Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Oskar Schäfer
SS-Untersturmführer
Rytířský kříž: 28.4.1945
Železný kříž I. třídy
Železný kříž II. třídy
Oskar Schäfer se anrodil 16.1.1921 v Nixdorfu v Sudetech. Vstoupil 9.11.1938 jako dobrovolník do 12. Kompanie, SS-Standarte Deutschland a zúčastnil se s touto jednotkou jako pěšák bojů v Polsku, Francii a Rusku, kde se dostal až před brány Moskvy. Po těžkém zranění přišel koncem roku 1942 k SS-Panzer Abteilung 5, SS-Division Wiking, která bojovala na jižním úseku východní fronty. V roce 1943 byl odvelen do Panzertruppenschule a byl přítomen při ustavení schweren SS-Panzer Abteilung 503 v Sennelageru. S tímto oddílem byl nasazen na jaře 1945 v prostoru Arnswalde-Stargard. V bojích byl těžce zraněn, dostal se ale z obklíčeného Kolbergu do Greifswaldu. V Küstrinu se Schäfer opět připojil ke své jednotce, která se nyní bránila ruské ofenzívě na Odře a zúčastnila se obrany Berlína. Schäfer se se svým Königstigerem zúčastnil na úspěších SS-Panzer Abteilung 503 a byl za to vyznamenán Železným křížem II. a I. třídy. 28.4.1945 obdržel na velitelském stanovišti oddílu v Zähringer Strasse v Berlíně-Wilmersdorfu rozkaz k dostavení se do Führerova bunkru. Schäfer došel do Říšského kancléřství sklepy a byl přiveden k ajutantovi SS-Brigadeführera Mohnkeho. 29.4.1945 byli poté SS-Sturmbannführer Friedrich Herzig, SS-Hauptscharführer Karl Körner a SS-Untersturmführer Oskar Schäfer, jako velitel 3. Kompanie, vyznamenání Rytířským křížem. Vyznamenání jim zapsal do vojenské knížky SS-Brigadeführer Mohnke. SS-Untersturmführer Karl Brommann se nemohl obřadu zúčastnit, rytířský kříž mu odnesl SS-Sturmbannführer Herzig. Při průlomu z Berlína 2.5.1945 obdržel Schäferův tank na Heerstrasse zásah, který zaklínil jeho věž. Poté ho zasáhnul ruský tank IS, dva muži posádky uhořeli, zbytek tank opustil. Schäfer byl těžce zraněn, utrpěl popáleniny 3. stupně a byl propuštěn z lazaretu teprve v roce 1947.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.
Poslední komentáře
