ARMÁDY A HISTORIE

Hugo Primozic

Poddůstojník, který byl po pěti měsících aktivní služby vyznamenán druhým a prvním stupněm Železného kříže, Rytířským křížem a později dubovými ratolestmi k Rytířskému kříži.
  Primozic se narodil v Backnangu v roce 1914. Vyučil se zámečníkem, ale rozhodl se pro službu ve 100 000 armádě tehdejší Výmarské republiky, tvořené vybranými muži. Primozic byl jedním z mála, kteří byli do stavu vojska začleněni. Bývalý zámečník byl přidělen k polnímu dělostřelectvu a absolvoval předepsaný výcvik. Protože nebyl spokojen s poměry v hipomobilním dělostřelectvu, přihlásil se jako dobrovolník k samohybným útočným dělům. ...

Od samého počátku projevoval nejen ohromnou snahu vypořádat se se všemi záludnostmi moderní zbraně, ale i zvláštní talent. Nadřízeným se jevil jako natolik schopný, že ho jmenovali instruktorem ve výcvikovém středisku. Na jaře roku 1942 se Primozicovi jeho přání dostat se na bojiště východní fronty a touze po vavřínech nečekaně splnilo. Hugo byl přidělen k 667. praporu útočných děl, jenž byl právě na cestě do Ruska.
  Svůj první sovětský tank Primozic zničil na vzdálenost 1 500 metrů. Bývalý zámečník patřil k typům, které se neustále učí jak ze svých chyb, tak z úspěchů. Vypracoval si svou vlastní taktiku ničení nepřátelských tanků, kterou neustále obrušoval a propracovával.
  Renomé, které si postupně vydobyl, kulminovalo v bitvě o Ržev. Sovětské velení soustředilo k dobytí tohoto města, k němuž mělo dojít v rámci široce pojaté ofenzívy koncem července 1942, ohromné síly.
  Aby nepřátelský obrněnec zasáhl a zničil jedinou ranou, čekal Primozic se zahájením palby až do chvíle, kdy byl sovětský stroj vzdálen jen několik desítek metrů. Jeho chladnokrevnost se stala příslovečnou u všech jednotek, u nichž byl Primozicův prapor (oddíl) nasazen. Vynikající střelec z děla si byl dobře vědom toho, že souboj obvykle rozhoduje první výstřel, a uvědomoval si i důsledky, jež mohou vzniknout, když nadcházejícím bojem rozrušený mířič cíl mine - může tak přijít nejen o vítězství, ale i o život.
  Válečné osudy Huga Primozice však bojem ve rževském výběžku fronty zdaleka neskončily. O tři měsíce později, 11. prosince, zničil dalších sedm sovětských tanků a jeho celkové skóre se vyšplhalo až k číslici 60. Za hrdinství v boji a oddanost věci národa a vůdce mu byly uděleny Dubové ratolesti k Rytířskému kříži, ocenění, jímž byli do té doby dekorováni pouze důstojníci. Třicátého prvního ledna roku 1943 byl povýšen na poručíka.