ČESKOSLOVENSKO

Bruntálské kasárny a vojenské posádky

Z  VOJENSKÉ HISTORIE BRUNTÁLU: Město mělo ve 20. století vždy své vlastní kasárny a vojenské posádky. A německá "Operace Bruntál".

Bruntálské kasárny za první republiky

Stálá vojenská posádka se v pohraničním Bruntále nacházela už za Rakousko – uherska, v minulém století, po vzniku samostatné republiky, pak více jak 70 let. Za světové války se v Bruntále nacházel haličský pluk, dům pro rekonvalescenty pluku „Kaiser 1“ a tři objekty vojenské nemocnice (in J. Cepek – Bruntál 1213). Už krátce po vzniku republiky 1918 byly zahájeny práce pro dislokaci armády na území jižní části Slezska. O bezpečnost a pořádek v Bruntále mělo na základě rozhodnutí městské rady ze dne 1. 11. 1918, vedle některých zdejších spolků, pečovat také velitelství rekonvalescentů 1. pěšího pluku, který se nacházel ve městě. Toto tak úplně nevyšlo a nakonec byl vytvořen pořádkový sbor s účastí vojáků, kteří se v té době nacházeli ve městě na dovolených – velitelem byl jmenován radní Kurzweil. Tito vojáci byli oděni ještě v rakouských c. k. uniformách. Už v prosinci tu však bylo československé vojsko, které obsazovalo nejen území severní Moravy a Slezska. Po řadě provokací německých nacionálů (snahy o provincii Sudetenland, budování ozbrojených Sudetenbatalionu …), se po Opavě a Krnovu, také Bruntál dočkal koncem roku 1918 příchodu a bezpečí čsl. vojska. Současně s tím bylo také rozhodnuto o stálé vojenské posádce, a to tak, že posádkové velitelství s pěším plukem bude sídlit právě v Bruntále. Tak se také na přelomu roku 1919/1920 stalo.

(Moje poznámka – první roky budování čsl. posádky, konflikty ve městě provokované z německé strany a postupná stabilizaci poměrů, jsou podrobně popisovány místním pamětníkem a historikem Josefem Cepkem v jeho knize „BRUNTÁL 1213“, vydané roku 1998 – rozhodně doporučuji).
 

Příprava na obranu, výstavba kasáren, zejména po hrozbách Hitlera

 Československá armáda tak ve městě sídlila po celé období první republiky. Zažila také těžké chvíle při řešení problémů zejména s místním německým obyvatelstvem ve 30. letech po nástupu Hitlera k moci v Německu. Zejména pak události po anšlusu Rakouska Německem v březnu 1938, to začalo nahrávat místním sdružením SdP a pak Henleinovcům. Jak názorně popisuje historik Josef Cepek, začátkem roku 1937 ve městě byl 1. pěší prapor pluku č. 34, pojmenován po legionáři  „Střelce Jana Čapka“, od roku 1938 byl do Bruntálu přeložen ještě 2. prapor s velitelstvím pluku, také technická rota a dokonce i vojenská hudba. V té době ještě ve městě samostatné kasárny nebyly, tak bylo rozšiřující se vojsko ubytováváno převážně provizorně - v objektech továrny Plischke, Marburg, po hostincích, také pak v okolních obcích.

Z rozhodnutí naší vlády a hlavního štábu armády ČSR byla teprve v letech 1937 – 1938 postupně zahájena, hlavně při příjezdové cestě od Rýmařova, výstavba kasáren a byly vybavovány rozsáhlé objekty bytového a obslužného charakteru.  Nové kasárny měly sloužit zejména připravované obraně hranic a republiky před vzrůstajícím nebezpečím napadení ze strany Hitlerova Německa a pro dislokaci vznikajících nových hraničářských jednotek a také Stráže ochrany státu (SOS). V Bruntále byl už začátkem prosince 1936 pověřen organizací jednotek SOS pplk. Miroslav Šitina. Prapor SOS měl zajistit úsek Zlaté Hory, Osoblaha, Krnov, Škrochovice u Opavy. V oblasti Bruntálska se pak od roku 1937 počítalo se zřízením 5. hraničního pluku Bruntál (s prapory - Zahartice, Bruntál, Andělská Hora). Bruntálské vojsko a SOS byly aktivně zapojeny také při květnové mobilizaci 1938. Nakonec si prožily i smutné a tragické chvíle podzimu 1938. Hlavně pak zářijové mobilizace, stanného práva a pomnichovského předání města a bruntálských kasáren do rukou zástupců německé branné moci.

Operace Bruntál

Od léta 1938 také rapidně stouply henleinovské pokusy o špionáž u nás za spolupráce německých agentů Abwehru, organizovala se také tajná vojenská organizace MO pro diverzní útoky, zejména na severní Moravě. Za nejvýhodnější místo případného útoku výsadkářů a vybraných pozemních sil Wehrmachtu bylo vybráno území východně od Bruntálu, uvažovaný plán dostal krycí jméno „Unternehmen Freudenthal„ – Operace Bruntál. Na základě Mnichova spadal bruntálský region do tzv. IV. obsazovacího pásma, které bylo předáno Němcům ve dnech 6. a 7. října 1938. Dne 7. 10. 1938 hned v 8 hod ráno na moravsko-slezských hranicích u Malé Morávky předal zástupce okresního hejtmana, v doprovodu důstojníků armády a četnictva, celý okres Bruntál německé armádě a německým úřadům. Téhož dne došlo německou 7. výsadkovou divizí a vojsky luftwaffe k provedení cvičné Operace Bruntál pod označením „Plán St“ v prostoru Bruntálska, prostor cvičného výsadku byl identický s plánovaným prostorem bojové operace, cvičné obsazení letištních ploch u obcí Leskovec, Valšov, Dvorce, Karlovec, Rýžoviště (?). Jednalo se prý o výsadek asi 3 000 vojáků, bez pozemních jednotek. Den nato pak došlo k rozsáhlejšímu vykládání letecké pěchoty, následoval jakýsi cvičný generální nástup proti hraničním opevněním, boj o pevnostní pásmo - s pomocí ostrých nábojů - večer byla akce ukončena. Německé velení hodnotilo byť „cvičnou“ Operaci Bruntál jako totální fiasko, přestože tato akce nebyla Čechy narušena, měla závažné bojové i zpravodajské nedostatky a chyby, až krach!! Možná i proto, že šlo o dosti nezdařilou, nijak záškodně závažnou akci protivníka, navíc provedenou prakticky už po Mnichovské kapitulaci a po předání území Sudet, není o tomto příliš velká informovanost ani na české straně.    

S využitím prostoru existujících kasáren ve městě nakonec počítal i německý plán na zábor Sudet po Mnichovu 1938. Už začátkem října 1938 také byla bruntálská kasárna navštívena skupinou německých důstojníků, a to po přistání několika německých vojenských transportních letadel Junkers (Ju 52) na louce západně od kasáren při vojenském cvičení v rámci tajného operačního plánu - "Fall Grün" (Plán Zelený). Součástí německého nácviku napadení ČSR, a také vyřazení hl. vybudovaných lehkých opevnění z možné obrany, byla také cvičná výsadková operace pod názvem „Bruntál“ - na rozsahu a velikosti akce nejsou zatím vojenští historici zajedno.

(Moje poznámka – období těžkého roku 1938 v bruntálském pohraničí a v Bruntále samotném, také úlohu čsl. vojska a bruntálské posádky při ochraně obyvatel a potyčkách s Henleinovci, popisuje poslední předválečný okresní hejtman JUDr. Jan Brothánek ve své vzpomínkové knize “Poslední rok v československém Bruntále – 1938“,  vydané roku 1997 a v reedici 2005 – rozhodně doporučuji).
 

Dislokace čsl. armády v Bruntále (1919 – 1938)

• II. prapor pěšího pluku 15 (1920 – 1928)
• III. prapor pěšího pluku 15 (1920)
• Náhradní prapor pěšího pluku 15 (1920 – 1933)
• Posádkové velitelství Bruntál (1937 – 1938)
• Velitelství pěšího pluku 34 (1938)
• I. a II. prapor pěšího pluku 34 (1937 – 1938)

Poválečná armáda - ČSLA, výcviková a školící střediska 

Bruntál byl osvobozen Rudou armádou, konkrétně vojáky 167. střelecké divize, ve směru od Milotic – Jelení, dne 7. května 1945. Ihned po skončení války objekty a zařízení bruntálských kasáren opět převzala naše Československá armáda. Po osvobození v květnu 1945 zajišťovaly pořádek na Bruntálsku partyzánské skupiny Rudá Morava, Moravská brigáda a III. tankový prapor a 34. pluk Střelce Jana Čapka. Tankový prapor pod velením kapitána Imricha Gaše střežit úsek mezi Vrbnem pod Pradědem až po Ostravu (Bělský les) a byl součástí I. tankové brigády Rudé armády. Vojáci II. praporu 34. pluku střežili úsek (Linhartovy – Osoblaha) státní hranice mezi Československem a Polskem, později je v létě 1945 vystřídala Finanční stráž (pozn. - informace historika J. Cepka). V Bruntále i po osvobození působil jako jediný útvar, pěší 34. pluk, který zde byl dislokován už v roce 1938. Jeho velitelem, stejně jako před válkou (listopad 1936 – září 1938), byl plukovník pěchoty Miloslav Fiala (roč. 1888), a to v období červen – listopad 1945. Po něm nastoupil plukovník Antonín Tlamicha (roč. 1891), někdejší čsl. legionář. S koncem roku 1947 byl 34. pluk přemístěn do Opavy.
 
Na základě rozhodnutí Ministerstva národní obrany, ze dne 10. 4. 1947, byly Bruntálské kasárny pojmenovány čestným názvem „Kasárny plukovníka Edmunda Klimka“. Po nové dislokaci našich jednotek čsl. branné moci přibyly v Bruntále také sklady leteckého týlu a technického materiálu – pobočka Ústředního leteckého skladu a leteckého týlu, sklady technického materiálu (1948 – 1965). V prvních poválečných letech, tj. 1945 – 1947, ve městě sídlilo velitelství pěšího pluku 34 a III. prapor tohoto pěšího pluku, včetně náhradního praporu. Poté do roku 1950 zde byl dislokován dělostřelecký pluk 52.

Poté v padesátých letech bylo do kasáren také přemístěno z Milovic tamní Pěchotní učiliště (1950) a jemu podřízený Instrukční prapor (zřízený 1945 ve Stráži pod Ralskem), do Bruntálu už přešel ale pod novým názvem 60. pěší prapor – působil až do svého zániku 31. 8. 1953. Instrukční (výcvikový) prapor používal od roku 1945 krycí útvarové číslo VÚ 8972 a od roku 1949 VÚ 7455. Tak zde v rámci výuky a zdokonalování velitelského sboru ČSLA působila nejdříve Vyšší škola důstojníků pěchoty (od 1. 9. 1951 – 1955). Po jejím přejmenování na Zdokonalovací školu důstojníků pěchoty (30. 9. 1955), zde pak probíhaly kurzy velitelů střeleckých pluků, praporů, rot a náčelníků průzkumu. Dnem 1. 10. 1957 byla Zdokonalovací škola pěchoty v Bruntále organizačně zrušena a její posluchači se přemístili do Vojenského učiliště Klementa Gottwalda v Dědicích u Vyškova. Poválečné Pěchotní učiliště, a pak i nástupnické vojenské školy, používaly od roku 1945 krycí útvarové číslo VÚ 2282, od roku 1949 VÚ 2702 a od roku 1956 VÚ 1049. Krátce před příchodem okupační sovětské armády v srpnu 1968, a na začátku její úplné dislokace, působil v Bruntále ještě 92. a 93. silniční stavební prapor (1966 – 1969).

„Dočasný“ pobyt sovětských vojsk v Bruntále 

V období tzv. „dočasného“ pobytu sovětských vojsk na území ČSSR převzala jejich armáda také bruntálské kasárny a na severní části města měla své cvičné střelnice a nejrůznější vojenské sklady. Od září 1968 ve městě sídlila trvalá sovětská posádka a od roku 1970 pak objekty bytové a občanské vybavenosti začali patřit rodinám a rodinným příslušníkům tamních důstojníků – to vše až do roku 1990. Pouze krátce, resp. jen z počátku jejich pobytu u nás, tam byly také už uvedené naše silniční stavení prapory (1968/69).  Střední skupina sovětských vojsk na našem území se skládala z pluků a samostatných praporů. Jejich tankové svazy měly dvě divize – 15. gardovou tankovou divizi Milovice a 31. tankovou divizi Bruntál. V kasárnách Bruntál se tak nacházely – protiletadlový raketový pluk, motostřelecký pluk, průzkumný prapor, spojovací prapor, prapor chemické ochrany, prapor materiálního zabezpečení a ruska-kasarna.jpgzdravotnický prapor. Dále pod bruntálskou divizi patřily – 77. gardový tankový pluk Krnov, 100. tankový a 1047. dělostřelecký pluk Frenštát pod Radhoštěm, 145. ženijní prapor a 152. prapor oprav techniky Libavá. V průběhu let 1989 až 1990 měly vševojskové svazky Střední skupiny sovětských vojsk projít plánovanou reorganizací na obrannou strukturu. Z tankových divizí se tento přechod v roce 1989 uskutečnil jen v případě 15. gardové tankové divize Milovice. U bruntálské tankové divize k tomu už však nedošlo. Podstatně menší prostory tehdy využívala naše armáda. Ve směru na obec Mezina měla hlavně své sklady nazývané „Marburk“ – ty byly v bývalé textilní továrně u železničního viaduktu, činnost a ostraha celého objektu byly po celou dobu ve zvláštním režimu ochrany.  Armádě ještě patřily i sklady Civilní obrany (CO), které byly dislokovány na severu od Starého Města u Bruntálu a propojeny byly vlastní železniční vlečkou.

 Po odchodu sovětských vojsk v kasárnách a celém cvičném prostoru zůstala velká ekologická zátěž. Stát a město převzaly značně poškozené někdejší vojenské zařízení, také zdevastované a vybydlené původní vojenské ubikace a panelové domy a rozbité vnitřní komunikace a pozemky. Armáda převzala kasárny zpět dnem 1. ledna 1993 a útvar byl převeden do složek Armády ČR. Nejen v průběhu 90. let se bruntálská radnice snažila najít efektivní a účelné vybavení pro z počátku zchátralý areál bývalých kasáren. Celá tato příjezdová lokalita, včetně občanské vybavenosti, se tak postupně dočkala účelné revitalizace a stala se součástí bytové zástavby města. Je využívána nejen na bydlení, ale také pro nejrůznější firmy a podnikatelské účely.

Připravil: PhDr. Alois Matuška (použito odborných textů a materiálů)
Fotografie: z archívu Pavla Rapušáka (in DENÍK.cz)
Hlavně použito:

• informací z odborných publikací a textů pplk. Dr. Pavla Minaříka, CSc. (in server – vojenství.cz)
• publikace „BRUNTÁL 1213“, historik Josef Cepek, vydáno 1998
• publikace“ Poslední rok v čsl. Bruntále – 1938“, hejtman JUDr. Jan Brothánek, vydáno 1997, 2005
• server – Československé vojenství
• informace ze stránek ministerstva obrany a zdrojů VHÚ Praha
• stránky Střední skupiny vojsk SSSR  (na území ČSSR, v ruštině, hodně fotografií)

(PhDr. Pavel Minařík, CSc. – narozen 1963, je bývalý pracovník Vojenského ústředního archivu v Praze, zabývá se československými vojenskými dějinami ve 20. století, především organizační a dislokační výstavbou armády po roce 1945. Publikuje v odborných časopisech, je autorem a také spoluautorem několika odborných publikací z historie vojenství u nás.)

(psáno pro - Matuškův blog, http://www.moje-nazory.estranky.cz/)