ARMÁDY A HISTORIE

Pád Podkarpatské Ukrajiny . Prvný skutečné dějiště 2. světové války

Pro Čechoslováky skončily boje v Podkarpatí 21.3. 1939, kdy se poslední transport bezpečně dostal přes hranice do Rumunska. Jinak tomu mělo být pro obyvatele Karpatské Ukrajiny. Zdaleka ne všichni sdíleli nadšení pro velkoukrajinský nacionalismus a pro Vološinovu vládu, která měla všechny rysy autoritativní vlády, avšak když na jejich domovy zaútočili maďarští honvédi, všichni odložili spory stranou, aby svou nově nabytou svobodu uhájili a útočníkům se postavili.

Poměr sil byl nerovný od samotného počátku. Sičovců bylo v nejlepším případě 15 000, avšak zdaleka ne všichni byli ozbrojeni a vojensky vycvičeni. Panoval chronický nedostatek zbraní, munice a veškerého materiálu. Ani stejnokrojů nebylo pro příslušníky dostatek. S ustupujícími Čechy bylo dohodnuto, že část zbraní bude během ústupu odevzdána Ukrajincům, aby mohli své domovy bránit před Maďary. Někde k tomuto dodání skutečně došlo, jinde ne. Proto rozzuření sičovci na některých místech napadli i ustupující čs. transporty. Proti organizované a dobře vybavené maďarské královské armádě stály zástupy bídně oblečených mužů a mnohdy ještě chlapců. Chápali se jakýchkoliv zbraní, jen aby zastavili příchod svých nepřátel. Byla dokonce vyhlášena všeobecná mobilizace a obzvlášť bylo naléháno na bývalé příslušníky čs. armády i na celé čs. jednotky, aby na území zůstali a pomohli v boji. Došlo k paradoxní situaci - sičovci, kteří ještě včera stříleli na Čechy a vzájemně se s nimi zabíjeli, nyní na kolenou prosili, aby Češi neodcházeli a pomohli. Na jiných místech došlo k výhružkám, rabování a vraždám.

Maďarský parní válec zatím bez větších obtíží dorazil 15.3. 1939 k Chustu - hlavnímu městu Karpatské Ukrajiny. Všem bylo jasné, že Karpatské Ukrajině odbyla poslední hodinka. Do obranných postavení na břehu řeky Tisy, která tvoří přistupovou hranici do města byli povoláni všichni bojeschopní muži. Bok po boku tu stáli sičovci, ozbrojení civilisté, dobrovolníci, řemeslníci i gymnaziální profesoři se svými žáky. Jeden z obránců Chustu líčil své zážitky takto: "Naším úkolem bylo Maďary zastavit a odrazit. V rychlosti bylo zformováno několik vojenských oddílů a byly nám rozdány pušky a patrony s tím, že se máme co nejrychleji přesunout do místa bojů. Podél železničních kolejí byla narychlo připravena obranná linie. Sotva se začalo rozednívat, nastal masivní útok. Na širokém poli a v různých místech železničních kolejí začaly vybuchovat dělostřelecké granáty a minometné střely. Ve vzduchu se objevilo několik lehkých vojenských letadel, která se snášela níže nad pole a z kulometů ostřelovala naše bojové pozice." Na okraji Chustu se 15. - 17.3 1939 odehrála veliká bitva, která dostala později označení "bitva na Krásném poli", o které ukrajinský prezident Juščenko prohlásil, že byla počátkem druhé světové války pro Ukrajinu, která zde stála v nerovném boji za svobodu. A nerovný boj to skutečně byl. Pouze s pěchotní výzbrojí, v početní nevýhodě a v narychlo vykopaných pozicích zde dva dny Ukrajinci odráželi všechny útoky přes řeku. K ohromnému překvapení všech, byl každý maďarský útok odražen. Z boje bylo vyřazeno několik maďarských tanků a byl dokonce sestřelen jeden vojenský letoun. Obě strany měly těžké ztráty. Až dne 17.3. 1939 byly pozice obránců prolomeny a maďarské jednotky překročily Tisu. V této bitvě padlo 230 Ukrajinců, mnohem větší počet jich však byl zajat a na místě okamžitě popraven - ještě na bitevním poli Maďaři bestiálně popravili 450 neozbrojených zajatců. Maďarů v bitvě padlo 160, ztratili jeden vojenský letoun, několik tanků a přes 400 jich bylo v boji raněno. Válečný korespondent The New York Tribune byl svědkem zkázy, která postihla okolí Chustu: "V jednom ze zákopů před městem bylo nalezeno 37 těl obránců, mnohá v uniformách československé armády, ale více v modrých uniformách organizace Sič. Odpor vě městě už nebyl velký. Na nárožích byly barikády a v budovách ostřelovači, ale ti byli energicky pronásledováni."

Organizovaný odpor byl prakticky zlomen, nicméně některé z jednotek stále bojovaly partyzánským způsobem proti agresorům. Nejúspěšnějším vůdcem záškodnické války proti maďarským okupantům byl náčelník štábu Karpatské Ukrajiny Mychajlo Kolodzynskij. Tento člen OUN (Organizace ukrajinských nacionalistů) měl bohaté zkušenosti - ve 30. letech se v Polsku účastnil podzemní činnosti, přepadů bank, poštovních stanic a také atentátů na představitele represivního polského aparátu. Od roku 1934 působil jako instruktor výcviku chorvatských separatistů z hnutí Ustaša v jejich tajných výcvikových táborech v Itálii. Nyní byl opět v akci a krutě dotíral na maďarské honvédy. V Tačevě se mu s jeho nejvěrnějšími druhy během jediného nočního přepadu podařilo postřílet přes 40 maďarských okupantů. Své druhy vedl v odporu až do dubna, kdy byl vypátrán diverzní brigádou maďarské kontrarozvědky a dne 15.4. 1939 poblíž Užockého průsmyku padl se všemi svými druhy v nerovném boji s maďarskou přesilou. Těla zabitých byla posléze polita benzínem a spálena.
Maďarský teror nepřestával ani po porážce povstání - v době bojů padlo a bylo popraveno na 1 500 Ukrajinců. V dalších týdnech padlo za oběť maďarským komandům smrti dalších 4 500 lidí. Očitý svědek tehdy zaznamenal: "Později jsem se dozvěděl, že kdo měl zbraň v ruce a sdržel se na shora uvedeném místě, jednoduše zahynul. Byli obklíčeni a pak tanky postříleni do jednoho. Mrtvoly se pak vozily k břehu Tisy a do ní byly házeny. Byl prý dán příkaz, že se nesmí ani jedna mrtvola vytáhnout z vody. Když Maďaři zastihli ustupující školní mládež s učiteli na cestě k Rachovu a Jasině, všechny je postříleli. Došlo k masovým vraždám. Kdo měl chuť vidět, jak hrdě umírají lidé ve stoje, ten si vzal 5-10 zatčených a za jištění ze strany maďarských vojáku, odvedl je na břeh Tisy a střílel zatčené do hlavy. Pokud se oběti samy neskutálely do vody, házeli je tam vrazi. Tak to pokračovalo od západu slunce do svítání. Mnozí zavraždění křičeli: 'Ať žije Ukrajina! Smrt maďarským teroristům!' " Karpatská Ukrajina zanikla. Stala se obětí dosud nevídaných bestialit, které měly posléze postihnout všechna území, na která dosáhlo běsnění druhé světové války. Druhá světová válka začala zoufalým bojem Karpatské Ukrajiny proti maďarským fašistům.