ARMÁDY A HISTORIE

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - VII. Před rozhodnutím

rdový sbor pruský, poraziv dne 28. Gablenze, a obnoviv spojení jednak s Boninem, jednak se svou jízdní divisí, vydal se následujícího dne z rána na pochod k Labi, ke Králové Dvoru, kdežto s druhé strany také Steinmetz k témuž cíli se měl bráti.

Na pravém břehu Labe postupoval touž dobou Gablenz se svým sborem od Nových Zámků kolem Králové Dvora do Josefova; o 11. hodině, když už byla hlavní massa Gablenzova 10. sboru Králové Dvůr minula, vešly do města zbytky brigády Grivičičovy, sformované do dvou praporů a odebraly se na náměstí, aby si odpočinuly. Potom přišly batterie dělostřelecké reservy a posléz v krátkých přestávkách brigády Kneblova a Mondlova.

Sotva že byla Kneblova brigáda městem prošla, začaly do Králové Dvora dopadati projektily nepřátelských děl. General-major Knebel nařídil ihned dělostřelecké reservě, kteráž s muničním parkem na jižní straně města odpočívati chtela, aby vyjela na návrší za nádražím, a komandoval tam také vlastní brigádní batterii a batterii brigády Grivičičovy. Prapory jeho brigády vystoupily také na návrší, kdežto 28. bataillon myslivců v lese nedaleko nádraží se rozestavil na ochranu batterii.

Přední voj gardového sboru pruského hnul se o polednách od Stříteže ke Králové Dvoru a hlavní massa sboru brala se za ním přes Kocbeř. Přední voj dorazil o 2. hodině odpolední ke Králové Dvoru a zvěděv, od napřed vyslané jízdní hlídky, že se tam rakouské vojsko nalézá, rozvinul se ihned k útoku.

Strhl se prudký boj, kterýž ale jenom půl hodiny potrval; rakouské prapory, byvše ze tří stran prudce napadeny, musily po krátkém statečném odporu na ústup se dáti. V kratinké této bitce ztratily: mrtvých 10 důstojníků a 72 muže; pohřešených 135 mužů; raněných 5 důstojníků a 31 mužů, zajatých pak 8 důstojníků (z nich 3 raněné) a 359 mužů (z nich 166 mužů raněných). Pruská brigáda ztratila prý jenom 2 důstojníky a 68 mužů, mrtvých i raněných.

Prusové zatlačivše rakouské vojsko obsadili Králové Dvůr, ale nepodnikli do večera žádného dalšího útočného postupu. Boj nebyl již u Králové Dvora žádný, ale mezi kolem táhnoucími rakouskými oddjly a pruskou gardou vyměňovány téměř ustavičně salvy dělové. Avšak tato střelba na velikou vzdálenosť neměla ani tu ani i tam valného účinku. Teprv po 7. hodině houkání děl ustalo.

Generál Steinmetz dopřál svému vojsku ve Skalici dopoledne dne 29. června krutě zaslouženého odpočinku a odrazil teprv o 2. hodině západním směrem k Labi, na Chrustníkovo Hradiště. Avšak asi míli na jih od Skalice, u Dolan, stál čtvrtý rakouský sbor pod generálem hrabětem Festetičem; sbor tento posunul svoji posici trochu dále na severozápad až k vesnici Svinišťanům. Tudy musily se pruské kolonny kolem bráti a nepříteli celý svůj bok na postřel vydati. Avšak Festetič dostal od Benedeka (již dříve) rozkaz, aby se tu do žádného většího boje nepouštěl, nýbrž nepřátelskému útoku ústupem k Josefovu se vyhnul. Leč ani Steinmetz nepřál si třetího boje před svým spojením s gardami a takž nebyla by zde ani rána padla, kdyby byli vojevůdci svoje záměry navzájem znali.

Avšak brigáda Wittichova, kteréž byl Steinmetz ochranu svého ohroženého boku uložil, přiblížila se tak těsně k rakouským hlídkám, že se mezi oběma strhla ostrá dělostřelecká přestřelka; hrabě Festetič obávaje se, aby příliš rychlým ústupem svoje vojsko nezdemoralisoval, rozvinul dvě brigády pěšího vojska v první řadě a třetí brigádu v řadě třetí, aby teprv po odraženém nepřátelském útoku ústup zahájil. Na to uznal generál Kirchbach, jenž pruskému přednímu voji komandoval, pro bezpečnosť sboru za nutné, tyto massy rakouského vojska zatlačiti i nařídil za tím účelem brigádě Tiedemannova, aby na Svinišťany útočně postoupila.

A takž strhla se tu nad míru ostrá a krvavá bitka, ve kteréž se zase osvědčila veliká převaha pruské střelné zbraně nad rakouskou. Svinišťany byly dobyty, ale boj pak na Steinmetzův rozkaz zaražen. Steinmetzovo vojsko postupovalo večer dále na Chrustníkovo Hradiště.

Festetičův sbor utrpěl značnou ztrátu: 39 důstojníků a 1411 mužů mrtvých, raněných a zajatých. Hned na počátku bitky zaslal Festetič o tom Benedekovi zprávu; avšak vyslaný s ní důstojník dorazil teprv o 7. hodině večerní do Dubence, odkudž nazpět poslán byl s rozkazem, aby čtvrý armádní sbor zvolna ustoupil za Labe.

Steinmetz dorazil do Chrustníkova Hradiště asi o půlnoci; tím bylo docíleno jeho spojení s korunním princem a touž dobou dorazil také 6. sbor pruský do Skalice. Na druhém křídle korunního prince srovnal a seřadil generál Bonin svoje vojska a postoupil dne 30. června přes Trutnov a Pilníkov na Labe, k němuž přední voj jeho u Hostinného dorazil. Zde objevil se pak záhy pluk dragounů od první, z Jičína postupující armády prince Bedřicha Karla na očividný důkaz, že je nebezpečí plný úkol sloučení všech pruských branných sil vykonán. Toto sloučení stalo se dne 1. července ještě úplnějším, an princ Bedřich Karel Miletín obsaditi dal, a korunní princ přední voj prvního armádního sboru pod Hostinným na pravý břeh Labe posunul.

Polní zbrojmistr Benedek trvaje na plánu, chovati se oproti korunnímu princi jenom obranně a udeřiti vší ostatní silou na prince Bedřicha Karla, vydal a odeslal dne 28. června (mezi 5. a 6. hod. odpolední) podrobné rozkazy pro postup hlavní armády na Jizeru, kterýžto postup dne 29. a 30. června proveden býti měl. Dříve nebylo ani lze tento hlavní pochod zahájiti, ježto šestý a osmý sbor armádní (dle dřívějších Benedekových disposicí) na pravém břehu Labe teprv se očekávaly a druhý sbor se třemi divisemi jízdy a dělostřeleckou reservou od východu přicházejíce ne dříve než večer k řece doraziti s to byly. Tím rychleji mělo se následujícího dne postupovati.

Dvě hodiny po odeslání pochodových rozkazů došla Benedeka zpráva o boji u Skalice a v 10 hodin stihla zvésť o Gablenzově ústupu. Následkem toho učinil Benedek v disposicích pro následující den některé změny, ale podceňuje váhu porážek v bojích s kolonnami korunního prince utrpěných setrval na postupu k Jizeře.[1]

Avšak dne 30. června, po dobytí Jičína pruským vojskem, stal se Benedekovi zjevným celý stav armády a on pozbyl důvěry. On viděl již naprostou nemožnost, aby armáda v zaujatých právě a držených posicích bitvu svedla, ježto 1. sbor a sbor saský, kteréž měly vedle 3. sboru zaujati frontu bitevního šiku k západu, rozhárány a vysíleny k hlavní armádě byly dorazily. Clam Gallas nebyl již s to prince Bedřicha Karla zadržet, ba on byl pro tento a následující den vůbec všelikého boje neschopen.

Bylo potřebí už jenom silného pochodu, aby se armáda prince Bedřicha Karla objevila Benedekovi v týlu, neboť od Jičína ku středu Benedekova postavení nebylo více než čtyři míle. Jenom smělý útočný postup přes Josefov na levé křídlo byl by mohl Benedeka zbavit nutnosti, aby se dal na ústup. Avšak k takovéto smělé offensivě nebyla už spůsobilou armáda, kteráž byla oproti slabšímu a za nepříznivých okolností bojovavšímu nepříteli ve třech dnech celou šestinu své síly ztratila. Nemoha tedy útočně ku předu a maje armádu korunního prince v čele před sebou, armádu pak prince Bedřicha Karla v boku a v týlu, rozhodl se Benedek pro ústup ke Králové Hradci a zaslal (v 5 ¼ hod. odp.) generálnímu pobočníkovi Jeho Veličenstva císaře tento telegram:

»Úplný rozvrat prvního jakož i saského sboru nutí mne, abych se dal na ústup ke Králové Hradci. Hlavní stan bude od zejtřka tam na blízku.«

To bylo prvním doznáním nezdaru. Dosud rozesílány z hlavního stanu do Vídně, do rakouských zemí, do jižního Německa a evropským vládám jenom zprávy vítězné a veřejné mínění — mimo Čechy — bylo dokonale v omyl uvedeno. Od Náchoda telegrafoval Benedek, že Ramming uložený sobě postup na Skalici šťastně provedl odraziv všechny nepřátelské útoky. Pak přišla zvěsť o Gablenzově vítězství u Trutnova, potom krátký Benedekův telegram ze Skalice, že se tam nic vážného nechystá a že se rakouské dělostřelectvo skvěle osvědčuje — to všechno tlumočilo a vykládalo se jako »vítězství za vítězstvím«. Proto spůsobila Benedekova depeše ze dne 30. června poplach větší, než hromová rána z čista a jasna nebe. »To všechno lze odpustit« — praví ve svém díle pruský strateg a vojenský spisovatel Heinrich Blankenburg — »avšak není lze odpustit, že Benedek všechnu vinu svého neštěstí výhradně svaloval na svoje generally. Clam Gallas učinil dosti chyb, avšak největší čásť viny připadá Benedekovi. On sám stál se šesti armádními sbory proti čtyřem, na pěchotu podstatně slabším sborům korunního prince, kdežto Clam Gallas jenom se dvěma sbory čeliti měl čtyřem a jedné polovině sboru pruského. Clam Gallas bojoval za nepříznivých strategických okolností, a nepřízní těchto okolností byly z valné části vinny rozkazy vrchního velitele. Benedek měl oproti korunnímu princi všechny výhody strategické a taktické situace a mohl při tom zcela svobodně rozhodovat...«

Avšak vraťme se k ději.

Odeslav shora uvedený telegram pobočníkovi J. V. císaře, odůvodnil Benedek velitelům sborů a jízdeckých divisí své rozhodnutí pro ústup na Králové Hradec výnosem datovaným v Dubenci dne 30. června, žádaje za přesné a přísné provedení podrobných disposic pro ústup ten, vydaných téhož dne o 3. hodině odpolední.

Císařská armáda a saský sbor armádní vyklidily v noci ze dne 30. června na 1. července své posice a provedly Benedekem předepsaný ústup do nových posicí do rána a poledne 1. července. Hlavní stan odejel o 2½ hodinně ranní z Dubence přes Hořiňoves, Chlum, Neděliště ke Králové Hradci, při kteréžto jízdě velitel armády obhlídku krajiny vykonal.

Tím časem zvěděl již Benedek o celé tíze utrpených porážek u Jičína, Trutnova, Náchoda a Skalice a hlubokým žalem jat zoufal již nad sebou, svým okolím a věcí, pro kterouž se byla armáda do boje vypravila. V Králové Hradci obdržel telegram, kterýmž císař odpovídal na Benedekovu z Dubence zaslanou depeši o nutosti ústupu na Králové Hradec. Telegram ten zněl:

»Ačkoli mi od Vašich zpráv ze dnů 27. a 28. m. m. z Josefova a telegrafické zvěsti ze dne 29. z Dubence výsledek operac znám není, mám přece — navzdor zprávě o nutném ústupu na Králové Hradec — pevnou důvěru, že Vaše energické vedení co nejdříve příznivých výsledků docílí a že Vaše síla pořádek udrží.« [3016]

Avšak tato povzbuzující slova panovníkova nedovedla osvěžiti skleslou mysl nešťastného vojevůdce. Jeho nitro bylo naplněno tesknou předtuchou příštích věcí a on, hledě beze vší už naděje vstříc věcem, kteréž přijíti měly, zaslal Jeho Veličenstvu císaři o 11 ½ hodině dopolední, aniž kdo o tom zvěděl, tento telegram:

»Prosím Vaše Veličenstvo důtklivě, abyste za každou cenu mír uzavřel. Katastrofa pro armádu neodvratna. Podplukovník Beck odjíždí ihned nazpět.

Podplukovník Beck z generální adjutantury císařovy byl totiž ráno o 9 ¼ hodině přijel do Benedekova stanu, maje od panovníka nařízeno, aby se o stavu věcí osobně přesvědčil.

Jeho Veličenstvo císař nemohl na Benedekovu radu přistoupiti. Neboť jakkoli byl stav poražených několika sborů nepříznivý, nebylo přece možno s nepřítelem vyjednávání zahájiti, aniž svedena bitva, kteráž by o osudu vojska a státu rozhodla. Také nemohlo nikomu opodál stojícímu na rozum jíti, že by armáda za těch několik dní již docela k boji neschopna a katastrofa neodvratna byla. Proto odpověděl císař Benedekovi o 2. hod. 10. min, telegraficky:

»Mír uzavříti nemožno. Nařizuji — není-li jiného zbytí, aby se v největším pořádku nastoupil zpáteční pochod. Byla nějaká bitva?« [3020].

Na to hlásil vrchní velitel telegraficky o 11. hodině v noci J. V. císaři:

»Telegramy Vašeho Veličenstva, čísla 3016 a 3020 jsem obdržel. Šifrám porozuměl. — Sbory 6. a 10. utrpěly nesmírně, sbor 8. velmi silně; 1. sbor, jak jsem se dnes osobně přesvědčil a sbor saský jsou také neobyčejně znaveny a potřebují několika dní, aby se sebraly. Také 4. sbor utrpěl ztráty.

Z osmi sborů jsou tedy, bez bitvy, jenom po částečných bitkách, toliko dva nedotknuty, ale i tyto jsou jakož i jízdní a dělostřelecké reservy velmi umdleny. Všechno potřebuje nutně odpočinku, nové obuvi i jiných věcí. Sbor 10. zejména také nádobí k vaření. Veliké ztráty spůsobeny hlavně palbou jehlovek, nad jejich vražedným účinkem všichni užasli, kdo v boji se ocítili.

To všechno donutilo mne, po včerejších zkušenostech a telegraficky ohlášené pohromě sborů 1. a saského, ustoupiti sem. Cestou zastal jsem massy armádního vozotajstva, kteréž nemohlo býti náležitě nazpět posunuto a kdyby za takovýchto okolností nepřítel důrazný útok byl podnikl, aneb kdyby ještě jej učinil, dříve než 1. sbor a Sasíci se uspořádají a armáda poněkud se zotaví, byla by katastrofa neodvratna. Na štěstí nás nepřítel dosud neznepokojil. Dopřeji tedy zítra armádě odpočinku a stáhnu vozotajstvo nazpět; avšak déle zde pobyti nemohu, poněvadž do pozejtří nastane v táborech nouze o pitnou vodu a ustoupím dne 3. dále na Pardubice.

Nebudu-li zaskočen, budu moci na vojsko opět spolehnouti, a naskytne-li se příležitost k útočnému postupu, učiním jej, ale jinak budu hledět, abych armádu co možná v dobrém stavu nazpět do Olomouce přivedl a Vašeho Veličenstva nejvyšší rozkazy, na kolik jen v mých silách bude, jistě však s naprostým nasazením všeho provedl.«

Následujícího dne, 2. července o 11. hodině 25 minutách dopoledne telegrafoval náčelník generálního štábu armády, podmaršálek baron Henikstein ještě toto generálnímu pobočníkovi císaře:

»Doufám, že byly Beckovy dojmy telegramem polního zbrojmistra z dnešní noci značně změněny. Prosím, abyste v tom směru působil. On přibyl zrovna v nejnešťastnější chvíli. Všechno se může ještě zlepšiti.«

Ale než ještě tato depeše došla, nařídil J. V. císař, aby podmaršálek baron Henikstein, generalmajor Krismanič a generál jízdy hrabě Clam Gallas byli odvoláni a do Vídně posláni.

Od armády odvolaní generálové dověděli se o svém osudu teprve dne 3. července ráno a také nově jmenovaný náčelník generálního štábu generalmajor Baumgarten přibyl teprv ráno dne 3. července do hlavního stanu. Do večera dne 1. července utišil se, jak z uvedených telegramů vidno, Benedek velmi značně, a nepovažoval již stav vojska za tak zoufale beznadějný, jako ještě téhož dne ráno.

Již o 2. hodině odpolední nařídil, aby vyslány byly na všechny strany patruly proti nepříteli, aby velitelství nabylo přesných zpráv o jeho postaveních a pohybech. Večer pak vydán rozkaz, aby armáda do zítřka zůstala v zaujatých dosud posicích a vydány podrobné disposice, kam se odebrati a kde postaviti mají vozotajstvo, velká bagáž jednotlivých kolon a park se střelivem. Na konec tohoto rozkazu učiněno známo, že se hlavní stan armády nalezá v Pražském předměstí Králové Hradce v hostinci »u města Prahy«.

[1]  Rakouský generál Horsetzky praví ve svém německém spise »Přednášky ze strategie« o Benedekově situaci v posledních dnech měsíce června: »Benedek stál v červnu mezi nepřátelskými armádami na vnitřní linii. Dne 26. dověděl se, že silná kolonna pruská od Kladska na Skalici postupuje, jiná od Schönberku na Trutnov jde a armáda prince Bedřicha Karla od Liberce na Jizeru spěchá. On měl dne 27. června u Josefova VIII., IV. a III. sbor skoro pohromadě, VI. stál u Náchoda, X. u Trutnova, I. pak a Sasové na Jizeře. On věděl, že je armáda Bedřicha Karla silnější a že by v případě (pruského) úspěchu na Jizeře rakouskému vojsku ústupovou čáru přes Pardubice více ohrožovala, než by možno bylo armádě korunního prince, poněvadž Josefov a Králové Hradec hlavní silnici uzavíraly. On se chtěl vrhnouti nejdříve na Bedřicha Karla. Touto myšlénkou zaujat, jel dne 28. dopoledne z Josefova skrze tábor v noci do Dubu postoupivšího IV. sboru do Skalice. Vojsko jásalo očekávajíc, že je povede do boje. U Skalice setkal se s vojskem VI. sboru, jež vystřídáno bylo v rozestavení na východní straně Úpy sborem VIII. K tomu doraziv, dal rozkaz: »Zde nesmí naprosto dojíti na srážku!« a ohlásil, že chce odejíti s hlavní armádou na Jizeru, aby co nejdříve na Bedřicha Karla udeřil. Tím byla první fáse války rozhodnuta. Theoreticky naprosto správné ocenění skupin silových osvědčilo se (v praxi) nesprávným. Nikoli silnější a ústup více ohrožující, ale vzdálenější, nýbrž slabší, rozdělená a bližší silová skupina korunního prince měla se napadnouti. Nebezpeěí dalo se zažehnati jenom tím, kdyby byl polní zbrojmistr na témž místě v tutéž hodinu, kdy pro odchod na levo se rozhodl, k útoku na korunního prince se odhodlal a k tomu IV., III., VI., II. a X. sbor již dne 29. ustanovil. Tím, že nechal X. sbor u Trutnova a VIII. sbor u Skalice bez podpory, ztratil dopoledne Trutnov a odpoledne Skalici; velká čásť armády vykrvácela se v těchto drobných bojích; zbytek vysílil se namahavými pochody a zamýšlený postup na levo objevil se již dne 29. nemožným.«

Vydáno v roce 1896