ARMÁDY A HISTORIE

Národní straně svobodomyslné

- Řeč pronesená na schůzi výkonného výboru dne 8. února 1918

Zdroj: Národní listy, roč. 58, č. 33, str. 1
Vydáno: 9.2.1918

Ve smyslu usnesení sboru důvěrníků navrhujeme vám, abyste stranu naši rozpustili, jakmile jednání o utvoření strany nové, strany státoprávní demokracie konečně dospěje k žádoucímu konci.

Jsem si vědom hlubokého dojmu, který tento návrh náš učiniti musí na všecky příslušníky naší strany. Ani druhým nebylo lehko loučiti se se stranami, s kterými žili vším svým politickým chtěním a snažením, ale u nás jdou věci ještě hloub. Jsme vedle Staročechů nejstarší stranou českou, stranou s velikou minulostí a s velikými tradicemi, stranou, v jejíž čele stáli muži, jichž jméno nevymizí z českých dějin. Máme-li my s klidným svědomím stranu rozpustiti, musíme míti vědomí, že nečiníme tak ze strachu o její budoucnost, nýbrž jen proto, že vyžaduje toho imperativně prospěch národa.

Musíme se tudiž především sami sebe ptáti, zda uzavíráme činnost strany s klidným svědomím. Přijali jsme první s takým nadšením myšlenku nové strany z ohledu na sebe, z bázně před budoucností strany? Doufám, že nikdo nebude tak tvrditi.

Všecky těžké zkoušky obstála strana tato, že mohla nejen s klidem, nýbrž dokonce s novými nadějemi jíti v nový poválečný život. Způsob, jakým jsme, strana i její orgán, hned na počátku války zařídili své politické postavení, našel souhlasu celé české veřejnosti, třeba nebylo možno veřejně jej projeviti. Ale všichni jsme cítili, jak oživoval den ode dne vnitřní styk mezi stranou a vším, co bylo v českém lidu dobrého a pevného. A přechodní chorobu, kdy strana zbavena byla svého vedení, dovedli jsme vyléčiti takovým způsobem, že mohli jsme se na budoucnost strany dívati opravdu s nejlepšími nadějemi.

A to je naší hrdostí a radostí, že strana naše zdravá a silná dobrovolně, jen z vědomí velikých úkolů české politiky obětuje svou existenci, a že v novou stranu vnáší neporušené ideály české demokratické strany, jak vylíčili nám je nezapomenutelní zakladatelé národní strany svobodomyslné.

S otevřeným srdcem, plni dobré vůle podáváme ruku k společné práci všem, kteří v politice české mají s námi nejen stejné cíle, nýbrž kteří k nim také chtějí jíti stejnou cestou. Horoucí láska k společné věci a pevné odhodlání těžce zkoušenému národu po staletém utrpení dobýti možnost volného, svobodného života dá nám, doufám, všem, na všech stranách zapomenouti, co nás dělilo, čím jsme si kdy ublížili a naplní naše spojené řady jednotnou, nezdolnou vůlí bez váhání, bez kolébání dovésti velký boj za naši svobodu do vítězného konce. Jen elementární síla vůle celého národa může přemoci těžké překážky, které staletí navalily, a to nepřipouští žádné zbytečné roztříštěnosti.

Jen pevná organisace přirozených složek národa zaručuje tuto jednotnost vůle národa, a proto jsme byli povinni odstraniti všecko, co posud dělilo ty, kteří patří k sobě. To je kategorický imperativ naší povinnosti k národu, a proto s klidným svědomím doporučujeme vám usnésti se o rozpuštění strany.

A tu dovolte, abych vám a všem našim příslušníkům z duše poděkoval za věrnost straně v dobách nejtěžších. Nebylo to často tak lehkým. Železnou nutností poměrů byla strana donucena zanechati zásadní politiky státoprávní, v jejíž jméně tak zázračně vyrostla, a hledati cestou pozvolného postupu takové vnitřní i vnější posílení naší politické potence, aby národ politicky, kulturně a hospodářsky silný, jazykově plnoprávný, mohl konečně dosíci toho, co bylo cílem veškerého našeho snažení.

Takový obrat nemohl obejíti se bez krisí, a strana ztratila mnoho na své velikosti nejen důsledkem hospodářského a sociálního rozvrstvení národa, nýbrž také z uvedených příčin politických. Ale zůstalo jí ještě mnoho věrných, kteří nebáli se jíti trnitou cestou, věříce, že ti, kteří je vedli, nemohou je vésti cestou vědomě špatnou. Útěchou jim bylo, že nebyla naše politika bez těch úspěchů, jež jsme tehdy jediné mohli hledati. Co uděláno státem a zemi pro kulturní a hospodářské účely u nás, to bylo z největší částí naší prací. Elementární hnutí národa v letech devadesátých nezůstalo ani politicky ani kulturně a hospodářsky bez prospěchu pro mocenskou úroveň národa.

Strana naše trpěla také houževnatostí, s jakou bojovala za vnitřní český jazyk úřadní, za plnou rovnocennost jazykovou. Taktika strany řídila se vlastně po celou dobu její parlamentární činnosti ohledem na to, co považovala za jednu z předních podmínek plnoprávnosti národa, co měla za otázku cti českého lidu a proto tak často na venek nepochopitelně musila se měniti. Co bylo opravdu houževnatou pevností a neústupností zdálo se nekonečným kolísáním a naplňovalo nedůvěrou k vedení strany. Jako každá strana, měli jsme i my svá bolavá, chorobná místa. Čím starší je strana, tím je jich víc. A zejména čím zodpovědnější zaujímá místa — tím jsou viditelnější. Ale nikdo nám neupře, že jsme ani na chvíli vědomě nekryli ze stranických důvodů nějakou nekorektnost, ba naopak, že jsme v té příčině byli naprosto bezohlední, a ještě méně možno nám upříti, jakých zásluh o kulturní a hospodářské povznesení našich měst si dobyli zrovna naši lidé. A proto jsem také přesvědčen, že zrovna ti naši dobří lidé a věrní stranníci, kteří zájmům svých obcí a okresů věnovali všecky své síly, s radostí spojí se k společné práci se všemi, kteří posud jako menšina stálí stranou, a nyní přihlásí se k nové straně. Prostě proto, že je jím nade všecky osobní ohledy láska k jich obcím, kterým svorná práce dojista bude ku prospěchu a poněvadž vědí, že tak neilépe, od základu, budují lepší budoucnost národa. A o ty, jímž by z osobních důvodů tato spolupráce nebyla po chuti, není snad ani co stát.

Válka ovšem převrátila, smetla všecky předpoklady naší politiky. A nikdy se neukázalo tak jasně, jako ve chvíli, kdy vypukla válka, že naše strana ani na chvilku, přes všecek opportunismus taktiky, neopusitila prapor českého státního práva, české samostatnosti. Ani na chvilku nebylo pro nás pochybno, že je kapitola opportunistické politiky české na vždy ukončena. Celou duší jsme cítili, že za všecky obětí na krvi a statcích národ český ze světové války nemůže vyjiti, aby se i v budoucnu skromně spokojoval ponenáhlým postupem k tomu, na co máme plné právo, právo historické a právo živého, sebevědomého, kulturně a hospodářsky silného národa.

(zkonfiskováno)

My byli štastní, když jsme viděli, jak celý národ cítí s námi, jak zase nastala velká jednota českého lidu.

Pokus zlomiti nás se nezdařil. A jestli z našich řad ve společnosti s jinými stranami na chvíli se provozovala politika, která neodpovídala cítění a víře valné většiny našich stoupenců a celého téměř národa, pak zůstane to nezapomenutelnou zásluhou našeho výkonného výboru, že tato episoda patři minulosti, a teprve budoucnost ocení jeho zásluhy o všecko to, co rozpoutalo se v Čechách památným projevem českých spisovatelů až do prohlášení z 30. května.

A ještě jednu zásluhu má náš výkonný výbor. Dal popud k zaloáení „Národa“, tedy k spolupráci všech, kteří jedno chtějí, ať posud byli v různých stranách, anebo dokonce mimo politický život. Jakou nám s Rašínem to bylo radostí, když jsme slyšeli, jak si v Čechách podávají ruce lidé, mezi kterými posud byly celé propasti předsudků a nelásky, jak roste a mohutní, o co nás několik z různých stran usilovalo hned po vypuknutí války. Tenkrát ovšem bylo ještě mnoho hořkosti z bojů, které sotva přestaly, a válka i persekuce ještě nevykonaly hluboký psychologický převrat v duších nás všech…

Dnes konečně ovoce uzrálo… Když ovšem vzpomenu, že nebude víc naší strany, přeletí mou duší lehký stín melancholie. Slavili jsme 40teté jubileum — s jakým nadšením a s jakou vírou v budoucnost! Ale tu není rozmýšleni, není vzpomínek na minulost — před námi je jen budoucnost, naše veliké úkoly a povinnosti. Žijeme ve velké, historické chvíli, kdy drobí se světová říše v atomy, kdy povstávají říše nové (zkonfiskováno)

Před válkou nebylo přesvědčenějšího zastánce politického opportunismu než jsem byi já. Ale dnes, kdy svět zvířen vražednou bouří, jaké nezná historie, kdy kácejí se trůny, mizejí světové říše, kdy každý národ oplakává životy statisíců svých synů, výkvětu své hospodářské síly, dnes nelze véřiti, že by po této katastrofě starého světa neměl z těchto hrůz vyrůsti svět nový, svět práva, spravedlnosti a svobody národů a jednotlivců, poněvadž lidstvo dnes už poznává, že válka v budoucnu nemůže býti zamezena uznáním zásady odzbrojení a smírčích soudů, (zkonfiskováno) odstraněním každého národního útisku, vítězstvím opravdové demokratické svobody a spravedlnosti, aby nebylo proč více bojovati. Militarismus není sám sobě účelem (zkonfiskováno)

Také zde nepomůže léčiti symptomy choroby, nutno vyléčiti původ zla. Přesvědčení toto nezmizí více z myslí lidstva, a nepřinese-li dnešní válka národům tohoto uspokojení, pak bylo by neodpustitelným optimismem utěšovati se, že po tom, co lidstvo nyní vytrpělo, nemůže býti více války nové. (zkonfiskováno)

A nikdo hloub necítí pravdu tohoto přesvědčení, než zrovna my (zkonfiskováno)

Ovšem je k této politice potřebí pevné, nezlomné vůle, srdcí prostých každé bázně a strachu, a to je možno jen, mají-li ti, kteří politiku národa vedou, vědomí, že celý národ stojí pevně a chce elementární silou své vůle jedno a totéž, a jsou-li šiky jeho, jak jsem pravil, spořádané, pevně zorganisované, ucelené jedinou vůlí, jediným chtěním. Dnes je roztříštěnost hříchem, zločinem — dnes nutno všechny vzpomínky, dobré i zlé, potlačiti a upřímně podati ruku všem, kteří chtějí společně, v jedněch řadách jíti za velikým cílem.

A děkuji z duše všem, kteří přispěli, že podařil se jeden z nejtěžších úkolů, spojiti v jedno, co posud bylo rozloučeno, často víc osobně, než programově. Příslušníci naší strany jistě s radostí věnují všecky své síly straně nové, a loyálně učiní všecky důsledky z nového spojení, aby umožněna byla společná práce, tak nutná, máme-ii býti schopni sestrojiti si tak svůj vlastní, svobodný život, abychom ukázali, že jsme hodni velikých cílů, kterými dnes celý národ žije.

Ozvaly se hlasy, které varovaly před novou stranou, poněvadž vnesou v ní Mladočeši kapitalistický duch. Není čas zkoumati, zda je už dosti důvodů, aby už dnes bylo hříchem, co ještě do včerejška myslil celý národ, že totiž musíme býti hospodářsky silní, máme-li se zdarem bojovati s odpůrcem hospodářsky bezesporně silnějším. A jiného hospodářského snažení v naší straně nebylo. A bylo by také nespravedlivo nevzpomenouti, že to byla naše strana v letech devadesátých, která byla, když v parlamentě ani socialistů nebylo, přední předbojnicí sociálního ducha ve všem zákonodárství. A strana, která se vzdala vědomě své politické moci vším tím, co udělala pro všeobecné hlasovací právo, nezaslouží opravdu výtky, že by byla kapitalistickou a málo demokratickou.

Přece není spravedlivo zapomínati, že pátá kurie byla zřízena, když otázku reformy volebního práva uvedl na jednací pořad sněmovny dr. Slavík svým návrhem na všeobecné právo hlasovací, a že to byl návrh naší stany, který vedl k zavedení tohoto práva, snad také není bez významu.

Ne, v nás všech je upřímný, poctivý český demokratism. My víme, že síla národa našeho je v jeho širokých vrstvách — tak bylo vždy v naší historii a bude. My vítězili v husitských válkých proti celému světu, a za pár hodin jsme byli poraženi na Bílé Hoře. V tom je naše historie a v tom je naše budoucnost. Celý národ musí státi za politikou národa, nikdo nesmí míti pocit, že je vyděděný, že národ se o něho nestará, a že nemá, proč by bojoval a trpěl za něco, co se ho netýče. Pro celou budoucnost naší národní politiky je předním požadavkem, aby široké vrstvy našeho lidu byly kulturně a hospodářsky tak posíleny, by jejich mravní i hospodářskou hodnotou byla vyvážena naše malá početnost, a aby měly přesvědčení, že starost o jich povznesení není věcí jen té nebo oné hospodářské nebo sociální strany, nýbrž věcí celého národa, podmínkou jeho síly a rozkvětu. To bylo sociálním kredem naší strany a po válce se musí uplatňovati ještě v daleko větší míře nežli dříve. A nová strana bude opravdovou, poctivou nositelkou veliké ideje sociální reformy a sociální spravedlnosti v českém národě. Doufám také, že nová strana nejen politicky půjde ruku v ruce se všemi ostatními stranami, které stejně rozhodně jdou za tím, co bylo tak slavnostně prohlášeno 30. května, ale že bude také možno hospodářské a sociální úkoly české politiky řešiti s nimi bez bojů a zápasů a svornou vůlí ukázat celému světu, že český národ chce svou svobodu nejen proto, poněvadž má na ni právo, historické i přirozené, nýbrž že chce býti věren svým demokratickým tradicím, býti mezi prvními, kdož těžké sociální úkoly budoucna řešiti chtějí v duchu obětavé, velkodušné sociální spravedlnosti a opravdového poctivého demokratismu. A tak ještě jednou vám děkuji za vaši lásku a věrnost straně a prosím vás, abyste s toutéž opravdovostí, s tímtéž nadšením, jako posud ve straně naší pracovali i v nové straně, a všecky své síly věnovali jejímu boji za nový, šťastný, svobodný život veškerého lidu (zkonfiskováno)