ARMÁDY A HISTORIE

Rudolf Medek

Rudolf Medek byl poměrně netypický legionář a generál, protože byl zároveň spisovatel a to dokonce velmi úspěšný.

Rudolf Medek se narodil 8. ledna 1890 v Hradci Králové do rodiny Václava Medka a Marie Medkové (rozená Špatenková). Jeho matka poměrně brzo zemřela a jeho otec pracující jako švec ho dal do výchovy ke své švagrové. Vzhledem ke špatné finanční situaci rodiny studoval po ukončení obecné školy hradecký učitelský ústav. To pro něj však nebylo tak zlé, protože se na ústavu začal velmi zajímat o moderní literaturu a začal psát básně.

Báseň Rokoko byla dokonce vytisknutá v tehdy prestižní Moderní revue (8. dubna 1909). Učitelský ústav v Hradci Králové úspěšně absolvoval 15. července 1909. V září 1909 nastoupil jako suplent do obecné školy ve Stračově nedaleko Nechanic. Tato vesnice stojí přímo uprostřed bývalého bojiště prusko-rakouské války roku 1866. Po roce se mu podařilo přejít na obecnou školu v Kratonohách, kam mohl jezdit denně vlakem z Hradce Králové.

Roku 1912 už vydal svou první básnickou sbírku Půlnoc bohů. Ilustrace pro ni dělal Josef Váchal. Ve školním roce 1913/1914 už na učitelský post nenastoupil, protože byl povolán vojenskou správou do armády. Ve školním roce 1913/1914 už na učitelský post nenastoupil, protože byl povolán vojenskou správou. Proto se 1. října 1913 Einjärige Freiwilliger Medek hlásil v pulských kasárnách ke službě u Landwehr-Infanterie-Regiment Nr.5. Jako aspirant na důstojnickou hodnost byl odeslán do Grazu do školy pro jednoroční dobrovolníky. Jeho služba neměla dlouhé trvání, protože se u něj projevovaly příznaky srdeční choroby. 22. prosince 1913 byl po superarbitračním řízení zproštěn vojenské služby. Vrátil se do Hradce Králové a nakonec se mu podařilo získat místo v Dobřenicích. V roce 1914 vydal další básnickou sbírku Prsten. Také vydal dvě prózy Víno a Zlatý věk. Za ně dostal finanční odměnu ze Zeyerova fondu České akademie.

1. světová válka

Vzhledem ke zdravotním problémům mohl zůstat na učitelské pozici i po vypuknutí války, ale už koncem roku 1914 se v rakousko-uherské armádě projevoval takový nedostatek nižších důstojníků, že došlo ke snížení požadavků a Rudolf Medek byl 15. prosince 1914 povolán do armády. Nastoupil k Infanterie-Regiment Nr. 18 Erzherzog Leopold Savator v Hradci Králové a byl poslán do kurzu pro záložní důstojníky. Po jeho absolvování byl 1. května převelen k Infanterie-Regiemnt Nr. 88 Friedrich Freiherr Feuchert-Kauffmann, Edler von Traunsteinburg do Prahy. Jeho další kroky pak směřovaly s doplňky do Szolnoku, kde vznikal pochodový prapor k doplnění pluku na ruské frontě. Ve Szolnoku byl 1. 8. 1915 jmenován do hodnosti Kadett in der Reserve a dostal vedení čety.

25. prosince 1915 přeběhl Rudolf Medek na ruskou stranu fronty. Tím se liší od většiny legionářů, protože jen malá část se dostala k legiím opuštěním jednotky a překročením fronty. Většina legionářů pocházela z řad zajatců. Další byli ti, co opustili Rakousko-Uhersko už před válkou.

Rudolf Medek nejen že dokázal překročit úspěšně frontu, ale dokonce sebou přinesl plány, mapy a dokumenty, které ukořistil na velitelství. Po přechodu fronty byl odeslán do výzvědné kanceláře 22. armádního finského sboru ruského a poté se setkal také s velitelem 7. ruské armády generálem Ščerbačevem, u kterého pak zůstal 7 týdnů ve výzvědném oddělení.

14. ledna 1916 se přihlásil do České družiny, proto byl v březnu odeslán do Kyjeva. V Kyjevě byl omylem zařazen do transportu zajatců a až v průběhu cesty se podařilo dát věci do pořádku, takže mohl být v Čeljabinsku propuštěn z transportu. Krátkou dobu strávil v záložní nemocnici a pak byl poslán zpět. V červnu 1916 byl zpět v Kyjevě a tam došlo k jeho zařazení do stavu náhradní roty Československé střelecké brigády. P o 6ti týdnech byl zařazen jako střelec do pochodové roty. Po příchodu roty na frontu z ní byla vytvořena 6. rota 1. střeleckého pluku. Vedl jí praporščik Igor Vilímek. B ěhem frontového výcviku byl Medek povýšen do hodnosti inter-oficer a krátce nato se stal velitelem čety.

Mimo vojenské činnosti redigoval dva rotní časopisy, psal do Čechoslovana (Vycházel v Kyjevě) a později se zapojil také do československých politických akcí v Rusku. Z a výzvědné akce v létě 1916 byl vyznamenán 4.stupněm Znaka otličija Vojennogo orděna. V září 1916 byl povýšen na hodnost praporščik a jeho četa byla přidělena ke štábu23-j pěchotnoj divizii generála Kordukova. Ta se nacházela ve Východní Haliči. -    17. prosince 1916 byl vyznamenán 4. stupněm ruského Orděna Svjatoj Anny. 2. ledna 1917 mu byla udělena hodnost podporučik.

Akce u Brzenan a následující období

Medek se svými muži se stal slavným a dostal se do rozkazu Hlavního stanu svojí akci v noci z 26. na 27. března 1917. Tehdy při rozvědce u Brzenan pro 74 pěchotnoj divizii generála Šipova vyhodili do povětří nepřátelský podkop. Potom pronikli do nepřátelských zákopů. Zpět se vrátili s 21 zajatci. Publicitu ještě zvýšilo to, že šlo o jednu z prvních úspěšných akcí po převratu. Za tuto akci byl navržen na udělení prestižního 4. stupně Orděna Svjatogo Vladimira s meči a mašlí. Ve své autografické práci Pouť do Československa vzpomínal na to, že největší uspokojení mu přinesl fakt, že se celá akce obešla bez vlastních ztrát. Šlo o poslední Medkovu bojovou akci na frontě, protože po ní byl zvolen delegátem důstojnického sboru Československé střelecké brigády na 3. sjezd Svazu československých spolků na Rusi. Později toho litoval, protože už se nedostal ke konání rozvědek apod. Tehdy ale netušil, že to tak bude.

Sjezd trval až do 23. května 1917 v Kyjevě a během něj byl zvolen členem Náborové komise (6. května 1917) a později také Organizačně-finanční komise (23. května 1917). Tato práce mu nepřinášela radost a navíc byl brzy posílán jako člen nejrůznějších delegací k řadě ruských představitelů. Při těchto akcích se osvědčil jako dobrý vyjednavač a řečník. V průběhu sjezdu byl také povýšen a to 3. května od hodnosti poručik. Tou dobou se také pracovalo na vzniku dvou československých divizí - 1. v Borjusku a 2. v Borispolu. Medkova práce byla velmi důležitá vzhledem k akutnímu nedostatku prakticky všeho v hroutícím se Rusku. Mimo to bylo nutné vyhledávat další muže mezi zajatci. Obzvláště specialisty.

Zborov

Sám Medek se v této problematické době dostal k Československé střelecké brigádě. Byl zde jako představitel Odbočky. Její delegáti jí přihlásili mezi úderné jednotky. Její velitel Vhačeslav Trojanov byl však proti tomu. Oceňoval nadšení Čechoslováků, ale odmítal takové nasazení vzhledem k nedostatku výzbroje, výstroje i munice a také z obav z nedokončeného výcviku. Navíc byla tou dobou brigáda dost rozptýlená a bylo nutné jí pro smysluplné nasazení zkoncentrovat. Plukovník Trojanov dokázal Medka přesvědčit o nutnosti jejího přesunu na klidnější úsek fronty a provedení jen menšího útoku.     Medek musel také pronést řeč na mýtinku, aby se udržela vysoká morálka mužstva i přes toto přeřazení.

I přesto došlo ke slavným bojů u Zborova, kde Československá střelecká brigáda prolomila všechny nepřátelské obranné linie, ačkoli útočila na vedlejším směru útoku, což byl překvapivý úspěch a měl velký význam pro zahraniční uznání československé věci. Medek se této bitvy také účastnil a to v úseku své bývalé 6. roty 1. střeleckého pluku. Zborov měl pro Medka velký význam po stránce politické, vojenské i literární. Vracel se k němu ve svých dílech a důstojnický sbor brigády ho navrhl na 3. stupeň Orděna Svjatogo Stanislava s meči a mašlí, který pak obdržel v září 1917. Své pocity po bitvě sepsal do eseje. Ten byl krátce poté otištěn v pětrogradském Čechoslováku a kyjevském Čechoslovanu. Také napsal báseň Zborov, kterou poprvé vydal roku 1918 v Čeljabinsku. Tou se proslavil po celém československém vojsku. Zborovu se věnoval ve své literární činnosti i po návratu do vlasti.

Po Zborovu

28. srpna 1917 obdržel 4. stupeň Orděna Svjatogo Vladimira s meči a mašlí za akci u Brzenan. Po Zborovu Medek cestoval a to jak sám tak s T.G.Masarykem, který byl tehdy předsedou Československé národní rady. Navštívil např. Mogiljov, Pětrograd, Moskvu. Podílel se na dohodách o vytvoření československého armádního sboru a také houževnatě pracoval na propagaci vzniku Československa mezi zajatci. Také se stal prvním šéfredaktorem časopisu Československý voják vycházejícím v Kyjevě. 2. září 1917 by vyznamenán 3. stupněm Orděna Svjatogo Stanislava s meči a mašlí. V říjnu 1917 se zbavil nevojenských funkcí a vrátil se k velení 6.roty 1.střeleckého pluku Mistra Jana Husa. Politické vedení odboje ho už po necelých dvou týdnech odvolalo z této funkce, takže se 13. října opět loučil se svými muži. Směřoval opět do Kyjeva do štábu vytvářeného sboru a vrací se do své funkce v časopisu Československý voják. Jak později vzpomínal, město a jeho atmosféra se radikálně změnili. Všude nepořádek, chaos, ukrajinské vlajky a průvody, prostituce, velký odpor k důstojníkům. Také píše „všude jsem viděl divoký zproletarisovaný dav, který se na každého, kdo nosil nějaké odznaky důstojnické hodnosti, díval s opovržením a div jej nelynchoval.“

Československá národní rada na Rusi a střet s Bolševiky

V prosinci 1917 byl Rudolf Medek zvolen místopředsedou odbočky Československé národní rady na Rusi jako zástupce vojáků. Předsedou odbočky byl vždy člen pařížské Národní rady, takže byla politické činnost v Rusku řízená místopředsedy. Kterými byl Medek, Bohumil Čermák a Prokop Maxa. U Československého armádního sboru trávil většinu času Medek, takže o to větší byl jeho význam a odpovědnost. 27. března 1918 byl vyznamenán 3. stupněm ruského Orděna Svjatoj Anny s meči a mašlí.

Hlídka československý legionářů na Rusi

Po přesunu z Ukrajiny a dohodě se Sověty přesídlil Medek do Penzy. Odtud chtěl vypravit vlaky s Čechoslováky do Vladivostoku a odjet posledním vlakem až dokončí svojí práci. Při své práci byl v neustálém kontaktu s vojáky a měl tak přísun aktuálních informací, proto tak podpořil rozhodnutí Vojenského kolegia dostat se do Vladivostoku třeba i za cenu použití zbraní. K tomu nakonec došlo, protože bolševici nemínili nechat Čechoslováky odejít. Po bolševickém útoku na transporty se Medek přihlásil u velitelství Penzenské skupiny pod velením Čečka. Ta se byla v izolaci a musela se probojovat k břehům Volhy a později směrem na Ural až do stanice Miňar. Zde se 6. července 1918 setkali se Západní skupinou legií. Tato cesta je označována jako Penzenská epopej.

10. července 1918 dorazil Medek do Čeljabinsku a zapojil se do I. sjezdu československého vojska. Na sjezdu sklidil potlesk vojáků, kteří v něm viděli jediného místopředsedu Odbočky, který zůstal na straně vojska a nekapituloval. Koncem července byl proto zvolen místopředsedou nové Odbočky Československé národní rady na Rusi. V Čeljabinsku byla také vydána jeho báseň Zborov v nákladu 50 000 výtisků. 25. srpna dostal na starost Vojenský odbor Odbočky.  Ten fungoval jako prozatímní ministerstvo obrany. Medek také reprezentoval československé vojsko při jednání s ruskými vládami a dohodovými vojenskými misemi. Během podzimu a zimy byl postupně povýšen na podplukovníka, aby se zvýšila jeho váha při jednáních (25. 9. kapitán, 23. 10. major, 29. 1. podplukovník). Medek se také stal jedním z nejbližších spolupracovníků Štefánika, když dorazil na Sibiř. Před svým odjezdem ho pověřil provedením nepopulárních opatření. 8. ledna 1919 byl jmenován náčelníkem Vojenské správy Ministerstva války pro Rusko (tou dobou vedeného Štefánikem) a jeho úkolem bylo řídit vojsko na Sibiři. 10. ledna 1919 byl spolu s Pavlů a generálem Syrovým jmenován členem Zvláštního výboru pro vedení Československého vojska na Rusi. Na Sibiři prosadil také vznik dalších národních legií (rumunské, polské a lotyšské). Nesl velký díl zodpovědnosti za reorganizaci důstojnického sboru, ustanovování do vyšších velitelských funkcí, zavedení a prosazení československého jazyka jako služební řeči, reorganizaci vojenského soudnictví, výstavbu 3.střelekcé divize apod.

26. května 1919 byl vyznamenán britským Distinguished Service Order. Po vzpouře části jednotek 4. pluku podal demisi na všechny funkce. 12. července 1919 byl vyznamenán československým Řádem Sokola. V roce 1919 byl také vyznamenán Československým válečným křížem. Po třech měsících nečinnosti byl z kraje září 1919 poslán v čele zvláštní mise do Československa. Úkolem mise, která cestovala přes Japonsko, USA a Francii bylo co nejvíce urychlit návrat legionářů do vlasti.

Pokračuje 2.částí týkající se meziválečného Československa a pomnichovským obdobím. V 2.části jsou i uvedené zdroje.