ČESKOSLOVENSKO

50.léta, čeští lékaři v roli bolševických mučitelů

Nejen vyšetřovatelé STB, soudci a prokurátoři „ Urválkové „, ale i čeští lékaři sehráli svoji brutální roli v diktatuře proletariátu. Někteří brutalitu páchali ze stranického fanatismu, jiní měli škraloup z Protektorátu, jako prokurátor Urválek, jenž byl konfidentem Gestapa, aby jej a jemu podobné KSČ po válce využila k masovým popravám českých vlastenců ...

Příběh dr. Sommera, českého Mengeleho, začal v den vraždy Jana Masaryka.

Nedokonalý pokus o rekonstrukci událostí kritické noci z 9/10.3.48, kdy byl zavražděn Jan Masaryk, provedl v časopise Der Spiegel ze dne 7.4.65 český novinář Michael Rand v článku Fünf Männer kamer nach Mitternacht/Pět mužů přišlo po půlnoci.

Komunistický ministr vnitra Václav Nosek zakázal další policejní šetření bezprostředně po pohřbu.

Hlavní vyšetřovatel dr. František Borkovec však pátral dál na vlastní pěstˇ, a odhalil spojení mezi majorem Franzem Schrammem, styčným důstojníkem STB a NKVD, podle Randa organizátorem vraždy ( Schramm byl „záhadně“ zavražděn v létě 48, nebyl pitván, obviněni byli studenti, kteří po únoru přešli hranice, a skončili v pohraničním uprchlickém táboře ), a Václavem Sedm, členem stráže  v Černínském paláci, zavražděn v 6/48 při „záhadné“ autonehodě, nebyl pitván.

Václav Sedm odešel v kritickou noc ze strážnice domů s tím, že jej bolí zuby – brzy poté se stal správcem znárodněného klenotnictví, a když měl být pro černý obchod se zlatem vyšetřován, bylo vyšetřování na pokyn Schramma zastaveno.

Dr. Borkovec byl koncem roku 48 obviněn, že zorganizoval povstání v Litoměřicích, a byl bez řádného soudu popraven na základě svého údajného doznání, že byl vůdcem spiknutí.

Policejní komisař Josef Kadlec na základě Borkovcova pátrání mezi těmi, kdo na patologii přišli do styku s Masarykovou mrtvolou, navrhl exhumaci a expertízu, zda krajina za pravým uchem byla poškozena úderem, nebo obsahovala vpich injekční stříkačkou.

Navrhovatel exhumace policejní komisař Josef Kadlec vzápětí zemřel při výslechu ( bolševici smrt při výslechu nazývali sebevraždou), stejně jako policejní lékař dr. Jaromír Teplý, jenž ohledal tělo Jana Masaryka, a konstatoval mj. fyziologické jevy smrtelného strachu, které u sebevrahů nikdy nenastávají.

Viz moje tři články zde o vraždě Jana Masaryka.

Komunistický „lékař“ Mudr Josef Sommer/1910 Klatovy- 4/1968/  nahradil ze strany STB zavražděného dr. Teplého, jenž ohledal tělo Jana Masaryka na nádvoří .

Sommer byl vzápětí povýšen na pluk. STB a šéflékaře ruzyňské věznice ( odklizen byl na jaře 68, kdy „ spáchal sebevraždu“ , jako celá řada dalších posledních svědků vraždy Jana Masaryka) ...

Sommer měl při svých pokusech na politických vězních spolupracovníka, experta na chemikálie, svého budoucího nadřízeného ing. Vratislava Podzemského, pluk. STB, kterého protežoval Antonín Novotný, a jenž v roce 68 u STB stále pracoval.

Zavalitý Sommer s lysinou na hlavě byl pár dní před XIII. sjezdem Strany (1966) z STB propuštěn, a až do své „ sebevraždy“ pracoval od  ledna 1963 jako závodní lékař na OÚNZ Praha 8 v Křižíkově ulici číslo 78, kam přešel z ministerstva vnitra bez jakéhokoliv kádrového materiálu, což v tehdejší době znamenalo „ jako by před lednem vůbec neexistoval “  ...

Na podzim 1963 byl rozhodnutím ÚV vyloučen ze Strany ( proti Sommerovi obsáhlý materiál na revizní komisi ÚV Strany zaslal Ludvík Kalina, bývalý náměstek gen. ředitele Centrotexu - revizní komise Sommera dlouho a vytrvale chránila, teprve po dlouhé době byl ze Strany a z ministerstva vnitra vyhozen, Sommer se proti vyloučení odvolal, ale, jak konstatovala vdova, bylo mu řečeno, atˇ je rád, že jej nezavřou  ) ...

Rozhovor se Sommerem, jenž s nimi hystericky odmítl mluvit s tím, že „ by musel spáchat sebevraždu“ , na magnetofonový záznam v 4/68 pořídili spisovatel Petr Chudožilov *1943, musel odejít do exilu ( CH), a herec a reportér Oldřich Unger *1934, musel odejít do exilu (v US), kteří do odhalení Sommera zapojili i Judr Miloše Čeřovského*1916, jenž se na jaře 68 stal gen. prokurátorem (byl odvolán v 6/69, v 1/49 při procesu s Miladou Horákovou v rámci obhajoby Františka Přeučila Miloš Čeřovský řekl na jeho obhajobu to, co mu bylo z obhajoby vyškrtnuto ze strany STB cenzorů).

Než stačili napsat článek do Literárních listů, 23.4.68 Večerní Praha v článku o českém Mengele zveřejnila Sommerovo plné jméno, autorem článku byl redaktor J. Hás ...

Druhý den zaměstnavatel Sommera, jenž mu všechno popřel, zavolal tiskového tajemníka ministerstva vnitra Dubského, a požádal o prošetření Sommerovy kauzy ...

Za dva dny nato, 26.4.68, dr. Sommer, nepohodlný svědek STB, včetně z Masarykovy vraždy,  „ spáchal sebevraždu“ , správcová domu paní Vyšatová uvedla, že  „ O deváté ráno zvonil telefon, Janička Sommerová chtěla telefon zvednout, ale doktor na ni ze svého pokoje volal, že si telefon vezme sám – pak se to stalo „ ...

Zanechal několik dopisů na rozloučenou ( jako všichni „ sebevrazi“ z jara 68) , v nichž ve všech vinil ze své smrti novináře, kteří jej „ uštvali k smrti „ ...- Sommer nebyl jediný, kterého na jaře 68 „ novináři uštvali k smrti „ , byl to nový způsob, jak se STB zbavovala nepohodlných svědků ...

Také paní Sommerová, stále pracující na ministerstvu vnitra, podpořena svým švagrem, novináře obvinila ze smrti svého muže s tím, že to byl „čestný člověk“, kterému v koncentráku popravili bratra, a dodala : „ Já jsem ve Straně od roku 46, kdyby se politická situace za rok změnila, vy všichni zase otočíte“ (měla pravdu, drtivá většina národa „ otočila“ hned ráno 21.8.68 ).

Sommerův pozdější zaměstnavatel OÚNZ Praha 8 Sommera popsal jako  „ společenského dobráckého strýce „ , stejně tak nájemníci v domě, ve kterém žil ...

„ Čestný člověk a dobrácký strýc “ dr. Sommer zahanbil nejednoho gestapáckého lékaře, pro vězně proto bylo osudové, když onemocněli.

Brutalita dr. Sommera překonala brutalitu vyšetřujících i dozorců o to více, že člověk hrubost od lékaře pocitˇoval intenzívněji ...

Mudr Aleš Salich prohlásil:

“ V roce 38 byl Sommer představitelem levice v Pražské lékařské župě, v roce 45 se ztratil, aby se objevil jako pluk. STB.

Na přelomu let 55/56  se začali vracet političtí vězňové, kteří uváděli, že mezi metodami vyšetřovatelů a metodami dr. Sommera nebyl žádný rozdíl.

Můj přítel mi vyprávěl, jak slyšel umírající umlácenou dívku celou noc sténat – až do rána u ní seděl dr. Sommer a přemlouval ji , aby se přiznala „ ...

„ Říkali jsme mu zvěrolékař, „ uvedla dr. Helena Petránková.

 „  Jako lékař svoji povinnost nekonal, přicházel do cel, dával injekce, nikdy ani na přímý dotaz neřekl jaké. Neviděl v nás ani člověka, natož pacienta.

Mnohem horší než Sommer však byla jedna lékařka, hodně vysoká, nosila i vysoké boty, říkali jsme jí Ilsa Kochová ( i vdova Sommerová prohlásila, že se novináři měli raději zaměřit na lékařku Prouzovou, která s jejím manželem pracovala v Ruzyni, a v roce 68 pracovala na ministerstvu vnitra ) ...

Jediným slušným lékařem v Ruzyni byl zubař, choval se k nám nesmírně jemně až láskyplně, stále se ptal : Bolí to ? Já přestanu, jestli to bolí „ ...

Další svědek vyprávěl :

„ Byl jsem zatčen v roce 49, do Ruzyně jsem nastoupil 1.11., strávil jsem tam 4 roky ve vyšetřovací vazbě.

Sommer byl prodlouženou rukou vyšetřujících orgánů.

Přiznejte se, a dostane léky/ jídlo , říkal vězňům, a ti se přiznávali, říkali si :

„ Je lepší jít na šibenici, než být další rok u Sommera v Ruzyni ...

Nemocné nikdy nevyšetřoval, jen podával prášky neznámého původu.

Mne osobně nechal se strašlivými bolestmi řvát po celé tři dny bolestí ( žlučníkový záchvat, močový měchýř, krvácení) , než mne nechal odvézt na Pankrác, kde ve mne našli jako břitvu ostrý kámen, který řezal sliznici.

Sommer mi na žlučníkové záchvaty předepisoval Sommerovu dietu :

ráno trochu melty, 5 dkg chleba, v poledne studenou krupicovou kaši vařenou ve vodě, nemaštěnou, večer polévku z čisté vody – tuto dietu jsem musel držet půl roku, takže jsem zhubl o 21 kg, navíc jsem musel ležet na studené zemi.

Jindy mne nechal Sommer ležet se zápalem plic a s krvácením plic u záchodu v podzemí.

Vězeň-lékař dr. Rusňák mi tehdy řekl :Člověče, ty už nejsi případ pro medicínu, ty už jsi v rukou božích.

Čtvrtý rok jsem zahájil hladovku, ani vodu jsem nepil.

Po 5 dnech vstoupili tři strážní, dali mi svěrací kazajku, dvě ženy mi vrazily do nosu hadici s roztokem glukózy, ale protože byla příliš tlustá, prorazily mi nosní přepážku.

Sommer stál na chodbě, ironicky se usmíval, a díval se, jak krvácím.

Sommer se, jako pravý dr. Josef Mengele, vždycky ironicky usmíval.

Před procesem byli vězňové ozařováni, upozornil jsem Sommera, že mám nemocné plíce, a nesmím být ozařován, ale bylo mu to jedno.

V Ruzyni byla  i vysoká lékařka, blondýna, která byla horší než Sommer, na všechno odpovídala :

“ Jen si vymýšlíte“ ....

Když jsem přišel do Ruzyně, měl jsem 12 dioptrií, na celé 4 roky mi odebrali brýle, neviděl jsem na jídlo, na nic „ ...

Evžen Löbl ve své knize Svědectví o procesu (se skupinou Slánského), vydané v Bratislavě v roce 68, píše :

 „ Po několikaměsíčním popírání jsem dostal drogy.

Měl jsem pocit jako při narkóze s rajským plynem.

Sám o sobě nebyl tento stav nepříjemný, ale vyvolával strach, strach k zešílení. Strach skončit život v blázinci je ještě horší než strach o život. Neudržel jsem nic v rukách, přestával jsem chodit.

V ruzyňské věznici jsem se dozvěděl od spoluvězňů, kteří uklízeli vězeňskou nemocnici, že nacházejí prázdné ampulky od drog, které podávají vězňům v polévkách.

Vyslechli jsme rozhovor, který měl dr. Sommer s velitelem ruzyňské věznice, kterého žádal, aby nechal pozorovat chování vězně, kterému dal drogu do polévky.

Proto se vězňové vyhýbali lékařskému ošetření.

S pomocí lékařů a psychologů byl vymyšlen systém, který zbavil člověka jeho lidské podstaty.

Artur London šel na procházku s bachařem , a najednou s ním začal mluvit francouzsky, protože měl dojem, že je na Riviéře.

Jugoslávský vicekonzul Kevič po požití polévky s drogou viděl, jak bijí jeho matku, proto napadl bachaře, a byl zmlácen do bezvědomí „ ...

Evžen Löbl k tomu v roce 68 poznamenal : “ I Sommer byl obětˇ, bolševický poúnorový stát byl státem bez zákonů, když nějaký zákon chyběl, sovětský poradce jej dopsal.

Poúnorový systém, zdokonalený o zkušenosti Gestapa a NKVD, byl systém na masovou výrobu poslušných všeho schopných loutek “ ...

Převzato se svolením autorky z jejího blogu na adrese http://kostlanova.blog.idnes.cz ,kde naleznete její další články. Na Vojsku se nachází část zabývající se s ním související tématikou.