ARMÁDY A HISTORIE

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - X. Praha za války 1.část

Ve II. kapitole opustili jsme Prahu dnem 25. června, kdy došla z Italie radostná zvěsť o skvělém vítězství rakouské armády pod arcivévodou Albrechtem nad vojskem italským.

Téhož dne přivezeni do Prahy dvěma četnickými strážmistry čtyři pruští zajatci, tři dragouni a jeden husar. Vojíni tito byli zajati při srážce s rakouskými husary blíže Dol. Mnichova na česko-saských hranicích, odkudž přes Turnov dopraveni byli do Prahy. Zde na nádraží byli od strážmistrů jak náleží vyčastováni a lidem v restauraci se zdálo, že jsou bezděční pruští hosté v rakouském zajetí mysli docela veselé.... První pruští zajatci! Nepatrná zvěsť, ale zavdala podnět ke dlouhým a živým hovorům po celém městě. »Jest to dobré znamení nebo zlé?...« Obecně souhlasilo se, že dobré, jest-li vůbec jaké.

Téhož dne přestala c. k. zastavárna pražská »za příčinou hrozícího nebezpečí válečného« přijímati klenoty do zástavy a vydávati je na výplatu. Jiného druhu zástavy přijímaly a vydávaly se dále, Tolikéž úroky na zástavné klenoty.

V obecenstvu pražském roznesla se pověst, že bude drahocenný stříbrný hrob sv. Jana Nepomuckého ze svatovítského chrámu roztaven, že budou z něho raženy peníze a stát že dá po válce přiměřený obnos fondu na dostavění chrámu sv. Víta. Pověst ta byla s kazatelen za lichou a nesmyslnou prohlášena s vysvětlením, že byl stříbrný hrob sv. Jana jen proto rozebrán a do beden uložen, aby v případě nepřátelského vpádu mohl býti z Prahy na bezpečnější místo odvezen.

Jakožto charasteristická drobnůstka zasluhuje zmínky, že vídeňské policejní řiditelství zapovědělo knihkupcům zapichovati do map ve výkladních skříních vystavených barevné korouhvičky naznačující, kde která branná moc stojí, ježto prý se tímto spůsobem obrazně rozšiřují zprávy o pohybech vojska, což noviny pražské jednak pro výstrahu pražským knihkupcům, jednak pro posouzení vojenské úzkostlivosti rakouské v denních zprávách neopomenuly zaznamenati.

Pomocný výbor, kterýž pro ošetřování raněných vojínů v Praze dobrovolně zřízen byl, sestavil velký odbor sběrací; tento odbor rozdělil si město na 9 okresů a zřídil v každém okresu zvláštní skupinu svých členů, aby tam a jenom tam sbírala příspěvky na penězích, cupanině čili třepence, obvazadlech, prádle a jiných potřebách špitálních. Sbírání pak zahájeno velmi energicky a s velkým úspěchem.

Dosud nebylo žádných určitých a přesných úřadních zpráv o bojích severní armády a veřejné mínění trávilo z pověsti a vítězné bitvy u Custozzy (v Italii) dne 24. června svedené.

Avšak interess o boje v Italii ustupoval trapné nejistotě ohledně zápasů na půdě české. Všechny vrstvy společnosti pražské byly hluboce rozechvěny a rozčilení neochabovalo ani v noci. Tisícové lidu obléhali státní nádraží a plnili ulice k němu vedoucí až do pozdních hodin večerních a každý příchozí vyslýchán s horečnou dychtivostí, co ví neb slyšel z bojiště. Na nároží nalepovány sice jakési místodržitelské plakáty o postupu bojů, ale zprávy tyto zněly jako orakula, kteráž si každý dle svého mohl vykládati a také vykládal. Určitější zprávy vydány teprve dne 27. června. Téhož dno odpoledne dalo místodržitelství na pražská i předměstská nároží nalepiti tyto tučně vytištěné telegramy:

»Dle dosavadních telegramů má se za to, že právě v tomto okamžiku bitva větší rozsáhlosti před se jde. Hodnověrné zprávy o výsledcích jakýchkoli uveřejní se ihned, jakmile dojdou praesidiá českého místodržitelství.«

(Druhý telegram:)

»Výsledek dne jest náš! Šestý armádní sbor byl v činnosti. O 4. hodině 11 minutách odpoledne objevil se pruský důstojník štábní co vyjednavatel. Bitva byla znamenitá. V Josefově dne 26. června o 5. hod. odpolední.«

Časopisům pak došly z hlavního stanu v Josefově tyto telegramy: »Z hlavního stanu v Josefově 27. června, ve 12 hod. v poledne. V 9 hod. dopoledne větší srážka s Prusy mezi Novým Městem n. Metují a Náchodem. V boji účastní se pěchota a dělostřelectvo. Boj v okolí Skalice a Náchoda rozhodně příznivý. U Nového Města nad Metují učinily útok jízda a dělostřelectvo. O 11. hod. byl boj u Náchoda úplně ve prospěch Rakušanů rozhodnut.«

»Z Pardubic, 27. června. Prusové obsadili Broumov, Polici a Náchod, odkudž postoupili až do Skalice. Odtud byli však naším vojskem odraženi a k zpátečnímu pochodu přinuceni. Na pochodu pálí vesnice. Skalice hoří. Obyvatelstvo prchá se vším, co možno vzíti s sebou, k Jaroměři, ke Král. Hradci a do Pardubic. Dnes ráno svedena bitva našich proti 60.000 Prusů u Vysokova, mezi Náchodem a Skalicí. Naši vítězí.«

»Z Opočna, 27. června. Telegram okresního starosty k místodržitelství: Rakouské vojsko u Náchoda vítězí. Ranění jsou již dopraveni do města.«

Následujícího dne pak došel tento telegram:

Z Pardubic, 29. června o 1 h. 50 m. z rána. Dnešní bitva u Náchoda a Skalice byla velmi tuhá. Vítězem bylo vojsko naše. Prušáci byli odraženi a jsou mocí zahnáni za hranice. Ztráty jejich jsou značné.«

Tyto telegramy, hlásající vítězství zbraní rakouských, spůsobily v Praze nesmírný jásot. Lid řítil se z domů na ulice a rval se zrovna o zvláštní vydání novin. Obě divadla, české i německé, ohlásila ihned slavnostní představení. Do českého představení, kteréž se konalo v obrovském tehdejším (dřevěném) Novoměstském divadle (v těch místech, v kde nyní se nalezá restaurační zahrada nového divadla německého) dán vstup všem lidem volný a veliké massy, jež kolosální tu budovu záhy ve všech prostorách přeplnily, provolávaly opět a opět »slávu« chrabrým vítězům. Zcela takový jásot byl i v divadle německém, na Ovocném trhu.

Tím trapnější bylo pak zklamání, když došly soukromé zprávy o postupu pruského vojska a obecenstvo pravdu již začalo tušiti. Napjetí v Praze stále rostlo. Kardinál arcibiskup kníže Schwarzenberg uspořádal veliké procesí, jež vyprositi mělo zbraním rakouským vítězství a říši brzký mír a lid velikými zástupy se v něm súčastnil. Myslilo se, že rozčilení již vrcholu dosáhlo; avšak že tomu tak nebylo, ukázaly záhy se dostavivší transporty raněných vojínů a vůbec další události.

Vydáno v roce 1896