Přihlášení
Spřátelené weby
ARMÁDY A HISTORIE
Theodor Eicke
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS
17.10.1892, Hudingen / Lothringen
26.2.1943, Orelka, Rusko, byl sestřelen jeho pozorovací letoun Fieseler Storch
NSDAP-Nr.: 114.901 (1.12.1928)
SS-Nr.: 2.921 (29.7.1930)
SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS: 20.4.1942
Generalleutnant der Waffen-SS: 9.1941
SS-Gruppenführer: 11.7.1934
SS-Brigadeführer: 30.1.1934
SS-Oberführer: 26.10.1932
SS-Standartenführer: 15.11.1931
SS-Sturmbannführer: 30.1.1931
SS-Sturmführer: 27.11.1930
SS-Truppführer: 8.1930
SS-Mann: 29.7.1930
Velitel SS-Totenkopf-Division (SS-Panzer-Grenadier-Division Totenkopf, 1942): 9.1941 - 26.2.1943
Velitel SS-Totenkopf-Division: 14.11.1939 - 6.7.1941 (vážně zraněn, když jeho auto najelo na minu)
HSSPF v operační oblasti Armeeoberkommando 8 a 10 (později HSSPF Ost, Krakow): 9.1939 - 10.1939
Poslanec Reichstagu: 30.1.1937 - 26.2.1943
Inspekteur der Konzentrationslager: 4.7.1934 - 15.11.1939
Kommandant des K.L. Dachau: 26.6.1933 - 4.7.1934
Offizier z.b.V. SS-Gruppe Süd: 6.1933 - 20.6.1934
Führer 10. SS-Standarte: 21.12.1931
Verwaltungsoffizier 10. SS-Standarte: 7.11.1931 - 21.12.1931
Führer II./10. SS-Brigade: 30.1.1931 - 7.11.1931
Führer SS-Sturm 147: 27.11.1930 - 30.1.1931
SS-Sturm 147 (Ludwigshafen): 30.8.1930 - 27.11.1930
SA-Truppführer, Frankenthal (později Ludwigshafen): 1.12.1928 - 29.07.1930
SA: 1.12.1928
WWI:
Dobrovolník, Infanterie Regiment 23 König Ferdinand der Bulgaren (Landau / Rheinland-Pfalz): 1909 – 1913
Infanterie Regiment 3 Prinz Karl von Bayern: do 8.1914
Infanterie Regiment 22 Fürst Wilhelm von Hohenzollern
Bayrischer Fussartillerie-Regiment 2: 1916 – 1917
Ersatz MG-Kompanie, II. Armee-Korps
Propuštěn jako Unterzahlmeister: 1.3.1919
Z politických důvodů několikrát odmítnut, když se ucházel o službu u policie v letech 1919 – 1923.
Spolu s Michaelem Lippertem zastřelili SA vůdce Ernsta Röhma v jeho cele ve věznici Stadelheim, München, 1.7.1934.
1914 Železný kříž II. třídy
Kříž cti 1914-1918
1939 Železný kříž II. třídy spona
1939 Železný kříž I. třídy
Rytířský kříž: 26.12.1941
Dubové listy: 20.4.1942 (88.)
SS čestný prsten
SS čestný meč
Zlatý stranický odznak: 30.1.1940
Odznak za zranění 1939, stříbrný
Medaile za službu na východní frontě
Brunšvický Kříž za válečné zásluhy 2. třídy (WW I)
Bavorský Řád za zásluhy 2. třídy (WW I)
Bavorský vojenský služební odznak 3. třídy (WW I)
SS služební odznak
Eicke se narodil v roce 1892 v Hüdingenu, Alsasko-Lotrinsko. Navštěvoval do roku 1909 reálku, ale přerušil svoje studium a vstoupil do 23. Infanterie-Regiment. Ve válce sloužil jako intendant u 3. a potom u 22. bayerischen Infanterie-Regiment a byl vyznamenán EK II. Po válce byl v roce 1919 z armády propuštěn jako Unterzahlmeister. Vstoupil do Freikorpsu a bojoval proti Polákům na východní hranici Německa. Protože nemohl najít práci, pracoval jako placený informátor pro policii v Ilmenau, byl však v červenci 1920 propuštěn, protože agitoval proti republice. Do roku 1923 cestoval Německem, hledal práci a bouřil proti republice. V lednu 1923 našel konečně zaměstnání jako bezpečnostní komisař u IG-Farben-Werken v Ludwigshafenu. 1.12.1928 našel konečně uskupení, které nenávidělo republiku stejně jako on a vstoupil do NSDAP a SA. 20.8.1930 následoval přestup z SA do SS. 27.11.1930 byl povýšen do hodnosti SS-Sturmführer a stal se velitelem SS-Sturm 148 v Ludwigshafenu. Během tří měsíců byl povýšen do hodnosti SS-Sturmbannführer. Obdržel úkol ustavit vlastní SS-Sturmbann, což se mu do léta 1931 podařilo. Proto byl 15.11.1931 povýšen do hodnosti SS-Standartenführer a jmenován velitelem SS-Standarte 10. V té době přišel Eicke pro své aktivity v SS o práci u IG-Farben-AG. 6.3.1932 byl zatčen za bombové útoky a politické vraždy provedené v Bavorsku. 7.7. byl odsouzen na dva roky, ale od bavorského ministra spravedlnosti Gürtnera (nacistický sympatizant) obdrřel dovolenou a odcestoval do Itálie, která byla vlastí pro uprchlé příslušníky SS. Zatímco byl Eicke v Itálii, převzal gauleiter Rheinfalz Bürckel Eickeho velení nad 10. SS-Standarte.
Po převzetí moci nacisty v Německu v lednu 1933 se Eicke vrátil 10.3.1933 do Ludwigshafenu. Sebral jemu oddané muže a zatknul gauleitera. Místní Schutzpolizei ale zasáhla a Eickeho zatkla. Bürckel nechal Eickeho zavřít na psychiatrickou kliniku, ze které byl propuštěn teprve 26.6. Himmler poté jmenoval Eickeho velitelem KZ Dachau. Zde Eicke zavedl vlastní systém teroru a organizované brutality. Tento systém dal strážím SS svobodu v zacházení s vězni. Eicke školil strážně zvláště v nenávisti proti židovským vězňům. Poté reorganizoval Eicke stávající tábory a stavěl nové. 30.1.1934 byl jmenován do hodnosti SS-Brigadeführer a 20.6.1934 velitelm Stab des Reichsführers-SS. Během Röhmova puče zastřelil Eicke večer 1.7.1934 Ernsta Röhma v jeho cele. Za odměnu byl 5.7.1934 jmenován do funkce Inspekteur der Konzentrationslager und Führer der SS-Wachverbände. Zároveň byl 11.7.1934 povýšen do hodnosti SS-Gruppenführer. Centralizoval systém koncentračních táborů a založil mnoho malých KL v celé zemi k stávajícím táborům Dachau, Sachsenhausen, Buchenwald a Lichtenburg. V březnu 1938 byl založen v Rakousku KL Mauthausen. Zároveň zavedl ve všech táborech brutální a sadistický pořádek. Kromě toho vedl Eicke hospodářství SS v táborech. V roce1937 měl Eicke mezi svými kolegy v SS respekt, pro svůj brutální a nelítostný charakter. Byl také fanatickým národním socialistou. Na jaře 1936, když byla ukončena reorganizace KZ, začal Eicke se zvyšováním počtu strážných. V březnu 1936 povolil Himmler navýšení počtu z 1.800 na 3.500 mužů. Prováděl politická školení a kladl velký důraz na kamarádství, proto museli důstojníci jíst s mužstvem. Další Eickeho inovací bylo jeho tažení proti církvi. SS-Männer byli pod silným tlakem, aby z církve vystoupili.
V polovině roku 1939 byla síla Eickeho SS-Totenkopfverbände 22.033 mužů. 30.8.1939 byli povoláni záložníci a síla SS-Totenkopfverbände vzrostla na 24.000 mužů. Po zahájení tažení v Polsku likvidovaly Eickeho oddíly v zázemí polskou inteligenci a Židy. Po tažení v Polsku obdržel rozkaz postavit SS-Totenkopf Division. V táboře Dachau začal Eicke shromažďovat muže pro divizi a projevil značný organizační talent při shánění materiálu pro své muže. Přitom se často střetl se svými nadřízenými. Během tažení ve Francii vedl Eicke svoji divizi dle svých představ: úspěch je zajištěn jen opakovanými útoky, proto měla divize velké ztráty. Navíc spáchala masakr britských vojáků, které obklíčili ve Francii. Během tažení v Rusku byl Eicke 8.7. těžce zraněn minou a ležel v lazaretu. Vrátil se ke své divizi teprve 21.9. potom jí vedl v zimě 1941-42 v kotli u Děmjanska. Za své velení a výkony vojáků byl 15.1.1941 vyznamenán Rytířským křížem a 20.4.1942 Dubovými listy a povýšen do hodnosti SS-Obergruppenführer. 5.5.1942 převzal Eicke velení sboru v prostoru Děmjansk, asi 14.000 mužů, kteří se bránili v kotli. 26.6.1942 byl Eicke povolán do vůdcova hlavního stanu a na Himmlerův rozkaz se již ke své divizi nevrátil, ale měl ustavit novou SS-Totenkopf-Division v Truppenübungsplatz Sennelager. Po těžkých ztrátách byly k této nové divizi, nyní SS-Panzer-Grenadier-Division Totenkopf, připojeny zbytky staré. 30.1.1943 byla nová divize přesunuta na frontu a nasazena do bojů o Charkov. 26.2.1943 ztratil spojení se svým Panzer Regimentem, vzal svůj Fieseler Storch a letěl nad stepí. Při přeletu nad vesnicí obsazenou Rusy byl jeho letoun sestřelen a Eicke zahynul v jeho troskách. Hitler poté propůjčil SS-Panzergrenadier-Regimentu Totenkopf-Division čestné jméno "Theodor Eicke".
Vyhledávání
Dnešní den v historii
22.listopadu 1679 – Petiční akce nevolníků Frýdlantského panství. Vzbouření nevolníci se obrátili na císaře Leopolda I. se stížnostmi na pobělohorskou vrchnost. Špatné zacházení vrchnosti, přehnaná robota a mor, který zasáhl Čechy v letech 1679 – 1680 způsobily značnou bídu a tedy i nespokojenost poddaných, která se nejprve projevovala petičními akcemi, jako byla ta frýdlantská, ale později přerostla v ozbrojený boj. Leopold I., který pobýval v Praze, kam se uchýlil před morem, jenž zachvátil Vídeň, na četné nepokoje reagoval mandátem, který zakazoval posílat petice císaři, rušil všechna privilegia poddaných daná před rokem 1618 a sliboval, že proti dalšímu srocování zasáhne vojsko. Když se i přes vojenské potírání dalších nepokojů poddaní stále bouřili, vydal Leopold I. 28.6. 1680 robotní patent, který robotu omezoval.