ARMÁDY A HISTORIE

Československo a jeho vojenská pomoc státu Izrael v prvním období jeho samostatné existence 4. díl

Kapitola čtvrtá:  Dodávky zbraní - výzbroj pro pěchotu a dělostřelecký materiál

V této kapitole se pokusím podle dostupných pramenů zrekonstruovat, co vlastně tyto dodávky obsahovaly. Bohužel řízená a živelná likvidace velkého množství dokumentů s pojených těmito událostmi je hlavní příčinou toho, že se nelze dopracovat opravdu relevantních výsledků. Přesto i to, co je doložitelné představuje úctyhodnou práci. Je ale potřeba vědět, že vše, zde uvedeno bylo dodáno mimo jakoukoliv pochybnost.

Mezi prvními dodávkami převažovalo to, co mohl rychle ovládnout každý, i jen trochu vycvičený voják nebo guerillový bojovník. Tedy pušky, kulomety a pistole včetně potřebné munice a pomocného materiálu.
Naprosto bezpečně je doloženo, že bylo dodáno toto množství zbraní. Vše je uvedeno podle jednotlivých kategorií

Zbraně pro pěchotu:

34 507 kusů pěchotních pušek P-18, což byly karabiny Mauser vz. 98, ráže 7,92 mm

Tato zbraň je na tomto obrázku. Byla to dvěma světovými válkami prošlá zbraň. Měla tyto takticko-technické údaje (TTD)

7 315 kusů kulometů MG 34, ráže 7,92 mm

 
Tato mimořádně vydařená zbraň je vyobrazena zde, a na dalším obrázku je obrázek jeho usazení na osobním terénním automobilu. Hlavní TTD:

4 kusy protitankové pušky ZK- 382, pravděpodobně jako funkční vzorek

8 kusů samopalů ZK- 383, opět asi jako funkční vzorek
 
Zde je tato zbraň.

10 kusů automatické pušky ZK-420, ráže 7,92

200 kusů těžkých kulometů ZB-37, ráže 7,92 s podstavcem

700 kusů těžkých kulometů ZB-37, ráže 7,92 s příslušenstvím ale bez optických doplňků

 
Zde je vyobrazení tohoto kulometu na univerzální lafetě.

Tento kulomet, který měl být naší výzbrojí v případném střetu s německou armádou je známý, ale proč se na něj nepodívat znovu.

A když už jsem u toho dívání, tak zde jsou dvě izraelské aplikace této zbraně.

Na prvním obrázku je tento kulomet v protiletadlové verzi a na druhém je potom ten samý typ kulometu jako palubní výzbroj improvizovaného obrněného automobilu.

500 kusů lehkých kulometů ZB-26, ráže 7,92 mm

Zde je obrázek této skvělé zbraně, legendy našeho zbrojního průmyslu a zbraně, která bojovala po celém světě a následují TTD:

20 000 kusů bodáků vzor 24 s pochvou

Jmenovaný bodák vzor 24 s pochvou

500 kusů pistolí ČZ 7,65 mm

 
Jmenovaná pistole ČZ 7,65mm, vzor 27, Základní TTD:

10 kusů pistolí ČZ 6,35 mm jako funkční vzorky.

Nelze za stávajícího stavu znalostí doložit, jaký byl celkový počet pistolí ráže 6,35 mm, povoleno třeba bylo vyvézt dalších 10 až 15 tisíc. Jak to dopadlo zatím nelze dohledat.

Munice k pěchotním zbraním

Do Izraele bylo dodáno značné množství munice. Bezpečně je doloženo, že to byly tyto počty podle jednotlivých druhů:
5 000 kusů munice do pistolí ráže 6,35 mm
375 000 kusů munice do pistolí ráže 7,65 mm
81 145 000 kusů munice do pušek a kulometů ráže 7,92 mm

Zároveň je potřeba uvést, že konkrétně u munice ráže 7,92 mm šlo o puškové náboje Mauser 7,92x57. Ten byl používán u všech typů dodávaných kulometů a pušek. Tím od samého počátku byla zajištěna dokonalá unifikace spektra používané munice v izraelských jednotkách.

 
Zde je vyobrazení tohoto náboje.

Tyto dodávky byly přepraveny do Izraele, několika cestami. První dodávky šly přes západní Evropu do Belgie a odtud lodí do Haify. Další potom letecky ze Žatce, Malacek nemálo i z Ruzyně. A zcela jistě jich určité množství šlo i přes Jugoslávii.

Tolik tedy k dodávkám materiálu pro výzbroj pěchotních jednotek. Ale tímto vše skončit nemělo. Izrael měl zájem o další dodávky, jejichž rozsah byl neuvěřitelný:
200 000 kusů pušek P-18 s úpravami, které si Izrael vyžádal.
600 vojenských výcvikových pušek vz.22
1 000 kusů samopalů vz. 476
1 000 kusů automatických pušek Z-420
1500 až 4000 kusů lehkých kulometů Bren ve verzi ZB-30
100 kusů těžkých kulometů ZB-37 s kompletním příslušenstvím
200 kusů velkorážových kulometů ráže 37 mm s 20 000 kusy náboji na jeden kus
200 kusů plamenometu s dosahem alespoň sto metrů
Z tohoto se ale asi už nepodařilo realizovat nic. Pokud ano, nejsou o tom zatím doloženy spolehlivé informace.
Tento obsáhlý požadavek byl vznesen a Ministerstvem národní obrany povolen dne 4. listopadu 1949. V lednu 1950 potom izraelská strana projevila zájem o rozšíření dodávky o vojenské malorážky ZKM 454 ráže 5,6 mm a otočný samopal ČZ ráže 9 mm. Jelikož si zákazník vyžádal předvedení na místě, bylo rozhodnuto podplukovníkem Pallou, aby určení technici odletěli co nejdříve tedy 7. února 1950.

Těžké zbraně

Pokud jde o těžké zbraně, tedy děla a minomety bylo ověřeně do Izraele dodáno nevelké množství minometů, kanónů a houfnic.

Šlo o čtyři druhy minometů v těchto počtech

42 kusů minometů vz. 36N s 31 818 kusů minometných granátů a 5 kusů záložních hlavní vz. 36N. Obrázek následuje.

30 kusů minometů vz. 28N s 27 720 kusy minometných granátů, obrázek se mi zatím nepodařilo dohledat.

12 kusů minometů vz. 34N s 12 480 kusy minometných granátů

Vyvinut byl u firmy Rheinmetall v roce 1932, byl spolehlivou zbraní a byl okamžitě akceptován. Na počátku války měla německá armáda 4.624 kusů těchto minometů. Zbraň byla okamžitě zadána do výroby a během války jich bylo vyrobeno 71.630. Kusy dodané do Izraele tedy pocházely z válečné kořisti.  

16 kusů minometů vz. 42N počet dodaných min není známý.

Původně to byl plukovní 120mm minomet vzor 1938 a byl to minomet pro Rudou armádu.  Zbraň byla určena pro pěchotu a jednalo se prakticky o nejtěžší minomet, který mohl být transportován pěchotou bez použití techniky. Na počátku Velké vlastenecké války ukořistili mnoho minometů Němci, kteří je zařadili do své výzbroje. Vzhledem k tomu, že se jednalo o velmi podařený kus výzbroje, začali ho vyrábět ve vylepšeném provedení jako "12cm schwerer Granatwerfer 42." Za války byl i ve výzbroji našich jednotek v SSSR. Po válce na našem území zbylo nemálo těchto zbraní německých verzí. Je možné, že z těchto zdrojů pocházely i kusy dodané do Izraele.

Obrázek ukazuje jak verzi nesenou tak i na lehkém kolovém podvozku, kdy je tažen lehkým nákladním vozidlem nebo i vozidlem typu Jeep.

Kanóny a houfnice

Je doloženo a ověřeno že do Izraele byly dodány v malých počtech celkově tři druhy kanónů a houfnic.

4 kusy horských houfnic ráže 105 mm vz. 40N s 1812 kusy dělostřeleckých granátů. Dal jsem si hodně práce s tím zjistit, o jakou zbraň šlo. N za číslem vzoru naznačuje, že šlo Kořistní zbraň. Jediné co odpovídalo tomu, co je v literatuře uvedeno, je německá lehká houfnice označená jako 10,5 cm leFH 18. Po úpravách vedených snahou o její odlehčení byla označena jako 10,5 cm leFH 18/40. V naší poválečné armádě potom byla označena jako 105 mm houfnice vz.18/40N. Tolik viz Vojenské dějiny Československa díl V, strana 429. Domnívám se, že se nemýlím, zvláště když jsem se dočetl, že před předáním izraelské straně musely jít do Škodových závodů na nákladný repas.

105 mm houfnice vz.18/40N v palebném postavení – muzejní exponát

12 kusů horských kanónů ráže 75 mm vz. 28/J s 6223 kusy dělostřeleckých granátů
Tento počet odpovídá jednomu dělostřeleckému oddílu podle tehdy platných tabulek počtů naší armády.

Tato zbraň pocházela z naší předválečné výzbroje. Pro naši armádu v nové době nebyla podle tehdejších plánů rozvoje ozbrojených sil dlouhodobě použitelná. Její prodej tedy není překvapení.

Zde je její fotografie.

12 kusů houfnic ráže 100 mm vz. 16/19, počet kusů dodané munice není znám

Takto tato zbraň vypadala.

I tato zbraň pocházela z naší předválečné výzbroje. Jako zastaralá byla považována už v roce 1938, kdy se uvažovalo nad její náhradou.

Celkově můžu říci, že tato čísla jsou pravděpodobně nepřesná, asi toho vyvezeného o dost více. Ale více zatím archivy a pamětníci nebyly schopni prokazatelně potvrdit. Všechno co je zde uvedeno bylo prokazatelně do Izrael dodáno v období od 22. 9. 1948 do května následujícího roku.

Izraelské požadavky ale byly výrazně ambiciosnější:

Požadováno bylo: 160 kusů polních kanónů ráže 75 mm nebo podobných.  Celkově to odpovídá 40 bateriím po 4 dělech, jak odpovídalo tehdejším zvykům.  Pokud si uvědomíme, že Hagan měla ve zbrani 9 brigád, dá to možnost vytvořit 10 dělostřeleckých oddílů po 16 dělech. Tedy devět brigádních a jeden záložní či výcvikový. Zde ale jen spekuluji. Ke každému mělo být dodáno:
- 1500 granátů tříštivých nárazových
- 500 šrapnelů
- 100 granátů dýmových
- 100 granátů průrazných

Protitankovou obranu mělo vytvořit dodání 50 kusů protitankových děl s ráží do 60 mm s 1000 průrazných granátů na každý kus. Pokud by to nebylo možné bylo požadováno dodání dvouúčelových, tedy protitankových i protiletadlových děl v počtu 100 kusů automatických. K nim potom 5 000 kusů munice rozdělené na 75% tedy 3750 kusů granátů nárazových a 25%, tedy 1250 kusů granátů průbojných.

Na začátku února 1948 se ze strany izraelských vyjednávačů objevil zájem o spolupráci v rozsahu, který kopíroval vstřícné nabídky ze strany československých firem. Například Škodovy závody požádaly Jewish agency o povolení ukázky kořistního materiálu. Šlo o německé protitankové kanóny PAK 40, PAK 38.

Obrázek první ukazuje protitankový kanón německého původu PAK 38 a ten druhý zbraň stejného původu PAK 40. V dané době to byly vysoce kvalitní protitankové zbraně schopné zničit jakýkoliv tank či obrněné vozidlo, které se v celé oblasti mohlo vyskytnout.

Protivzdušnou obranu polních jednotek i důležitých míst mělo vyztužit dodání 200 kusů velkorážových kulometů ráže 37 m nebo podobných s 20 000 náboji pro každou dodanou zbraň.

Tento obsáhlý požadavek byl součástí velkého souboru požadavků, který předali po dohovorech s představiteli našeho zbrojního průmyslu pánové Überall a Felix dne 2. 6. 1948. Během dvanácti hodin bylo na přímý rozkaz generála Drgače provedeno zjištění možností a v první fázi nebyla k vývozu uvolněna ani jedna položka ze zde uvedeného požadavku na dělostřelecký materiál.

Trvalo několik měsíců, než bylo toto rozhodnutí revokováno a bylo uvolněno alespoň něco. Co, je v textu uvedeno. Mimo zde uvedené dodávky byly ve dnech 3. 1.  A 6. 1. 1949 schváleny dodávky dalších 12 houfnic 100mm vz.16/19, 12 horských kanónů 75 mm vz. 28/J a dalších 76 minometů tří typů. O jejich expedici nejsou ale žádné důkazy.

V dalším období už Izraelci nechtěli starší modely – čteme staré šunty – ale moderní poválečnou výzbroj. Při návštěvě náčelníka hlavního štábu izraelské armády Jigala Yadina 8. června 1949 se to projednalo a bylo to i schváleno plukovníkem Pallou.
Yadin projevil zájem zejména o:
- minomety 82 a 102 mm v konstrukčně zdokonalených verzích
- horské kanóny 75 mm
- raketomety 105 mm RKP1 a RKH1
- bezzákluzové kanóny

Dne 1. února 1950 potvrdil plukovník Palla dohodnutou dodávku dělostřeleckého materiálu. Ta zahrnovala:
5 baterií po 4 dělech 75 mm horského kanónu typu C
6 baterií po 4 houfnicích 105 mm polních houfnic typu H 6
4 baterie po 4 dělech 75 mm protitankových kanónů typu A 21
10 kusů minometů

S municí šlo o dodávku v hodnotě 450 milionů korun. Bohužel zastupující ministr obrany sborový generál Vladimír Drnec tuto dodávku bez udání důvodu zamítl. Na druhou stranu v té době bylo přijato rozhodnutí o urychlené výstavbě československé armády a najednou byl všeho nedostatek pro vlastní vojáky. Zde asi skryt důvod zamítnutí této dodávky.