OTA HOLUB 1930 – 1992

Spisovatel, publicista, historik vojenství a průkopník bunkrologie u nás.  

Pocházel z Trutnovska

Ota Holub se narodil roku 1930 v severočeských Malých Svatoňovicích na Trutnovsku. V roce 1949 ukončil trutnovskou obchodní akademii a od té doby se už celoživotně věnoval žurnalistice a zejména literatuře faktů. Vystudoval vojenskou vysokou školu a většina jeho prací má vyhraněný vztah právě k vojenství a bezpečnostní problematice našeho státu. Během svého profesního působení v armádě a bezpečnostních složkách MV a SNB dosáhl hodnosti podplukovníka. Dodnes je uznáván jako český nejznámější spisovatel, publicista a žurnalista, zabývající se naší vojenskou historií a vojenstvím. Byl velký a zanícený průkopník popularizace a zpřístupnění prvorepublikových bunkrů a opevnění u nás, také byť amatérský, tak odborně zdatný historik vojenství a autor literatury faktů.

100. VÝROČÍ NAROZENÍ – GENERÁL A MINISTR BOHUMÍR LOMSKÝ: Velitel z východní fronty a ministr obrany se narodil 22. dubna 1914.

Rozhodl se pro armádní povolání

Bohumír Lomský (původním jménem Lenc) se narodil přesně před 100 lety, dne 22. dubna 1914 v Českých Budějovicích v rodině klempíře, někdejšího legionáře z bojů ve Francii. Ve svém rodišti vychodil základní školu a středoškolské vzdělání získal na reálném gymnáziu, absolvoval roku 1933 s vyznamenáním. Rozhodl se pro vojenskou dráhu, přihlásil se dobrovolně do armády, vystudoval  školu pro důstojníky v záloze v Klatovech, v letech 1934 až 1936 úspěšně absolvoval Vojenskou akademií v Hranicích (v hodnosti poručíka pěchoty). Prvním armádním působištěm se mu staly Košice, kde v hodnosti poručíka velel četě a později rotě u pěšího 14. pluku. Na jaře roku 1938 se přihlásil a byl odvelen do leteckého učiliště v Prostějově, od května do září 1938 absolvoval kurs leteckých pozorovatelů, pak krátce působil u leteckého pluku  v Užhorodu a Špišské Nové Vsi. Po vzniku Slovenského státu a březnové německé okupaci 1939 se vrátil ze Slovenska domů a byl z činné armádní služby propuštěn. V Praze pak navštěvoval krátce Vysokou školu chemicko-technologickou, splnil zkoušky ze dvou semestrů, ale ze školy pak odešel. Po ustavení německého Protektorátu se rozhodl pro emigraci a už v srpnu 1939 odešel do Polska, kde byl přijat do polské armády jako velitel letky v Dęblinu (od roku 1929 bylo v obci centrum školení důstojníků polského letectva).

Ivan IV. Hrozný – car vší Rusi a stvořitel samoděržaví

Ivan IV. Hrozný

Postava Ivana IV. Hrozného vzbuzuje i dnes velice negativní myšlenky. Jednalo se o kturého despotu, pro kterého životy poddaných nic neznamenaly. Trpěl neodvratitelnými záchvaty vzteku, byl surový a nekompromisní, ale zároveň učinil z Moskevského knížectví  centrum budoucí ruské říše. Zapsal se v duších lidí takovým strachem, že rčení „to ví jen Bůh a veliký gosudar“ nebylo nadsázkou. Nejen pro Rusy je tedy klíčovou postavou dějin. Jedni na něj hledí jako na cara, který zavedl Rusko do dlouhé izolace, která vedla k zaostání za Evropou, druzí jej vidí, jako cara, který svou politikou potvrdil eurasijskou podstatu ruského národa. Jaký tedy Ivan, po otci Vasilijevič, byl?

Timofej Ivanovič Domanov

Narodil se v roce 1887 na stanici Mugilinská, Horního donské okruhu Donského vojska. V roce 1908 vstoupil k 12. donskému kozáckému pluku, kde byl jmenován pobočníkem esaula N.I. Panfilova, velitele 4. čety. Pod jeho vedením se připravoval k vykonání zkoušky a v roce 1913 byl po jejím složení zařazen k pluku. V srpnu 1914 odjel v hodnosti vachmistra na frontu. Zúčastnil se všech bojových operací pluku a průzkumných akcí, dvakrát byl raněn. Za chrabrost byl vyznamenán čtyřmi Georgievskými kříži a čtyřmi Georgijevskými medailemi. Koncem října 1916 byl odvelen do školy praporčíků kozáckých vojsk Jekatěrinodare.

Sergej Kuzmič Buňačenko

Narodil se 5.10.1902 ve vesnici Korovjakovka v Kurské gubernii. Národností byl Ukrajinec. Zúčastnil se občanské války, bojoval proti armádě UNR S.V. Petljury, Donské armádě generála Krasnova, VSJR generála Děnikina a Povstalecké armádě N.I. Machna, zúčastnil se potlačení bachmačského povstání ve střední Asii v letech 1924-31. Vládou Tádžické SSR byl vyznamenán odznakem Za bojové zásluhy. Byl členem KS od roku 1919, v Rudé armádě byl od dubna 1918, kdy byl zařazen do 1. ukrajinského pluku. Od srpna 1918 do června 1919 sloužil v 43. dobrovolnickém ukrajinském pluku. V červnu 1919 byl zařazen jako vojín do 365. střeleckého pluku 41. střelecké divize. V březnu 1920 byl odvelen na kurz nižších velitelů do Charkova, v srpne byl zařazen do Jihozápadního frontu.