ARMÁDY A HISTORIE

Norman Schwarzkopf

Zemřel generál Norman Schwarzkopf - vítěz Pouštní bouře a jeden z generálů, kteří se podíleli na vybudování profesionální americké armády

Dnes ve věku 78 let zemřel slavný americký generál Schwarzkopf, který se vepsal do historie jako vítěz nad Saddámem Husajnem v operaci Pouštní bouře v roce 1991.

Myslím, že Schwarzkopf se může zařadit po bok nejslavnějších amerických generálů - Washingtona, Jacksona, Granta, Pershinga, Pattona, Eisenhowera, McArthura a Petraeuse. Jeho vrcholná hodina nastala v únoru 1991, kdy mezinárodní jednotky vedené USA rozdrtily v arabské poušti divize Saddáma Husajna.

Generál Schwarzkopf vystudoval West Point v 50-tých letech a dal se k pěchotě. V 60-tých letech se dvakrát ocitnul ve Vietnamu. Jednou jako americký poradce u jihovietnamských parašutistů a podruhé jako velitel praporu americké pěchoty.

Velel rovněž americké invazi na Grenadu v roce 1983 a v 80. létech se stal velitelem amerického velitelství Střed, které od té doby řídilo akce v Iráku a v Afghanistánu a ocitlo se tak v centru světového dění.

Během své kariéry generál zažil porážku USA ve Vietnamu a následnou demoralizaci americké armády, která se opět vrátila k zastrašování jadernými zbraněmi, ale nevěřila si v konvenční válce. Málokdo si uvědomuje, že ona současná supermoderní armáda s profesionálními vojáky, kteří vypadají jako z nějakého scifi filmu, existuje poměrně krátkou dobu. Až do doby války ve Vietnamu byla americká armáda tvořená branci, podobně jako třeba ta Československá. A Američané jistě disponovali špičkovými technologiemi, ale ty byly určeny většinou k třetí světové jaderné válce. V oblasti války konvenční se armáda moc nelišila od armád sovětského bloku.

Po Vietnamu však bylo rozhodnuto vybudovat zcela novou, plně profesionální, elitní a moderně vyzbrojenou sílu, který by kvalitativně převyšovala armády sovětského bloku a byla schopna vést i konvenční válku s technickou převahou a vysokou morálkou a profesionálním nasazením. To budování trvalo 20. let a Schwarzkopf se na něm významně podílel, tím, že zaváděl moderní metody a taktiku využívající technické převahy v jednotkách, které pod něj spadaly.

Pak nastal vrchol jeho kariéry. Studená válka skončila a Saddám pochopil, že svět se už nedělí na východ a západ, že dojde k novému rozdávání mocenských karet a rozhodl se, že do této nové hry přivede svůj Irák. Bezprecedentně napadl Kuvajt a anektoval ho jako v 19. století.  Dal tak šanci ukázat americkým silám, co se za posledních 20. let od Vietnamu naučily. Americké vojenské vítězství bylo totální, úplné a zdrcující. Hanba Vietnamu byla smazána a Američané pocítili obnovení pýchy na své ozbrojené síly. I na tomto mě hlavní podíl Schwarzkopf. Vypracoval plán operace Pouštní bouře, která byla vrcholem konceptu blitzkriegu. Pozemní boje trvaly 100 hodin. Operace byla rychlejší a drtivější než akce německých vojsk za 2. světové a než izraelská 6-ti denní válka.

Bylo by jednoduché říct, že s nástroji, které měl Schwarzkopf v ruce bylo snadné dosáhnout takového vítězství. Pokud máte technickou převahu a supermoderní zbraně, musíte mít vojevůdce, který tyto výhody dovede využít. A Schwarzkopf, který se podílel na zavedení tohoto stylu je využít uměl a to je jeho nehynoucí zásluha. Využil letectva k narušení obranyschopnosti nepřítele a pozemní síly jej pak jen dorazily. Bylo to ohromující. Válka byla krátká a rychlá. Mnozí američtí vojáci se ani nestihli zapojit do bojů. Většina si jen párkrát vystřelila, než se Saddámovy síly úplně sesypaly. Spousta si nevystřelila vůbec. Média šla Schwarzkopfovi na ruku. Američtí vojáci byli hvězdy. Jejich ztráty byly minimální. Civilní ztráty minimální. Trička "Operation Desert Storm" šly na dračku.  Kdeže ty časy jsou.

Schwarzkopf byl posledním americkým generálem, který bojoval proti řádné nepřátelské armádě. Který vedl konvenční válku s vlaječkami na mapě a posílal jednotky tu na levé, tu na pravé křídlo a kreslil šipky do map. Válka byla vedena v poušti, bez přítomnosti civilistů. Stačilo jenom ovládat válečné jednotky a nemusel na nic brát ohled. Americké technická převaha rozdrtila iráckou armádu postavenou v sovětském stylu na padrť a ukázala nám, jak by to dopadlo, kdyby se Rusové rozhodli dobýt západní Evropu tankovým útokem. Ano, měl to snadnější než Petraeus. Ale to nic nemění na tom, že uměl využít výhodu, které mu byly poskytnuty a nezpackal to. To je umění.

Horší pak už byl mír. Bush starší se rozhodl nedobývat Irák. Saddám dostal takový výprask, že to vyvolalo povstání šíitů, ale americké tanky zůstaly stát na poušti a Saddám šíity zmasakroval. Schwarzkopf jako poslušný voják se za svého prezidenta postavil a pak už celý život hájil tento postup. Postup, který se však nevyplatil, protože příštích 20. let měly USA se Saddámem pořád problémy a pak stejně nezbylo než "dokončit práci".

Schwarzkopf rovněž jako poslední americký generál absolvoval triumfální vítěznou přehlídku na Broadwayi v New Yorku, kterou projel jako kýčovitý americký hrdina v dešti barevných konfet a šel do důchodu.  Už se přestal vyjadřovat k politice a vojenství. Studoval vojenské dějiny a čím více do historie, tím lépe.

Operaci Irácká svoboda kritizoval. Jednak z důvodu, který přijal za svůj v roce 1991, že svrhnutí Saddáma přinese víc škody než užitku a jednak proto, že Rumsfeldovo vedení války v Iráku neodpovídalo  poučkám kterými se celý život řídil a taky je zastával. Schwarzkopf, ačkoliv byl mistr využití moderní techniky na ni nikdy nespoléhal a vždy požadoval pro každou akci, kterou vedl pořádné nakupení pěchoty a dalších klasických sil, zatímco Rumsfeld si myslel, že válku vyhraje s malýma jednotkami, které se SPOLEHNOU na moderní techniku.

Schwarzkopfův úspěch měl paradoxně i vliv na kritické přijetí Irácké svobody světovou veřejností. Po "čisté" operaci Pouštní bouře se veřejnost začala domnívat, že všechny příští války budou spočívat ve snadné likvidaci nepřítele moderními zbraněmi. A pak přišel Irák a Afghánistán s mrtvými civilisty, nastraženými bombami, invalidy, mučením, zneužíváním vězňů, raziemi proti civilistům a dalšími a dalšími věcmi, které Schwarzkopf v roce 1991 řešit nemusel. On samozřejmě v roce 1991 nemohl tušit, že se na této deziluzi podílí a i kdyby to věděl nemohl by to nijak ovlivnit.

Schwarzkopf byl posledním americkým konvenčním generálem, který s grácii šachisty přesouval vlaječky na mapě a kreslil frontové linie. Jak by obstál ve válce, tak jak se vede dnes se už nikdy nedozvíme. Ale jeho historická úloha zůstává jasná.

I pro mně osobně byl generál Schwarzkopf zosobnění profesionality a síly americké armády a jeho životopis, který u nás po Pouštní bouři, tedy zároveň i po revoluci vyšel, patřil k základním kamenům pohledu na americké ozbrojené síly, jaký mohl člověk od mala odchovávaný propagandou Varšavské smlouvy získat.

Generál Norman Schwarzkopf odešel, ale stihl se zapsat do dějin a stát se tak nesmrtelným. Čest jeho památce.

General Herbert Norman Schwarzkopf 22.8.1934 - 27.12.2012

R.I.P.