ARMÁDY A HISTORIE

Heinz von Westernhagen

SS-Obersturmbannführer

29.8.1911, Riga, Lotyšsko
20.3.1945, Veszprem, Maďarsko, sebevražda

Heinz von Westernhagen se narodil v Rize v Lotyšsku v roce 1911 jako čtvrtý syn dentisty. Rodina uprchla před Rusy a poté před bolševiky během první světové války do Německa. V roce 1927 vstoupil k německému obchodnímu námořnictvu. V roce 1933 vstoupil do NSDAP a do nově formované SA. V roce 1934 vstoupil do SS a v roce 1935 byl aktivován k činné službě. Po několika výcvikových kurzech byl ke svému velkému zděšení přidělen do SD (Sicherheitsdienst), patrně pro své zkušenosti z cizích zemí, kam se dostal jako námořník. Stal se členem kontrarozvědky a nenáviděl svoji službu. Chtěl být důstojníkem u bojových jednotek. Jako mnozí další, viděl zpravodajskou službu jako způsob zůstat mimo nebezpečí. Heinz se neustále pokoušel dostat na frontu. Po dlouhé snaze a za podpory svých nadřízených skončil konečně v roce 1940 u bojové jednotky. Jeho kariéra bojového důstojníka začala u 1. SS Panzer Division Leibstandarte Adolf Hitler, elitní bojové jednotky Třetí říše. V roce 1940 jako velitel roty bojoval při útoku na Francii, Belgii a Holandsko. V roce 1941 jako důstojník 1. Battalion bojoval v Jugoslávii a Řecku a jako štábní důstojník divize se zúčastnil operace Barbarossa. V letech 1942-43 se stal během bojů v Rusku velitelem baterie útočných děl. Heinz byl několikrát zraněn na hlavě během operace Zitadelle u Kursku v 7.1943 a 8 měsíců strávil v nemocnici. 13.2.1944 se stal velitelem schwere SS Panzer Abteilung 501 v LSSAH, bojoval jako jeho velitel v Rusku, Normandii, Ardenách a Maďarsku. Jeho bratr Rolf sloužil pod ním jako velitel čety. Staré zranění Heinze stále trápilo. Heinz byl více voják než národní socialista. Jeho věrnost patřila nejvíce vlasti a pak kamarádům. Několikrát v kruhu přátel prohlásil: "po vítězství v této válce máme další v našich rukou: proti nacistické straně." Nenáviděl „Rudé hordy“, viděl čeho jsou schopny na východní frontě a jak se fronta blížila k Německu, tak proti německým uprchlíkům. O jeho konci píše Wolfgang Schneider ve své knize "Tigery v boji II": "20.3.1945: Velitel praporu (pro svoji nemoc) je odvolán z velení. Během předávání velení přišel nepřátelský nálet. Podle oficiálního stanoviska byl SS-Obersturmbannführer von Westerhagen zabit bombou, ve skutečnosti se zastřelil vlastní pistolí. SS-Sturmbannführer Kling je jmenován novým velitelem."