ARMÁDY A HISTORIE

Invaze do Polska

Hitlerova invaze do Polska začala za úsvitu 1. září 1939, kdy německá letadla provedla sérii předběžných útoků proti polským letištím, aby vydobyla nadvládu ve vzduchu. Jakmile se bombardéry a stíhací bombardéry vrátily na základny, pozemní síly, čítající více než 1,5 miliónu mužů, 2500 tanků a téměř 10 000 děl, překročily hranice. Byly rozděleny do dvou nezávislých uskupení: skupina armád Sever (generál Fedor von Bock) v Pomořansku a východním Prusku, která měla za úkol zničení polských útvarů bránících Varšavu ze západu a jihu. Jejich protivník, polská armáda s jedním miliónem mužů, 475 tanky a 2800 děly, byla špatně nasazena v příhraničních oblastech a postrádala dopravní prostředky. Poláci neměli na výběr, než zůstat na svých pozicích a bojovat, vědomi si, že Sověti, nyní Hitlerovi spojenci, představují potenciální nebezpečí z východu. …

Toto tažení bylo krátké a drtivé. Na severu byl 5. září proražen „polský koridor“, spojující Pomořany a Východní Prusko poprvé od roku 1920. Roznan byla dobyta stejného dne, otevírajíce cestu na Brest-Litevsk. Dále na jihu se von Rundstedt setkal s polským odporem na řece Bzura. V půli září se mu podařilo obklíčit hlavní polská uskupení jak zde, tak i v okolí Krakova. Zbytek polských jednotek se zhroutil, jakmile Sověti zahájili svůj útok z východu. 27. září byla dobyta Varšava, po devastujícím bombardování luftwaffe, a Polsko bylo rozděleno mezi Německo a Sovětský svaz podél řeky Bug. Polsko bylo rozdrceno v pouhých čtyřech týdnech a jeho spojenci, Británie a Francie (obě vyhlásily Německu válku 3. září), byli ohromeni touto impozantní ukázkou síly wehrmachtu.

Takové vítězství odpovídalo Hitlerovým přáním. Cena byla možná trochu vysoká, asi 15 000 německých vojáků padlo a luftwaffe ztratila téměř 500 letadel, která byla zničena nebo vážně poškozena. Tyto ztráty však bylo možno nahradit, pokud byly boje rozhodně vedeny a měly jen krátké trvání. Navíc toto tažení podpořilo názor, že tanky podporované letectvem mohou otevřít průchod nepřátelskou obranou a zapříčinit tak její kolaps. Přestože wehrmacht nevedl čistý blitzkrieg, rychlost některých útoků Poláky šokovala a zastihla je natolik nepřipravené, že nebyli schopni zorganizovat účinnou obranu. Není proto divu, že Hitler před svým dalším strategickým krokem – útokem na západ -, nařídil koncem roku 1939 vybudování dalších tankových divizí.
  Ironií je, že v těchto prvních útocích – při invazi do Dánska a Norska, započatých 9. dubna 1940 pod kódovým označením Waserübung – hrály tanky jen malou roli. To bylo opravdové tažení wehrmachtu. Zahrnovalo operace námořnictva, letectva a armády. Stanovilo si odvážný cíl dobýt námořní přístavy se snadnějším přístupem do severního Atlantiku, kde již ponorky a hladinová plavidla napadaly životně důležité spojenecké obchodní trasy. Byly nasazeny odpovídající síly, většina hladinové flotily Kriegsmarine, 28 ponorek, 500 letadel a 8 divizí armády. V této operaci bylo také použito nových technik, včetně prvního použití přistávacího a padákového výsadku jednotek, které dobyly letiště a jiné objekty klíčového významu pro nepřátelskou obranu.

Z počátku šlo vše hladce. Dánsko se vzdalo 9. dubna, aby se vyhnulo ničivému bombardování Kodaně, přičemž se Němcům podařilo obsadit řadu norských cílů, včetně Narviku, Rodheimu, Bergenu, Stavangeru a Kristiansandu, aniž by narazili na vážnější odpor. Německé enklávy však byly izolované, takže vyslání britských a francouzských jednotek na pomoc Norsku představovalo pro Němce vážné ohrožení. Německé ztráty na moři rychle narůstaly a nebýt úspěšného dobytí letišť vzdušným výsadkem, zásobování jednotek by se stalo zásadním problémem.

Zdroj: wehrmacht