ARMÁDY A HISTORIE

Oběť Jana Palacha

Domnívám se, že každý člověk má nějaké své poslání. Starat se a vychovávat své děti. Zvelebit obec. Jako lékař či psycholog pomáhat lidem v jejich nemocech či psychických problémech. Anebo třeba se „jen“ naučit žít ze svým zdravotním či jiným handicapem. Občas se najde člověk jehož poslání překračuje rámec svého blízkého okolí. Jako významný vědec či filozof má rozšířit sféru lidského poznání či přispět k reformě společnosti.

Svůj osudový úkol měl i Jan Palach. Stát se živoucí pochodní, svědomím národa. Provést čin, který by za jiných okolností byl z hodnocen jako těžký hřích srovnatelný s činem zabití. Vždyť z filozofického hlediska nese sebevražda pro aktéra stejnou vinu jako vražda druhého, neb každý život má stejnou cenu.

Dnes je to 45 let od Palachova sebeupálení. Proto jsem zvolil toto téma, jako námět mého článku. Dovolte abych po několika připomenutých faktech z jeho života se zamyslel nad jeho mnohdy protikladně hodnoceným činem.

Pár životopisných faktů

Jan Palach se narodil 11.8.1948 v Praze. V posudku ze ZDŠ, kterou navštěvoval se o něm psalo.

V kolektivu byl oblíben pro pěkný a přátelský vztah ke spolužákům. Byl tichý, přemýšlivý, velmi sečtělý, zajímala jej příroda, technika a historie již od nejnižších tříd.

Po základní škole mladý Jan vystudoval gymnázium v Mělníku a po maturitě zahájil studium na VŠE, ze které v září 1968 přestoupil na filozofickou fakultu UK. Jeden z jeho spolužáků na VŠE ho popsal slovy:

„Šlo o člověka tiché povahy, racionálního založení a už tehdy se jevil jako typ filozofa, a jak jsme později zjistili, původně filozofii studovat chtěl. Byl vážnější povahy. Učil se tak, aby věci poznával do hloubky, a ne proto, aby oslnil u zkoušek. Velmi rád pomáhal jiným ve studiu nebo při řešení věcí ve vztahu ke škole. Převážně se zúčastňoval debat se vztahem ke studiu, nebo politickým problémům.“

Palach jako „levičák“

Jan Palach byl svými spolužáky a kamarády považován za klidného, ale zároveň pevného a tvrdého člověka. Měl výrazné empatické schopnosti a smysl pro spravedlnost. Vždy se stavěl na stranu slabších. Když byl na brigádě v Sovětském Svazu a jeden z ruských mladíků za drobný přestupek poslán domů, hlasitě se jej zastal i když sám sebe ohrozil. Tehdy dosáhl svého.

S kamarády se často hádal o politice. Všichni v jeho okolí se shlíželi v kapitalistickém západu. Mladý Jan ne. Zastával se socialismu, Marxe považoval za velkého filozofa a četl i Lenina. Nebylo to proto, že by si zamiloval reálný komunistický systém. Uvědomoval si to, co většina z nás v listopadu 1989 neviděla. Cesta z reálného socialismu do reálného kapitalismu není tou pravou cestou. Byl si vědom temné stránky kapitalismu. Úspěch jedněch často doprovázený potupou a bídou druhých. Obří majetkové rozdíly a nezaměstnanost. Konkurence a nadměrná soutěživost. Toužil po společnosti na jedné straně svobodné a demokratické na druhé straně ale sociálně spravedlivé, jejímž základem bude vzájemnost a solidarita.

Příprava a čin

Po okupaci v srpnu 1968 se aktivně zapojil do politického studentského života. Účastnil se a organizoval studentskou stávku. Nechtěl se smířit s tím, že politické vedení opouští reformní politiku. Že opět se ke slovu dostává cenzura. Že světlo svobody pomalu zhasíná .

Když všechny protesty nepřinesly očekávaný výsledek rozhodl se k obtížnému činu. Dne 16.1. 1969 se na Václavském náměstí polil benzínem a zapálil se. Nemyslím si, že šlo o čin zoufalého fanatika. Domnívám se, že vše měl v klidu a jasně promyšleno. Jeho život a myšlení nebylo zaměřeno na osobní prospěch. Snažil se žít tak, aby svým životem prospěl co největšímu činu lidí. V činu viděl způsob jak toho nejefektivnějším způsobem dosáhnout. Probudit lidi z letargie a morální apatie, probudit jejich svědomí.

Zemřel tři dny po svém činu ve velkých bolestech, ale s vědomím, že se mu to alespoň z části podařilo po seznámení s reakcemi veřejnosti na jeho čin. Prohlásil tehdy „ Můj čin splnil účel. Ale ať už to nikdo neudělá. Ať se ty studenty pokusí zachránit, aby celý život zasadili ke splnění našich cílů. Ať se přičiní živí v boji.“

Odkaz Jana Palacha

Pár měsíců po jeho smrti plamínek svobody utichl v procesu normalizace. Přesto jeho oběť nepovažuji za zbytečnou. Zasáhla hluboce do mysli českého národa a je zde dosud, třebaže často překryta jinými záležitostmi. V lednu 1989 vzpomínka na Palacha stála za vlnou demonstrací, které předznamenaly pád komunismu v listopadu 89.

Domnívám se, ale že jeho odkaz je stále významný a živý i dnes. Vyzývá nás, abychom se v našem úsilí o lepší život a společnost nikdy nevzdali. Kdyby žil v dnešní době, jistě by brojil proti všemu co omezuje svobodu jako je mediální manipulace a skrytá cenzura. Apeloval by na odpovědné politiky i na lhostejnou veřejnost, aby si všímali všech forem nespravedlnosti a pomáhali jí zmírnit. Jistě by stál na straně těch co ne vlastní vinou nemají práci, peníze na nájem a léky, vlastní bydlení. Apeloval by na mezilidskou solidaritu a vzájemnost.

Jana Palacha považují spolu s dalšími Jany: Husem a Komenským k největším postavám českých dějin. Skláním se před jeho statečností a životní opravdovostí. Na závěr článku bych chtěl ještě uvést jeho citát.

Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí

Zdroje :

http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Palach

http://www.blisty.cz/art/67435.html

http://www.janpalach.cz/