ARMÁDY A HISTORIE

Válka z roku 1866 v Čechách, její vznik, děje a následky - X. Praha za války 3.část

Praha vstoupila do znamení příprav na uvítání pruského vojska. Obec Pražská usnesla se, že vyvěsí na radnici, obecních budovách a věžích bílé prapory, aby tím na jevo dala, že se nechce chovati nepřátelsky k vojsku pruskému. Také správy c. k. nemocnice, zemského blázince a c. k. trestnice vyvěsily bílé prapory, aby budovy jmenovaných ústavů označeny byly jakožto místa chráněná. Ale sotva že tyto prapory vztýčeny byly, vystrčil také tehdejší podplukovník a velitel městských ostrostřelců p. Karel rytíř Steffek ohromný bílý prapor na svém domě a brzy na to objevovaly se bílé prapory na četných domech v ostatních ulicích a po náměstích. »Národní Listy« napsaly o tom dne 7. července v denních zprávách: »Toto vyvěšování soukromých praporů jest nejenom zbytečné, ale i nedůstojné. Což. měšťané zdejší vedli válku s pruským vojskem? Což oni prohráli bitvu, že nyní o překot kapitulují? Vztýčí-li zastupitelstvo městské na radnici bílý prapor, mluví tím za celou Prahu, i netřeba naprosto, aby někdo ještě činil soukromé demonstrace, kteréž jsou zrovna tak jalové jako uvědomělého měšťanstva nehodné.« To účinkovalo a bílé prapory namnoze ze soukromých domů zmizely.

Vyvěšování bílých praporů pobouřilo všechen lid a nesčíslné davy valily se k Poříčské bráně, aby zde vyčkali příchodu Prusů. Prostranství kolem Prašné brány, Poříčí, hradby a most nad státním nádražím, ba i vrch Žižkov byly tak lidem posety, že vypadaly z dáli docela černě. Kolovaly nejrůznější slechy: tu že spatřil hlásný s kterési věže Prusy u Vysočan, tam zase že u Libně, ba kdosi rozhlásil po napjatých davech, že přibyl už pruský generál na radnici. Na soukromé bílé prapory zle se všude žehralo. K večeru začalo se vypravovati, že rakouská žádost o příměří Prahu pruskou návštevou ušetřila a lid se poněkud ukonejšen rozcházel.

S budov, kde se císařské královské úřady dosud nalézaly, snímány tím časem orly a poslední úřadníci odjeli. Úřadníci a úřadní sluhové obdrželi jakožto zálohu dvouměsíční gáži.

Městská rada usnesla se, aby zatím, až do nového nařízení, po celou noc hořely všechny plynové a olejové svítilny po celém městě. Ježto se počet lidu bez práce každým dnem množil, byly také upravovací práce na Letné rozšířeny, aby zahálející pracovní síly zaměstnány byly a lidu výdělku se dostalo. — Na podpory chudých členů ozbrojených sborů měšťanských povoleno, aby dostávali za každých ve veřejné službě strávených 24 hodin po 1 zlatém odměny a povolena za tím účelem purkmistrovi záloha 500 zlatých.

Všechny časopisy jakož i provolání purkmistra dra Bělského vyzývaly obecenstvo pražské, aby pruské vojsko uvítalo důstojně, vlídně, ale chladně, aby zachovalo při jejich příchodu vážné mlčení a jinak ve všem dokonalý klid a pořádek.

Dne 7. července záhy odpoledne přinesli cestující zprávu, že jsou Prusové již u Počernic. Zvěsť tato rozlétla se bleskem po Praze a ulice naplnily se ihned nesčetným lidem, jenž všechen se hrnul k radnici. Tam bylo pro Prahu všechno; tam byla skutečná, výkonná vláda a dr. Bělský byl vladařem.

Jakmile byla na radnici došla určité znějící zpráva, že Prusové na Prahu postupují, požádal dr. Bělský majory ozbrojených sborů Bernta a Klenku, aby s ním k Počernicům vozmo vyjeli a o pravdivosti či mylnosti zprávy se přesvědčili. Pánové odjeli v kočáře, ale v polovině cesty potkali už vůz obecního představeného ze Chval, kterýž od pruského velitele k dru. Bělskému vyslán byl.

Ve Chvalech byl už totiž oddíl pruského vojska, v jehož čele se nalezal podplukovník Ranisch. Tento poslal purkmistrovi pražskému svoji navštívenku, na jejímž rubu byl napsal přání, aby přijeli k němu ven vyšší úřadníci, s nimiž by se domluviti mohl ohledně obsazení města.

Na to sestoupila se o 3. hodině městská rada ku krátké poradě. Zároveň dána dle dřívější úmluvy o věci zpráva panu arcibiskupovi, kardinálu knížeti Schwarzenbergovi, kterýž také o 3/4 na 4. hodinu v prostém kněžském rouše k radnici přijel a přese všechny námitky členů městské rady na úmyslu setrval, že purkmistra do pruského táboru doprovodí.

O půl páté hodině odejeli tedy: kardinál-arcibiskup, purkmistr Dr. Bělský, městští radové Fürst a Hainz a ubytovací komisař Jan Karásek do Chval, provázeni hlučnými pozdravy lidu, kterýž od radnice až daleko za Karlín tvořil hustý, nepřetržitý špalír. V Karlině připojil se k pražským kočárům kočár tamějšího purkmistra Gotzla.

Před vesnicí Chvaly byly kočáry od pruské hlídky zadržány; pánové vystoupili z kočárů a odebrali se k pruskému veliteli.

Deputace byla od kr. pruského podplukovníka a velitele prvního pluku pruské obrany zemské pana Ranische co nejzdvořileji přijata, a bylo jí od tohoto v hlavní věci následující ve známosť uvedeno: Sbor král. pruského vojska, jež v Praze zůstane posádkou a jehož příchod započne dnes o 9. hodině, čítá 8000 mužů se 200 důstojníky. Velitelem celého tohoto sboru jest generál šlechtic Rosenberg- Gruszcyzňski, za místního velitele v Praze ustanoven jest výše jmenovaný podplukovník sám. Veškeré jmění soukromé, společenské i obecní má zustati nedotknuto, žádá se ale úplné zaopatření zde posádkou položeného vojska, jež, pokud možno, ubytuje se v kasárnách. Důstojníci ubytováni budou v panských domech. Uznává se, že zaopatření posádky pro Prahu ustanovené nemá nésti jen město samo, že by to měla nésti celá země, to však velitelstvo král. pruského vojska nemůže samo prováděti a lituje, že na svém místě nesetrvaly c. k. politické úřady, jež by v tom ohledu byly mohly vyhověti. Pro každého muže žádá se ráno půl lotu černé kávy a houska, k obědu polévka, půl libry masa a příkrm, k večeři maso a sklenice piva. Všeliké dovážení potravy do města zůstane úplně svobodno a má se vůbec obchod a průmysl bez všeliké překážky svobodně provozovati. Veškerá místní policie se ponechá beze všeho obmezení obci, a jenom na požádání purkmistra poskytne se pomoc vojenská. Veškeré stráže v městě mohou jako dosud i na dále obsazovati městské sbory, nebude-li jim to na obtíž; kdyby si toho však nepřály, obsadí stráže vojsko, jemuž na každý způsob vyhražují se hlavní stráž na Staroměstském náměstí a u generálního komandanta. na Malé Straně, kdež velitel posádky a místní velitel městský také se ubytují. Svoboda tisku nebude nijak obmezena, pod výminkou, že tisk ničím se nedotkne cti královského vojska pruského a Pruska vůbec. V příštích dnech půjde tudy od Labské armády pruské 58.000 mužů, avšak vojsko toto se ve městě nezdrží a možno-li, snad ani městem nepůjde. Veškerá ohlášení k obyvatelstvu pražskému vydána budou v obou jazycích zemských, jakož dnes již první takové provolání bude vydáno. —

Před radnicí staroměstskou bylo večer pozdě do noci velmi živo. Množství lidstva očekávalo návrat kardinála-arcibiskupa a purkmistra pražského ze Chval. Napnutosť čekajících dosáhla stupně nejvyššího, když konečně o čtvrt na deset čekané povozy zastavily před vraty radnice a pan purkmistr s radními jej doprovázejícími odebral se do hořejších síní. »Co asi přinesli?« byla otázka všeobecná, v níž soustřeďovalo se veškeré rozechvění, všechna nejistota posledních dnů. Kdokoli z radnice vycházel, byl zastavován a otázkami zasypáván, a teprv když posléze vešlo ve známosť, že pruské vojsko bude ubytováno toliko v kasárnách, že majetek soukromý zůstane ušetřen atd., rozcházel se lid na všechny strany, aby dále sdílel, co byl zvěděl. Však mnozí ještě setrvali, čekajíce buď na podrobnější zprávy, buď na výsledek rokování, na kterém dlela zatím již sesílená rada městská. V sezení od 9. hodiny do čtvrt na jedenáctou trvajícím ustanoveno, že všechny kasárny zdejší mají se bez prodlení pro vojsko pruské náležitě upraviti a zásoby pro stravování mužstva zaopatřiti. Ihned učiněno rozdělení prací těch mezi městské radní, a sice tak, že ještě v noci se počalo s cídéním a upravováním kasáren, nakupováním masa, piva a jiné potravy.

Pozdě v noci na den 8. července zaslána časopisům pražským k otištění tato vyhláška:

»Královské pruské vojsko zvítězivší v mnohých bitkách, jmenovitě pak v bitvě u Králové Hradce nad c. k. vojskem rakouským, jemuž velké škody učinilo, tak že toto na zpáteční pochod dáti se muselo, blíží se ku Praze. Ač hlavní město a země koruny české starati se musí o zaopatření král. pruských vojů válečných potřebnou potravou neublíží se přece nijakž svobodě osobní a majetku soukromému. Úřadové jakož i obyvatelé, kteříž město opustili, vyzývají se tímto k opětnému navrácení se do města, aby k vůli řádnému plnění kladených požadavků válečných nebylo potřebí přikročiti k nim prostředky donucovacími. Živnostem a obchodům kladeny nebudou nijaké překážky. Ukládá se však majetníkům živností takových, aby krámů a skladišť svých neuzavírali. Zda pošta a dráhy opět nastoupiti budou moci činnosť svou, záviseti bude pouze na c. k. rakouských úřadech a městském zastupitelstvu. V Praze, dne 8. července 1866. Rosenberg z Gruszczyňských, král. pruský generalmajor.«

Dne 8. července ráno vešlo pak pruské vojsko do Prahy.

Uvedená shora vyhláška generála Rosenberga-Gruszczyňského na nárožích ulic nalepená a v časopisech otištěná připravila obyvatelstvo města na velikou, památnou tu událost. Po 122 letech otevřely se brány staré Prahy zase vojům pruského krále. Avšak mezi 12 zářím roku 1744. a 8. červencem r. 1866. byl ten rozdíl, že tehda po třídenní prudké střelbě Praha mocí dobyta byla, kdežto nyní vojsko pruské volně, bez nejmenší překážky do ulic pražských vstoupilo.

Bylo krásné, tiché nedělní jitro a od ranných hodin hemžily se ulice pražské svátečně oblečeným lidem obojího pohlaví a všelikého stáří. Všechen ten lid valil se k Poříčské bráně, kudy vítězné vojsko mělo vejíti.

Bílé prapory byly s budov soukromých všude již odstraněny a vlály jenom se střech lazaretů a nemocnic. Skoro všechny obchody byly uzamčeny a mnohé vylepily na dvéře list s nápisem: »Za příčinou svátku uzavřeno.« Tím chtělo se Prusům naznačiti, že není k vůli nim zavřeno. Avšak uvnitř krámů nebylo ani s poloviny zboží, co ho jindy bývalo; veliké magazíny byly vyklizeny a zboží ponejvíce západní drahou odvezeno. Zejména krámy zlatnické a klenotnické byly pečlivě probrány a jejich výkladní skříně naplněny méně cenným zbožím stříbrným. Největší strach měli vlastníci tabákových trafik, soudíce vším právem, že se pruské, na tabák vyhladovělé vojsko na jejich zboží nejdychtivěji vrhne. Proto odstranili všechny jemnější druhy tabáku a cigar.

Od 8. hodiny ranní byly Poříčí a hlavní třída Karlínská až za invalidovnu lidem nabity. Okolo deváté hodiny rozlehlo se z tisíců hrdel volání: »Prusové jdou!« a letělo rychlostí blesku od krajního konce do středu města. V devět hodin vjelo Poříčskou branou tryskem do města sto červených (Blücherových) husarů s nataženými kohoutky u karabin, jež jezdci v pravých rukou drželi. Před nimi hnalo se několik důstojníků. Tento přední voj pruského vojska uháněl bez zastávky přes Poříčí, Josefské náměstí a Celetnou ulicí ke staroměstské radnici. Před radnicí se mužstvo zastavilo, důstojníci pak, mezi nimi také podplukovník Ranisch, sestoupivše s koní vešli nahoru k purkmistrovi vyřizujíce mu příkaz generál-majora Rosenberga- Gruszczyňského, aby přicházející vojsko ubytováno bylo v soukromých bytech.

Příkaz tento příčil se shodě den před tím docílené a purkmistr ohlásil důstojníkům, že pojede s veliteli měšťanských sborů a předsedou obchodní komory panem Maxem Dormitzrem generál-majorovi v ústrety. A to se také stalo. Důstojníci se svojí eskortou jeli na koních před nimi. Purkmistr vysvětlil generál-majorovi, že není okamžitě možno vojsko v soukromých domech ubytovati, ježto měšťanstvo na to připraveno není, kdežto kasárny již s velkým nákladem zařízeny jsou. Generál-major uznal oprávněnost této námitky a svolil definitivně k rozložení vojska po kasárnách.

O půl jedenácté hodině na to, provázena velitelem měšťanského granátnického sboru a setníkem ostrostřelců vjela pruská generalita do města. Za ní následovaly 5. pluk zeměbraneckých husarů, potom 1. a 2. gardový pluk zeměbrany s oddílem zdravotního sboru a dvěma batteriemi dělostřelectva a vozotajstvem. Všechny pluky s vlajícími prapory, na nichž v černém poli bílý kříž viděn byl a královský znak pruský s heslem: »Pro gloria et patria! — Pro slávu a vlasť!« Před každým oddílem pěchoty kráčelo asi osm bubeníků s bubny (o mnoho nižšími, než mělo tehda vojsko rakouské) a vedle bubeníků tolik též pištců, kteří víření bubnů doprovázeli veselým piskotem pikol.

Přicházející vojsko sestávalo z mužů osmahlých, vousatých, vysokého vzrůstu a hřmotných těl. Bylo prachem pokryto a dlouhým pochodem patrně unaveno. Když rychle postupující řady tu a tam na chvíli se zastavily a vojsko mezi sebou rozmlouvalo, bylo lze nejednou zaslechnouti i hovor polský. Za největšího pořádku brala se každá setnina do určených sobě kasáren; podplukovník Ranisch se štábním důstojnictvem usadil se na Malé straně v místnostech c. k. generálního komanda, ostatní pak důstojnictvo ubytováno v palácích, soukromých domech nebo v čelnějších hostincích. Generalmajor Rosenberg se svojí družinou usídlil se v královském hradě na Hradčanech a nařídil, aby na cimbuří hradu ihned vztyčen byl prapor pruský.

Kde ubytováni majoři a ještě vyšší šarže, jakož i kde uloženy prapory, rozestaveny čestné stráže.

Jakmile vojsko po kasárnach rozloženo bylo, vyslána dvě oddělení na hlavní stráže, na Malou Stranu ke generálnímu velitelství a ke staroměstské radnici. Když pruské vojsko šlo staroměstským náměstím, vzdala mu městská stráž vojenskou česť, k čemuž Prusové odpověděli skloněním praporu. Na to městští granátníci opustili strážnici a vojsko pruské se tam usadilo.

Na Hradčanech opevnil generál Rosenberg svoji posici v ten spůsob, že dal vyvézti oproti městu dvanácte nabitých děl, 6 osmiliberek a 4 čtyřliberky, a před zámecké schody 2 čtyřliberky, kdežto vozíky se střelivem téměř celé Hradčanské náměstí naplnily.

Odpoledne procházeli že pruští vojáci pilně Prahou, jejíž tvářnost se berlínskou modří silně zbarvila. Obcházeli v čepicích, ale se zavěšenou na plecích střelnou zbraní. Bylo patrno, že se cizím vojínům Praha jak náleží líbí. Nejvíce Prusů promenovalo po celé odpůldne Kolovratskou třídou (nynějšími Příkopy) a nábřežím, kdež také husté davy obyvatelstva pražského semo tamo proudily.

Ihned po provedeném rozložení vojska zařídili Prusové v tehdejší hlavní poštovní budově na Poříčí, kdež nyní c. k. zemské finanční řiditelství se nalézá, polní poštu; císařská pošta zůstala ještě několik dní v činnosti a pracovala — totiž na venkově — velmi špatně. Z Prahy dopravovaly se sice listy poštou ven, ale z venkova namnoze pranic nepřicházelo, což nejvíce cítily noviny. Patrně bály se venkovské uřady vysílati pošty ku Praze, ježto byly zvěděly, že tam jsou již Prusové. Proto připomínaly časopisy venkovským poštovním úřadům co nejdůtklivěji, aby konaly svou povinnost, ježto Prusové poštovnímu spojení s Prahou nečiní ani nejmenších překážek.

Železniční vozba byla v Praze docela zastavena. Avšak pruské velitelství zaslalo ředitelstvím státní dráhy, české západní dráhy a dráhy Kralupsko-Turnovské vyzvání, aby trati do pořádku uvedla, a hrozilo válečným právem pro případ, že by se vyzvání toho neuposlechlo. Jak samo sebou se rozumí, nemohlo se pruskému velitelství ihned po vůli učinit, neboť lokomotivy byly z Prahy odvezeny a od těch strojů, kteréž byly zde zůstaly, byly odděleny důležité části, tak že se jich užívati nemohlo. Nádraží na Smíchově bylo docela vyklizeno, úřadnický a služebný personál meškal již na venkově a leckteré důležité objekty, jako mosty u Mokropsů na západní dráze a u Kralup i Neratovic byly nesjízdnými učiněny. Také na řece byly nepříteli učiněny překážky; v karlínském přístavu bylo pět lodí navrtáno a potopeno a pontonový most u invalidovny byl odklizen.

Ještě v neděli odpůldne navštívil purkmistr velitele generála Rosenberga-Gruszczyňského, aby se s ním dohodl ohledně zásobování a ubytování vojska, jež v Praze již rozloženo, jakož i vojska, kteréž teprve bude přicházeti.

Tou dobou sešli se přisedící zemského výboru a usnesli se, že navzdor prvotnímu rozhodnutí nejvyššího maršálka a navzdor pruské invasi v činnosti setrvají, to jest, že každý referent zůstane v Praze a bude vyřizovat nejpilnější záležitosti svého oboru.

Maršálek, kterýž se byl na nějaký den do Prahy vrátil, před příchodem Prusů zase odejel.

Avšak páni přísedící usnesli se dále, že nebudou konati žádných schůzí čili sezení, dokud Praha bude v držení vojska pruského. Toto druhé usnesení nebylo okolnostmi nikterak odůvodněno a veřejné mínění je také rozhodně odsoudilo.

V tutéž dobu byly všechny brány pražské jakož i nádraží obsazeny pruským vojskem, kteréž nařízeno mělo, aby zamezilo každý značnější vývoz potravin z Prahy, nechť by tyto byly jakéhokoli druhu. Jenom pro předměstské překupníky povolena výjimka, avšak nařízeno, aby se vykazovali legitimacemi, kteréž se vydávati budou zvláštní komissí ve státním nádraží.

C. k. zastavárna pražská vyvěsila po příchodu pruského vojska německé návěští toho smyslu, že jest tento »dobročinný« ústav v ochraně vzdělanosti, přechovávaje majetek nejchudší třídy obyvatelstva.

Jako prvního dne okupace byly i dne 9. července ulice pražské oživeny pruskými vojíny, kteří většinou s ručnicemi na ramenou městem se procházeli. Zvláště nábřeží, Příkopy a Staroměstské náměstí byly po celý den cílem jejich vycházek a starý orloj na radnici předmětem neochabující pozornosti. Také obyvatelstva pražského bylo stále hojně na ulicích, ale byli to ponejvíce jenom mužští a starší ženy. Dívky a paní ze spořádaných rodin nevycházely bez nutné potřeby z domů a také bohatší měšťané drželi se co možná domova. Všechno slušné obyvatelstvo chovalo se k pruskému vojsku, kdvkoli mu s ním bylo jednati, šetrně, ale vážně a důstojně.

Některé části města změnily docela svoji tvářnost a hlučný, peřestý vojenský život kypěl na mnohých místech, kde dříve bývalo ticho kláštera. Jedním z takto oživených míst bylo Klementinum. V posluchárnách filosofické fakulty císařské tábořili vojáci a pronikli až do čítárny universitní knihovny a do studijních sálů malířské akademie. V malířských atelierech zařízeny vojenské dílny obuvnické a dole v nádvoří Klementina porážel se pro vojsko dobytek. Podobný ruch a život zahostil se také v koleji otců Piaristů, v prostorách vyšší české reálky (kde nyní se nalézá ústav učitelský), ve vzorné hlavní škole atd. V paláci hraběte Clam-Gallasa v Karlově ulici zařízeny stáje na voly a skoro přede všemi hotely stály čestné stráže v plné výzbroji na znamení, že zde bydlí nějaký štábní důstojník.

Obecnou pozornosť vzbuzovaly toho dne veliké transporty krásného hovězího dobytka jakož i valného množství surových i vydělaných koží a uzeného masa, kteréžto transporty Prahou dále za pruským vojskem se braly. Neméně zajímalo zejména chudinu, že pruští vojáci hojně a velmi lacino prodávali chléb, jejž byli s sebou přivezli.

Čím dále tím více bylo patrno, že se Praha Prusům velmi líbí. Zejména důstojníci používali odpočinku pilně k tomu, aby se s Prahou zevrubně seznámili a začali se také v kočárech po okolí pražském rozjížděti.

Ačkoli bylo s generalmajorem Rosenbergem ujednáno, že v Praze rozložené a tudy procházející vojsko vždy v kasárnách ubytováno bude a že bude povinností města toliko, zaopatřovati vojsko vším, čeho mu bude potřebí, musilo býti přece již druhého dne okupace v soukromých domech ubytováno asi 3000 mužů. Povinnost, udržovati a ubytovati vojáky, kterým se v kasárnách nelíbilo, uložena prozatím jenom domácím pánům, zaopatřování vojska pruského bylo, jak už podotknuto, uloženo obci Pražské. Rada městská tedy, majíc péči o řádnou organisaci při této nemalé práci, ustanovila dle počtu a rozsáhlosti kasáren jistý počet dozorců, jimž příslušelo zařizovati a udržovati v pořádku všecky kasárny vojskem pruským osazené a starati se o zaopatřování vojska potravou.

Krámy pražské, z nichž za posledních dnů mnohé byly zavřeny, dnem 9. července vesměs opět se otevřely.

Na rozkaz pruského velitelství musil purkmistr odvésti klíče od všech erárních skladišť a obec byla pak nucena uložené jí rekvisice obstarávati docela jen objednávkami a koupí.

Vzhledem k pruské okupaci usnesla se městská rada, aby na den 13. července připadající slavnosť ve »Hvězdě« toho roku vůbec se neodbývala.

Pro volné spojení Prahy s venkovem a cestování po zemi začaly se v budově bývalého c. k. policejního ředitelství vydávati legitimatiční lístky a průvodní listy čili pasy. Vydávala je městská kancelář pro záležitosti pasovní, ale každý průvodní list musil býti vidován od pražského etapního velitelství pruského, které se zase nalezalo v budově generálního velitelství.

Dne 9. července počínajíc byla obec Pražská dle nejnovějšího rozkazu pruského velitelství povinna zásobovati mimo pruskou posádku v Praze také ještě pruské pluky v okolí pražském rozložené chlebem a pící. Hned prvního dne po vydání rozkazu musila dodati 40.000 bochánků chleba a 3500 centů ovsa, což bylo zajisté břemenem velikým.

Pozdě večer přišel do presidialní kanceláře magistrátu pruský důstojník s rozkazem, aby rakouským vojskem odklizený pontonový most přes Vltavu (u invalidovny) ihned z rána o 6. hodině zřizovati se začal a do 24 hodin hotový odevzdán byl. Ježto purkmistr již přítomen nebyl, ujednáno, že přijde důstojník ráno o 6. hodině. Dostavil se skutečně ale teprve v 9 hodin a opakoval purkmistrovi rozkaz pruského velitelství. Purkmistr namítl, že obec Pražská žádných pontonů nemá a že tedy most do 24 hodin obnoviti nemůže. Po ostrém výjevu mezi důstojníkem a purkmistrem, ve kterémž dr. Bělský premierlieutenanta důrazně odkázal do mezí slušnosti, ujednáno smírně, že se most s největší možnou rychlostí obnoví a povoláni ihned k řízení stavby dva městští inženýři.

Dne 10. července uveřejněna v časopisech a nalepena na nároží ulic tato vyhláška:

»Podle vyššího nařízení, jež magistrátu od král. pruského velitelství v Praze dne 9. t. m. došlo, mají obyvatelé pražští všechny zbraně své do zbrojnice odevzdati, kdež za tím účelem dnes odpol. dne 10. července jeden důstojník přítomen bude.

V tom zahrnuty jsou též ručnice sborů měšťanských; tito budou na dále jen ve zbrani pobočné službu konati.

Sborové měšťanští budou zbraně odevzdávati mezi 2. a 3. hodinou, ostatní obyvatelé mezi 3. a 5. hodinou odpolední.

U koho by později zbraň nalezena byla, bude dle zákonů vojenských přísně potrestán.

V Praze, dne 9. července 1866. Dr. Bělský, purkmistr.«

Kromě této byla nároží ulic pražských polepena celou řadou dalších vyhlášek, z nichž tuto některé v plném znéní vádíme, ježto jsou pro povahu pruské okupace velmi význačny.

1. Král. pruské velitelství vydalo následující vyhlášku: »Jelikož se událo, že vozy z vůkolních míst, kteréž potraviny do Prahy dovezly, z nedopatření zabaveny byly, tož se tímto vůbec oznamuje, že takové povozy, kteréž jakékoliv zásoby do města dovážejí, budoucně takového zajmutí obávati se nemusí, nýbrž že prázdny bez překážky z města navrátiti se mohou. Obyvatelé města pražského se tímto vyzývají, aby nu dále s důvěrou zásoby do města přiváželi. V Praze, dne 10. července 1866. - - Královský pruský velitel Ranisch.«

2. »Vyhláška. Obyvatelům Čech dostalo se až posud od vojska pruského velmi mnoho důkazů jeho mírumilovnosti. Stalo se ale v posledních dnech, že se poškodily nově zřízené železničné trati a dráty telegrafické. Kdož by při skutku takovémto dostižen byl, bude ihned před soud vojenský postaven. Obci, v jejímž obvodu takovéto poškození by se událo, uloží se velká pokuta. Pakli by někdo škůdce na místě patřícím udal, obdrží neprodleně 500 zl. stříbra co odměnu. Pruské vrchní velitelství.«

3. »Hledíce k vyhlášce ze dne 8. t. m. č. exh. 622. vyzýváme tímto opětně co nejdůrazněji veškeré držitele koní a potahů jiných vůbec, aby povozy své každého dne hned ráno o půl šesté hodině neopomíjeli dostavovati na Staroměstské náměstí k místním službám povozním. Kdož by nyní toho vyzvání neuposlechl, k tomu přikročeno bude se vší přísností a všemi možnými prostředky donucovacími; neboť jinak není ani možné, učiniti zadost rekvisicím král. pruského vojska. V Praze, dne 10. července 1866. Dr. Bělský, purkmistr.«

4. Vyhláškou purkmistra dra. Bělského zpraveno pražské obecenstvo o tom, co se žádá pro pruské vojáky: »Král. pruské velitelství v Praze oznámilo magistrátu, že každému muži náleží na den 1 libra (celní váhy) masa nebo půl libry slaniny (špeku), 3 libry bramborů nebo půl libry luskovin (hrachu nebo čočky) nebo jedna pětina libry rýže nebo čtvrt libry krup nebo přiměřené druhy krmí ze zelenin, jako zelí, sušené ovoce s knedlíky, pak také aby týž muž obdržel kromě toho 2 libry chleba, půl pinty (holbu) piva, 1 lot kávy, 1 a půl lotu soli, 3 loty tabáku. Důstojníkovi náleží: 1 láhev vína, 6 cigar, snídaně, oběd a večeře. Koním: 11 a půl libry ovsa, 5 liber sena, 8 liber slámy. O tom dává se dle daného nařízení vůbec věděti. — V Praze, dne 10. července 1866.«

5. »Podle nařízení král. pruského velitelství má k rozkazu divise město Praha dnešního dne až do 5 hodin odpoledne dostaviti 8 jezdeckých koní pro důstojníky a 10 koní tažných, ak tomu konci budiž do ustanovené této hodiny přivedeno do jízdárny za generalním velitelstvím třicet koní. Od úřadu civilního přidán má býti znalec k odhadnutí ceny. Ježto v příčině této potřebná opatření jsou učiněna, vyzývají se držitelé koní tažných a jezdeckých, aby rekvisici této zadost učinili způsobem svrchu řečeným, při čemž podotknuto budiž, že obec Pražská zaplatí cenu odhadní, když bude uzavřená koupě kvitancí prokázána. V Praze, dne 10. července. 1866. Dr. Bělský, purkmistr.«

6. »Oznámení. Aby se předešly všeliké nesnáze v obchodu každodenním při placení pruskými penězi ve stříbře aneb v papírech, uvádí král. pruské velitelství ve srozumění s komorou tržební a průmyslovou tímto ve známost, že podle posledního kursu na burse v Berlíně platí

1 tolar . . . 1 zl. 90 kr.

1/3 tolaru . . . . 65 kr.

1/6 tolaru .... 33 kr.

1 půltřetígrošák . .17 kr.

1 stříbrný groš . . 7 kr. r. č.,

že toto ustanovení tak dlouho v platnosti zůstane, až na základě novějšího kursu jiné ustanovení uveřejněno bude. V Praze, dne 10. července r. 1866. Královské pruské velitelství Ranisch m. p., Max Dormitzer m. p., president tržební a průmyslové komory.

Ve smyslu ráno uveřejněného rozkazu začalo o 3. hodině vydávání zbraně ve zbrojnici na Malé Straně a proud lidu za tím účelem přes kamenný most se valící byl nad míru pestrý, ba komický. Chvílemi zdálo se, jakoby Karlovou ulicí, nábřežím a po starobylém mostě se valily kolonny novodobých amazonek. tisíce služebných dívek hrnuly se na Malou Stranu nesouce všelijaké, namnoze zhola směšné kusy zbraní. Zde nesla služka prastarou pušku, tam staromodní bambitky nebo šavle z dob generála Laudona, zde i perleťový parádní kord pana adjunkta, rady nebo komisaře, onde větrovku a šermovní rapíry, staré ponocenské halapartny a t. d., to vše a mnohé ještě jiné věci nesly ponejvíce služky a každý se domyslí, jaká to byla mládeži a mužským látka na broušení si vtipu Příliš staré zbraně a úřadnické kordy pruský důstojník ovšem odmítal, skutečné pak, ještě se hodící kusy opatřoval lístkem, jejž odevzdavatel sám byl přinesl, aneb kterýž dle jeho udání teprve ve zbrojnici byl napsán. Potvrzení žádná se nevydávala. Zbraň s lístky házela se prostě na hromadu. Následujícího dne se v odvádění zbraní pokračovalo.

Vydáno v roce 1896