ARMÁDY A HISTORIE

Igor Konstantinovič Sacharov

Narodil se 7.8.1912 v Saratově v rodině důstojníka K.V. Sacharova, který byl během občanské války generálporučíkem v Kolčakově armádě. V roce 1923 odjel s matkou, bratrem a sestrou k otci do Berlína. V první polovině 30. let sloužil jako důstojník v armádách Argentiny, Uruguaye a Číny. V roce 1937 vstoupil ve Španělsku do Ruské fašistické strany K.V. Rodzajevského. Zúčastnil se občanské války ve Španělsku v letech 1936-39 na straně nacionalistů generála Franca, byl členem falangy. Za bojové zásluhy dostal mnoho vyznamenání a řádů. V letech 1940-42 byl v Berlíně. V letech druhé světové války sloužil v jednotkách SD a Wehrmacht. Počátkem března 1942 přijal žádost spolupracovníka Abwehru S.N. Ivanova zúčastnit se formování ruské jednotky z vojenských zajatců pod záštitou Abwehru ve frontové oblasti Armee Gruppe Mitte v oblasti Smolenska. Během března odjel ve společnosti skupiny S.N. Ivanova do Smolenska, kde se setkal s náčelníkem kontrarozvědky Armee Gruppe Mitte podplukovníkem H. von Seeburgem. Od konce března byl zástupcem ruského náčelníka Abwehrgruppe 203 Ivanova v Osintorfu u Smolenska (u RNNA). V květnu navštívil s Ivanovem zajatecký tábor Stalag XIII-A v Lukkenwaldu u Berlína, kde byl vězněn velitel 19. armády Západního frontu generálporučík M.F. Lukin, s cílem přesvědčit Lukina, aby převzal velení RNNA. Koncem května fakticky vele operativní skupině RNNA (300 mužů) v boji proti u Dorogobužky obklíčenému 1. gardovému jezdeckému sboru generálmajora P.A. Bělova. V souvislosti s odstraněním podplukovníka von Seeburga a změněným přístupem k RNNA velitele Armee Gruppe Mitte polního maršála G. von Kluge odjel v září do Berlína.

Koncem března 1943 v souvislosti se spoluprací Ivanova s SD odjel s velkou skupinou emigrantů do stanice Hlubokoje u Polocka k ruské brigádě SD podplukovníka V.V. Gila. Od dubna byl zástupcem velitele Gardového praporu ROA S.N. Ivanova (fakticky jím byl plukovník K.G. Kromiadi), na jehož základě byla vytvořena Gardová brigáda ROA ve Stremutce u Pskova. V červnu se s praporem zúčastnil tří protipartyzánských operací. Začátkem července odjel do Berlína, kde se stal adjutantem generálporučíka A.A. Vlasova. V lednu 1945 zformoval na Himmlerův rozkaz samostatný protitankový oddíl z příslušníků praporu ochrany KONR, junkerské roty a dobrovolníků ze žáků Dabendorfské školy. Do 24.2. se oddíl zúčastnil bojů na Odře. 8 členů oddílů (mezi nimi Sacharov) obdrželo Železný kříž I. třídy, 24 Železný kříž II. třídy, ostatní Stříbrné a Bronzové medaile východních národů. 24.2.1945 byl oddíl v Dahlemu rozformován a důstojníci přesunuti počátkem března k 1604. pěšímu pluku. 24.2. převzal Sacharov velení nad 2 prapory 714. východního pěšího pluku v sestavě 599. ruské brigády v Dánsku a poté byla přesunuta do Brigade Klossek v 3. Panzerarmee. 10.3. zaujal s plukem obranu v druhé linii v pohoří Harz. Během aktivní obrany zajali 5.4. několik zajatců. 9.4. byl s plukem přesunut do Franfurktu na Odře a 16.4. se připojil k 1. pěší divizi VS KONR jako 4. pěší pluk divize. Po přesunu do Čech přišel pluk 4.5. do Suchomast. 5.5. postupoval se svým plukem na Prahu na levém křídle divize po silnici Beroun-Praha, za 3. pěším plukem podplukovníka G.P. Alexandrova. Bojů v Praze s Němci se nezúčastnil. 9.5. začal s plukem ustupovat na Plzeň. Po příkazu Buňačenka o rozpuštění divize uprchnul za demarkační linii na americké území a unikl u násilné repatriaci v květnu až srpnu 1945. V letech 1945-46 vedl ve francouzské okupační zóně skupinu mladých vlasovských důstojníků, kteří se snažili zachránit co nejvíce sovětských občanů před repatriací. Počátkem 50. let odjel do Austrálie, kde v roce 1977 zahynul při nehodě.