Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Hinrich Schuldt
SS-Standartenführer
14.6.1901, Blankenese-Hamburg
15.3.1944, padl v boji, Newel, východní fronta
Velitel Brigade der Waffen-SS Schuldt: 12.1942 – 3.1943
Velitel 2. SS-Infanterie-Brigade mot): 5.1943 – 18.5.1943
Velitel Lettische SS-Freiwilligen-Brigade: 18.5.1943 – 31.7.1943
Velitel Lettische SS-Freiwilligen-Brigade: 3.9.1943 – 22.10.1943
Velitel 2. Lettische SS-Freiwilligen-Brigade: 22.10.1943 – 7.1.1944
Rytířský kříž (949.): 5.4.1942
Dubové listy (270.): 2.4.1943
Meče (56.): 25.3.1944, SS-Oberführer
Německý kříž ve zlatě: 21.4.1942
Železný kříž I. třídy: 10.10.1941
Železný kříž II. třídy: 24.10.1939
Wehrmachtbericht: 29.2.1944
Odznak za zranění, stříbrný
Útočný odznak pěchoty, bronzový
Medaile za tažení na východní frontě
SS-služební odznak
SS čestný meč
SS čestný prsten
Hinrich Schuldt se narodil 14.1.1901 v Hamburku. V 21 letech vstoupil Hinrich Schuldt jako důstojnický čekatel do Reichsmarine a v roce 1926 byl povýšen na Leutnanta zur See a sloužil na řadové lodi Elsass. O dva roky později se stal vedoucím politických výcvikových kurzů. V roce 1933 vstoupil do SS-Leibstandarte a stal se velitelem 3. Kompanie. Na jaře 1938 byl převelen do Mnichova a převzal velení I. Bataillonu SS-Standarte Deutschland. Po vypuknutí války převzal velení pluku v 4. SS-Totenkopf Standarte Ostmark. III. Bataillon tohoto pluku byl krátce předtím přeložen do Gdaňsku jako základ SS-Heimwehr Danzig. Po nasazení SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 4 (mot.) u 2. SS-Infanterie-Brigade v prostoru Leningradu, byla tato jednotka přeložena do Krakova a tam začleněna do SS-Division Das Reich. Po začátku ruské ofenzívy v prosinci 1941 byl jeho pluk, v síle 3.000 mužů, přepraven letadly na frontu k Heeresgruppe Mitte, kde jeho muži zajišťovali ústup 4. Armee. Zde bojovali jeho muži u Juchnova, na Ugře, o Kolodosi a drželi silnici Juchnov - Vjazma. S koncem bojů v březnu 1942 byla síla pluku jen 180 mužů. Jako vyznamenání za těžké, ale úspěšné boje, obdržel čestný název Langemarck. Schuldt obdržel jako SS-Obersturmbannführer a velitel SS-Totenkopf-Infanterie-Regiment 4 5.4.1942 Rytířský kříž. Od začátku prosince 1942 do března 1943 přišla Kampfgruppe Schuldt na frontu na Donu, kde protivník prolomil německou linii. Na základě těchto průlomů byly odraženy pokusy o vysvobození kotle u Stalingradu. Kampfgruppe byla tvořena polovinou nově postaveného I. Bataillonu SS-Polizei-Schützen Regiment 1 z Debice a VII. (Wach-) Bataillonu LSSAH z Berlína. Těžkých bojích, kdy byla Kampfgruppe často obklíčena, se vždy probojovala k vlastním liniím, ale nemohla zastavit postup nepřátel k Donci.
V lednu 1943 byla posílena I. Bataillonem SS-Panzergrenadier-Regiment Der Führer. Tento prapor byl první jednotkou SS-Panzerkorpsu v prostoru Charkov. Zvláště tento prapor způsobil nepříteli silné ztráty. V březnu 1943 byla Kampfgruppe Schuldt rozpuštěna a I. Bataillon Der Führer se vrátil opět k SS Division Das Reich. Ostatní jednotky, VI. Bataillon LSSAH a I. Bataillon Polizei-Schützen Regiment, se vrátily do svých posádek. Z 800 mužů Leibstandarte jich zůstalo 38 a u Polizei-Schützen jich z 527 zůstalo 84. SS-Standartenführer Schuldt obdržel za své výkony 2.4.1943 jako 220. voják Wehrmacht Dubové listy. Koncem léta 1943 převzal Schuldt velení 2. lettischen SS-Freiwilligen-Brigade, která jím byla vycvičena. Během krátkého času postavil Schuldt tuto jednotku z nevycvičených dobrovolníků, která byla později nasazena na předmostí Volchov. Zde byli Lotyši nasazeni při průzkumu. Při bojích o Volchov a následujících ústupových bojích byla lotyšská brigáda několikrát obklíčena, ale vždy si probojovala cestu zpět. 15.3.1944 padnul Schuldt v řadách svých granátníků u Ostrova poté, co byl den předtím povýšen do hodnosti Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS. Jeho tělo bylo pochováno v Rize. Deset dnů po smrti byl 25.3.1944 jako 56. voják Wehrmacht vyznamenán Meči za velení 2. lettischen SS-Freiwilligen-Brigade. Vůdcovým rozkazem byl později Waffen-Grenadier-Regiment der SS 43 (lett. Nr. 2) pojmenován čestným názvem "Hinrich Schuldt".
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.