Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
14. Waffen Grenadier Division der SS (ukrainische Nr. 1)
Vlajka používaná divizí v roce 1945 poté, co se stala součástí UNA.
SS Freiwilligen Division Galizien | 4.1943 – 6.1944 |
14. Galizische SS Freiwilligen Division | 6.1944 – 11.1944 |
14. Waffen Grenadier Division der SS (ukrainische Nr. 1) | 11.1944 – 4.1945 |
1. Ukrainische Division der Ukrainischen National-Armee | 4.1945 – 5.1945 |
Velitel
SS-Gruppenführer Walther Schimana | 30.6.1943 – 20.11.1943 |
SS-Brigadeführer Fritz Freitag | 20.11.1943 – 22.4.1944 |
SS-Brigadeführer Sylvester Stadler | 22.4.1944 – 7.1944 |
SS-Brigadeführer Nikolaus Heilmann | 7.1944 – 5.9.1944 |
SS-Brigadeführer Fritz Freitag | 5.9.1944 – 24.4.1945 |
SS-Brigadeführer Pavlo Šandruk | 24.4.1945 – 8.5.1945 |
Náčelník štábu
SS-Hauptsturmführer Otto Behrendt | 22.10.1943 – 8.1944 |
SS-Sturmbannführer Wolf-Dieter Heike | 8.1944 – 1.3.1945 |
Když Němci zaútočili na Rusko v roce 1941, byli v Baltských státech vítáni jako osvoboditelé před sovětským útlakem a stejné to bylo na Ukrajině, která byla známa jako Halič. Halič byla součástí Polska, kterou Hitler předal Molotovovi, třebaže považoval Haličany (někdy označované za Rusíny) nadřazené Polákům a Ukrajincům a Halič byla od roku 1772 největší provincií Rakouska-Uherska a patřila mu 150 let. Na zbytek Ukrajinců se díval s opovržením a považoval je za nepřátele Říše. Ukrajinci doufali, že německý vpád sjednotí jejich stát, ale to nebylo v plánu. Místo toho bylo rozděleno do oblastí a s lidmi, kteří se pokoušeli obnovit nezávislost Ukrajiny bylo zacházeno špatně. Vedoucí odvodů pro Waffen-SS, Gottlob Berger, chtěl vytvořit ukrajinskou divizi již v dubnu 1941 z Ukrajinců zajatých při obsazení Polska, ale Hitler tuto ideu zavrhnul. Přesto Ukrajinci byli ochotni proti Sovětům bojovat a zformovali Ukrajinskou lidovou sebeobranu (UNS) o počtu 180.000 mužů v létě 1942, která byla částí Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) Stěpana Bandery. Důvodem pro změnu názoru na zformování ukrajinské divize SS byla ztráta lidské síly po kapitulaci 6. Armee u Stalingradu a příklon ukrajinské mládeže k partyzánskému boji proti Němcům. Po několika jednáních guvernéra Ukrajiny dr. Otto Wächtera s Himmlerem bylo zformování této divize dohodnuto. Po původních byrokratických průtazích byl nábor velmi úspěšný a z 32.000 dobrovolníků bylo 26.000 akceptováno pro novou ukrajinskou divizi SS. Přicházeli další dobrovolníci, nakonec celkem 80.000, z nichž 13.000 bylo vybráno do formujících se policejních pluků. Dřívější ukrajinští důstojníci, poddůstojníci a další specialisté byli cvičeni ve výcvikovém prostoru SS Heidelager, kde bylo rozhodnuto zformovat novou divizi. Je třeba připomenout, že nejdůležitější pozice v divizi obsadili Němci a velitelem se stal SS-Brigadeführer Fritz Freitag. To se stalo nepopulární u Ukrajinců, protože Freitag odmítal obsadit Ukrajinci důstojnické pozice a nakonec byli i veliteli rot a čet Němci. Formaci byl dán název 14. SS Waffen-Grenadier-Divison (galizische Nr.1), který byl špatný, protože většina vojáků byli Ukrajinci a Freitagův přístup k Ukrajincům vedl nakonec k rozdělení divize. Výcvik divize byl ukončen v květnu 1944 a divize byla odeslána na východní frontu i když každý z jejích tří pěších pluků měl jen dva prapory. Bylo dojednáno s polním maršálem Modelem (který velel Armee Gruppe Nord Ukraine), že divize bude zasazena do klidného sektoru fronty k dokončení výcviku a získání bojových zkušeností. 28. června byla divize přesunuta železnicí do Brodů na západní Ukrajině pod velení Armee Gruppe Nord Ukraine. Tento sektor ale nebyl klidný, byl ve středu sovětského průniku a po prvních dnech v záloze byla divize odeslána 13. července do bojů nedaleko Lvova. Bojovala proti ohromné přesile a nakonec byla 14. SS odříznuta od zbytku německých sil 20. července v kotli Brody. Ztráty byly velmi těžké a z kotle se podařilo uniknout jen 20 % mužů, někteří z nich ustoupili přes Karpaty do oblasti Zakarpatské Ukrajiny, kterou drželi Maďaři. Tito muži byli odesláni zpět do Německa k zformování nové divize. Další také ustoupili do Karpat, ale pokračovali v boji proti Sovětům jako nezávislé jednotky ještě dlouho po válce. K potlačení tohoto odporu poslali své jednotky v roce 1946 Poláci a zbytek těchto jednotek ustupoval přes Československo do Američany okupované zóny v Německu. Pokud se jim to podařilo, nebyli předání Sovětům, ale odeslání do Kanady, USA a Británie. Nová divize byla vybudována z 3.000 přeživších z Brody a doplněna příslušníky ukrajinských policejních pluků. Tento proces probíhal v Neuhammeru v srpnu až listopadu 1944. Během kompletace byla odeslána na Slovensko spolu s dalšími armádními jednotkami. Zde vypuklo povstání proti proněmecké vládě, které bylo posíleno sovětskými výsadky. 14. SS Division byla spolu s 18. Panzer Grenadier Division Horst Wessel a 29. Waffen Grenadier Regiment der SS zformována do Kampfgruppe Beyersdorff, ale její účast na potlačení povstání byla minimální. Na konci září 1944 byla přesunuta do Žiliny k dokončení výcviku a prováděla v oblasti protipartyzánskou službu. 12. listopadu bylo jméno divize změněno z galizische Nr.1 na ukranische Nr.1. Následující informace popisují akce 14. Waffen Grenadier Divison der SS během slovenského povstání. Po začátku přestavby 14. Waffen Grenadier Divison der SS Neuhammeru (Slezsko) vypukla krize na Slovensku. Tváří hrozící sovětské invazi, byla plánována vzpoura proti proněmecké vládě Josefa Tisa a vypukla 23. srpna 1944, kdy členové kabinetu ministra obrany generála Čatloše předali velení skupiny armád generálu Golianovi. Ruští agenti ovládli plánování vzpoury a Rusové vyslali do německého zázemí dvě výsadkové brigády k posílení povstalců. Situace byla velmi vážná pro již rozčarované Němce – hrozil ústup 8. Armee z Haliče. Aby byla úspěšně potlačena, muselo německé velení improvizovat a použít nejbližší jednotky k potlačení. Zatímco SD pronásledovala vůdce vzpoury, okamžitá potřeba obrněných jednotek vedla k sestavení obrněného pluku ze školy Waffen-SS a výcvikového a doplňovacího praporu z Protektorátu, se štábem a kadety z SS Panzer Grenadier Schule v Kienschlagu a SS-Panzergrenadier Ausbildungs und Ersatz Bataillon 10 v Brně. Regiment byl nazván SS Panzer Grenadier Regiment "Schill", zformován byl jako "Alarmeinheit" a v září a říjnu 1944 byl posádkou v Bratislavě. Regiment byl přesunut do centra povstání v Banské Bystrici, aby dobyl město a zajal vůdce povstání. Mezitím bylo rozhodnuto povolat další jednotky Waffen SS a posílenou Kampfgruppe ze 14. SS a 18. SS "Horst Wessel" na Slovensko (Schutzzone Slowakei). Kampfgruppe byla založena 22. září 1944 a byla budována jako posílený prapor pěchoty. Základem byl III. Battalion z Waffen Grenadier Regiment der SS 29, byla přidána četa lehkých pěchotních děl a četa protitankových děl (některé prameny uvádějí, že byla silnější, že byla posílena o další četu protitankových děl, dvou ženijních čet, spojovacího praporu a podpůrných jednotek). Kampfgruppe vedl velitel divizního dělostřelectva SS-Obersturmbannführer Friedrich Beyersdorff a proto byla známá jako SS-Kampfgruppe Beyersdorff. Přibyla na Slovensko z východu. Role, jakou hráli Beyersdorffovi muži v potlačení povstání je nejistá, vzbouřenci byli též Slované a je možné, že jejich úloha byla pouze nominální, pravděpodobně jen plnili běžnou okupační službu. Po krátkém čase byl Beyersdorff a jeho muži připojeni zpět ke zbytku divize, která byla přesunuta do Žiliny koncem září 1944 k dokončení bojového výcviku, udržování pořádku a vyčištění oblasti od zbývajících partyzánů. Je zajímavé, že Himmler jmenoval Gottloba Bergera velitelem na Slovensku 31. srpna 1944, aby obnovil zdání samostatné slovenské vlády po vzpouře. Berger byl velitelem jen dva týdny, poté ho nahradil SS-Obergruppenführer Hermann Höffle. Později se stal HSSPF na Slovensku se sídlem v Bratislavě a úspěšně zpacifikoval zemi za pomoci Einsatzgruppe H pod velením SS-Obersturmbannführera dr. Witisky. 26. ledna byl vydán rozkaz k přesunu do Jugoslávie k bojům s Titovými partyzány. Hitler byl rozzuřen, že na výcvik bylo třeba pět měsíců, když jiné formace Waffen-SS bojovaly a divize neměla lehké časy. Byl vydán rozkaz k jejímu odzbrojení a 4. dubna měla být začleněna do nově zformované 10. Fallschirmjäger Division Luftwaffe, nakonec to však dopadlo naopak a 14. SS absorbovala přes 3.000 příslušníků pozemních sil Luftwaffe, kteří byli určeni pro výsadkovou divizi. Nakonec byli přeloženi k Ukrajinské národní armádě (UNA) při pokusu zdvihnout ukrajinskou morálku. Zúčastnili se několika bojů proti Rusům a po zajetí Brity uvedli, že jsou haličskými Poláky, což je zachránilo před vydáním Rusům, kteří by je odsoudili k smrti. Polská i sovětská komunistická vláda odsoudily divizi za válečné zločiny. Válečné zločiny 14. SS jsou pravděpodobné, ale historická, politická a územní animozita Poláků a Rusů vůči Ukrajincům je objasňuje. 14. SS měla zajímavý osud po válce. Ačkoliv byla divize poničena u Brody, ne všichni zmizelí vojáci byli ztraceni. Ve skutečnosti se tisíce ukrajinských vojáků SS skrylo v lesích v Karpatech a vstoupilo do UPA. V letech 1945-47, se mnozí z těchto vojáků probojovali do Američany okupované zóny v Německu, vzdali se nebo emigrovali na Západ. Ostatní povstalci z UPA bojovali proti Sovětům až do roku 1956.
Na jaře 1943 se objevila reálná možnost vzniku ukrajinské bojové jednotky. Tento rok byl přelomem ve válce a do Waffen-SS byly po jednotkách složených ze západoevropských národností zařazovány také jednotky z východních území. Ukrajinská divize v sestavě německé armády se formovala v Haliči, v General Gouvernmentu. Nápad na její postavení měl haličský guvernér Otto Wächter, který viděl budoucnost ve spolupráci Němců s Ukrajinci. V aktivním přístupu Ukrajinců k účasti v administrativních orgánech, ve formování ukrajinských vojenských jednotek viděl Wächter možnost přerušení protiněmeckých akcí nacionalistických jednotek. 28.4.1943 byl vydán rozkaz o zahájení formování divize "Galicia". Předseda Ústředního ukrajinského výboru Kubijovič 28.4.1943 prohlásil: "Víme, jak velký význam má formování takovéto jednotky, haličsko-ukrajinské divize v sestavě SS, je to nejen čest, ale také nás to zapojuje dob aktivní spolupráce s německými hospodářskými orgány se snahou vítězně zakončit válku". Pro toto formování byla ve Lvově založena Vojenská kancelář (Військовa Управa), kterou vedl haličský Němec (pomocník Wächtera) A. Bizanc, bývalý plukovník Ukrajinské haličské armády, člověk známý na západní Ukrajině. Její vliv na samotné formování byl však minimální, protože doporučení dávaná Němcům stejně nebyla plněna. Aktivní účast přijali Kubijovič a jeho zástupce K. Pankivskij a také církev a její hlava metropolita Ščeptickij. Při rozhovorech s Wächterem žádali Ukrajinci splnění následujících podmínek: 1) divize má být ukrajinskou v sestavě německých vojsk (ne německá sestavená z Ukrajinců), což se mělo odrazit v názvu, znaku a složení velitelského sboru, 2) o duchovní péči se měli starat ukrajinské orgány, 3) motorizace divize v takové míře, aby měla i vlastní tankový oddíl, Ukrajinci nechtěli být jen pěchotou, závislou na německých tancích, 4) divize a její části mohou být použity pouze v boji proti bolševikům. Jen část těchto požadavků však byla splněna. Podle názoru Himmlera se divize nemohla jmenovat "ukrajinská", aby nepodporovala ideu o nezávislosti Ukrajiny, měla se nazývat "haličská" a skládat se z obyvatel této oblasti, která kdysi náležela Rakousku, nakonec obdržela název "Galizien". Místo znaku Ukrajiny, trojzubce, se znakem divize stal haličský lev. Všechny velitelské pozice od praporu výše zaujímali Němci. Velitelem divize byl jmenován SS-Brigadeführer Walter Schimana, kterého nahradil 20.11.1943 SS-Brigadeführer Fritz Freytag, bývalý důstojník tajné policie, který poté velel pluku v 4. SS-Polizei Division. Freytag byl člověk, který se hnal jen za povýšením a vyznamenáními. Byl podezíravý a znepříjemňoval život okolí i sobě. Divize byla zařazena do Waffen-SS stejně jako ostatní neněmecké formace, ale na rozdíl od nich měla vlastní duchovní, katolické a pravoslavné kněze. Zformovaná divize byla označována jako Grenadierdivision. Ukrajinci přistoupili na tato omezení, protože je považovali za dočasná a věřili, že poté, co divize prokáže v boji dobré výsledky, budou změněna. Nábor dobrovolníků byl zahájen v květnu a červnu jen mezi Ukrajinci, žijících ve Lvovské, Tarnopolské a Ivano-frinkovské oblasti. Později do divize vstupovali i obyvatelé dalších oblastí, např. Volyňské a zajatí rudoarmějci. Do 18.6.1943 bylo zapsáno 84.000 dobrovolníků, z toho 52.000 prošlo lékařskou komisí, ale divize byla postavena z 13.000 mužů. Po odepsání nemocných a administrativních pracovníků, měla divize v listopadu 1943 11.500 mužů, kteří byli posíleni na 17.200 mužů. Po přiblížení fronty k oblasti byl příliv dobrovolníků ještě větší, protože mládež měla dvě možnosti, být mobilizována k Rudé armády nebo odejít k partyzánům a tak bylo z dobrovolníků zformováno dalších pět policejních praporů. 17.6.1943 byli bývalý důstojníci a poddůstojníci umístěni do přípravy: pěchota v Lešanech, dělostřelci v Benešově v Čechách, minomety v Breslau ve Slezsku. 18.6. odjel transport také do Brna a do Polska na výcvikový polygon Heidelager u Dembice, kam se během dvou týdnů dostavili uniformami vybavení rekruti z Brna. Po ustavení divize mělo být připraveno 480 důstojníků, 2.587 poddůstojníků a 11.622 vojáků, celkem 14.689 mužů. 20.9.1944 bylo v sestavě ve skutečnosti 261 důstojníků, 673 poddůstojníků, 11.967 vojáků, celkem 12.901 mužů. Po završení přípravy a složení přísahy v Haidelageru, byli nejlepší vojáci zařazeni do poddůstojnické školy. Chyběli ukrajinské velitelské kádry a proto štáb divize poslal do důstojnických škol několik stovek mladých kandidátů, kteří neměli předchozí bojové zkušenosti. V květnu vybraní vojáci odjeli na kurzy do Čech. Ti nejlepší byli poté jmenováni na post velitelů rot. Všichni kdo prošli přípravou obdrželi hodnosti, které však ne vždy odpovídaly jejich původním v jiných armádách. Nejvyšší hodnost major obdrželi velitel divizionu těžkého dělostřelectva Mikola Palienko a velitel 29. pěšího pluku Evgen Pobiguščij. Začátkem února 1944 byla v Heidelageru zformována Kampfgruppe, která byla vlakem dopravena na Ukrajinu a zúčastnila se bojů na severozápadní Haliči a po měsíci se vrátila k divizi, která byla v té době přesunuta do Neuhammeru k dokončení formování. V květnu 1944 navštívil divizi Heinrich Himmler, který nazval dobrovolníky nikoli Haličany, ale Ukrajinci. Himmler promluvil o tom, že je třeba "vykovat v boji bratrství" ukrajinského a německého personálu divize. Vojenský předpis, dle kterého se divize formovala jako pěší (typ 44 s některými modifikacemi) měl datum 4.1.1941, změněn 15.6.1943. Do června 1944 nesla divize název SS-Freiwilligen Division Galizien, od začátku června poté 14. SS-Freiwilligen Grenadier Division (galizische Nr. 1) a 27.6. dostala název 14. Waffen Grenadier Division der SS (galizische Nr.1). Divize měla následující složení: štáb - velitel divize SS-Brigadeführer Freytag, náčelník štábu major Heyke, představitel Vojenské rady setník Paliv, 3 pěší pluky - 29. (velitel major Pobyguščij), 30. (setník Barbinskij) a 31. (setník Gončarenko), každý se skládal ze dvou praporů (po bitvě u Brodů tří) a 13. a 14. sotni (roty), dělostřelecký pluk (SS-Standartenführer Baersdorf), který se skládal ze tří divizionů lehkého a jednoho těžkého dělostřelectva, spojovací divizion, který se skládal ze sotni telefonistů, sotně radiospojení a oddílu spojovacích psů, ženijního praporu se 4 sotněmi, 3. byla cyklistická (s jednou těžkou četou s 2 granátomety a 2 kulomety), 4. měla mostní kolonu, ve výbavě měla také plamenomety, jedna sotňa se skládala ze 182 mužů, prapor fyzylírů (SS-Sturmbannführer Bristot), částečně motorizovaný, jehož hlavním úkolem byla rozvědka, skládal se ze tří lehkých a jedné těžké motorizované sotně, 1. měla 126 kol, těžká měla tři čety s 12 těžkými kulomety, 6 80 mm a 4 120 mm granátometů, po Brodech přešly na koňské potahy, 1. sotni měla jen jedna čety kola, těžká sotňa dostala 50 mm protitanková děla a 37 mm protiletadlové kulomety, divizion protiletadlového motorizovaného dělostřelectva, který měl baterii 20 mm kanónů (4 čety po 3 dělech a 6 těžkých kulometů, 200 mužů), 37 mm baterie (3 čety po 3 dělech a 6 těžkých kulometů), sotňa těžkých kulometů, která měla 12 těžkých kulometů, 6 80 mm a 4 120 mm granátomety, po Brodech přešly sotně na koňské potahy, v 1. měla jen jedna četa kola a těžké sotně dostaly protitankové kanóny 50 mm a 37 mm a baterii 88 mm (4 kanóny 88 mm a dva 20 mm, 180 mužů, velitel SS-Hauptsturmführer Wirtes), jízdní eskadrona, oddíl polního četnictva, technické roty a záložní pluk. Nejmenší taktickou jednotkou divize byl prapor, skládající se ze tří střeleckých pěších) a jedné těžké sotně, s čísly 1-4, 5-8, 9-12, z nichž těžké měly čísla 4, 8 a 12. Sotňa (rota) zahrnovala tři čety a jedno granátometné družstvo. Každá četa měla tři družstva (1 poddůstojník a 9 vojínů). Každé družstvo mělo kulomet MG 42, odstřelovačskou pušku, jednu pušku přizpůsobenou pro střelbu protitankových granátů. Velitel družstva byl vyzbrojen samopalem. V sotni bylo 148 mužů a 33 koní. V divizi po bojích u Brodů nebylo granátometné družstvo, bylo méně kulometů MG-42, které byly nahrazovány MG-34 a českými kulomety. Těžká sotňa měla tři kulometné čety a družstvo 80 mm granátometů a celkem 230 mužů. 13. sotňa pěšího dělostřelectva měla 3 čety s kanóny 75 mm a jednu se dvěma 150 mm. Těžké byly dopravovány pásovými tahači a lehké koňmi. V sotni bylo 270 mužů. V 14. protitankové sotni byly 2 lehké a 2 těžké (s kanóny 75 mm) čety. 28.6.1944 byla divize příkazem velitele Armee Gruppe Nord Ukraine, polním maršálem Modelem, zařazena do sestavy XIII. Armeekorps, 4. Panzerarmee, která držela obranu 160 km úseku kolem města Brody. Divize zaujala druhou (záložní) linii obrany v délce 36 km. 13.7. zahájily síly 1. ukrajinského frontu Lvovsko-sandoměřskou operaci, jejíž cílem bylo obklíčení německého uskupení v Haliči a obsazení Lvova, Haliče, Lublinu a dosažení linie Visla-San. Výsledkem tlaku vojsk maršála Koněva byl XIII. Armeekorps obklíčen a po úporných bojích v tzv. "brodském kotli" prorazil 22.7. sbor obklíčení a zbytky divize (800 mužů) v čele s Freytagem ustoupily do Zakarpatska. Ve vesnici Seredně bylo soustředěno 1.500 mužů (hlavně z technických rot a záložního pluku, kteří neupadli do obklíčení) a po krátkém odpočinku byla skupina přesunuta do Neuhammeru. Tam se k ní připojilo dalších 1.500, záložní pluk a 5 policejních praporů, celkem s 8.000 muži. Jediným mužem, vyznamenaným Rytířským křížem během služby v divizi byl její velitel SS-Brigadeführer Fritz Freytag. Byl navržen k tomuto vyznamenání velitelem 4. Panzerarmee generálplukovníkem Raussem 23.7.1944 za bitvu v "brodském" kotli. Po obdržení vyznamenání se Freytag obrátil k vojákům divize 19.10.1944: "Nosím toto vyznamenání za všechny odvážné německé a ukrajinské důstojníky, poddůstojníky a vojáky mé divize, kteří v těchto těžkých bojích u Brodů vysoce prokázali svoji vojenskou čest…". Za účast v bitvě u Brodů byli vyznamenáni Železným křížem II. Třídy 1.8.1944 tito příslušníci divize: štáb divize - 11 mužů (všichni Němci): velitelé oddělení IV, А, В, С, V a VI, řidiči a spojaři. 29. pluk - 17 mužů, z toho 5 Ukrajinců: poručík Volodimir Kozak, kaplan otec Michailo Levinec, desátníci Ljubomir Bodnar a Jaroslav Kinaš a střelec Ostap Čučkevič. 30. pluk - 6 mužů, z nich 2 Ukrajinci: desátník Jaroslav Bobinskij a střelec Jarema Lechnjuk. 31. pluk - 10 mužů, z toho 4 Ukrajinci: desátník Oles Gardeckij, starší střelcci Osip Lemkovič a Miron Pašnickij, střelec Jurij Kondur. Fyzylérský prapor - 4 muži, z toho 3 Ukrajinci: poručík Roman Bojcun, starší střelec Mikola Filipovič, střelec Vasil Janko. Dělostřelecký pluk - 11 mužů, z toho 5 Ukrajinců: poddůstojník Michajlo Dljaboga, desátník Evgen Dzundza, starší střelec Marian Gurnevič a střelci Roman Bučinskij a Vasil Palienko. Protiletadlové dělostřelectvo - 2 muži (oba Němci). Protitankové dělostřelectvo - 3 muži, z toho 1 Ukrajinec Miron Šundljuk. Ženijní prapor 5 mužů (Němci). Ostatní jednotky - 32 mužů, z toho 2 Ukrajinci: starší střelec Volodimir Marčuk a střelec Stefan Batko. 5.9.1944 byl vydán rozkaz o novém zformování divize. 31.12. byla divize připravena k boji. V této době se zcela změnila politická situace kolem divize. 17.10.1944 přikzal Himmler změnit název divize na 14. Waffen-Grenadier-Division der SS (ukrainische Nr.1). 28.9. vydalo velení SS rozkaz o přemístění divize na Slovensko k ochraně města Žiliny před partyzány a přeformování. Na Slovensku vytvořila divize spolu s 18. SS Horst Wessel a 29. SS italienische Nr. 1 Kampfgruppe Bayersdorf. Na Slovensku byla divize dobře přijata místním obyvatelstvem, které se nesouhlasilo s komunismem. Vojáci divize vzali také pod svoji ochranu slovenské pracující, kteří byli terorizováni bolševickými partyzány. 26.1. byla divize přesunuta do Jugoslávie, kde bojovali proti Titovým partyzánům. Poté byla převelena do Rakouska, kde se zúčastnila bojů kolem zámku Gleichenberg, kde zvítězila a dva Ukrajinci byli vyznamenání Železným křížem I. Třídy, poručíci Volodimir Kozak a Ostap Čučkevič. Kozak 15.4.1945 v čele svého oddílu prorazil obklíčení zámku a Čučkevič vedl 6. a 8.4. úspěšné protiútoky. Koncem roku 1944 založili Ukrajinský národní výbor (Украинский Национальный Комитет (УНК), jako představitele ukrajinského národa. Němci však trvali na tom, aby byl UNK součástí ruského Výboru pro osvobození národů Ruska (Комитета Освобождения Народов России), což Ukrajinci kategoricky odmítli. 12.3.1945 německé ministerstvo pro východní záležitosti v čele s Rosenbergem uznalo UNK v čele s generálem Šandrukem za jedinného představitele ukrajinského národa s právem zorganizovat Ukrajinskou národní armádu (Украинской Национальной Армии (УНА). Velitelem UNA se 15.3. stak P. Šandruk, náčelníkem štábu generál A. Valijskij a 17.3. bylo zahájeno formování. Do sestavy UNA byly zařazeny následující jednotky: divize 14. SS, která od 19.4.1945 obdržela název 1. ukrajinská divize UNA (1-я Украинская Дивизия УНА), všechny ukrajinské dobrovolnické formace, dobrovolníci z válečných zajatců a pracujících v Německu, ze kterých byla formována 2. divize UNA. 7.4.1945, když Rudá armáda už obsadila východní předměstí Berlína, generál Šandruk odjel k 1. divizi, která se nacházela u Feldbachu v Rakousku a přijel k ní 18.4. Představil divizi nového náčelníka štábu, generála Michaila Krata. 25.4. přísahala část divize věrnost Ukrajině. 7.5., poté co se dozvěděl o kapitulaci Německa v 0.01 9.5., přikázal generál Šandruk divizi stáhnout se z fronty po rozednění 8.5., usilovným pochodem přejít za řeku Mur a vzdát se západním Spojencům. Divizní ženisté postavili most přes řeku Mur, přes který ustoupila nejen divize, ale i další německé a maďarské jednotky. Sovětské jednotky se pokusily přehradit divizi cestu k ústupu a v oblasti Judenburgu jí rozdělily tankovým úderem na dvě části. Přesto se většina divize dostala do britské okupační zóny a velení UNA bylo internováno Američany v Radstadtu. Němečtí příslušníci divize dezertovali již dříve a geenrál Freytag se zastřelil. Kolem 12.000 mužů z divize bylo Brity převezeno do internačního tábora Spittal a odtud do Itálie, kde byli v táborech v Bellarii a od listopadu 1945 do května 1947 v Rimini. V květnu a červnu byli všichni Ukrajinci, kromě 1.052 lidí, kteří se vrátili do SSSR a 176, kteří vstoupili do 2. polského sboru generála Anderse, byli převezeni do Anglie. Zde byli rozmístěni v zajateckých táborech, kde se zúčastnili zemědělských prací do konce roku 1948. Poté se bývalí příslušníci divize rozjeli do celého světa.
9.1939: Německá invaze do Polska, začíná válka. Sovětský svaz, dle tajných ujednání s Německem, okupuje původní polský region západní Halič. NKVD okamžitě terorizuje Ukrajince masovým vězněním, deportacemi a vraždami.
6.1941: 22.: Operace Barbarossa – německý útok na Sovětský svaz. Ukrajinci vítají německou armádu jako osvoboditele. 2 prapory, Nachtigall a Roland z ukrajinských nacionalistů ve spolupráci s Abwehr slouží jako komanda za sovětskou linií fronty.
30.: Němci rozpouštějí ukrajinskou vládu, zformovanou během invaze.
7.1941: 17.: Během konference Angerberg prohlašuje Hitler původní rakousko-uherskou provincii Halič za včleněnou do Německé říše.
8.1941: Část Haliče začleněna do Generalgouvernmentu.
11.1941: SD začíná brutální represe proti ukrajinskému nacionalistickému hnutí a systematicky likviduje ukrajinské Židy.
12.1941: UPA zformována pro boj proti nacistům. UPA bojuje nejen proti Němcům, ale také proti prosovětským partyzánům.
2.1943: Němci kapitulují u Stalingradu. Stalin přebírá iniciativu na východní frontě.
3.1943: 1.: Haličský guvernér SS-Brigadeführer dr. Otto Gustav Wächter, diskutuje s RFSS Heinrichem Himmlerem o možnosti vytvořit divizi Waffen-SS z ukrajinských dobrovolníků.
24.: SS-FHA šéf Gottlob Berger požaduje 12.000 mužů pro Polizei-Schützen Regiment Galizien.
28.: Himmler dává Wächterovi souhlas ke zformování divize, která je dlouho označena jako germánská "Galicia" a ne slovanská "Ukrainian".
4.: Wächter se setkává s Gottlobem Bergerem k diskusi o haličské divizi Waffen-SS.
12.: Směrnice pro založení divize dostala konečnou podobu, včetně tohoto drahokamu "Musí být poskytnuta delší doba pro výcvik než u německých jednotek, protože se zde jedná o pozoruhodný případ lidského materiálu!"
Ukrajinský ústřední výbor (UCC), organizace vedoucí kolaboranty s Němci, je požádána o pomoc. UCC formuje Vojenský výbor pro pomoc vstupujícím dobrovolníkům do divize.
28.: Založení 14. SS Division oficiálně oznámeno ve Lvově. Na seznamu je 20.000 dobrovolníků, i kdy některé prameny uvádějí počet 70.000 – 150.000. OUN/UPA okamžitě odsuzuje zformování divize.
5.1943: Vojenský výbor UCC požaduje a dostane 9-12 ukrajinských řecko-katolických duchovní pro divize, jev neobvyklý v SS.
7.1943: 5.: První přehlídka divize, Lvov. 50.000 lidí přichází pozdravit dobrovolníky. 350 důstojníků a 2.000 poddůstojníků odesláno k výcviku do Německa.
30.: Himmler opět rozkazuje, že divize musí být označena jako "haličská" a ne "ukrajinská".
8.1943: 1.: Divize označena jako pěší.
23.: Sovětské jednotky obsazují Charkov.
9.1943: Výcvik, zformován cyklistický prapor, rozpuštěn 6.1944.
10.1943: Na tajném setkání UPA souhlasí, že nebude bránit zformování divize, pokud UCC nebude bránit infiltraci kádrů UPA do Waffen-SS. Řada kádrů UPA vstupuje do divize.
11.1943: Sověti obsazují Kyjev.
12.1943: Síla divize: 12.634.
2.1944: 9.: Asistent guvernéra Wächtera, Otto Bayer, je zavražděn sovětskými agenty ve Lvově.
13.: Část divize se zúčastní Bayerova pohřbu, Lvov.
15.: Vojáci divize v prvních bojích jako Kampfgruppe Beyersdorff v protipartyzánské operaci, Volyň a Polisa.
3.1944: 27.: Boje Kampfgruppe Beyersdorff končí. Divize odeslána do Neuhammeru k dalšímu výcviku.
4.1944: Ukrajinský voják popraven za menší přečin, morálka vojáků upadá, velitel divize Freytag se tak zajímá o následky (včetně rozhodnutí nepovolit popravu), že poté, co je německý poddůstojník, který zatkl Ukrajince zavražděn, Freytag raději incident ututlá, než aby vyšetřování odhalilo jeho nevyrovnané velení.
5.1944: 15. – 16.: Himmler navštěvuje 14. SS Division v Neuhammeru.
6.1944: 15.: Schuma Battalion 204 začleněn do jednotky.
22.: Začíná sovětská operace Bagration.
25. – 28.: Divize přesunuta do Haliče.
27.: Divizi oficiálně přiděleno číslo "14".
Síla divize: 15.300
7.1944: 1.000 vojáků z SS-Ausbildungs und Ersatz Abteilung Regiment 14 přiděleno divizi Wiking.
11.: Divize umístěna u Brody, za řekou Styr, jako část XIII. Korpsu, 4. Panzer Armee, Armee Gruppe Nord Ukraine. Členové UPA kontaktovali ukrajinské důstojníky, varovali je před útokem a říkali, že pozice divize budou "zaplaveny oceánem tanků".
14.: Sovětský 1. Ukrajinský front začíná útok proti 4. Panzer Armee. XIII. Korps je Sověty přečíslen v poměru 5:1.
15.: 4. Panzer Armee se blíží kolapsu, 30. Regiment 14. SS se střetává se Sověty.
16.: 29. a 31. Regiment 14. SS pomáhají tvrdě tísněnému 30. Regimentu.
17.: 14. SS přechází do obrany, německá 357. Infanterie Division kolabuje.
18.: 14. SS je obklíčena v kapse Brody se 7 divizemi německé armády.
20.: UPA přichází na bitevní pole pro zbraně a začíná stahovat muže z 14. SS. UPA se setkává s velitelem divize Freytagem, ten během jednání štábu XIII. Korpsu, pravděpodobně demoralizován, rezignuje na svoji funkci a je nahrazen generálem Lindemannem. Mezitím kolabuje 31. Regiment.
21.: 454. Feld Schützen Division se hroutí.
22.: XIII. Korps se připravuje k průlomu z kapsy.
23.: XIII. Korps prolamuje sovětské obklíčení: 3.000 vojáků 14. SS uniká, 900 je zajato, 3.000 vstupuje do UPA – zbytek jsou ztráty. Divize ztrácí všechno těžké vybavení. 14. SS byla sice převálcována, ale není zlomena.
24.: Zbytky divize dosahují Užotského průsmyku s kolonou civilních uprchlíků, Freytag podřizuje divizní jednotky guvernéru Wächterovi (nyní bez práce, protože jeho území obsadili Sověti).
27.: Sověti dobyli Lvov.
8.1944: 8.: Himmler rozkazuje Freytagovi znovu postavit divizi v Seredne, Maďarsko.
27.: Jednotky slovenské armády začínají povstání proti Němcům.
9.1944: 1.: Gottlob Berger, vedoucí SS-FHA, se stává HSSPF pro Slovensko.
12.: Divize odesláno do Neuhammeru k reorganizaci.
20.: 2 německé pěší prapory začleněny do divize, síla 14. SS: 12.901.
22. – 28.: Divize odeslána na Slovensko k potlačení povstání. 1 pluk odeslán do Jugoslávie k boji proti Titovým partyzánům?
30.: Freytag získává Rytířský kříž, navzdory jeho chabému velení u Brody.
15.: Divize se spojuje s Panzer Division "Tatra" v boji proti slovenským povstalcům. Hlavní stan má v Žilině.
15. – 31.: Boje proti povstalcům jako Kampfgruppe "Wittenmeyer" a "Wildner" u Banské Bystrice.
11.1944: Divize přejmenována na "ukrainische", 200 vojáků dezertuje, mezitím se několik mužů, kteří zmizeli u Brody vrací k divizi po dlouhém a strastiplném ústupu.
30.: Kampfgruppe Wittenmeyer se vrací na základnu.
12.1944: Síla divize: 12.000?
20.: Část divize odeslána na frontu k Banské Štiavnici jako KG "Dern".
1.1945: Divize v Steiermark? KG Dern se vrátila k divizi.
2.: KG Wildner se vrátila na základnu.
12.: Sověti zahajují zimní ofenzívu.
31.: Umístění na Slovinsku.
2. – 3.1945: Protipartyzánské operace, slovinsko/italská hranice pod velením velitele policie v Ljublani, SS-Obergruppenführer Rosnerem.
28.: Divize umístěna v Mariboru.
1.: Síla divize: 12.000. Ukrajinská sebeobranná jednotka z OUN, složená z 600 mužů, byla přidělena k 14. SS. Důstojníci divize nyní přijímají řadu mužů bez stálých jednotek – často strážných koncentračních táborů a další personál SS, kteří chtějí vstoupit do "legitimní" jednotky, aby se vyhnuli spojenecké perzekuci.
24.: Hitler je rozzuřen, když se na štábní konferenci dozvídá o 14. SS a přikazuje ji odzbrojit.
25.: Divize obdržela rozkaz k odzbrojení.
28.: Rozkaz odvolán.
4.1945: 1.: Divize ustupuje do Feldbachu, Rakousko.
15. – 16.: Odražen sovětský útok, hrad Gleichenberg.
19.: Ukrajinský generál Pavlo Šandruk navštěvuje 14. SS.
25.: Divize přemístěna pod Ukrajinskou národní armádu, což je většinou jen formace na papíře.
5.1945: Divize kapituluje před Brity v Radstadtu, při požadavku o vydání do Sovětského svazu respektují Američané a Britové jejich prohlášení, že jsou "Poláci" mající protikomunistické smýšlení a nevydají je.
Složení:
Waffen-Grenadier Regiment der SS 29 (gal. Nr 1)
Waffen-Grenadier Regiment der SS 30 (gal. Nr 2)
Waffen-Grenadier Regiment der SS 31 (gal. Nr 3)
Waffen-Artillerie Regiment der SS 14
SS-Waffen-Füsilier-Battalion 14
SS-Waffen-Panzerjäger-Kompanie 14
SS-Freiwilligen-Panzerjäger-Kompanie 14
SS-Freiwilligen-Flak-Abteilung 14
Waffen-Nachrichten-Abteilung der SS 14
SS-Radfahr-Battalion 14
Waffen-Pionier-Battalion der SS 14
SS-Versorgungs-Kompanie 14
SS-Division-Nachschubtruppen 14
SS-Sanitäts-Abteilung 14
SS-Veterinär-Kompanie 14
SS-Feldpostamt 14
SS-Kriegsberichter-Zug 14
SS-Feldgendarmerie-Trupp 14
SS-Feldersatz-Battalion 14
Datum | Korps | Armee | Armee Gruppe | Oblast |
11.43-6.44 | formování | BdE | - | Debica |
7.44 | - | 1. Panzer Armee | Nordukraine | Brody |
8.44-11.44 | formování | BdE | - | Neuhammer |
12.44-3.45 | formování | SSFHA | - | Slovensko |
4.45 | I. Kavalleriekorps | 2. Panzer Armee | Süd | Steiermark |
Masakr v Hucie Pieniackiej, 28.2.1944
Vesnice Huta Pieniacka, umístěna v tarnopolském kraji, měla asi 200 stavení, kde žilo přes 1.000 lidí, výlučně Poláků. Vesnice byla chudá. V rámci deportační akce v roce 1940 bylo odtud odvezeno do SSSR jen 5 rodin. Do února 1944 nebyla ves nikdy napadena ukrajinskými nacionalisty. Pro jednolitou národnost svých obyvatel byla azylem pro utečence z Volyně. Obyvatelé vsi zorganizovali domobranu, byl tam rovněž oddíl AK. Obyvatelé vsi měli dobré vztahy s oddílem komunistických partyzánů. Ti bojovali s Němci i ukrajinskými nacionalisty a používali Hutu Pieniacku jako základnu pro odpočinek a léčbu raněných. V lednu a únoru 1944 zůstal oddíl partyzánů o 1.000 vojácích ve vesnici několik dnů. To neušlo pozornosti německých úřadů, ale v době přítomnosti partyzánů nedošlo ke střetu. 20.2.1944 partyzáni opustili Hutu Pieniacku. 23.2.1944 podnikly oddíly Němců a ukrajinské policie bojový průzkum, aby zjistily situaci ve vsi. Členové domobrany Huty Pieniacke navázali bojový kontakt s postupujícími Němci a Ukrajinci. Během přestřelky zůstali ležet mrtví dva vojáci v uniformě SS. Z dokumentů, které u nich byly nalezené vyplynulo, že jsou vojáky 14. SS Division "Galizien", umístěné v Brodech. Potyčka domobrany s oddíle z SS "Galizien" a mrtví útočníci dávali tušit, že v nejbližší době přijde odveta ze strany Němců. Očekávání došlo tragického potvrzení v pondělí 28.2.1944. Ještě v noci 27. – 28.2. přijel ke Kazimierzu Wojciechowskemu, veliteli místního oddílu Armii Krajowej a domobrany, posel z Inspektorátu AK v Złoczowie s informací, že v okolí Huty Pieniacke je silný oddíl z SS Galizien z Brodů, o síle 500 - 600 vojáků. Podle Inspektorátu AK se neměl oddíl domobrany pouštět do střetu, měl ukrýt zbraně, eventuelně opustit ves a nechat tam jen ženy, děti a staré lidi. Bezbranná ves dávala naději, že bude jej vyrabována. Zpráva o postupu vojáků SS "Galizien" přišla pozdě, jen dvě hodiny před jejím začátkem. Několika mladým lidem se podařilo opustit ves již ve chvíli nástupu německých a ukrajinských sil do akce. Vystřelená světlice byla signálem k zahájení akce. ves byla ostřelována z minometů a kulometů. Obyvatelé se ukrývali ve sklepích i v jiných úkrytech. Po ostřelování vsi vstoupili do Huty Pieniacke vojáci SS "Galizien" a skupiny ukrajinských civilistů. Stříleli do obyvatel, kteří se pokoušeli utíkat. Velel jim německý důstojník v hodnosti kapitána. Ostatní vesničany vyháněli z domů a nahnali je do kostela. Prováděli to brutálním způsobem, 70-leté Rozalii Soltys bajonetem rozpárali břicho, jiné ženě vytrhli novorozeně a hodili jím o zeď, rodící ženu zastřelili. Z těchto lidí se 200 osobám podařilo ukrýt ve sklepě a věži kostela. Ti přežili. V kostele, kde se roznesla zvěst, že je zaminován a bude vyhozen do povětří, se odehrávaly dantovské scény. Lidé se chtěli dostat ven ve smrtelném strachu, neovládali se. Kostel byl navíc obehnán solidní zdí. Do kostela byli hnáni další lidé, mnoho jich zahynulo ve vsi. Každý dům byl vyrabován civilními Ukrajinci a dobytek odveden. Kazimierza Wojciechowskiego přivedli před kostel, kde ho zaživa upálili plamenometem. Vojáci z SS "Galizien" zavraždili mezitím jeho ženu a dceru a tři Židovky, které se u nich ukrývali. Po poledni byly z kostela vyváděny skupiny lidí, které byly umisťovány do stodol a dřevěných hospodářských stavení. Poté do nich stříleli vojáci kulomety a nakonec je zapálili plamenomety. V této situaci měli „štěstí“ ti, kdo zahynuli od kulek, většina lidí byla upálena zaživa. Do uprchlíků stříleli, ale několika se podařilo uprchnout. Jeden ze svědků, 23 let, se ukryl na okraji vsi. Zahrabaný ve sněhu, přežila pozoroval celý den průběh akce. Viděl hořící stavení, vraždění svých spoluobčanů. Celou dobu slyšel výstřely a zvuk zaživa upalovaných lidí. Sám ztratil matku a sestru. Jinému svědkovi, 17 let, se podařilo se starším bratrem utéct do lesa. Přežili, ale ve vsi zahynuli jejich rodiče, dva mladší bratři a sestra. Několik vojáků domobrany se ukrylo v lese na samotě asi 2 km od Huty Pieniacke, ale i tam byly slyšet ohlasy masakru. Jeden z vojáků se večer u své sestry v Hucie Wierchobuske dozvěděl, že během masakru zahynuli jeho rodiče a jeho bratr Józef zůstal ležet těžce raněný v krvi ve vsi. V noci se vydal do Huty Pieniacke, nalezl bratra a odvezl ho do nemocnice ve Złoczowie, ale tam o několik dnů později zemřel. Akce v Hucie Pieniacke byla ze vzduchu sledována německým pozorovacím letadlem. Skončila v 17.00, kdy vojáci se zabaveným dobytkem opustili ves. Huta Pieniacka zůstala mrtvá se spáleništi. Kromě čtyř budov na okraji vsi, kostela a školy bylo vše spálené. Z úkrytů vyšli ti, kterým se podařilo přežít, ale na noc opustili ves, hledajíce úkryt v Hucie Wierchobuske, Złoczowie a jiných okolních usedlostech. Následujícího dne vesničané a Poláci z okolních vesnic přišli pohřbít mrtvé, které umístili ve dvou společných hrobech u kostela a školy. Dnes je těžké říct, kolik bylo ve vesnici během akce mrtvých. Svědectví od svědků a různých pramenů kolísají mezi 600 a 1.200 obětmi. Nejpravděpodobnější je 800 obětí. Z pramenů vyplývá, že pachateli masakru byl oddíl ze 14. Division SS "Galizien", umístěné v Brodech.
Označení hodností SS a ukrajinské ekvivalenty
SS-Mann - стрелец, SS-Oberschütze - старший стрелец, Sturmann - вестун, Rottenführer - старший вестун, Unterscharführer - десятник, Scharführer - нет, Oberscharführer - старший десятник, Hauptscharführer - бунчужный, Sturmscharfführer - подхорунжий, Untersturmführer - хорунжий, чотарь, Obersturmführer - поручник, Hauptsturmführer - сотник, Sturmbannführer - майор, Obersturmbannführer - подполковник, Standartenführer - полковник, Brigadeführer - генерал.
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.