Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Hans-Gösta Pehrsson
SS-Hauptsturmführer
1910, Karlskrona, Švédsko
1974
Železný kříž II. třídy
Železný kříž I. třídy
Ehrenblattspange des Deutschen Heeres
Odznak za zranění – stříbrný
Odznak za boj zblízka
Odznak za zničení tanku
Hans-Gösta Pehrsson se narodil v Karlskroně v roce 1910. Vstoupil do Waffen-SS v září 1941. Nejdříve sloužil s dánskými dobrovolníky ve Freikorps Danmark. Po těžkých bojích u Leningradu a jezera Ilmen, jižně od Novgorodu v letech 1941-42, byl Pehrsson povýšen na poddůstojníka a stal se velitelem kulometné čety. Byl poslán do Waffen-SS Junkerschule Bad Tölz koncem roku 1942 a ukončil ji na jaře 1943. Jako SS-Untersturmführer byl přidělen nově vzniklé SS Freiwilligen-Panzer Grenadier Division Nordland. Nejdříve jako velitel čety v 3./SS-PanzerAufklärungs Abteilung 11, ale když byl německý velitel roty zabit v 4.1944, převzal její velení. Během roku 1944 vedl Schweden Kompanie v těžkých bojích v Pobaltí u Dorpatu, Rigy, Dünaburgu a Preekulnu. 27.10.1944 byla rota těžce poničena v bojích u Preekulnu. Pehrsson vydal rozkaz k dobytí důležité kóty u vesnice Trekni. Útok byl úspěšný, ale po obsazení ruských bunkrů zůstalo rotě 25 mužů. Sověti se kótu pokusili dobít zpět. Útoky byly odráženy čtyři dny, ale pátý den museli Švédové ustoupit. Pehrssonův velitelský bunkr byl jen 100 metrů za frontou a když byla fronta prolomena, vedl protiútok jen s 12 muži. Sověti byli odraženi. Pehrsson a jeho muži zajali toho dne více než 100 mužů. Po tomto boji byl Pehrsson vyznamenán Ehrensblattspange des deutschen Heeres. Pehrsson vedl svoji rotu během ústupu z Kurland, v Pomořanech a Štětínu a konečně v bitvě o Berlín. V 4.1945 se stal zástupcem velitele praporu a náčelníkem průzkumné sekce štábu Nordland. Nyní získal hodnost SS-Hauptsturmführer. Válka byla u konce a SS-Brigadeführer Ziegler, velitel Nordland, nechtěl ztratit své muže. Začal pro své dobrovolníky vyjednávat cestu k opuštění Berlína před útočící Rudou armádou. Hans-Gösta Pehrsson mu pomáhal. Podařilo se mu dostat tzv. ”Wehrwolf pasy”. Tento pas dával držiteli výhodu nad ostatními německými občany. Pokusil se také kontaktovat švédské zastupitelstvo, aby pomohlo jeho krajanům, ale neúspěšně. Za tyto aktivity byl zatčen. Za několik dnů byl propuštěn a mohl převzít svoji rotu. 27.4.1945 byly zbytky roty podřízeny Říšskému kancléřství. Situace byla beznadějná. 1.5.1945 shromáždil Pehrsson svoji rotu k pokusu o útěk přes most Wedendammmer. Pehrsson se rozloučil s přeživšími slovy: ”Válka končí, zachraňte se”. Útěk začal v noci na 2.5. Brzy poté se jednotka dostala do těžké palby a Pehrssonovo vozidlo bylo zapáleno. Jeho řidič SS-Unterscharführer Ragnar Johansson byl zabit. Pehrsson byl zraněn, ale uprchl Sovětům a ukryl se v obchodním domě. Sám se zde skrýval dva dny. Poté se setkal se ženou, která mu slíbila oděv. Ale když se vrátila, byla doprovázena sovětskými vojáky. Naštěstí Pehrsson vyměnil svoji uniformu za uniformu vojáka Wehrmachtu. Byl poslán do zajateckého tábora, odkud se mu podařilo uniknout. Sehnal civilní oděv a skryl se v bytě v Berlíně. Po čase potkal svého starého přítele SS-Unterscharführer Erika Wallina a spolu přešli do britské okupační zóny a odtud domů do Švédska. Během své služby byl Hans-Gösta Pehrsson pětkrát zraněn. Hans-Gösta Pehrsson zemřel v roce 1974.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.