Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Fritz Witt
SS-Brigadeführer und Generalmajor der Waffen-SS
27.5.1908, Hohenlimbourg, Vestfálsko
14.6.1944, Normandie, zabit v boji
NSDAP-Nr.: 816 769
SS-Nr.: 21 518
Vstup do SS: 1.10.1933
SS-Obersturmführer: 9.5.1934
SS-Hauptsturmführer: 1.6.1935
SS-Sturmbannführer: 25.5.1940
SS-Obersturmbannführer: 27.11.1941
SS-Standartenführer: 30.1.1943
SS-Oberführer: 1.7.1943
SS-Brigadeführer: 20.4.1944
Velitel 12. SS Hitlerjugend: 24.6.1943 – 14.6.1944
Železný kříž II. třídy: 19.9.1939
Železný kříž I. třídy: 25.9.1939
Rytířský kříž: 4.9.1940, velitel I./SS-Infanterie-Regiment Deutschland, SS-Verfügungs-Division
SS služební odznak: 23.6.1941
Německý kříž ve zlatě: 8.2.1942
Medaile za východní frontu: 4.9.1942
Dubové listy (200.): 1.3.1943, velitel, SS-Panzer Grenadier Regiment 1, 1. SS-Panzer Grenadier Division Leibstandarte SS Adolf Hitler
Říšský sportovní odznak, bronzový
SA-sportovní odznak, bronzový
SS čestný meč
SS čestný prsten
Witt si vybral vojenskou kariéru v roce 1931, kdy 1.12.1931 vstoupil do NSDAP a SS. 17.3.1933 vstoupil do SS Stabswache Berlin, Witt byl jedním z prvních 117 mužů v této formaci. V červnu 1933 absolvoval velitelský kurz pěchoty a v roce 1934 převzal velení čety v 3. Kompanie Deutschland Standarte. Této rotě velel i když se stala částí Verfügungstruppen a poté Armee/SS Panzer Division "Kempf" během polského tažení v září 1939. Během jedné hlídky západně od Modlinu odnesl Witt jednoho zraněného do bezpečí. V Polsku získal Železný kříž obou tříd, Witt byl prvním příslušníkem divize "Kempf" s tímto vyznamenáním za svou odvahu a velení rotě. 1.10.1939 Witt převzal velení 1. Battalionu, "Deutschland" Regiment v nově vytvořené SS Verfügungs Division. Vedl tento prapor v roce 1940 v tažení na Západě, bojoval v Holandsku a poté ve Francii, kde část jeho praporu zajala 22.000 francouzských vojáků u Langres Plateau. 4.9.1940 obdržel Witt Rytířský kříž. Vyznamenání bylo navrženo Felixem Steinerem a potvrzeno Paulem Hausserem. Hausser to komentoval: "Witt je vyznamenán za své osobní přispění boji, zvláště během obrany proti tankovému útoku 27.5.1940. (20 britských těžkých tanků s podporou pěchoty zaútočilo na pozice Wittova Bataillonu. Navzdory nedostatku protitankových zbraní Bataillon udržel své pozice s děly, která byla k dispozici. Britové ztratili 9 tanků.) Witt je modelem mladého velitele, který nikdy neustoupí". 16.10.1940 se Witt vrátil od Verfügungs Division k Leibstandarte Regiment s hodností Sturmbannführer a převzal velení 3. Battalionu.
26.3.1941 převzal velení 1. Battalionu a vedl ho v roce 1941 v Jugoslávii a Řecku. On a jeho muži pronikli 10.4.1941 průsmykem Klidi a přispěli významně k rychlému průběhu tohoto tažení. Boje probíhaly tři dny, britský odpor ustal 13.4. Ztráty za tyto tři dny byly 37 mrtvých a 95 zraněných. Mezi padlými byl Wittův mladší bratr Franz. Wittův posílený Bataillon zajal 520 mužů a jejich vybavení. 14 vojáků bylo vyznamenáno Železným křížem I. třídy a SS-Obersturmführer Gert Pleiss, velitel 1. Kompanie Rytířským křížem za dobytí kóty 997, kterou dobyl v boji muže proti muži. Sloužil u pluku na východní frontě a za velení v bojích na řece Mius byl 8.2.1942 vyznamenán Německým křížem ve zlatě a Útočným odznakem pěchoty. Když se Leibstandarte rozrostla na divizi, Witt převzal velení 1. SS Panzer Grenadier Regimentu, v lednu 1943 sloužil dočasně jako velitel divize a během bojů v únoru vedl Kampfgruppe uzavírající díru v německé linii u Merefy jižně od Charkova. Později se zúčastnil znovudobytí města. Za tyto boje byl vyznamenán Dubovými listy a povýšen do hodnosti Oberführer. Na jaře 1943 byl Witt spolu se skupinou dalších důstojníků určen k vytvoření 12. SS "Hitlerjugend" Division. Protože byl výtečný velitel a organizátor, byl Witt jmenován velitelem této formace a stal se jedním z nejmladších divizních velitelů. Během předinvazního průzkumu v Normandii, Witt odhadl, že cílem útoku bude sektor 716. Division, protože je zde nejlepší terén pro tankový útok a je zde letiště v Carpiquet. Jeho odhad se ukázal správným, protože zde byly vyloďovací pláže Gold, Juno a Sword. Během dne D protichůdné rozkazy německých velitelů rozptýlily 12. SS "Hitlerjugend" Division tak, že se hlavního protiútoku 7. června zúčastnila jen polovina divize. Witt, jehož motto bylo vždy "útok," nicméně poslal své muže do boje a ačkoliv neměl dostatek sil, zamezil britskému průlomu na Caen. Bylo Wittovým zvykem navštěvovat každý den svěřené jednotky, ale 14. června zůstal na velitelství divize v Venoix. Ráno dopadlo do okolí domu několik dělostřeleckých salv a Witt, který byl na zahradě smrtelně zraněn. Byl pohřben na zahradě zámku Tillières-sur-Avre, ale nakonec byl Spojenci přenesen na německý vojenský hřbitov v Champigny, St Andre.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.