ČESKOSLOVENSKO

Poúnorová dohra atentátu na Heydricha

Václav Knotek

Jedním z těch kteří se připravovali na atentát na říšského zatupitele Reinharda Heydricha spolu s Jozefem Gabčíkem byl radista Karel Svoboda.

Bohužel se zranil a na jeho místo nastoupil Gabčíkův přítel Jan Kubiš. Karel Svoboda se dočkal až v září 1944, kdy byl jako člen skupiny Wolfram vysazen v protektorátu. Ale krátce po seskoku byl zatčen gestapem, surově mučen, takže mu nelze vyčítat, že prozradil úkryt své radiostanice. Poté byl převezen do koncentračního tábora Flossenberg. V dubnu 1945 opustil tábor v pochodu smrti, který byl naštěstí po třech dnech osvobozen americkou armádou.

Po válce začal pracovat jako úředník ministerstva zahraničí. A tam mu v červnu 1948 zavolal jeho bývalý kolega z Anglie, št. kapitán Václav Knotek.

Štábní kapitán Václav Knotek (1918 - 1948) pocházel z Prostějova, odkud odešel učit jako učitel do měšťanské školy do podkrkonošského Studence, kde vyučoval výtvarnou výchovu a francouzský jazyk. Václav Knotek byl vlastenec, aktivní sokolský pracovník, kde byl župním náčelníkem. Na začátku školního roku 1938/39 byl mobilizován.

Po příchodu nacistů se ihned zapojil do odboje a vytvořil odbojovou organizaci, která byla součástí Ústředního vedení odboje domácího - ÚVOD. V té době byl již ženatý a měl dva malé syny  Na základě varování před zatčením gestapem opustil Studenec 28. února 1940. Přes potíže se mu podařilo přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii dostat do Francie, kde se přidal k československé armádě. Po porážce Francie odešel do Velké Británie, kde pracoval pod vedením Františka Moravce ve zpravodajském odboru exilového ministerstva národní obrany, později povýšil na vedoucího šifrovacího oddělení. Významně se podílel na přípravě výsadkové skupiny Antimony. Na jedné z konspiračních adres se v Nové Pace nacházel jeho strýc František Kulhánek, další dvě adresy byly v jeho předválečném působišti - ve Studenci. Na sklonku války měl být vysazen v protektorátu, bohužel se ani jeden ze dvou pokusů, k vůli nepříznivému počasí, neuskutečnil.

Po skončení druhé světové války se stal přednostou šifrovacího oddělení ministerstva vnitra. Úzce spolupracoval s docentem Vladimírem Krajinou. Z ministerstva vnitra byl v říjnu 1946 odvolán komunistickým ministrem Noskem kvůli členství v Československé straně národně socialistické a protikomunistickým postojům. Na ministertstvo se vrátil počátkem roku 1947 (do repatriačního oddělení) a pracoval tam až do komunistického puče. 26. února uprchl těsně před zatčením a dostal se do Londýna. Později za ním emigrovala i jeho rodina.

V červnu 1948 byl pod cizím jménem (s pasem na jméno John Robert Coles)  vyslán Vladimírem Krajinou do Prahy, aby navázal spojení s předními protikomunisticky smýšlejícími činiteli. Po příjezdu do Prahy odjel do bytu Oldřicha Šorma. Hned druhý den mu bylo osudové kontaktování Karla Svobody na ministerstvu zahraničí. I když se nepředstavil, Karel Svoboda svého bývalého nadřízeného poznal po hlase. Vytušil, že jde o konspiraci a že se Knotek vrátil. Slíbil, že ještě téhož dne se s volajícím sejde. Oba spolubojovníci se skutečně u Prášné brány sešli. Ale již pod kontrolou StB, kterou Svoboda o schůzce informoval. Jejich procházka skončila na lavičce na nábřeží u Právnické fakulty. Během rozhovoru obou mužů se k lavičce přiblížili uniformovaní policisté a Václava Knotka zatkli. Převezli ho do vězení ve Washingtonově ulici, kde Václav Knotek rozkousl ampuli ciankáli, aby uchránil své spolupracovníky. Po rozkousnutí ampule upadl Václav Knotek do bezvědomí a byl převezen na Karlovo náměstí, kde dostal adrenalinovou injekci přímo do srdce.

Smrt Knotka StB tajila. Prohledala jeho oblečení, kde nalezli druhou ampuli a bohužel také seznam 15 osob, na které se chtěl obrátit. To byla obrovská Knotkova chyba. Oldřichu Šormovi se podařilo utéct do zahraničí. Ostatní byli zatčeni, vyslechnuti a přestože se s Knotkem nesetkali, byli neustále pod dohledem StB.

Poté co se provalila Knotkova smrt, tak celá vesnice, která ho po válce nadšeně vítala, ho odsoudila jako zločince.

Po listopadu 1989 byl št. kapitán Václav Knotek povýšen na plukovníka, a v roce 2012 byl ministerstvem obrany České republiky vyznamenán in memorian Křížem obrany státu. A tak se dá řící, že Václav Knotek byl poslední mrtvý z heydrichiády.

Tento příběh byl podkladem k 12. dílu seriálu 30 příběhů majora Zemana, s názvem Kleště

Autor Vladislav Svoboda