ARMÁDY A HISTORIE

Hermann Priess

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen SS

24.5.1901, Marnitz, Mecklenburg
2.3.1985, Ahrensburg

NSDAP-Nr.:1 472 296
SS-Nr.: 113 258

SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Waffen-SS: 21.6.1944

Vstup do SS VT: 1934
Velitel 3. SS Totenkopf: 26.2.1943 – 27.4.1943 a 22.10.1943 – 21.6.1944
Velitel XIII. SS Armee Korps: 8.1944 – 10.1944
Velitel I. SS Panzer Korps: 30.10.1944 – 8.5.1945

Rytířský kříž: 28.4.1943, SS-Oberführer, velitel SS-Panzerartillerie Regiment 3, 3. SS-Panzer Division Totenkopf
Dubové listy: 297., 9.9.1943, SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS, velitel SS-Panzer Grenadier Division Totenkopf
Meče: 65., SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS, velitel 3. SS-Panzer Division Totenkopf
Německý kříž ve zlatě: 6.1.1942
Železný kříž I. třídy: 15.10.1939
Železný kříž II. třídy: 22.9.1939
Odznak za zranění 1939 černý
SS čestný meč
SS čestný prsten

Hermann Priess se narodil 24.5.1901 jako syn rolníka v Marnitz v Meklenbursku. 22.1.1919 vstoupil jako dobrovolník do armády. Při osvobozování Pobaltí bojoval Priess jako příslušník Freikorps von Brandis a byl přitom zraněn v Rize a obdržel Železný kříž II. třídy. Po službě v Reichswehru vstoupil v roce 1934 k SS-Verfügungstruppe, zde se stal velitelem 13. (Infanteriegeschütz) Kompanie, SS-Standarte Germania ve Wismaru. S ustavením nového Artillerie-Regiment der Waffen-SS vytvořil Priess jeden Abteilung a 1.9.1939 byl jako část Panzerverband Ostpreußen nasazen do boje. Za tyto boje obdržel Železný kříž I. třídy. Po ustavení Totenkopf-Division pod T. Eickem byl SS-Sturmbannführer Priess se svým oddílem přidělen této divizi a vystavil v München-Freimann základ nového SS-Artillerie-Regimentu. Zde převzal velení II. Abteilung. Po tažení na Západě převzal velení pluku, který byl v Říši vybaven českými zbraněmi. V Rusku byl SS-Artillerie-Regiment obklíčen s ostatními v kotli u Děmjanska. Eicke později říkal: "Kdyby nebylo Priesse, nebyl by nikdo z nás". Po Eickeho smrti převzal Priess velení Totenkopf-Division a již o několik dnů později dosáhl velkého úspěchu, když zničil velkou jednotku sovětské 3. tankové armády. Za vedení svého Artillerie-Regimentu obdržel Priess jako SS-Oberführer 28.4.1943 Rytířský kříž. Během bojů u Charkova rozhodným postupem divize uzavřel cestu z Čugaleva a znemožnil tak ústup sovětských jednotek. 5.7.1943 se divize zúčastnila v rámci SS-Panzerkorps ofenzívy u Kursku a bitvy u Prochorovky. Po zahájení ruské ofenzívy u Miusu byla ofenzíva u Kursku zrušena a divize byla přesunuta na jih k Miusu a začala již 30.7.1943 protiútok. V srpnu 1943 byla divize v prostoru Charkov a zde zastavila pronikajícího nepřítele. Za boje divize u Kolontajeva a Olejnikova, při kterých divize bojovala proti čerstvé přesile nepřátel, obdržel její velitel 9.9.1943 297. Dubové listy. Divize se vrátila ke Kremenčugu a prodělala dvě těžké bitvy u Krivoj Rogu, brodila se v bažinách u Paštany, podnikla průlom do Balty, rozbila obklíčení u Giderimu, bojovala o Birsulu a Lisavetkovku a překročila u Dubosar Dněpr. Za tyto těžké a tvrdé boje obdržel Priess 24.4.1944 jako 65. voják Wehrmacht Meče. 13.7.1944 předal Prieß velení divize Hellmuthu Beckerovi a byl SS-Führungshauptamtem přidělen jako velící generál k XIII. SS-Armeekorps, kter byl v té době ve výstavbě. Po ustavení v Breslau převzal sbor 7.9.1944 úsek Diedenhofen-Arry sur Moselle na západní frontě v rámci AOK 1 a měl zabránit průlomu 3. US-Army ze Sárska. Naléhavým úkolem byla fronta na Mosele, kde měl držet předmostí u Met. 16.11.1944 předal velení sboru Gruppenführeru Maxi Simonovi. 24.10.1944 převzal Priess velení I. SS-Panzerkorps Leibstandarte, se kterým se 16.12.1944 zúčastnil ofenzívy v Ardenách. Po selhání ofenzívy byl sbor přesunut do Maďarska a 18.2.1945 nasazen proti ruskému předmostí Gran a byl na čele německé ofenzívy východně od Balatonu. Po válce byl Priess 16.7.1946 odsouzen v procesu Malmedy k 20 letům vězení, ze kterého byl propuštěn v říjnu 1954. Strávil tento čas v americké věznici v Landsbergu. Hermann Priess zemřel 2.3.1985 v Ahrensburgu.