS-Obersturmführer převzal velení 2. čety pro invazi do Holandska, kde se stal prvním důstojníkem LSSAH vyznamenaným EK I za průnik přes řeku Ijssel, zajetí 7 důstojníků a 120 vojáků. Velitel 227. Infanterie Division, Generalleutnant Zickwolf mu předal vyznamenání 25.5.1940. Po invazi do Holandska a Francie byla LSSAH zvětšena z Regimentu na Brigade. Meyerova 15. Kradschützen Kompanie se stala LSSAH Aufklärungs Abteilung. Kraasova četa se stala 2. Kompanie a Kraas se stal velitelem Kompanie. Bojoval s Meyerem na Balkáně a v Rusku a převzal velení Aufklärungs Abteilung, když Meyer v říjnu 1941 onemocněl. Kraas byl vyznamenán Německým křížem ve zlatě o Vánocích 1941 za osobní statečnost a velení SS-Aufklaerungs Abteilung 1 během bitvy o Rostov. V červnu 1942 byla Leibstandarte Adolf Hitler reorganizována na Panzergrenadier Division a Kraas převzal velení I. Bataillon SS-Panzer Grenadier Regiment 2. Vedl Bataillon během ústupu a znovu dobytí Charkova. Za tyto boje byl vyznamenán Rytířským křížem 28.3.1943.

V létě 1943 Sepp Dietrich odevzdal velení divize a převzal I. SS-Panzerkorps. Theodor Wisch, velitel SS-Panzer Grenadier Regiment 2 převzal velení divize a Kraas se stal velitelem Wischova Regimentu. Krátce poté byl povýšen do hodnosti SS-Obersturmbannführer. Velení převzal krátce před operací Zitadelle. 5.6.1943 měl Kraasův Regiment dobýt těžce opevněné bunkry jižně od Bykova, projít městem a pokračovat severně od Bykova ke kótě 234. Útok začal ve 4:00. Všude byla minová pole a postup byl pomalý. Ztráty všech včetně ženistů byly těžké. Útok byl zastaven a jednotky přeskupeny, ruští obránci využili tohoto oddechu ke upevnění obrany. Jak krize pokračovala, SS-Obersturmbannführer Kraas vrhl zbývající jednotky do útoku. Zorganizoval tři útočné skupiny, jednu vedl osobně k útoku na kótu 220, bráněnou ruskými tanky. V boji muže proti muži zlomili jeho vojáci ruský odpor a SS-Obersturmbannführer Kraas pokračoval okamžitě na Bykovu. Vždy v první linii vedl Kraas své muže a v 16:00 obsadili kótu 234. SS-Brigadeführer Theodor Wisch věděl, že bez úspěšného výsledku této akce by byl postup divize na jižní frontě zastaven. Navzdory tomuto úspěchu Operation Zitadelle selhala a po vylodění Spojenců na Sicílii byla zrušena. Po selhání Zitadelle převzali Rusové iniciativu a Němci byli v defenzívě. 26.12.1943 Regiment SS-Obersturmbannführera Kraase bránil levé křídlo divize proti útoku pluku Rusů s 13 T-34 ve 13:00. Útok byl zastaven a tři T-34 zničeny. Rusové zaútočili opět ráno 28.12. ve 2:30 s 15 T-34 podporovanými pěchotou. S podporou tanků přidělených Regimentu byl útok zastaven. Rusové zaútočili opět o hodinu později s 35 tanky podporovanými pěchotou. Během vrcholu bitvy Rusové prolomili levé křídlo Regimentu a postupovali na štáb Regimentu. SS-Obersturmbannführer Kraas, velící členům štábu, vedl osobně protiútok na ruské pravé křídlo. Ruský útok byl opět zastaven se ztrátou 19 T-34 a většinou pěchoty. Rusové byli neúnavní a zaútočili opět v poledne s 60 tanky a 4 pluky pěchoty ze severu a východu. Aby předešel obklíčení, musel Kraas ustavit novou linii fronty. Kraas poté obdržel rozkaz stáhnout se do vesnice jižně od sektoru Guiva. Most po kterém měli překročit řeku byl zničen a Kraas vedl svůj Regiment a Kompanie Panther paralelně s ruskými liniemi, aby překročil řeku více na západě. Pod nepřátelskou palbou vedl přechod řeky a ustavil novou linii ve vesnici Vorošino. Do večera 29. Rusové zaútočili na severní okraj vesnice. I. Bataillon se ocitl pod extrémním tlakem a po smrti velitele Bataillonu a většiny poddůstojníků, byl Battaillon zatlačen. Rusové začali pronikat kolem vesnice ve snaze obklíčit a zničit Kraasův Regiment. SS-Obersturmbannführer Kraas zasadil do boje všechny muže, včetně nebojového personálu a osobně vyzbrojen kulometem vedl protiútok k vytlačení Rusů z vesnice. Byla ustavena nová fronta na rohu vesnice a všechny další útoky byly odraženy. Tyto čtyři dny bojů otupily ruský útok a umožnily stažení divize. Kraasova jednotka zničila 91 tanků, 63 protitankových děl, zajala 900 mužů a zabila 3.000. Kraas byl zraněn 5.1.1944 a byl odvolán z velení k léčení. 25.1.1944 byl jako 375. vyznamenán Dubovými listy za boje u Kurska a Žitomiru a o šest dnů později povýšen do hodnosti SS-Standartenführer. Následoval kurs pro velitele divizí, byl převelen k 12. SS-Panzerdivision Hitlerjugend a 15.11.1944 převzal velení divize od Fritze Kraemera. Byl pátý a poslední velitel divize. Po bojích v Ardenách byl povýšen do hodnosti SS-Oberführer a 20.4.1945 SS-Brigadeführer. 8.5.1945 se 12. SS-Panzerdivision Hitlerjugend vzdala U.S. Army nedaleko Linze v Rakousku. Byl zajatcem do roku 1948. Zemřel v Selku, Schleswig-Holstein, 20.2.1980.