ARMÁDY A HISTORIE

Max Wünsche

SS-Obersturmbannführer

Sturmbannführer Max Wünsche, 1943

20.4.1914, Kikklitz
17.4.1995, Mnichov

přijat: 20.4.1936
SS-Obersturmführer: 11.9.1938
SS-Hauptsturmführer: 25.5.1940
SS-Sturmbannführer: 1.9.1942
SS-Obersturmbannführer: 30.1.1944

Železný kříž II. třídy: 26.5.1940
Železný kříž I. třídy: 31.5.1940
Útočný odznak pěchoty bronzový: 30.10.1940
Medaile za východní frontu: 6.7.1942
Německý kříž ve zlatě: 25.2.1943, velitel I. Abteilung / SS-Panzer Regiment 1 / SS-Panzer Grenadier Division LSSAH
Rytířský kříž: 28.2.1943
Odznak za zranění stříbrný: 11.6.1944
Dubové listy: 11.8.1944 (548.)

Max Wünsche se narodil 20.4.1915 v Kittlitzu (Löbau/Oberslausitz). V listopadu 1932 vstoupil Wünsche do Hitlerjugend a v červenci 1933 do SS. Po pětiměsíčním poddůstojnickém kurzu v Jüterbogu se Wünsche rozhodl stát důstojníkem a byl zařazen do SS-Junkerschule Bad Tölz, kde graduoval v roce 1936. 20.4.1936 obdržel hodnost SS-Untersturmführer a byl přidělen k Leibstandarte, kde sloužil jako velitel čety v 9. Kompanie. Ještě v dubnu byl převelen k 17. Kompanie, kde zůstal do 1.10.1938. Poté byl přidělen k Begleitkommando des Führers, kde sloužil jako velící důstojník. 24.1.1940 byl převelen zpět k Leibstandarte jako velitel 2. Zug, 15. Kradschützen Kompanie pod velením Kurta Meyera. Wünsche zůstal na této pozici během invaze do Francie, 1.6.1940 se vrátil k Begleitkommando des Führers. Po několika menších konfliktech, kdy si Hitlerův sluha stěžoval, že se "nechová korektně", byl Wünsche přidělen k Leibstandarte jako Dietrichův adjutant 5.12.1940. Zde sloužil při tažení na Balkáně a operaci Barbarossa, kde se vyznamenal. Přidělena k Armee Gruppe Süd, von Mackensenovu III. Korps, se Leibstandarte setkala s tvrdým odporem během prvních dnů invaze. Do konce července překonala Leibstandarte sovětský odpor a obklíčila několik divizí. Mnohokrát vzal Wünsche průzkumný Fieseler Storch a letěl na průzkum nad nepřátelské území. Důležitost těchto misí se ukázala 31.7.1941, kdy výsledek průzkumu vedl k dobytí  Novoarchangelska, což vedlo k uzavření Umaňské kapsy a obklíčení mnoha sovětských divizí. Jak Leibstandarte postupovala do Ruska na Krym, Perekop, Wünsche byl jmenován zástupcem Ia LSSAH, SS-Hauptsturmführer Rudolfa Lehmanna. Později během bitev o Berdjansk, Mariupol a Taganrog, převzal Wünsche na čas velení několika menších jednotek. Stále byl přitom divizním adjutantem. 15.2.1942 byl Wünsche jmenován velitelem LSSAH Sturmgeschütz Abteilung a odrazil všechny sovětské pokusy o průlom v následujících týdnech. V březnu převzal velení zálohy Korpsu a jeho velení na předmostí řeky Mius úspěšně zastavilo sovětský pokus o průlom na frontě 73. Infanterie a 13. Panzer Division. 1.6.1942 byl Wünsche odeslán do Kriegschule Berlin, kde úspěšně absolvoval tříměsíční kurz na důstojníka generálního štábu a byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer.

Vrátil se 1.9.1942 k velení LSSAH Sturmgeschütz Abteilung a 22.10.1942 byl jmenován velitelem nově zformovaného I. Abteilung Panzer Regiment LSSAH. Panzer Regiment byl formován do ledna 1943 a přibyl k Charkovu v únoru 1943. Jakmile vystoupili z vlaku, vyrazil SS-Sturmbannführer Max Wunsche a jeho muži do boje. Boje probíhaly v obtížných podmínkách, mrazu a vichřici. 8. a 9.2. za použití pohyblivé obrany, I. Abteilung zastavil ruský průnik, udržel Merefu a způsobil Rusům těžké ztráty. 10.2. I. Abteilung přešel do útoku s cílem obnovit spojení s obklíčeným Aufklärungs Abteilung Kurta Meyera. Pronikaje do sovětských linií zničil I. Abteilung 16 protitankových děl. 13.2. obnovil Panzer Abteilung úspěšně spojení s Meyerovými muži a zachránil je tak od zničení. Wünscheho I. Abteilung spojen nyní s Aufklärungs Abteilung zformoval Kampfgruppe a přešel do útoku, při které, 15.2. pomáhal při zničení 6. gardového jezdeckého sboru. Ve stejný den byl dosažen Charkov. 25.2. byl Wünsche vyznamenán Německým křížem ve zlatě a o tři dny později Rytířským křížem za následující akci. Průzkum Wünscheho Kampfgruppe zjistil silnou nepřátelskou kolonu na jižním křídle divize. Wünsche dal bez čekání na rozkaz příkaz své Kampfgruppe k obklíčení nepřátel u Jeremejvky. Akce byla úspěšná, bylo zničeno 54 těžkých děl a zabito přes 900 Rusů. 15.3.1943 bitva o Charkov skončila, Rudé náměstí bylo přejmenováno na Náměstí Leibstandarte a město bylo v držení II. SS-Panzer Korps. Muži Leibstandarte si mohli krátce odpočinout během dubna v okolí Charkova. V červnu 1943 byl SS-Sturmbannführer Max Wünsche převelen k formování nové divize: 12. SS-Panzer Division Hitlerjugend, kde dostal velení Panzer Regiment 12 a hodnost SS-Obersturmbannführer. Po vylodění v Normandii se 7.6.1944 střetly postupující Kanaďané a Britové s 12. SS-Panzer Division Hitlerjugend. V následující bitvě zničil Wünsche a jeho Regiment 219 nepřátelských tanků do července 1944 a za své velení byl vyznamenán 11.8.1944 Dubovými listy. O několik dní později obklíčili Spojenci německé divize u Falaise. V noci 20.8. Wünsche spolu se svým adjutantem SS-Hauptsturmführer Iseckem, SS-Untersturmführer Freitagem a zraněným lékařským důstojníkem se pokoušeli o útěk. Cestovali pěšky a setkali se s nepřátelskou hlídkou, kdy byl lékař zajat a Wünsche zraněn. 24.8. se Isecke oddělil a byl zajat. O něco později našli Wünsche a Freitag vozidlo v dobrém stavu a jeli k St. Lambert, který okupovali Kanaďané. O něco později byli zajati, když čekali ve křoví na setmění. Wünsche zemřel v Mnichově 17.4.1995.