ARMÁDY A HISTORIE

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - VI. Operace korunního prince pruského 1.část

Druhá armáda pruská, kterouž prosté nazývám armádou korunního prince, obdržela dne 22. června rozkaz, aby zůstavíc 6. armádní sbor u Nisy, společně s první a labskou armádou směrem na Jičín útočně postoupila. Následujícího pak dne obdržel korunní princ dovolení, aby k těmto útočním operacím také 6. armádní sbor si přibral.

Korunní princ, který již z rozkazů dne 19. června ho došlých a z vlastních svých návrhů předvídal, že: dojde povel, aby se svojí armádou na pravo odešel, manévroval od 20. do 23. června proti části rakouského vojska, kteráž byla naproti Nise, na východ od Kladského hrabství zatímně zůstavena, takovým způsobem, aby vzniklo domnění, že chce vtrhnouti rakouským Slezskem na Moravu.

Benedek nedal se sice touto demonstrací od svého postupu na Josefov odvrátit, avšak proto přece docílil korunní princ svým manévrem, že se vrchní velitel rakouský aspoň ohledně doby jeho odchodu ke krkonošským průsmykům zmýlil. Když už bylo několik rakouských sborů k Josefovu dorazilo, soudil prý Benedek, že je armáda korunního prince ještě u Nisy a byl prý potom velmi překvapen, uslyšev, že již na české půdě stanula.

Dne 28. června, tři dni po první a labské armádě, měla armáda korunního prince překročiti hranici. Den před tím byly její kolonny soustředěny takto: 1 armádní sbor na krajním pravém křídle Libochova a Schombergu v jižních Krkonoších; gardový sbor u Schlegelu, na silnici vedoucí z Kladska do Broumova; 5. armádní sbor mezi Kladskem a Dušníky; 6. armádní sbor s jednou brigádou u Kladska, zbytek pak uprostřed mezi Kladskem a Nisou. Jízdecký sbor Hartmannův stál na pravém křídle u Waldenburgu.

Gardový sbor byl nejdále v pozadí, ježto broumovský kraj hluboko do pruského území se prostírá; on musil tedy, aby s ostatními sbory do stejné čáry se dostal, získati výhodu jednodenního pochodu a byl tedy první, jenž — dne 26. června — českou hranici překročil. Jedna škadrona jeho divisijní jízdy měla hned při přechodu šťastnou šrůtku s malým oddílem rakouské jízdy. Večer dne 26. června rozložil se celý sbor táborem mezi Policí a Broumovem.

Jeden oddíl 5. sboru (Steinmetzova) překročil dne 26. večer hranici. Přední voj jeho srazil se na západní straně od Náchoda s hrstkou rakouské jízdy, zatlačil ji bez obtíží a ohradil ještě téhož večera několika setninami myslivců město a velkolepou, mohutnými horami utvořenou bránu do dolejšího údolí řeky Oupy.

Prvnímu sboru, jehož přední voj také večer dne 26. června hranici u Königshanu překročil, vykázán byl při vpádu do Čech grandiosní, táhlý průsmyk Trutnovský. Gardový sbor byl odkázán na průsmyk Úpický, při kterémžto postupu s to byl poskytnouti pro případ potřeby pomoc sboru prvnímu i druhému.

Rakouská hlavní armáda byla dne 27. června již téměř celá na své čáře u Josefova shromážděna a kolonny korunního prince byly tudíž v nebezpečí, že budou na obtížném průchodu dlouhými horskými průsmyky napadeny značnými přesilami nepřátelského vojska. Proti 125.000 mužů armády korunního prince stál u Joscfova Benedek s 200.000 muži. Síly tyto nebyly sice přímo po ruce, avšak stav byl přece takový, že mohl Benedek obě severní kolonny stejnými sílami zadržeti a ihned se zdrcující přesilou na jižně postupující sbor Steinmetzův se vrhnouti.

Dne 26. června byla Benedekovi celá situace již jasna a na poražení korunního prince měl vrchní velitel celé dva dni času, ježto pruské sbory při obtížných cestách, jež po různu uraziti musily, žádným spůsobem před 29. červnem v Labském údolí k hlavní bitvě sraziti se nemohly. Postavení korunního prince bylo tedy nad míru ohrožené.

Dne 26. června dověděl se Benedek od ustoupivších pohraničních hlídek, že druhá pruská armáda do Čech vtrhla.

Benedek věděl sice jistě, že se mu korunní princ pruský v pravém boku objeví, avšak tak brzy ho ještě neočekával.

Bendekovým plánem bylo, jak už řečeno, vrhnouti se hlavní silou na sever, na prince Bedřicha Karla a Herwartha. Zde chtěl dobyti rozhodného vítězství a postoupiti pak na Berlín. Korunního prince doufal, že zadrží 10. armádním sborem generála Gablenze, kterýž byl na jeho rozkaz dne 25. června postoupil do vykázané sobě posice na Labi mezi Josefovem a Žírcem.

Řeže trutnovské

Trutnov, bohaté město tovární a hlavní tržiště na lněnou přízi nejen v Rakousku, než i také pro severní Německo, rozkládá se malebně ve smavé, líbeznými vrchy obklopené kotlině. Vzezření města je starobylé, ale veselé, pobyt v něm je útulný a pohoštění vzorné. Ulice jsou čisté, úpravné, v dokonalém pořádku držené. Parádní částí Trutnova jest velké náměstí, kteréž má hrdé, patricijské vzezření středověkých rynků. Některé domy jsou prastaré a ty, jež v nové době přestaveny aneb od základů nově vyvedeny byly, zbudovány ve slohu původním i s loubím, kteréž jest nejkrásnější ozdobou starožitných náměstí. —

V nižších údolích, na východ a západ se vinoucích, prostírají se tovární části, Hořejší a Dolejší předměstí, oživená ráno, v poledne a večer šumnými mraky dělnictva.

Rozsáhlou vlnitou vysočinou v okolí Trutnova protéká u města od západu na východ řeka Úpa. Trutnov sám prostírá se na jižní čili pravé straně řeky Úpy, dílem na štíhlém údolí (obě předměstí), dílem na dolejším sklonu na jih vystupujících výšin. Přímo nad městem vypíná se z okraje vysočiny zvláštní, neveliká hora s kaplí čili kostelíčkem sv. Jana, nazývaná dříve Svatojanskou horou a nyní Horou Kaplovou (Kapellenberg).

Kapellenberg je lesem porostlý, tichý, plný posvátného klidu. Kostelík sv. Jana je kolkolem lesními stromy obrostlý; od jihu čili od zadu stoupá se k němu mírnějším svahem; avšak před ním, směrem k městu, je spád hory velmi příkrý, nyní ovšem krásné upravenými vinutými cestami valné zmírněný. Dolejší svah této hory až k silnici a okraji města jest nyní proměněn v líbezný park a také protější hora, dříve Šibeník, nyní Gablenzovou zvaná, jest vkusné upravena na sad a parkové promenády. Veliká pyramida, památník bojů z r. 1866., označuje její témě na míle cesty.

Večer dne 26. června bylo v městě Trutnově velké zděšení. Vědělo se tam sice, že značná síla rakouského vojska na Trutnov postupuje, avšak vidělo se také, kterak obyvatelstvo pohraničných vesnic s dobytkem, šatstvem a peřinami pryč prchalo aTrutnovem dále na jih se bralo. Prchající tento lid vypravoval s ustrašeným dechem, že je na hranici všude plno pruského vojska, ba že nepřátelské vojsko na několika místech již hranici překročilo a k Trutnovu se blíží. Tím bylo obyvatelstvo trutnovské polekáno a s úzkostí očekával každý, brzo-li se Prusové s tasenou zbraní do města vřítí, aneb brzo-li začnou do střech a štítů trutnovských třískat dělové kule a granáty. Nikomu nechtělo se spáti, ulice hemžily se rozčileným lidem a správcové města procházeli se, živě rokujíce pod loubím, jež kolem celého náměstí se vine, a vyzvídali, co prchající lid vypravoval. Noc byla krásná, jasná a teplá. Věže a vysoké štíty starobylých domů vrhaly ostré stíny na měsícem ozářenou dlažbu.

Uprostřed nábřeží stály řady vypřažených vozů, bryček a kočárů. Dragouni pluku Windischgraetzova objížděli tryskem semo tamo a z domů tak leckterého zámožného měšťana vynášely se kufry a bedny s cennými věcmi, jež před drancováním měly býti zachráněny. Osvětlenými okny bylo vidět, kterak se všude téměř uklízelo, schovávalo nebo bednilo. Tu a tam pracovali ještě ve sklepích zedníci, kteří byli již tak mnohou skřínku se šperky, zlatem, stříbrem a uměleckými výrobky do výklenků zazdili. Četné rodiny chystaly se na útěk, ale vyčkávaly přece, až bude-li toho potřebí.

Čím dále noc postupovala, tím více rozčilení rostlo. Od časného rána stála na návrší škadrona dragounů a do 9 hodin vrátily se jeden po druhém malé oddíly jízdy, kteréž venku po silnici, kdesi u Voletin a Gabersdorfu přední stráže postupujícího nepřítele zadržeti chtěly, ale záhy o nemožnosti toho se přesvědčily. O 9. hod. opustila všechna rakouská jízda město ustupujíc zvolna na Humburky.

Touž dobou přiblížila se asi polovice prvního sboru pruského až skoro k Trutnovu a rozložila po polích a lukách a na rozsáhlém bělidle Watzelovy přádelny v Poříčí.

Pruské hlídky přiblížily se zvolna až k městu a s nimi tak asi zároveň dorazily první čety 12. setniny rakouských myslivců na výšiny na jižní straně města. Sotva že se bylo pruské vojsko na dohled přiblížilo, opustily zástupy Trutnovanů město, rozjíždějíce se na jih a západ, velmi mnozí pak pozavírali krámy a uchýlili se do svých bytů. Náměstí docela osiřelo a pod loubími přecházelo jenom několik málo chladnokrevnějších mužů.

O 10. hodině přiklusal na náměstí jízdní pruský důstojník a ptal se na purkmistra. Purkmistr JUDr. Roth, kterýž byl právě ze svého bytu na náměstí, vedle hotelu »U bíleho koně« v podloubí vystoupil, zvěděv, že důstojník se po něm pídí, popošel k němu a tázal se, čeho si přeje? Důstojník (pobočník) odpověděl, že byl od svého velitele vyslán, aby obhlídku vykonal a purkmistra se otázal, není-li už ve městě žádného rakouského vojska? Purkmistr odpověděl zcela správně a pravdivě, že není, neboť že se na okolních výšinách myslivci shromažďují, nikdo z Trutnovských nevěděl. Důstojník na to hlásil, že pruské vojsko do města vejde, a vyřídiv rozkaz, aby město obstaralo v hotelu »U bílého koně« oběd pro 20 důstojníků a potravin na polední menáž pro 300 mužů, bodl koně a odejel.

Nejnapjatější chvíle nadešla. Na věžích odbila desátá hodina a za chvíli již vtáhla do města setnina pěchoty se začerněnými přilbami za víření bubnů a pištění pikol. Trutnovští, ačkoliv nemají daleko do Pruska, naslouchali zrovna s ustrnutím té divné, pronikavé muzice a dívali se plni zvědavosti, tu veřejně, z úkrytů nebo koutův oken na vojsko, o němž poslední dobou stále slýchali, že je velkolepě vycepováno a vycvičeno. Sotva že byla první setnina na náměstí pušky do pyramid sestavila, přišla větší massa vojska s řádným hudebním sborem, jenž hrál pochod Radeckého.

Hudba dohrála, dán povel ke klidu a ihned voláno po nápojích. Ze všech hostinců nosil kdo jen nohy měl, žíznivým Prusům pivo, víno, kořalku; každý Prus obdržel, čeho si přál a kdo platil platil, kdo neplatil neplatil. Výčepníci neměli odvahy žádati peněz od těch, kteří se ku placení neměli, neboť byli zastrašeni láteřením důstojníků i mužstva proto, že Trutnovští na rozkaz odcházejícího rakouského vojska most všelijak byli zatarasili. Občanstvo chovalo se k Prusům bojácně nebo vážně, ale veskrz zdvořile a co možná pohostinsky. Nikdo z Prusů si na uvítání v Trutnově nestěžoval a stěžovati nemohl.

Vojsko byvši na náměstí skvěle vyčastováno těšilo se, že v bohatém a úpravném městě s rozkošným okolím příjemně odpůldne stráví, avšak naděje se mu nesplnila.

Podmaršálek baron Gablenz byl den před tím, dne 26. června odpoledne povolán do hlavního stanu Benedekova v Josefově a obdržel tu rozkaz, aby následujícího dne o 8. hodině ranní na Trutnov postoupil, na tomto postupu aby předvojovou brigádu Mondlovu, kteráž mezi Brusnicí a Kyjí rozložena byla, s sebou vzal a u Trutnova bitevní postavení zaujal. Zároveň bylo Gablenzovi sděleno, že proti této posici v čele od Libova a Schönbergu, jakož i v obou bocích od Police a Jilemnice nepřátelské oddíly postupují. Podmaršálek Gablenz připomenul namítavě, že budou za takovýchto okolností oba boky i týl jeho sboru ohroženy, avšak vrchní velitel zmocnil ho na to jenom, aby se k zabezpečení levého boku dorozuměl se 4. armádním sborem, kterýž toho večera doraziti měl (dle pochodových disposicí ze dne 20. června) do krajiny u Lanžova, na východní straně od Miletína. To se stalo a 4. sbor posunul ihned brigádu Fleischhackerovu směrem k Hostinnému a Brusnici u Mostku.

Večer o 10 ½ hodině obdržel Gablenz od knížete Windischgraetze z Trutnova zprávu, že Prusové s pěchotou i jízdou vnikli do okolí Adersbachu, Zdoňova a Weckelsdorfu čili Teplice. Gablenz zaslal tuto zprávu dne 27. června o 7 ½ hodině ranní do hlavního stanu (Benedek obdržel ji v 8 hodin) a připomenul k ní: »že dle událostí tuto vylíčených a vzhledem k tomu, že 1. reservní divise jízdy od Náchoda ustoupila, poměry na pravém boku jeho postupové rozlohy nepříznivějšími se utvořily, než bylo ve chvíli, kdy armádní disposice pro tento den byla sestavena.« Avšak Benedek nesdílel jeho obavy, nýbrž odpověděl, »že změněné poměry na pravém boku 10. sboru nařízenému postupu asi nebudou na závadu, poněvadž tento bok dostatečně zabezpečen jest příchodem 6. sboru do Skalice s předním vojem u Vysokova.« Podmaršálek Gablenz nebyl tím sice ohledně svého pravého boku nikterak upokojen, avšak musil z toho usoudit, že vrchnímu veliteli na držení Trutnova nad míru záleží i spěchal tedy, aby se tam co nejdříve dostal. Ježto pak byl v noci od knížete Wlndischgraetze zprávu obdržel, že tento »sice již tváří v tvář pruským předním hlídkám se nalézá, ale proto přece neznepokojován v Trutnově dlí«, nařídil Gablenz Mondlově brigádě (u Něm. Brusnice a Kyjů rozložené), aby ráno (dne 27. června) o 8. hodině do Trutnova vtrhla, před městem hlídky rozestavila a v tomto postavení příchodu devátého sboru vyčkala.

Gablenz ustanoviv, v jakém pořádku oddíly jeho sboru na Trutnov postoupiti mají, odejel před nimi, aby na místě učiniti mohl disposice, kterých by asi bylo potřebí; avšak když asi o 11. hodině ke Trutnovu dorazil, zastal již Mondlovu brigádu v prudkém boji.

Brigáda Mondlova hnula se o 6 ½ hodině ráno od Německé Brusnice a dorazila o 7 3/4 na výšiny jižně od Humburků, tedy asi v tutéž dobu co pruská divise Clausewitzova u Poříčí stanula. Plukovník Mondel, obdržev o stavu věcí zprávu, přikázal ihned svojí brigádě úkoly a rozstup bitevní. Když se byla brigáda dle jeho rozkazu rozvinula, dal povel, aby zaujala výšiny na jižní straně Trutnova, jež celé trutnovské údolí ovládají.

Pluk Windischgraetzových dragounů, kterýž byl před Prusy po silnici k Humburkům ustoupil, postoupil nyní k západnímu východu Trutnova.

Mezi tím, co pruská pěchota dílem na náměstí popíjela, dílem po hostincích, v pivovaře a u kupců častovati se dávala, vyjely z města tři škadrony 1. pluku dragounů, jež tvořily špici Grossmannovy divise. Kníže Windischgraetz uzřev z města vyjíždějící pruské škadrony, udeřil na ně ostrým útokem a zahnal je nazpět do Trutnova. Tím časem byly již výšiny na jižní straně města rakouským vojskem obsazeny a myslivci 12. praporu číhali za každým houštím, za každým křoviskem a v každé prohlubině. Windischgraetzův dragounský pluk žena se za prchajícími dragouny pruskými, dostal se do velmi prudkého ohně nepřátelských myslivců, kteříž byli za jízdou postoupili a za něž se nyní dragouni uchýlili. Windischgraetzova jízda utrpěvši značnou ztrátu, musila od stíhání ustati a na své stanoviště se navrátit. Avšak tu spustil se na pruskou pěchotu s výšin, zejména s vrcholu a svahů Svatojanské hory (kteráž se nyní zove Kapellenberg) déšť rakouských kulí, z něhož jednotlivé kule až do trutnovských ulic, mezi pruské vojáky dopadaly a zároveň zahoukala od Nového Rokytníku prudká kanonáda rakouského dělostřelectva, tak že granáty a shrapnely — z nichž mnohé nevybuchaly — až do města, na velké náměstí dopadaly.

Tyto neočekávaně útoky spůsobily mezi Prusy, kteří v Trutnově a jeho okolí bezpečnými se domnívali, velký zmatek, kterýž záhy v prudkou nevoli vybuchl. Pruské vojsko vrátilo se nazpět do města a tu rozkřiklo se v něm, že bylo prve z oken do vojska stříleno. Slech tento zavdal podnět ku strašnému útočení na zavřené krámy, na uzamčené byty a půdy; vojáci stříleli z ulic a náměstí na slepo do oken prvních a druhých poschodí, hrnuli se útočně do domů na jihovýchodní straně náměstí a okrajině města a začali odtud ze zadních oken a vykýřů prudce střílet na protější, od rakouského vojska obsazené výšiny.

Pruští vojáci, různými nápoji rozpáleni, nevěděli namnoze, co činí, a tak stalo se, že tu a tam zuřivě pálili do zad svých vlastních kamarádů, kteří zahajovali útok na výšiny a svahy Kapellenbergu.

Po 12. hodině byl purkmistr dr. Roth od Prusů zatčen pro »zradu«, kteréž prý se dopustil tím, že Prusům přítomnost rakouského vojska zapřel a pro druhou zradu, kteréž prý se dopustilo obyvatelstvo tím, že na pruské vojsko z oken střílelo. Ještě téhož dne byl — zároveň s některými ještě trutnovskými občany — odvezen do Libova a odtud dále přes Landshut do Hlohova.

Cestou tam i ve vězení bylo jim přetrpěti mnoho krutého příkoří, ježto je Prusové považovali za spoluvinníky, ne-li původce svých ztrát a svého nezdaru u Trutnova. Osmdesáte dní byli v Prusku vězněni a teprv dne 17. září vrátili se pánové do svého města, kteréž je slavnostně vyzdobeno, neobyčejně skvěle, upřímně a vroucně uvítalo.

Mezi tím, co za městem se střílelo, objížděl po náměstí klidně »seržan polní žandarmerie« pruské a vykládal dobrácky každému, kdo se s ním do rozprávky dal, že se město nemá čeho strachovat, že Prusové rakouské vojsko zaženou, že pak bude zase ticho a on že je zde, aby bděl nad zachováním pořádku a šetřením soukromého majetku. Dobrý muž ten padl ještě téhož dne při večerním ústupu pruského vojska, rakouskou kulí zasáhnut, ve Slezské ulici.

Ze zmatku uvnitř města vyvinula se rychle pravidelná bitka. Čety rakouského vojska, které byly s Kapellenbergu do města sestoupily, zatlačeny po krátkém boji nazpět do vrchů, pruští myslivci obsadili hořejší patra domů naproti svahům výšin od Rakušanů obsazených a spustili na tyto prudkou palbu jakožto předehru nastávajícího útoku.

Sedm praporů pruské pěchoty obdrželo rozkaz, aby Kapellenberg steklo, avšak rozmach po rozmachu a rozběh po rozběhu byl od výhodně postaveného odpůrce odražen. Tu nařídil generál Bonin osmi praporům své hlavní massy, aby vedením generála Buddenbrocka nepřítele obešly a za tím účelem z údolí řeky Úpy po srázném východním sklonu vysočiny, na tak zvaný Katzauerberg vylezly a odtud rakouskému vojsku do boku vpadly. Oba k tomu určené pluky, číslo 44. a 45., byly v posledních 24 hodinách na předních strážích a obhlídkách a přešly pak bez jakéhokoli odpočinku přes hory do Trutnova; jejich nynější úkol pak byl svrchovaně obtížný: na drobné tlupy rozptýleni, ba často muž za mužem drápali se pracně klikatými čarami po příkrém neschůdném srázu červenou hlínou permského útvaru, tak že dobrá hodina uplynula, než na vysočině stanuli.

Tím časem udeřily prapory předního pruského voje z několika míst útokem na Kapellenberg a stoupajíce energicky vzhůru v dešti rakouských kulí, stekly tuto hlavní posici Mondlovy brigády. Generál Gablenz, kterýž byl o 11. hodině k Trutnovu přijel, dal brigádě rozkaz, aby ustoupila. Pevné seřaděno a stále bojujíc ustoupilo rakouské vojsko zvolna k lesnatým vrcholům u vesnic Humburků a Starého Rokytníku, asi půl hodiny cesty od Kapellenbergu vzdáleným, kdež nové strategické postavení zaujalo.

Na tomto ústupu byla Mondlova brigáda v boku ohrožena oběma pluky druhé pruské divise, jež byly u Poříčí na vysočinu se vydrápaly, ve frontě pak hnalo se prudce za ní pěší i jízdné vojsko předního voje pruského. Aby ústup v pořádku proveden býti mohl, byl proti Prusům vržen pluk Windischgraetzových dragounů. Tomuto postavily se tři škadrony dragounů litevských a řež, kteráž po tom následovala, byla tím krvavější, ježto do jezdeckých mass s obou stran prudký déšť kulí chrlila opodál stojící pěchota. Litevci bili se velmi statečně, ale Windischgraetzovi dragouni zlomili záhy jejich energii a provedli skvěle, co jim bylo uloženo.

Pruští stratégové vzdávají tomuto českému pluku všechnu čest a praví o jezdecké řeži na výšinách před Trutnovem, že jest to jeden z řídkých případů války, kdy rakouská jízda pruskou porazila; skoro všude jinde podržela vrch kavalerie pruská.

Bitka na chvíli ustala, ale jenom na chvíli. Asi o 1 hodině dorazilo k rakouským posicím vojsko generála Buddenbrocka ve stavu velmi rozpoutaném: prapory rozervané, setniny spřeházené, mužstvo horkem a žízní na polo zmořené. Avšak pohled na nepřítele »osvěžil« prý pruské vojsko tak, že chutě nový útok podniklo a navzdor vražedné palbě rakouských děl Rakušany k opětnému ústupu donutilo. Plukovník Mondel držel však vojsko své dosud rukou pevnou a přešel navzdor bolestným ztrátám v nejlepším pořádku do třetí posice, zase půl hodiny dále na jih, u vesnice Nového Rokytníku.

Pruský generál ho dále nestíhal. Vojsko jeho, zatlačivši s napjetím posledních sil nepřítele z jeho postavení, padlo unaveno na zem jako roj požahnutých much. Kde kdo stál, spustil se na trávu, na cestu, na pole a v kamení. Po chvíli začalo sbíraní mužstva každé setniny — více se dělat nedalo. Pomalu vrátil se také zbytek předního voje do Trutnova.

A takž prokázal plukovník Mondel svým rychlým postoupením na vysočinu a Kapellenberg, jakož i tuhostí a obratností svého odboje proti více než dvojnásobné přesile Prusů svojí armádě službu velmi vzácnou. Bojoval se svými sedmi prapory proti patnácti praporům pruským; z těchto tábořila polovička, naprosto vysílena a k boji neschopna, v Trutnově, osm jiných praporů stálo proti nepříteli, ale bylo také velmi znaveno. Čerstvého vojska, k novému boji schopného, měl generál Bonin ze vší pěchoty jenom tři prapory z hlavního kmene a půl páta praporu z reservy.

Avšak generál byl veselé mysli a spoléhaje pevně na účinek svého vítězství neobával se žádných dalších nepříjemností. Záhy po 1. hodině přijel k němu důstojník od gardového sboru se zprávou, že první divise od tohoto (od Broumova přicházejícího) sboru k Poříčí dorazila, že slyší houkání děl a že jest ochotna, jestli si generál přeje, do boje zasáhnouti. Bonin však odpověděl, že toho není potřebí, že má před sebou jenom jedinou nepřátelskou brigádu a ta že byla nazpět vržena. Gardová divise pokračovala tedy v předepsaném sobě pochodu na Úpici, kteráž se nalézá asi míli cesty na jihovýchodní straně Trutnova.

Bonin, stav se pánem posicí u Starého Rokytníku a Humburků, byl dle všeho jist, že dobytého území bez dalších obtíží uhájí a nehodlal toho dne dále ku předu postoupiti. Byl přesvědčen, že nepřítel brzy odtáhne a chtěl u Trutnova táborem se rozložit.

Vydáno v roce 1896