Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Otto Kumm
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS
1.10.1909, Hamburg
NSDAP-Nr.: 421.230
SS-Nr.: 18.727
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS: 9.11.1944
Velitel 1. SS-Panzer-Division Leibstandarte SS Adolf Hitler: 6.2.1945 - 8.5.1945
Velitel 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division Prinz Eugen: 30.1.1944 - 20.1.1945
Náčelník štábu V. SS Freiwilligen Gebirgs Korps: 1.7.1943 – 15.1.1944
Náčelník štábu 7. SS-Freiwilligen-Gebirgs-Division Prinz Eugen
Velitel SS-Infanterie-Regiment (mot) Der Führer / SS-Division Reich (SS-Panzer-Grenadier-Regiment Der Führer od 9.11.1943, SS- Panzer-Grenadier-Regiment 4 Der Führer od 22.10.1943): 17.7.1941 - 20.4.1943
Rytířský kříž: 16.2.1942, SS-Obersturmbannführer
Dubové listy: (221.), 6.4.1943
Meče: (138.), 17.3.1945
Německý kříž ve zlatě: 29.11.1941, SS-Obersturmbannführer
Železný kříž I. třídy: 3.6.1940
Železný kříž II. třídy: 30.5.1940
Wehrmachterbericht: 6.6.1944 a 10.10.1944
Útočný odznak pěchoty
Medaile za východní tažení
SS-služební odznak
SS čestný meč
SS čestný prsten
6.6.1944 hlásila zpráva Oberkommando der Wehrmacht následující: „V Chorvatsku jednotky Heer a Waffen-SS pod velením Generalobersta Rendulice, za podpory silného letectva, přepadly centrum Titových band a po dni těžkých bojů ho zničily. Nepřítel ztratil podle předběžných odhadů 6.240 mužů. Mimoto bylo ukořistěno mnoho zbraní a výstroje všeho druhu. V těchto bojích podaly vynikající výkon 7. SS-Gebirgs Division Prinz Eugen pod velením SS-Oberführer Kumma a SS-Fallschirmjäger Bataillon 500 pod velením SS-Hauptsturmführer Rybky.“ S tímto hlášením OKW vstoupilo poprvé jméno pozdějšího Generalmajora Waffen-SS a 138. držitele Mečů Otty Kumma do oficiálních německých dokumentů denních válečných přehledů z let 1939-45. Kumm je jedním z 24 příslušníků Waffen-SS (15%) ze 159 nositelů Mečů. Tento frontou mnohokrát prověřený voják a velitel, který v roce 1999 oslavil 90. narozeniny, se narodil 1.10.1909 v Hamburku jako syn obchodníka. 1.6.1934 vstoupil jako dobrovolník k SS-Verfügungstruppe. Vojenský základní výcvik obdržel u v Hamburku umístěné SS-Standarte Germania, v jejíž 3. Kompanie později dosáhnul hodnost Untersturmführer a stal se velitelem čety. Pro další postup se kvalifikoval účastí na výcvikovém kurzu pro velitele rot v Infanterieschule Döberitz, v červenci 1935 převzal potom jako Obersturmführer velení nové Maschinengewehr-Kompanie (MGK), Regiment Germania, v prosinci 1936 byl převelen jako Hauptsturmführer k Regiment Deutschland do Mnichova, kde byl do března 1938 velitelem 2. Kompanie. V březnu 1938 byl po anšlusu Rakousko Kummovou novou posádkou Klagenfurt, kde byl velitelem roty v Regiment Der Führer. S touto jednotkou se zúčastnil tažení v Polsku. V dubnu 1940 byl zařazen do kurzu pro velitele praporů do Grafenwöhru. Během tažení na Západě v létě 1940 patřil Kummův pluk k Division Das Reich, které velel SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS Paul Hausser. Na úspěších této divize měl Kumm se svými muži velký podíl. V Holandsku byl nasazen jako velitel schwere Kompanie a tři dny po začátku bojů byl pověřen velením III. Bataillonu, Regiment Der Führer, za to že byl na čele při prolomení "Grebbellinie", byl 29.5.1940 vyznamenán EK1 a v září 1940 povýšen do hodnosti Sturmbannführer.
Po zahájení války proti Sovětskému svazu prokázal Kumm se svým praporem od 22.6.1941 opět vynikající výkony, což mu vyneslo 1.10.1941 povýšení na Obersturmbannführera a 29.11.1941 Německý kříž ve zlatě. Mezitím převzal velení Regimentu Der Führer a 16.2.1942 obdržel v této funkci Rytířský kříž. Německé noviny o tom tenkrát napsaly: "22.1.1942 podniknul SS-Obersturmbannführer Otto Kumm odvážný útok na nepřáteli obsazené výšiny, které v následujících těžkých bojích ubránil. Silné sovětské oddíly pěchoty s podporou tanků odrazil 7. a 8.2. osobním velením a bylo zničeno všech 24 nepřátelských tanků. Díky neochvějnému postoji naplnil své udatné SS-Manny během dělostřelecké palby bojovým duchem a vírou ve vítězství." Ještě tvrdších srážek se Kummův pluk zúčastnil následující týden, kdy bylo obklíčeno v prostoru Ržev několik sovětských divizí a pokoušely se opětovně o průlom. 18.2.1942 hlásil Standartenführer Kumm na velitelství své divize, kde se právě nacházel velitel 9. Armee, Generaloberst Walter Model, který byl po úspěchu u Rževa považován za "mistra defenzívy". Model vyslovil Kummovi uznání za výkony jeho pluku a zeptal se ho na jeho současnou sílu. Na to odpověděl Kumm, otočený k oknu: "Herr Generaloberst, můj Regiment je nastoupen venku!", kde stálo 35 mužů z 650, které měl Kumm v lednu. Charkov se ukázal jako dlaší důležitý bod Kummova nasazení na východní frontě, kdy 6.4.1943 obdržel 221. Dubové listy, jako velitel SS-Panzergrenadier Regiment 4 Der Führer. V létě 1943 se Kumm stal náčelníkem štábu SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS Arthura Phlepse, který velel V. SS-Gebirgskorps, 30.1.1944 byl povýšen do hodnosti SS-Oberführer. Poslední měsíce války prožil Kumm, nyní SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS, na čele 1. SSPanzer Division LSSAH, vedl jí při útoku proti předmostí Gran v Maďarsku, při ústupových bojích Maďarskem přes říšskou hranici k Eisenstadtu a v bojích o Wiener Neustadt, Wienerwald a východní svahy Alp, až ke kapitulaci Německa 8.5.1945. Během této doby získal ještě 4.4.1945 jako 138. Meče. Kapituloval Američanům a po zajetí byl činný v hnutí HIAG.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.