ČESKOSLOVENSKO

Zbraně pro pěchotu první republiky 4. díl

Kapitola čtvrtá: Osvětlovací pistole a ruční granáty

Osvětlovací pistole

Přenášení povelů a signálů v průběhu boje, a to i na velkou vzdálenost bylo a je možno mnoha způsoby. Od třetí čtvrtiny 19. století se v armádním vybavení objevil nový prostředek – signální pistole. Jak šla doba, přibývalo různých typů nábojů a tím pádem rostly i možnosti signalizace. Různé barevné koule, deště, dýmy a zvukové efekty, které bylo možno různě kombinovat, vytvářely širokou paletu možností. Je logické, že i naše armáda nemohla bez tohoto prostředku existovat.

Ve 30. letech byla do výzbroje naší armády zavedena signální pistole vzor 30 ráže 26,5 mm, která se používala jak k signalizaci, tak k osvětlení bojiště.

Pistole byla dílem konstruktéra Františka Myšky a byla vyráběna Československou zbrojovkou ve Strakonicích, od roku 1937 v Uherském Hradišti. Konstrukce se skládala z pevné hlavně a závěru odklopného do strany.

Tato pistole vycházela z předchozího modelu signální pistole vz. 28. Důvody proč se na ní začalo, pracovat bylo povícero, ale tři byly hlavní. Tedy aby bylo jasno, nyní pomlouvám signální pistoli vz.28, která bude v dalším textu následovat.
a) velká ráže, která vedla k velké hmotnosti a jejímu špatnému držení a o i v případě že se držela oběma rukama
b) extrémní zpětný ráz
c) její rozborka nebyla možná bez nářadí.

Nová pistole byla výrazně lepší.
Pistole byla součástí výzbroje velitelů čet a rot (baterií) pěchoty, dělostřelectva a jezdectva, později se stala součástí výzbroje obrněných automobilů, lehkých tanků a objektů lehkého a těžkého opevnění. Raketovou pistoli mělo také k dispozici každé družstvo SOS.

Raketová pistole vz.30

Pro signální pistoli vz. 30 se užívaly náboje vz. 23 a vz. 24, vyvinuté původně pro osvětlovačku vz. 1904. Škála variant nábojů je ještě širší než u nábojů vz. 25, protože potřeby pozemních sil byly mnohem různorodější.
- světlice s jedním světlem bílá, červená a zelená
- se třemi světly opět barva bílá, červená a zelená
- déšť bílý, červeny a zelený
- střela dýmová s barvami žlutá, červená, fialová a černá s padákem
- střela s pískavým signálem
- střela oboustranným chvostem

Tato zbraň se skvěle osvědčila, byla jednoduchá, střelec ji rozebíral jen k údržbě po použití a ke kontrolám, bez nástrojů. Zbraň byla tvořena pouhými 36 jednoduchými součástkami. Pistole byla v soudobých dokumentech a služebních předpisech označena jako raketová pistole.

Když jsem nadšeně znectil raketovou pistoli vz.28, musíme se podívat i na ni. Signální („raketová“) pistole vzor 28 byla vyvinuta v České zbrojovce ve Strakonicích Václavem Pavlíčkem a Josefem Dobřemyslem. Sporadické prameny praví, že „byla určena ke střílení z letadel a jako taková byla u leteckých sil české armády zavedena“.

Zbraň na první pohled vypadá velmi bojově, ale byl to nepovedený exemplář. Byla těžká 1,4 kilogramu a při ráži 34,5 mm a délce 330 mm to byl obtížně ovladatelný kanón.

Raketová pistole vzor 28, letecká

Pro signální pistoli vzor 28 se vyráběly signální náboje vzor 25, a to v široké škále druhů podle účelu. Náboje byly nesprávně nazývány „raketami“, stejně jako signálky „raketovými pistolemi“. Jejich seznam je asi tento:
- světlice bílá, jedno světlo bez padáku
- světlice bílá, zelená a červená se třemi světly
- světlice s deštěm, tedy se 16 až 20 světly
- střela dýmová s barvami žlutá, červená, fialová a černá s padákem
- střela s oboustranným chvostem
- šrapnel

Jak už jsem uvedl, pistole vzor 28 nebylo pro pozemní vojsko to, co potřebovalo. Navíc v zemi byla zavedena výroba osvětlovacích nábojů ráže 26,5 mm pro starší model osvětlovací pistole, kterou naše armáda používala od doby svého vzniku a pocházela ze zaniklé rakousko-uherské armády. A když už byly náboje a pistole vzor 28 pozemnímu vojsku nevyhovovala, padlo rozhodnutí tyto náboje využít. A tak se na tu třetí osvětlovací či nesprávně raketovou pistoli podíváme.

Osvětlovací nebo dnes signální pistole Steyr 1894, v naší literatuře značená jako vzor 1904 byla první osvětlovací pistole svého druhu zavedená do rakousko-uherské armády. Konstrukce zbraně vznikla začátkem posledního desetiletí 19. století v Německu v Ingenieur-Komitee des Heerespio-nier-Corps (inženýrský výbor sboru zákopníků). Zbraň byla určena především pro osvětlování pozic v bojovém předpolí. Vyráběla ji řada německých firem. První oficiální návod k obsluze byl vydán pruským ministerstvem války 30. dubna 1894. Po srovnávacích zkouškách Vídni byla 21. června 1894 a po oddílových zkouškách byla německá konstrukce pravděpodobně v roce 1901 zařazena do oficiální výzbroje c. a k. rakousko-uherské armády. O tři roky později k ní byl vydán první rakouský služební předpis, návod k obsluze.

Osvětlovací pistole Steyr1894 označená jako vzor 1904

V Rakousko-Uhersku se výrobou zbraně zabývala řada firem, mezi nimi i vídeňský Arzenál. Pistole vzor 1904 po skončení války převzala do výzbroje i naše armáda.  Převzaté zbraně byly rakouské i německé provenience a v Německu bylo zakoupeno i mě neznámé množství pistolí pistole určených k doplnění tabulkových počtů armády po roce 1922. V roce 1923 činila plánovaná potřeba naší armády 16 240. Zbraně dodával kde kdo. Výčet není úplný, ale má velkou vypovídací hodnotu. Takže to byly například Čsl. státní zbrojovka Brno, firma Falco Praha a Strojírna a slévárna Pozemkové banky v Kosmonosech.

Osvětlovačka vzor 1904 měla sklápěcí hlaveň ráže 26,5 mm se závěrovým systémem Roux. Délka pistole byla 354 mm a vážila 1,32 kilogramu. Za sebe osobně navíc musím říci, že to byla zbraň velmi hezká.

Munice tedy osvětlovací náboje označované nesprávně jako rakety, což nakonec vydrželo do dnešní doby, byla velmi pestrá a vlastně to byla ta, která je uvedena u pistole vz. 30. Koneckonců tato osvědčená munice se stala základem pro tuto novou signální pistoli. Tak se dá říci, že dříve než pistole byly náboje.

Ke dni 1. říjnu 1938 měla naše armáda, policie, finanční stráž a jednotky Stráže obrany státu k dispozici tyto počty osvětlovacích- raketových pistolí.

24 353 x Pistole raketová vzor 30

1 200 x Pistole raketová vzor 28

10 571 x Pistole osvětlovací vzor 1904

Tyto pistole potom spolu s 813 394 kusy munice pro tyto pistole převážně ráže 26.5 mm, tedy signálních raket převzala použila okupační správa ve prospěch německé armády a jejích spojenců.

Ruční granáty – kapesní dělostřelectvo

Ruční granát, se ve velkém v novodobém válečnictvím objevil v Rusko – japonské válce. Několikrát jejich masové použití japonskými vojáky způsobilo lokální porážku tvrdě se bránících ruských vojáků. Přitom v předchozích staletích tyto zbraně byly běžnou součástí jednotek. Používali se v útoku i obraně a velkou roli sehrávaly v obraně pevností. Původně to byly duté předměty ze skla, keramiky a nakonec z kovů, naplněné střelným prachem a odpalované doutnákem.

Již roku 1427 byly používány skleněné láhve, které byly házeny z hradeb měst a pevností do útočících řad protivníků. V 16. století už je materiál rozličný a odpal se provádí tlící hubkou. Ovšem tento způsob byl nebezpečný často stejně jako cílům i granátníkovi. Napřed to byla zbraň pro obranu pevností i prostředek jejich dobývání. Třeba při druhé obraně Vídně v roce 1668 proti Turkům, jich obránci použily údajně kolem 80 000 tisíc. V roce 1692 při obléhání Namuru jich Francouzi spotřebovalo více než 20 000. Století 17. je přeneslo do polních operací. Původně je vybraní dobrovolníci používali k metání proti útočící jízdě. A Francouzi je převedli do služebního předpisu, kdy v každé setnině – rotě měli být čtyři granátníci. A královský pluk měl organickou jednotku, setninu – rotu granátníků. Rakouská armáda jen o tři roky později zavedla v rotě granátníků dokonce osm.

Rakouský granátník té doby nosil 4 až 6 granátů o váze šest liber. Toto nadělení nosil navíc k běžné mušketýrské výzbroji. Takže se na tuto práci vybírali velcí a silní chlapi. Kolem roku 1700 se už objevují samostatné granátnické jednotky a dokonce útvary a později dokonce jezdecké granátnické útvary. I zde na špici vývoje byla Francie. Kolem roku 1760 granátníci z knotek mizí. Mnoho útvarů nadále neslo označení granátníci, ale šlo o označení jejich elitnosti. Pro boj o pevnosti se ale granáty používali nadále. V Krymské válce se jejich zde v různé podobě používalo opět velké množství hlavně improvizovaných. Použity byly i v americké válce Severu proti Jihu. O používání granátů v bitvách napoleonských válek není žádná relevantní informace.

Také prusko-rakouská válka svedená v roce 1866 mezi Pruským královstvím, Italským královstvím a jejich spojenci na straně jedné a Rakouským císařstvím a jeho spojenci na straně druhé o převahu v Německém spolku. Která skončila Bitvou Hradce Králové se vybojovala bez granátů a stejně tak válka Prusko - francouzská, která vyvrcholila bitvou u Sedanu.

Až válka v roce 1905 o Port Artur přinesla jejich úplnou renesanci. Tyto granáty už ale byly ocelové a plněné vysoce brizantními výbušninami. Tak po jejich krátkodobém ne vymizení, ale omezeném používání ve Velké válce díky ustrnutí bojišť v zákopovém boji nastal jejich nebývalý rozmach. Také naši vojáci na všech frontách a na všech různých stranách front s nimi setkávaly, používali je a byli jimi zabíjeni a mrzačeni. Nelze asi už dohledat kolik jich bylo spotřebováno, ale byly to jistě desítky milionů kusů. Byly rozličných tvarů a velikostí a bylo jich mnoho typů.

Rakousko-uherská armáda používala 4 typy nasádkových granátů, jeden typ plynového granátu a dva typy granátů odpalovaných z pušky.

Francouzi používali tři typy granátů vejčitých jeden typ zápalný, jeden plynový, jeden typ tavicího granátu, jeden typ puškového a ke konci války dokonce i granát protitankový.

Tak bych mohl pokračovat dalšími armádami, ale není to až tak důležité, jde spíše o představu, že Velká válka do ručních granátů promluvila hodně hlasitě a na jejím konci se objevily vlastně všechny typy granátů, jaké se používali i v druhé válce, na kterou se naše armáda s takovým úsilím připravovala. Takže napřed si je rozdělíme:

A/ podle funkce, nebo chcete-li podle účelu:
- útočné
- obranné
- chemické
- protitankové
- vrhače granátů

B/ podle použitého způsobu iniciace:
- zapalovače časové
- zapalovače nárazové
- zapalovače nárazové s autodestrukcí

Ve výzbroji předválečné čs. armády byly zavedeny čtyři typy ručních granátů, z toho tři typy s akční nárazovou iniciací. Tedy zdaleka ne vše co by bylo žádoucí ale i tak se toho stihlo dost. A my se v této kapitola na československé granáty.

Granát bez určení vzoru
Byl to starší granát konstruktéra ing. Františka Janečka, který musel být vržen tak, aby během letu rotoval, tím se odjistil a po dopadu vybuchnul. Tato potřeba jej limitovala v tom směru, že špatně vržený granát nevybuchnul a přitom stačil jen lehký dotek, když už mrtvě ležel na zemi a byl problém- okamžitě reagoval. Přesto to byl granát dobrý a při dobrém výcviku vybuchnul i při dopadu na hustou trávu, do větví stromů i na vodní hladině. Při zkouškách bylo zjištěno, že se při výbuchu roztrhne na 250 – 300 drobných střepin

Jelikož Janeček nebyl jen tak někdo, jeho konstrukční erudovanost vedla k tomu, že se jednalo o granáty ve třech verzích:
- granát útočný, užívaný při zteči obrany protivníka a při boji v zákopech
- granát obranný, užívaný pro ničení protivníka, který se přibližoval otevřeným terénem a byl skvělý pro užití v zastavěných prostorech
- granát cvičný

Tělo ručního granátu útočného provedení mělo válcovitý tvar. Bylo vyrobeno z železného plechu a laborováno lisovaným TNT. V horní ploše se nachází centrální jímka, do které byl zasunutý zapalovač, jehož plechové pouzdro bylo nalisováno na tělo granátu. Ve dně těla zapalovače byla zašroubována převlečná matice se zážehovou rozbuškou, nad ní pouzdro s roznětkou, pojistným a vodícím kolíčkem.

Útočná verze granátu Janeček

Tělo ručního granátu obranného provedení mělo válcovitý tvar se zaobleným dnem. Bylo vyrobeno z litiny a mělo výrazné vnější rýhování pro lepší fragmentaci. Zapalovač byl na těle granátu upevněn nalisováním převlečného prstence.

Obranná verze granátu Janeček

V těle cvičného granátu byla trhavina nahrazena dřevěnou vložkou a zátěžovými kroužky na dně s centrálním výšlehovým otvorem. Jediný výbušný element tvořila cvičná roznětka v roznětkovém pouzdru, která pokud byl granát správně vržen při dopadu vybuchla, a dala tím najevo, že voják používá granát správně. Školní granát byl dutý odlitek z litiny.
Granáty byly expedovány po 18 ks v dřevěných truhlících s rozměry 370 x 135 x 220 mm.

Granát vzor 21

Granát konstrukce Ing. Františka Janečka vyráběný firmou Janeček a společníci, Mnichovo Hradiště, v letech 1921-1925 a firmou Zbrojovka Ing. František Janeček, Praha-Nusle, v letech 1925-1933. Měl vejčitý tvar, jeho tělo bylo tvořeno 2 mm silným výliskem z ocelového plechu a naplněno tritolem, horní uzávěr tvořil zapalovač s pohyblivým mechanismem, zapalovačem (úderka s roznětkou a rozbuškou) a pojistkami.

Granát vzor 21

Ing. Janeček si asi rotační pohyb oblíbil, takže i tento jeho granát se musel házet tak, aby rotoval kolem osy. Tato rotace zajistila potřebnou odstředivou sílu, která úderky odhodila od sebe. Po dopadu se rotace zastaví a granát exploduje. Tato konstrukce zajistila, že vybuchl vždy, tedy i při dopadu na měkkou půdu, vodní hladinu, sníh nebo slámu a také tehdy, pokud narazí při letu na větve stromů.

Pro výcvikové účely existovala cvičná verze o vyšší hmotnosti 540 gramů, odlitá podle ostrého vzoru z litiny. Granáty byly expedovány po 18 ks v dřevěných truhlících nastojato fixovány perforovanou deskou.

Celkem bylo vyrobeno asi 600 000 kusů této munice, z nichž více než polovina byla k dispozici až do září 1938.

Granát vzor 34

Granát navrhlo konstrukční oddělení Akciové společnosti, dříve Škodovými závody v Plzni, a po vojskových zkouškách zahájilo na jaře 1935 jeho velkosériovou výrobu. Měl válcový tvar, jeho tělo bylo tvořeno 2 mm silným výliskem z ocelového plechu a naplněno tritolem, hlavní uzávěr tvořil zapalovač se zážehovým mechanismem a pojistkou, exploze nastala po odvinutí pásky a iniciování zážehového mechanismu. Jeho konstruktérem byl ing. Pantoflíček.

Granát vzor 34

Tento granát byl velmi spolehlivý a selhával málokdy. Jeho pojistný systém byl vychytaný a pro vojáka velmi bezpečný. Měl jediný problém- nedal se házet na malou vzdálenost, protože pokud se neodvinula páska vrhové pojistky do doby dopadu, nebyl schopný exploze.

Kdo prošel službou v ČSLA zná granát RG-4. Jejich podoba je neuvěřitelná a konstrukce de facto totožná.

Bohužel i tento granát nebyl natolik univerzální, aby splnil všechny požadavky naší armády. Byl stejně jako granát vzor 21 nevhodný pro použití granátových skluzů stálého opevnění, kde měl zajistit působení na protivníka, který by se dostal do hluchých míst. I když se v místech dopadů vytvářely nárazové betonové plošiny, pokud by je překryla zemina po dělostřeleckém ostřelování, objekty stálého opevnění by zůstaly bez blízké ochrany. Bylo potřeba to řešit.

Pro výcvikové účely existovala cvičná verze vylitá asfaltem nebo litinou místo tritolové náplně. Celkem bylo do podzimu 1938 vyrobeno více než 1 500 000 kusů, z nichž asi 1 200 000 bylo k dispozici v září 1938.

Ostrý časovaný ruční granát vzor 38

Potřeba zajistit blízkou ochranu hluchých míst stálého opevnění byla naléhavá a byla proto pociťována potřeba časovaného ručního granátu.

Úkolu se chopila chemicko-pyrotechnická továrna Ing. Jaroslava Velinského z Jablůnky u Vsetína, která počátkem roku 1938 předložila vojenské správě vzorky k odzkoušení. Zkoušky byly úspěšné, granát spolehlivě vybuchoval ve vodě i ve skluzech pevnůstek. Po zkušebním odpálení granátu, zavěšeného dnem vzhůru do krychle o hraně 2 metry, bylo počítáno něco přes dva tisíce střepin, z nich bylo 92% malých a 8% velkých. To zaručovalo dobré působení na živou sílu protivníka.

Od vytržení pojistky a opuštění ruky explodoval za 3 vteřiny. Vybuchl tedy klidně i za letu nebo i pod vodou. Pro granátové skluzy byl naprosto dokonalým řešením.

Protože především Ředitelství opevňovacích prací silně naléhalo na urychlené zahájení výroby, schválil náčelník hlavního štábu 9. dubna 1938 zavedení ostrého časovaného ručního granátu vzor 38 do výzbroje armády. Objednáno bylo 900 tisíc kusů, z nich bylo 217 385 kusů určeno pro stálá opevnění. Mimo to požadovalo ŘOP ještě 500 granátů školních pro nácvik ovládání granátových skluzů. Cena jednoho ostrého granátu vzor 38 činila 30,40 korun.

Byl naprosto bezpečný, protože dokud jej voják držel v ruce, nebyl iniciovatelný. Bylo ho možno opět zajistit a pokud při dopadu nevybuchl, byl naprosto bezpečný a nemohl likvidujícího pyrotechnika nijak ohrozit. Mimo stálá opevnění byl použitelný při obraně i útoku.

Expedován měl být v truhlících po 25 kusech o rozměrech 320x320x130 mm

Optimisté jsou špatně informovaní pesimisté a tedy naši vojáci věřili, že prvních deset tisíc granátů přijde do opevnění už v červnu a dodávky se pak budou zvyšovat až na 40 tisíc kusů měsíčné. Ve skutečnosti se ovšem až do mobilizace nepodařilo žádné dodávky realizovat a po Mnichovu vojenská správa svou objednávku zrušila.
Ruční granáty se tedy v armádě hodně rozšířili ale i tak jich bylo málo. Naše armáda nezavedla ani jeden typ puškových granátů, neviděla v nich rozumný potenciál. Rezignovala i na vrhače granátů, rozvoj polního dělostřelectva a bojové podmínky na našem území si jich nežádaly.

Ke dni mnichova naše armáda disponovala celkově 1 536 308 kusy ručních granátů různých vzorů. Staly vítaným vylepšením bilance tohoto druhu zbraně pro armádu Slovenského štátu a okupační mocnosti.