ARMÁDY A HISTORIE

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - VI. Operace korunního prince pruského 2.část

Avšak sotva že byla gardová divise k Úpici odešla, začaly Bonina docházeti rychle za sebou zprávy, že se nepřítel sesiluje a patrně na nový útok chystá. A tak tomu i bylo. Gablenz nepovažoval dílo toho dne za ukončené ústupem Mondlovy brigády, on vysílal posla za poslem, aby následující za ním tři brigády k nejrychlejšímu postupu popohnal; úsilí to neminulo se s účinkem, neboť již o 12. hodině přibyla jízdná batterie, o 1. hodině dorazily k Novému Rokytníku dvě jiné batterie, jakož i v poklusu pluk hulánů a posléz, po 2. hodině přibyl na místo také plukovník Grivičič se sedmi prapory své brigády a sfonnoval je o hodinu později k útoku na pruskou posici u Starého Rokytníku, kdežto Mondlova brigáda naproti Humburkům pozorovací stanovisko zaujala.

O 3. hodině zahájil Grivičič útok na nepřátelskou posici.

Pruské prapory, jež obsazeny měly lesnaté pahorky mezi Starým a Novým Rokytníkem (bylo jich osm), chtěl Bonin posilniti novým postupem předního voje, avšak předního voje tento rozkaz následkem jakéhosi nedorozumění nedošel a takž musily dva prapory 45. pruského pluku beze vši podpory vydržeti útočný náraz Grivičičovy brigády.

Vojsko bylo dvouhodinovým odpočinkem zase trochu zotaveno, a když Grivičič s hustými davy svých praporů bajonetovým útokem na ně udeřil, byl uvítán tak děsnou a zhoubnou palbou jehlovek, že celé řady jeho lidu jako vichrem poráženy padaly a ostatní na padesát kroků před nepřátelskou linií se obrátily.

Grivičič ustal na chvíli, odvolal oba prapory pluku Ajroldiova, kteréž pruskou palbou nesmírně byly utrpěly; pošinul do předu druhou bitevní řadu a vyslal prapor pěchoty a oddíl hulánů, aby nepřítele na levém křídle obešly. Plukovník Fritz, jenž tuto operaci provésti měl, zaměřil na hlavní čásť Starého Rokytníku, prošel tudy a přiměl dle všeho již svým objevením se nepřítele k ústupu; sotva že byl Grivičič s ostatním vojskem ku předu se hnul, aby frontový útok provedl, začali Prusové ustupovat. Císařským vojskem sledovány, ustupovaly pruské oddíly směrem k Poříčí a chránily si tento ústup čtvrtou čtyřliberní batterií, kteráž na polobatterii plukovníka Fritze ostrou palbu chrlila.

Mezi tím, co Grivičičova brigáda takto proti levému nepřátelskému křídlu šťastné operovala, zahájilo císařské vojsko také ve frontě útočný postup a donutilo i zde nepřítele k ústupu.

Tou dobou, asi ve 4 hodiny, přibyla na bojiště nová rakouská brigáda, brigáda Wimpffenova, obrátila se útočně na Humburky, kdež 44. pluk pruský rozložen byl, a čtyřicet rakouských děl začalo pálit na celou pruskou rozlohu. Za takových okolností hnul se také 44. pluk pruský a odešel, prve než Wimpffenův útok se rozvinul.

Nepřítel byl neočekávaným útokem rakouského vojska úplně pomaten. Generál jízdy Bonin nařídil sice, aby generallieutenant Grossmann se vším svým vojskem od Humburků útočně ku předu postoupil, vyslal poslední ještě volné tři prapory do Trutnova, uložil dále reservní jezdecké brigádě, ku kteréž se připojil 1. pluk tělesních husarů, aby z Trutnova ku předu se hnula, dal na severní straně za městem postavené tři batterie dvěma novými sesílit, a zaslal konečné reservní brigádě generála Barnekova rozkaz, aby se ku přijetí ustupujících oddílů rozestavila na výšinách u Kapellcnbergu a jeho -zadních svazích; avšak následkem prudké palby rakouských děl nevyrazil generál Grossmann od Humburků ku předu a jízda nepodnikla nařízený útok — naopak: tato vojska ustoupila nazpět na Trutnov, dva prapory 41. pluku zabočily ke Starému Městu, ostatní pak odešly bez překážky přes Trutnov k Poříčí, než ještě Wimpffenova brigáda k útoku na Humburky přikročila. Také obě batterie opustily hřebeny vrchů nad Trutnovem. Kromě reservního vojska generála Barnekova na Kapellenbergu bylo o ½ 5. hodině všechno pruské vojsko na ústupu.

Wimpffenova brigáda narazila následkem toho na odpor teprve, když zahájila útok na zadní svahy Kapellenbergu. Dva prapory 43. pruského pluku měly obsazený vrchol hory a posunuly jednotlivé oddíly dolů po jižním svahu; pět setnin granátnického pluku čís. 3. stálo na pokraji lesa severovýchodně od Kryblic, jeden prapor čekal na výšině na severní straně za vesnicí a jedna setnina v Icsíčku na východním konci vesnice. Generál Wimpffen přibyl s pěti prapory a za hřímavé hudby rozehnalo se vojsko jeho třemi proudy do výšiny. Malé přední hlídky pruské byly povaleny a jásajíc hnalo se rakouské vojsko vzhůru a ku předu; avšak tu pojednou zahřměla s hůry palba pruských třiačtyřicátníků a příval jejich kulí dopadl tak strašně na jásající rakouské borce, že hudba ihned umlkla a všechno v divém zděšení dolů nazpět se řítilo.

Avšak Barnekovu nebylo se dlouho těšiti tomuto úspěchu. Bylať právě ke Gablenzovi dorazila také poslední brigáda, Kneblova, a Gablenz ustanovil ji za reservu, jež krýti měla jeho bok. Avšak generál Knebel spozorovav nezdar svého soudruha, nedovedl se udržeti v nečinném klidu: neotázav se ani Gablenze, dal svým sedmi praporům rozkazy k útoku a hnal se tří stran na Kapellenberg. Vojsko generála Barnekova bránilo se zoufale a chrlilo na mocného, prudce vzhůru se deroucího nepřítele vražedný déšť kulí, tak že i Kneblovy prapory děsné ztráty utrpěly; avšak byvši posléz v boku i týlu schváceno a nepřátelským ohněm zdecimováno, uznalo marnost dalšího odporu a začalo co možná klidně ustupovat.

Nad míru těžký útok na Kapellenberg provedl v středu pluk císařův s třemi prapory; pravé křídlo útoku tvořil 28. prapor myslivců, kdežto batterie 3./lll. na levém křídle postavení zaujala a na kapli sv. Jana střílela, aby postup vojska protežovala čili podporovala.

Prapory stoupaly v nejvzornějším pořádku vzhůru ku kapli v neochabujícím dešti pruských kulí. Při tomto vražedném útoku dostal se zejména 1. prapor pluku císařova do nejkrutšího puškového ohně, ztratil svého velitele, plukovníka Habermana, jakož i velkou čásť důstojníků a musil na chvíli ustoupit; druhý pokus, vrchol hory stéci, při čemž plukovník Du Rieux sám v čele praporů vzhůru se hnal, tolikéž se nezdařil, ježto zemdlené mužstvo nikterak nebylo s to vydrápati se na poslední nejpříkřejší sráz vrcholu. Tím časem však podařilo se 3. praporu vedením majora Pilatiho a 2. praporu pod majorem Van der Slootem stéci vrchol se strany západní navzdor prudké palbě, kteráž se na ně soustředila z pruského středu i boku, vytlačiti nepřítele z jeho posice a zmocniti se kaple. Major Pilati, jenž první na vrcholu Kapellenbergu stanul, padl v tu chvíli nepřátelskou kulí.

Pluk arcivévody Karla, kterýž ve druhé řadě následoval, podporoval vydatně útok pluku císařova; velitelové plukovník Pehm a podplukovník Vilem baron Stenglin předvedli jej tak blízko k prvnímu šiku, že část jeho téměř zároveň s tímto o 6 ½ hodině na vrcholu vítězně stanula.

Prusové ustupovali dosti zvolna, ačkoli porážka jejich byla zcela rozhodná. Dva prapory třetího pluku kryly ústup obou couvajících praporů. Až do 7 hodin drželi se Prusové na kraji vysočiny a ustupovali pak do posic, jež byli den před. tím zaujali, ba ještě dále. Následkem veliké únavy nemohlo rakouské vojsko Prusy energicky stíhat a musilo se omeziti na vyčištění výšin a zatlačení nepřátelských čet z celého okolí Trutnova po této straně. Teprv o půl desáté hodině umlklo docela houkání děl. Vítězný boj byl ukončen.

Generál Bonin nechtěl ustoupiti dále než do Olešné (Zlaté Olešnice), na této straně průsmyku; tam chtěl přenocovati. Avšak sbor jeho byl v takovém nepořádku, že jednotlivé jeho části bez určitých rozkazů v noční temnotě dále postupovaly, dále v nesmírné únavě přes obě sedla vysokého horstva, až se ke 2. hodině s půlnoci ocítily na pruské půdě u Libova a Schönbergu, odkudž byly den před tím odrazily, — po čtyřiadvacítihodinné téměř nepřetržité námaze a ve stavu svrchovaně zbědovaném.

Rakouské vítězství bylo draze zaplaceno, neboť Gablenzův sbor ztratil tu 191 důstojníků (66 mrtvých a 104 raněné), 1038 mužů zabitých, 1796 raněných, 803 pohřešované a 959 zajatých; pruský sbor udal svoji ztrátu celkem na 56 důstojníků a 1282 mužů.

Boninova porážka u Trutnova byla spůsobena jeho vlastními chybami, statečností rakouského vojska a dobrými disposicemi císařských generálů. Sami pruští vojenští spisovatelé vzdávají podmaršálkovi Gablenzovi všechnu čest a velebí chrabrost jeho vojska. Jaké zrovna divy udatnosti Gablenzovo mužstvo konalo, vidno z případu, jejž zaznamenal pruský vojenský spisovatel Th. Fontane: »Jeden oddíl pěchoty pluku Parma vrhl se, když byli Prusové dopoledne Kapellenberg stekli, do kostelíčka sv. Jana, střílel odtud, nepřijal milosti a padl do posledního muže.« Odpolední pak dobytí Kapellenbergu brigádou Kneblovou prohlašuje Fontane za »neobyčejný výkon, jemuž se málo který z celé války může po bok postavit.«

Obyvatelstvo trutnovské bylo od rána zuřícím bojem v nejbližším okolí města svrchovaně ustrašeno a rozčileno; odpoledne pak dostoupilo rozechvění nejvyššího stupně, neboť na pohybech a celém chování se pruského vojska bylo vidět, že boj nerozhodně od strany ku straně se kolísá. Nejnápadnější bylo, když o 5. hodině čerstvá, parádně zářící kavalerie městem na bojiště klusala, ale pojednou se zarazila, obrátila a touž rychlostí vzdálila. Ale ještě dlouho po tom otřásaly se vzduch i země houkáním děl a vyklizené domy plnily se raněnými vojíny, ponejvíce pruskými. Po sedmé hodině opustilo všechno bojovné vojsko pruské Trutnov, ale teprv o 9. hodině objevili se opět na náměstí rakouští dragouni Windischgraetzova pluku. Za nimi pak hrnulo se jiné vojsko pěší i jízdné. To bylo vítání, pozdravování a jásotu! Vojsko objímalo se mezi sebou a s lidem občanským a kde kdo byl, spěchal, aby ruku tiskl statečným českým jezdcům a vítězné pěchotě, jež byla, ačkoli žízniva a na smrt znavena, přece vesele a hrdé s Kapellenbergu do města sestoupila. Jezdci napájeli potom svoje koňstvo z kašny uprostřed náměstí, sami pak, jakož i ztýraní pěšáci chápali se dychtivě džbánů, sklenic a konví, jež obyvatelstvo v největším chvatu jim přinášelo. Po docíleném prvním občerstvení zapáleny na náměstí velké ohně a začalo se vařit. Z pivovaru přivezeny sudy piva a vzduch vlnil se hlaholem veselých hlasů; když ale ukojeny hyly hlad a žízeň, přihlásila se plnou silou únava, šum na náměstí rychle ochaboval a než ještě dáno troubami znamení, byl všechen bojovný lid ve spánek pohřížen.

Ráno o 6. hodině bylo všechno vojsko již zase na nohou.

Podmaršálek Gablenz, kterýž byl ještě v noci do města přijel, obešel na náměstí rozestavené vojsko, chválil a povzbuzoval je a zůstaviv velitelům potřebné rozkazy, opustil rychle město.

Sotva že bylo slunce nad hory vystoupilo, vyhrnulo se všechno téměř obyvatelstvo z města a putovalo hustými davy na Kapellenberg a ostatní místa bojiště, kde srážky se udály, aby vidělo spoustu, již válečná furie tu zůstavila, aby občerstvilo a do lazaretů dopravilo raněné a pohřbilo zabité. Poetický krásný vrchol Kapellenbergu a všechno jeho okolí byly posety těly raněných a mrtvých vojínů. Děsný, příšerný obraz, ale přece svrchovaně tklivý! Na tvářích padlých zde hrdinů jakoby byl ztrnul poslední jejich pocit, jakoby viditelný tvar byla na se vzala jejich myšlénka... Zde ležel vojín s tváří dlaněmi zakrytou, tu s roztaženými rukama a zaťatými pěstmi, tamo s prsty do trávníku zarytými, onde s široce rozevřenýma očima a zkamenělým úsměvem na rtech... Nač asi myslili?

Gablenzova porážka

Podmaršálek Gablenz byl sice večer dne 27. června vítězem, avšak radost nad docíleným úspěchem kalila mu chmurná péče o věci budoucí. Z jeho statného sboru byl každý sedmý muž mrtev nebo poraněn, ještě větší poměrný počet důstojnictva byl pro válečnou službu ztracen a všechno mužstvo potřebovalo nutně vydatného odpočinku.

Zatím však došla Gablenze zvěsť, že pruská garda na Úpici postupuje a zvěsť hlásala pravdu; tímto postupem pak byl Gablenzův pravý bok ohrožen, ba snad i sám ústup na Josefov v nebezpečí uveden. A při tom nevěděl podmaršálek pranic o poraženém právě odpůrci, je-li úplně poražen a nového boje neschopen, anebo jenom zatlačen a na nový útočný postup odhodlán.

Ve zprávě, kterouž ihned po skončeném boji do hlavního stanu odeslal a kterouž Benedek o 1. hodině s půlnoci obdržel, připomenul Gablenz vrchnímu veliteli: »Ježto můj pravý bok a také týl ohrožen jest, prosím důtklivě, aby Německá Brusnice vzhledem na Úpici přiměřeně silným vojskem byla obsazena.«

Na Něm. Brusnici kladl Gablenz velkou váhu proto, že zrovna před touto vesnicí se nalézá křižovatka silnice od Úpice přicházející se silnicí trutnovsko-josefovskou. Zde očekával podmaršálek, že garda na jeho spojení narazí.

Na tuto žádosť odeslal Benedek o 2. hodině v noci 28. června tento rozkaz: »Bez průtahu nechť odešlou se dva prapory do Brusnice — Kyjů. Tyto nechť se přesvědčí, zdali Úpice obsazena jest, nechť podají o tom zprávu a zůstanou zatím v tamější krajině.«

Gablenzovi pak podána o tomto opatření zpráva s tímto dodatkem: »Osmý armádní sbor stojí za šestým u Dolan a za tímto stojí směrem k Jaroměři sbor čtvrtý. Mezi Skalicí a Náchodem udála se včera srážka mezi vojskem 5. sboru a nepřítelem. Skalice je v našich rukou.«

Tím časem dostal však Benedek — ještě v noci — od 1. armádního sboru telegram, oznamující, že značná čásť nepřátelského sboru k Rovensku pronikla a tato zvěsť utvrdila vrchního velitele v záměru, postoupiti s největší možnou silou k Jizeře na prince Bedřicha Karla, ačkoli po událostech u Náchoda a. Skalilce, o nichž teprve bude pojednáno, pilně se odporučovalo, aby na armádu korunního prince vší silou bylo udeřeno. V postupu na Jizeru chtěl Benedek dne 29. pokračovati a 10. a 4. sbor měly při tom jeho armádu krýti proti armádě korunního prince.

Přemýšleje pak o ohroženém postavení podmaršálka Gablenze u Trutnova dospěl vrchní velitel k přesvědčení, že se může Gablenz hrozícímu nebezpečí nepřátelského útoku v pravém boku prostě vyhnouti tím, když sám s celým svým sborem na kritickém místě, u Něm. Brusnice, čelem k východu se rozestaví a tam pruskou gardu zrovna tak důkladně odrazí, jako den před tím generála Bonina.

Podmaršálku Gablenzovi zaslán tedy ráno o 5. hodině tento rozkaz: »Všechno vojsko 10. sboru nechť ustoupí s 2. plukem dragounů nazpět k Brusnici a zaujme tam nové postavení.«

V noci nařízený odchod dvou praporů 4. sboru do Brusnice — Kyjů nezdál se již býti nutným a rozkaz k tomu odvolán.

Gablenz obdržel Benedekův příkaz o 7 ½ hodině ranní a učinil ihned po jeho smyslu. Povozy (train) sborového stanu jakož i vozotajstvo pluků a sborový park muniční vypravil s rozkazem, aby bez odpočinku s největší možnou rychlostí ustoupily přes Studáuku na Huntířov. Za touto kolonnou měly následovati po silnici k Brusnici a Kyjům sborová dělostřelecká reserva, brigáda Kneblova a brigáda Wimpffenova. Windischgraetzovi dragouni a jízdní batterie sborové dělostřelecké reservy měly tento pochod v levém boku krýti a za tím účelem přes Starý Rokytník do Studence odejet a na tamějších výšinách proti Úpici se postavit. —Brigáda Mondlova měla postupující sbor krýti směrem k Trutnovu a dáti se na ústup teprv, až hlavní voj sboru přiměřeně bude v popředí. — Brigáda Grivičičova konečně obdržela rozkaz, aby s vysočiny nad Trutnovem přes Starý Rokytník a Rubínovice na Radči postoupila a tam buď jakožto přední voj čelem proti Úpici se postavila aneb po případě proti pravému boku nepřítele operovala, kdyby tento na Kyje postupoval.

Z brigád disponovaných nazpět k Brusnici-Kyjům chtěl Gablenz Kneblovu brigádu rozestaviti na východních výšinách u Stříteže, brigádu Wimpffenovu pak na východních výšinách u Kyjů, obě čelem proti Úpici.

Při těchto disposicích předpokládal Gablenz, že jsou na Josefov vedoucí cesty, jichž sbor jeho použiti měl, dostatečně zabezpečeny (proti útoku od Úpice) prozatím šesti prapory a poloviční batterií čtvrtého armádního sboru. Ale v tom byla osudná mýl k a. Brigáda generál-majora Fleischhackera byla dne 27. června vyslána na ochranu cest od Horek a Hostinného na tu stranu vedoucích a postoupila jednou polovicí k Horní Brusnici na severozápadě od Králové Dvora, druhou polovicí pak do Nových Zámků a generál Fleischhacker podal o tom večer téhož dne zprávu. Gablenz pak si spletl Brusnice a domníval se, že je Fleischhackerova brigáda v Brusnici u Kyjů! Avšak měl právo předpokládati, že jsou u Brusnice-Kyjů dva jiné prapory čtvrtého sboru, neboť nebyl o tom zpraven, že Benedek svůj (oběma řečeným praporům) na jeho žádost o 2. hodině v noci daný rozkaz ráno o 5. hodině zase odvolal. —

Kdyby byl podmaršálek Gablenz svrchu uvedené disposice učinil o tři nebo čtyři hodiny dříve, t. j. kdyby mu byl Benedek hned o druhé hodině v noci ústup na Brusnici nařídil, a ne teprve o hodině páté, bylo by se dle úsudku všech stratégů cíle dosáhlo. Gablenz vykonávaje došlý ho rozkaz předpokládal bezpečně, že mu Benedek na zabezpečení Brusnice přiměřenou posilu poslal. Kromě toho neměl asi za možné, že by pruská garda, která den před tím napjatý pochod šesti mil vykonala, již dopoledne jeho kolonny zasáhla.

Avšak odpůrcové jeho byli již několik hodin v plném pohybu. První pruská gardová divise (Hillerova) dorazila večer dne 27. června k Úpici a přenocovala tam. Na její zprávu, že je spojení s Boninovým sborem úplně přerušeno, obdržela ještě v noci od korunního prince (z Hronova) rozkaz, aby co nejrychleji směrem na Pilníkov odrazila. Druhá gardová divise pruská, kteráž silnou míli pozadu (u Kostelce) stála, dala se o 5. hodině na pochod a dorazila za tři hodiny k Úpici. Touž dobou pak, co Gablenz oddílům svého sboru podrobné rozkazy k pochodu na Brusnici zasílal, byla první gardová divise pruská pod plukovníkem Kesslem již na cestě k Brusnici a obě brigády přichystány ho následovat, kdežto Kesslovi husaři celou krajinu v popředí, až ke trutnovsko-brusnické silnici projížděli. Táhl tedy proti Gablenzovi, až na brigádu těžké jízdy, která den před tím generálu Steinmetzovi k Náchodu na pomoc poslána byla, celý gardový sbor silou asi 30.000 mužů.

Korunní princ pruský nevěděl ještě, že Boninův sbor úplně poražen byl a za hranici ustoupil, i posílal tedy gardový sbor Boninovi na pomoc. Rozkaz jeho v té příčině v noci o 2. hodině vydaný zněl takto: »Ježto bitka 1. armádního sboru u Trutnova nerozhodnuta zůstala, nařizuji, aby gardový sbor ve svém předepsaném pochodu až ke Kyjům pokračoval a tam, jestli boj u Trutnova dosud trvá, na toto místo postoupil a do zápasu se vmísil. Musí se co možná brzy odraziti.«

Podmaršálek Gablenz dav rozkaz k pochodu předejel svůj sbor, aby oddíly vojska, jež u Brusnice a Kyjů očekával, do vhodného postavení uvedl a pod jejich ochranou rozstup svého vlastního sboru provedl. Avšak již u Stříteže došla ho od předních hlídek zpráva, že se v levém boku objevila jízda nepřátelská. Gablenz přesvědčil se za malou chvíli, že sotva na 1500 kroků vedle něho jedou pruští husaři, za nimiž se již také ukazovaly malé oddíly pěchoty: to byl přední voj 1. gardové divise, kteráž od Úpice na Střítež postupovala.

Gablenz byl objevením se pruské gardy překvapen, což jeho generálnímu štábu nikterak nebylo ke cti. Úpice jest sotva na míli vzdálena od místa, kde hlavní síla Gablenzova sboru tábořila, a na takovouto nepatrnou vzdálenost nesmí býti nic nejasno sboru, který má dostatek jízdy, zejména v tu stranu, odkudž se očekává nebezpečí. Spíše lze omluviti nedorozumění, že Gablenz v Brusnici u Kyjů předpokládal brigádu Fleischhackerovu, kteráž byla v Brusnici u Králové Dvora. Kdyby se bylo šetřilo pravidla, že na sebe odkázané sbory, když na sebe nevidí, pravidelně patrulové spojení mezi sebou udržovati musí, bylo by se to nedorozumění zajisté záhy vysvětlilo.

Gablenz spatřiv nepřítele odeslal tu čásť vozotajstva, jež u Stříteže se nalézala, ihned přes pole k Pilníkovu a dal lesní parcely u silnice obsaditi setninou pěchoty, kteráž dosud doprovázela povozy. Jedna batterie dělostřelecké reservy, kteráž byla Střítež minula, vyjela na výšinu na západní straně silnice a zahájila odtud ihned prudkou palbu na pruské vojsko u Studence. Hned první rány byly tak trefné, že nepřátelské vojsko úkryt hledajíc rychle ustoupilo. Avšak záhy vyrazilo opět ku předu, když byla batterie pruského předního voje na návrší u Studence (na západní straně) vyjela a odtud na palbu rakouské batterie odpovídati začala.

Vydáno v roce 1896